Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví význam jubilea
Leviticus 25 : 10
10 Posvětíte (padesátý rok) [t5] a vyhlásíte v zemi propuštění [a] pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás (milostivé léto,) [v6] kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi.
Leviticus 25 : 8 – 12
8 Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let.
9 Necháš zaznít troubení beraního rohu sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce. V den smíření [a] necháte zaznít beraní roh po celé své zemi.
10 Posvětíte (padesátý rok) [t5] a vyhlásíte v zemi propuštění [a] pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás (milostivé léto,) [v6] kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi.
11 Padesátý rok [t5] budete mít milostivé léto; nebudete zasévat, nebudete sklízet to, co samo vyroste, a nebudete sbírat víno z neobdělaných vinic.
12 Neboť je to milostivé léto; bude pro vás svaté. Budete jíst úrodu přímo z pole.
Izaiáš 61 : 1 – 11
1 Duch [a] Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. [v1] Poslal mne přinášet radostnou novinu [b] pokorným, [t2] ovázat rány zlomeným [c] v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění [d] a (vězňům [e] otevření žaláře;) [t3] [f]
2 vyhlásit rok Hospodinovy přízně [a] a den pomsty [b] našeho Boha; potěšit všechny truchlící; [c]
3 zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka [t4] místo [a] popela, [b] olej [v5] veselí [c] místo truchlení, závoj [t6] chvály [t7] místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby [d] spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven. [e]
4 Oni (vybudují odvěké trosky,) [a] dají povstat místům [t8] od počátku opuštěným, [b] obnoví zpustlá města, opuštěná z generace na generaci.
5 Cizinci povstanou a budou pást vaše stáda a synové cizozemce [a] budou vašimi oráči a vašimi vinaři.
6 A vás budou nazývat Hospodinovými kněžími, [a] budou vám říkat služebníci [b] našeho Boha. Budete užívat majetek národů [c] a jejich slávou [t9] se budete chlubit.
7 Místo své dvojnásobné hanby, [a] a protože volali: Potupa je jejich podíl!, obdrží ve své zemi dvojnásobný [v10] podíl a bude jim patřit věčná radost. [b]
8 Neboť já, Hospodin, miluji právo [a] a nenávidím (podlou loupež.) [t11] Dám jim věrně jejich odměnu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu. [b]
9 Jejich potomstvo bude známé mezi národy a jejich potomci uprostřed lidí. Všichni, kdo je uvidí, uznají, že oni jsou potomstvem, které požehnal Hospodin.
10 Velice se budu veselit [a] v [t12] Hospodinu, má duše bude jásat [b] v mém Bohu, protože mne oděl [c] rouchem záchrany, zahalil mne pláštěm spravedlnosti. Jsem jako ženich, který má kněžský turban, jako nevěsta, která se zdobí [d] svými předměty.
11 Neboť jako země nechává vzejít svůj výhonek a jako zahrada dává vyrůst své setbě, tak Panovník Hospodin dá vyrůst [a] spravedlnosti a chvále přede všemi národy.
Leviticus 25 : 13
13 V tomto milostivém létě se vrátíte každý na své vlastnictví.
Leviticus 25 : 1 – 55
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaj: [a]
2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat odpočinek [t1] pro Hospodina.
3 Šest let budeš osévat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat její úrodu. [a]
4 Sedmého roku bude mít země (sobotu odpočinutí,) [t2] odpočinek [t3] pro Hospodina. Nebudeš osévat své pole ani prořezávat svou vinici.
5 To, co samo vyrostlo po tvé žni, nebudeš sklízet a hrozny (z neobdělané vinice) [t4] nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí.
6 Úrodu z odpočinku země budete mít za pokrm — ty, tvůj otrok, tvá otrokyně, tvůj najatý [a] dělník i příchozí, který u tebe pobývá jako cizinec,
7 tvůj dobytek i zvěř, která je v tvé zemi, bude mít k jídlu všechnu její úrodu.
8 Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let.
9 Necháš zaznít troubení beraního rohu sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce. V den smíření [a] necháte zaznít beraní roh po celé své zemi.
10 Posvětíte (padesátý rok) [t5] a vyhlásíte v zemi propuštění [a] pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás (milostivé léto,) [v6] kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi.
11 Padesátý rok [t5] budete mít milostivé léto; nebudete zasévat, nebudete sklízet to, co samo vyroste, a nebudete sbírat víno z neobdělaných vinic.
12 Neboť je to milostivé léto; bude pro vás svaté. Budete jíst úrodu přímo z pole.
13 V tomto milostivém létě se vrátíte každý na své vlastnictví.
14 Když budete prodávat zboží svému druhovi nebo od svého druha něco kupovat, nebudete utiskovat (jeden druhého.) [t7]
15 Podle počtu roků po milostivém létě budeš kupovat od svého druha a podle počtu let úrody ti on bude prodávat.
16 (Čím [t8] více let, tím navýšíš jeho kupní cenu, čím méně let, tím zmenšíš jeho kupní cenu,) [t9] neboť je to počet úrod, které ti prodává.
