Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví žena u studny
Jan 4 : 1 – 54
1 Když se Pán [t1] dověděl, že farizeové uslyšeli, že on [t2] získává [t3] a křtí [a] více učedníků než Jan
2 — ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci [a] —
3 opustil Judsko [a] a odešel [opět] do Galileje. [b]
4 Musel však projít Samařskem. [a]
5 Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, [v4] blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. [a]
6 Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, (se posadil) [t5] u toho pramene. Bylo kolem poledne. [t6]
7 Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“
8 Jeho učedníci totiž odešli do města, [a] aby nakoupili jídlo.
9 Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany [a] (nic společného neužívají). [t7]
10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar [a] a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ [b]
11 [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; [v8] odkud tedy máš tu živou vodu?
12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“
13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.
14 Kdo by se však napil z vody, kterou [t9] mu dám já, nebude nikdy [t10] žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ [a]
15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila [a] a nemusela sem chodit nabírat.“
16 [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“
17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ [a]
18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19 Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. [a]
20 Naši otcové se klaněli [a] Bohu na této hoře, [v11] a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ [b]
21 Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, [a] kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. [b]
22 Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana [a] je ze Židů.
23 Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu [t12] a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.
24 Bůh je duch, [t12] a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu [t12] a pravdě.“
25 Žena mu řekla: „Vím, [t13] že má přijít [t14] Mesiáš, [a] zvaný Kristus. [b] Až on přijde, oznámí nám všechno.“
26 Ježíš jí řekl: „Já jsem [a] to — ten, který k tobě mluví.“ [b]
27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘
28 Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla [a] do města a řekla lidem:
29 „Pojďte (se podívat) [t15] na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“
30 Vyšli z města a šli k němu.
31 Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, [a] najez se.“
32 On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“
33 Učedníci se mezi sebou ptali: [t16] „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“
34 Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli [a] toho, který mne poslal, [t17] a dokonal [b] jeho dílo.
35 Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde [t18] žeň‘? [a] Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, [t19] že se bělají [t20] ke žni.
36 Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu [t21] k věčnému životu, [a] aby se společně radovali rozsévač i žnec.
37 Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.
38 Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali [a] a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“ [b]
39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“ [a]
40 Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal [a] tam dva dny.
41 A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.
42 Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce [a] světa, [Kristus].“
43 Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.
44 Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti [a] nemá vážnost.
45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci [a] ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku [b] v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.
46 [Ježíš] opět přišel do Kány [a] Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum. [b]
47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel [t22] a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.
48 Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy, [a] jistě neuvěříte.“
49 Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď, [t23] než mé dítě zemře!“
50 Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil [a] slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
51 Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec [t24] žije.
52 Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu [t25] hodinu ho opustila horečka.“ [a]
53 Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: ‚Tvůj syn žije‘. A uvěřil on i celý jeho dům. [a]
54 Toto bylo už druhé znamení, [a] které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.
Galatským 3 : 28
28 Již není Žid ani Řek, [a] již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno [b] v Kristu Ježíši.
Jan 4 : 1 – 42
1 Když se Pán [t1] dověděl, že farizeové uslyšeli, že on [t2] získává [t3] a křtí [a] více učedníků než Jan
2 — ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci [a] —
3 opustil Judsko [a] a odešel [opět] do Galileje. [b]
4 Musel však projít Samařskem. [a]
5 Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, [v4] blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. [a]
6 Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, (se posadil) [t5] u toho pramene. Bylo kolem poledne. [t6]
7 Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“
8 Jeho učedníci totiž odešli do města, [a] aby nakoupili jídlo.
9 Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany [a] (nic společného neužívají). [t7]
10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar [a] a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ [b]
11 [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; [v8] odkud tedy máš tu živou vodu?
12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“
13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.
14 Kdo by se však napil z vody, kterou [t9] mu dám já, nebude nikdy [t10] žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ [a]
15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila [a] a nemusela sem chodit nabírat.“
16 [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“
17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ [a]
18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19 Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. [a]
20 Naši otcové se klaněli [a] Bohu na této hoře, [v11] a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ [b]
21 Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, [a] kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. [b]
22 Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana [a] je ze Židů.
23 Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu [t12] a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.
24 Bůh je duch, [t12] a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu [t12] a pravdě.“
25 Žena mu řekla: „Vím, [t13] že má přijít [t14] Mesiáš, [a] zvaný Kristus. [b] Až on přijde, oznámí nám všechno.“
26 Ježíš jí řekl: „Já jsem [a] to — ten, který k tobě mluví.“ [b]
27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘
28 Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla [a] do města a řekla lidem:
29 „Pojďte (se podívat) [t15] na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“
30 Vyšli z města a šli k němu.
31 Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, [a] najez se.“
32 On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“
33 Učedníci se mezi sebou ptali: [t16] „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“
34 Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli [a] toho, který mne poslal, [t17] a dokonal [b] jeho dílo.
35 Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde [t18] žeň‘? [a] Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, [t19] že se bělají [t20] ke žni.
36 Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu [t21] k věčnému životu, [a] aby se společně radovali rozsévač i žnec.
37 Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.
38 Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali [a] a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“ [b]
39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“ [a]
40 Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal [a] tam dva dny.
41 A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.
42 Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce [a] světa, [Kristus].“
Leave a Reply