SPÁSA

SPASENÍ Přísné dodržování seznamu, co dělat a co ne, není to, o čem křesťanská spása je. Římanům 3:20 zní: “Nikdo nebude prohlášen za spravedlivého v jeho [Božích] očích tím, že bude dodržovat zákon.” Skutky 16 poskytují jeden příklad mnoha dobrodružství a výzev, kterým čelila raná křesťanská církev. Vypráví o kázání Pavla a Silase, jejich pronásledování a věznění. Místo toho, aby se cítili sklíčeni, se dva křesťané ve vězení modlili a zpívali hymny. Vězením otřáslo zemětřesení, dveře se otevřely a řetězy všech vězňů byly uvolněny. Žalářník, velmi znepokojený, přistoupil k těm dvěma, padl před nimi a prosil: “Pánové, co musím udělat, abych byl spasen?” Pavel a Silas odpověděli: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen…“ (Skutky 16:30-31). Pasáž je důležitá ve vztahu k tématu spásy nebo technicky soteriologie. V běžné řeči má spasení co do činění s tím, jak jsme zachráněni nebo vysvobozeni z našeho padlého stavu. Jsme, jak je uvedeno v jiném článku této série,[1] rebelové k Božímu obrazu, padlí a potřebujeme obnovu. V křesťanských termínech spasení znamená toto obnovení – napravení toho, co je špatné. Co není spása Před objasněním spásy v biblických termínech bude užitečné podívat se na způsoby „spásy“, které nejsou v souladu s křesťanskou teologií. Pravděpodobně nejběžnější přístup je založen na práci. Jak název napovídá, tento přístup ke spáse se opírá o lidské skutky a o to, co můžeme udělat, abychom se zachránili. Ale pokud jde o spasení, křesťanství je zaměřeno na Spasitele, nikoli na sebe: „Neboť jste byli spaseni milostí, skrze víru – a to ne z vás samých, je to dar Boží – ne ze skutků, takže nikdo se nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9). Dobré skutky jsou přirozeným výsledkem následování spasení skrze Krista. Ani spasení není univerzální, to znamená, že ne každý bude spasen. To neznamená, že Bůh nemiluje každého. Ve skutečnosti „chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy“ (1 Timoteovi 2:4). Ale pouze Kristus je „cesta a pravda a život“ (Jan 14:6). Spásu nenajdeme ani v legalismu. Přísné dodržování seznamu, co dělat a co ne, není to, o čem křesťanská spása je. Římanům 3:20 zní: „Nikdo nebude prohlášen za spravedlivého v jeho [Božích] očích tím, že bude dodržovat zákon; spíše si skrze zákon uvědomujeme hřích.” My všichni „postrádáme Boží slávu“ (Římanům 3:23). Některé názory tvrdí, že spasení v biblickém smyslu není vyžadováno. Místo toho se používají výrazy jako „duchovní osvobození“ nebo „osvícení“. Většinu času to lze nalézt ve variacích východních světonázorů, jako je panteismus. Základní myšlenkou obvykle je, že si lidské bytosti stačí uvědomit, že jsou dokonalé a božské, což vede ke „spáse“. Ale k dokonalosti máme daleko a v hloubi duše to každý ví. Bůh existuje, ale nejsme my a my nejsme On. Biblická spása Co je tedy biblická spása? Není to dílem, osvícením legalismu a není to univerzální. Co tedy musíme udělat, abychom byli spaseni? Je důležité mít na paměti, že spasení zahrnuje to, co pro nás Bůh udělal, nikoli to, co pro něj můžeme udělat my. Bůh se chopil iniciativy ve svém plánu vykoupení a oslovil nás skrze Krista. Proto odpověď na otázku spasení, jak ji předali Pavel a Silas, zní: „Věřte v Pána Ježíše…“ (Skutky 16:31). Řecké slovo přeložené jako „věřit“ v této pasáži je pisteuo, což znamená „věřit, vložit víru, důvěřovat, s tím, že činy založené na této důvěře mohou následovat.