Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zlé myšlenky
3. Janův 1 : 11
11 Milovaný, nenapodobuj [a] zlé, ale dobré. Kdo činí dobře, [b] je z [c]Boha; [c] kdo činí zle, [c]Boha neviděl. [d]
Filipenským 4 : 8
8 Konečně, [a] bratři, přemýšlejte [b] o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, [t9] spravedlivé, [c] čisté, [d] milé, co má dobrou pověst, [e] jestli je nějaká ctnost [f] a jestli je nějaká chvála. [g]
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
Římanům 12 : 21
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Přísloví 24 : 17
17 Neraduj se, když tvůj nepřítel [t17] padne, a když klopýtne, ať tvé srdce nejásá, [a]
Přísloví 15 : 26
26 Pro Hospodina jsou ohavností [a] zlé plány, [t30] ale laskavá slova [b] jsou mu čistá.
Jakubův 4 : 11
11 Bratři, nemluvte jeden proti druhému. [a] Kdo mluví proti bratru nebo soudí [b] svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem [c] Zákona, nýbrž soudcem.
Římanům 5 : 1 – 21
1 Když jsme tedy byli ospravedlněni [a] z víry, [b] máme [t1] pokoj [c] s [c]Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.
2 Skrze něho jsme [vírou] získali přístup [a] k [t2] této milosti, [b] v níž stojíme [c] a chlubíme se nadějí [t3] [c]Boží slávy. [d]
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, [t5] zemřel Kristus v určený čas [a] za bezbožné. [b]
7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. [a]
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho [t6] krví, [a] budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. [b]
10 Jestliže jsme jako nepřátelé [a] byli usmířeni [b] [c]s Bohem smrtí [t7] jeho Syna, tím spíše (jako usmíření) [t8] budeme zachráněni [c] (jeho životem). [t9]
11 A nejen to, chlubíme se také Bohem [t10] skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. [a]
12 Proto jako skrze jednoho člověka [a] vešel do světa hřích [b] a skrze hřích smrt, [c] tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. [d]
13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale [t11] nezapočítává se, když není Zákon. [a]
14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; [a] ten je předobrazem toho budoucího.
15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila [a] ( [c]Boží milost) [b] a dar spravedlnosti v milosti [c] toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
16 A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad [t12] jedním proviněním přinesl odsouzení, [a] kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.
17 Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají [a] hojnost milosti [b] a dar spravedlnosti, [c] budou vládnout [d] v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.
18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi (ospravedlnění k životu). [t13]
19 Jako se skrze neposlušnost [a] jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost [b] jednoho stanou mnozí spravedlivými. [c]
20 Do toho vstoupil Zákon, [a] aby [t14] se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,
21 aby tak, jako vládl hřích ve [t15] smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému [a] skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Efezským 4 : 32
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
1. Korintským 6 : 18
18 Utíkejte před smilstvem! [a] Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, (se netýká těla). [t9] Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.
Matouš 5 : 28
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Kazatel 12 : 14
14 Vždyť (Bůh každé dílo přivede na soud) [a] se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. [b]
Jan 13 : 34
34 Dávám vám nové přikázání, [a] abyste se navzájem milovali; jako já miluji [t16] vás, abyste se i vy navzájem milovali.
Přísloví 22 : 3
3 Chytrý vidí zlo a ukryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na [a] to.
Římanům 13 : 1 – 7
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
Deuteronomium 10 : 17
17 Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů [a] a Pánem pánů, Bohem velkým, [b] mocným [c] a hrozným, [d] který (nikomu nestraní) [t8] a nepřijímá úplatek, [e]
Matouš 15 : 19
19 Neboť ze srdce [a] vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, [b] krádeže, lživá svědectví, urážky. [c]
Kazatel 12 : 1 – 14
1 Pamatuj [a] na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, [t1] dříve nežli [t2] přijdou zlé dny [b] a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení; [t3]
2 dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí [t4] se mračna po dešti;
3 v den, kdy se budou strachem třást strážci domu [v5] a udatní muži [v6] se budou křivit, (mlečky přestanou [a] pracovat, protože ubyly,) [v7] a ty (kdo se dívají skrze průduchy,) [v8] budou temné [t9]
4 a zavřou se dveře [v10] do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. [t11] Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky [t12] budou přidušeny.
5 Lidé se budou bát i výšek [t13] a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, [v14] kobylka se sotva povleče [v15] a kapara [v16] už nebude působit. [t17] Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu [t18] a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají. [v19]
6 Dříve nežli se přetrhne [t20] stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, [t21] bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny.
7 Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a (duch se navrátí k Bohu,) [a] který jej dal. [b]
8 Marnost [a] všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost.
9 A dodatek: Že byl kazatel moudrý, [a] stále učil lid poznání, uvažoval a bádal, uspořádal [t22] mnohá přísloví. [b]
10 Kazatel se snažil nalézt žádoucí slova; je zapsáno to, co je přímé, [t23] pravdivá [a] slova.
11 Slova moudrých [a] jsou jako bodce [b] a jako hřebíky [c] zatlučené [t24] sběrateli. [t25] Byla vydána jedním pastýřem.
12 A dodatek: Můj synu, nech se jimi varovat. [a] Tvořit mnohé knihy, to nemá konce, a mnohé dumání působí únavu těla. [b]
13 Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj [a] a jeho příkazy zachovávej, [b] protože toto se týká [v26] každého člověka.
14 Vždyť (Bůh každé dílo přivede na soud) [a] se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. [b]
Leave a Reply