17 Nebudete utiskovat (jeden druhého,) [t10] ale budeš se bát [a] svého Boha, neboť já Hospodin jsem váš Bůh.
18 Plňte má ustanovení, má nařízení zachovávejte [a] a plňte je. Tak budete bydlet v [t11] zemi v bezpečí. [b]
19 Země vydá své ovoce a budete jíst do sytosti [a] a budete v ní bydlet v bezpečí.
20 A když se zeptáte: Co budeme jíst v sedmém roce, když nebudeme zasévat ani sklízet svoji úrodu?
21 Přikáži [a] svému požehnání pro vás v šestém roce, takže vydá úrodu na tři roky.
22 Když budete zasévat v osmém roce, budete jíst ze staré úrody až do devátého roku; dokud nepřijde její úroda, budete jíst ze staré.
23 Země se nebude prodávat natrvalo, protože země patří mně; vy jste u mě jen (hosté a příchozí.) [a]
24 V celé zemi svého vlastnictví ustanovíte výkupní [a] právo pro zemi.
25 Když tvůj bratr zchudne a prodá něco ze svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný [v12] a vykoupí prodanou věc svého bratra.
26 Když někdo nemá příbuzného, [t13] ale (nabude prostředky) [t14] a (získá dostatek) [t15] k vykoupení,
27 spočítá roky od prodeje, vrátí zbytek muži, kterému to prodal, a vrátí se na své vlastnictví.
28 Pokud jeho prostředky nestačí [t16] na to, aby mu to vrátil, zůstane prodaná věc u kupujícího až do milostivého léta, ale v milostivém létě to uvolní a on se vrátí na své vlastnictví.
29 Když někdo prodá obytný dům ve městě s hradbami, jeho výkupní právo bude až do konce roku jeho prodeje; rok [t17] bude jeho výkupní právo.
30 Jestliže ho však nekoupí zpět dříve, nežli se naplní celý rok, zůstane dům, který je ve městě s hradbami, natrvalo kupujícímu, jemu i jeho pokolením; v milostivém létě nebude uvolněn.
31 Domy ve dvorcích, které nemají kolem sebe hradby, se budou počítat k polnostem země. Mají výkupní právo, v milostivém létě budou uvolněny.
32 Města Lévijců, domy ve městech jejich vlastnictví, budou navždy výkupním právem Lévijců.
33 Cokoliv by někdo z Lévijců nárokoval, [t18] bude to uvolněno — prodej domu ve městě jeho vlastnictví — v milostivém létě, [t19] neboť domy ve městech Lévijců jsou jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele.
34 Polnost pastviny u jejich měst se však nebude prodávat, neboť je jejich věčným vlastnictvím.
35 Když tvůj bratr zchudne a (nedostává se mu prostředků vůči tobě,) [t20] ujmi se ho jako hosta či příchozího, ať žije u tebe.
36 Neber od něj lichvu ani úrok, ale boj se svého Boha; tvůj bratr ať žije u tebe.
37 Své stříbro mu nedávej na lichvu ani své jídlo [t21] za příplatek.
38 Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kenaanskou zemi a byl vaším Bohem. [a]
39 Když tvůj bratr u tebe zchudne a prodá se ti, nezotročuj ho otrockou prací.
40 Bude u tebe jako najatý dělník či příchozí; bude u tebe sloužit až do milostivého léta.
41 Pak od tebe odejde, on i jeho synové s ním, a vrátí se ke své čeledi, vrátí se k vlastnictví svých otců.
42 Jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Nebudou prodáváni (jako se prodávají) [t22] otroci.
43 Nebudeš nad ním panovat surově, [a] ale budeš se bát svého Boha.
44 Svého otroka a svou otrokyni, které budeš mít, — od národů, které jsou okolo vás, od nich můžete kupovat otroky a otrokyně.
45 I od synů příchozích, kteří s vámi pobývají jako cizinci, od nich můžete kupovat i od jejich rodin, které jsou s vámi, které oni zplodili ve vaší zemi; a budou [t23] vaším vlastnictvím.
46 Můžete je rozdělit do dědictví pro své syny po sobě jako dědičné vlastnictví; je můžete navždy zotročit. Ale nad svými bratry, syny Izraele, jeden nad druhým nebudeš panovat surově.
47 Když host či příchozí u tebe (nabude prostředků) [t24] a tvůj bratr u něj zchudne a prodá se hostu či příchozímu u tebe nebo potomku z čeledi hosta,
48 poté, co se prodal, bude mít výkupní právo. Někdo z jeho bratrů jej vykoupí
49 nebo jeho strýc či syn jeho strýce ho vykoupí nebo někdo z jeho pokrevních příbuzných, [t25] z jeho rodiny ho vykoupí; nebo když (nabude prostředků,) [t24] vykoupí se sám.