“[2] Víra tedy zahrnuje více než pouhé vědění. o Ježíši. Člověk musí také jednat na základě tohoto poznání, spojit víru a důvěru a jednat podle toho. Spasení také znamená pokání – upřímnou ochotu radikálně změnit naše chování (viz například Matouš 3:2; 4:17; Marek 6:12; Lukáš 13:3-5; Skutky 2:38). Existuje určitá míra pokory, která je také vyžadována z naší strany, abychom se podřídili Kristu a přijali spásu. V příběhu o žalářníkovi je například řečeno, že „se třásl před Pavlem a Silasem“ (Skutky 16:29). Oslovil je také jako „Paní“, použil výraz úcty a uznal autoritu Pavla a Silase v Kristu. Jinými slovy, role jsou obrácené. Spíše než aby byli křesťanští vězni pod autoritou žalářníka, je to žalářník, kdo se jim nyní pokorně podřizuje a upřímně hledá Boží spasení. Spasení: jednoduché, ale hluboké Křesťanské poselství spásy je dostatečně jednoduché, aby jej každý pochopil, ale dostatečně hluboké na to, aby vyžadovalo celoživotní studium. Spasení je velmi propojeno s dalšími aspekty teologie, jako je význam Kristova Usmíření, lidský stav, Boží vlastnosti, jako je Jeho spravedlnost a svatost, náš věčný osud a další. „Ježíš je Pán“ je jednoduché prohlášení víry, ale ve vztahu ke spasení je důležité vědět, kdo Ježíš je, za koho se prohlašoval a co znamená věřit a následovat Ho. Apoštol Pavel shrnul poselství o spáse – evangelium – v 1. Korintským 15, kde pod božskou inspirací napsal: „Nyní, bratři, chci vám připomenout evangelium, které jsem vám kázal, které jste přijali a na kterém jste zaujali váš postoj. Tímto evangeliem jste spaseni, pokud se pevně držíte slova, které jsem vám kázal. Jinak jste věřili marně. To, co jsem přijal, jsem vám předal především: že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, že byl pohřben, že byl třetího dne vzkříšen podle Písem a že se zjevil Petrovi, a pak Dvanácti“ (1. Korintským 15:1-5). V této pasáži Pavel zdůrazňuje doslovnou smrt a vzkříšení Krista, „za naše hříchy“, biblické základy pro to (uznávající autoritu Bible) a důkazy, které poskytla Kristova četná zjevení po vzkříšení. Kristus: Centrum spásy Neočekává se od nás, že „jen uvěříme“ a budeme spaseni, aniž bychom se odvolávali na důkazy nebo důvody. Víra jistě hraje roli ve spasení, ale je rozdíl mezi slepou vírou a oprávněnou vírou. Dokonce i Skutky 1:3 například o Kristu poznamenávají: „Po svém utrpení se ukázal těmto mužům a podal mnoho přesvědčivých důkazů, že je naživu“, zatímco ve Skutcích 26:25 Pavel uvádí, že jeho křesťanská víra je „… pravdivé a rozumné.” Když Pavel a Silas řekli žalářníkovi: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen…“ (Skutky 16:31), chápou ústřední postavení Krista ve spasení. Slovo přeložené jako „spasený“ má hluboké teologické důsledky a znamená „zachránit, zachránit, vysvobodit; uzdravovat … být ve správném vztahu s Bohem, s tím, že stav před spasením byl stavem vážného nebezpečí nebo úzkosti.“ [3] Kristova smrt a vzkříšení nabízí každému z nás příležitost ke spasení. Kdy je ten správný čas přijmout Jeho nabídku? Jak řekl CS Lewis: „Nyní, dnes, tento okamžik, je naše šance vybrat si správnou stranu. Bůh se drží zpátky, aby nám dal tu šanci. Nebude to trvat věčně. Musíme to vzít, nebo to nechat být.“[4] [1] Viz „Lidské bytosti: Rebelové k Božímu obrazu?“ [2] NIV Exhaustive Concordance (Zondervan, 1999), elektronické vydání. [3] Tamtéž. [4] CS Lewis, pouhé křesťanství (Macmillan, 1952), kniha II, kapitola 6, str. 66. Copyright 2009 Robert Velarde.