50 S tím, kdo ho koupil, spočítá dobu od roku, kdy se mu prodal, až do milostivého léta a jeho prodejní cena) [t26] bude podle počtu let, jako by byl v té době u něj najatým dělníkem.
51 Pokud je ještě mnoho let, vrátí podle nich jeho výkupné z (jeho kupní ceny.) [t27]
52 Jestliže zůstává málo let do milostivého léta, spočítá to s ním a podle jeho let vrátí své výkupné.
53 Jako dělník najatý z roku na rok bude u něj; nebude nad ním panovat surově (ze tvého pohledu.) [t28]
54 Pokud nebude takto vykoupen, bude uvolněn v milostivém létě, on i jeho synové s ním.
55 Neboť synové Izraele jsou moji otroci; [a] jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh. [b]
Leviticus 25 : 8
8 Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let.
Lukáš 4 : 19
19 vyhlásit vítaný Pánův rok.‘ [a]
Římanům 15 : 1
1 My silní [a] jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, [b] a nemít zalíbení [c] sami v sobě.
Žalmy 41 : 11
11 Hospodine, ty se však nade mnou smiluj a pozdvihni mě, a já jim odplatím. [v17]
Exodus 23 : 11
11 ale sedmého ji (necháš ladem a nebudeš ji sklízet.) [t12] Budou z ní jíst chudí ze tvého lidu a to, co po nich zbude, sežere polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a olivovým hájem.
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Lukáš 4 : 18
18 ‚Pánův Duch je (na mně), [t7] protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium [a] chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit [t8] zlomené na svobodu,
Izaiáš 58 : 11
11 A Hospodin tě povede [a] ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. [b] Budeš jako zavlažovaná zahrada [c] a jako vodní zdroj, [d] jehož voda nebude vysychat. [t16]
2. Paralipomenon 7 : 12 – 20
12 Hospodin [a] se ukázal [b] Šalomounovi v noci a řekl mu: Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem toto místo za obětní dům.
13 Jestliže uzavřu [a] nebesa a nebude déšť, jestliže přikáži kobylkám, aby požíraly zemi, či pokud pošlu na svůj lid mor,
14 ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, [t5] budou se modlit, hledat moji tvář [a] a odvrátí [b] se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím [c] jejich zemi.
15 Moje oči budou otevřené a moje uši pozorné [a] k modlitbě z tohoto místa.
16 Nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navěky přebývalo mé jméno. Mé oči a mé srdce tam budou obráceny po všechny dny.
17 A co se tebe týče, jestliže budeš přede mnou chodit, jako chodil tvůj otec David, a činit všechno, co jsem ti přikázal, a budeš zachovávat má ustanovení a nařízení,
18 upevním tvůj královský trůn, tak jak jsem uzavřel smlouvu s tvým otcem Davidem se slovy: Nebude ti vyhlazen [a] muž vládnoucí nad Izraelem.
19 Jestliže se však odvrátíte a opustíte má ustanovení a mé příkazy, které jsem vám předložil, půjdete a budete sloužit jiným bohům a klanět se jim,
20 vyrvu [a] je [t6] ze své země, kterou jsem jim dal, a tento dům, který jsem posvětil pro své jméno, od sebe odvrhnu a učiním jej pořekadlem a posměškem mezi všemi národy.
Jan 8 : 32
32 Poznáte pravdu [a] a pravda vás vysvobodí.“ [b]
1. Korintským 13 : 1 – 13
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
4 Láska je trpělivá, [t3] dobrotivá, [t4] láska nezávidí, [t5] [láska] se nevychloubá a není domýšlivá. [a]
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
6 Neraduje se z nepravosti, [a] ale raduje [b] se spolu s pravdou.
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
9 Neboť jen částečně poznáváme [a] a částečně prorokujeme.
10 Když však přijde to, co je dokonalé, [v9] pomine to, co je částečné.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12 Neboť nyní vidíme [a] (jako v zrcadle), [t10] zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. [b] Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. [c]
13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. [v11] Ale největší [t12] z nich je láska. [a]
Římanům 15 : 1 – 33
1 My silní [a] jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, [b] a nemít zalíbení [c] sami v sobě.
2 Každý z nás ať se snaží líbit [a] bližnímu [b] k jeho dobru, pro jeho budování. [c]
3 Vždyť i Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž jak je napsáno: ‚Urážky [a] těch, kdo tebe tupili, padly na mne.‘ [b]
4 Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno [a] k našemu poučení, abychom skrze trpělivost [t1] a povzbuzení [t2] z Písem měli naději. [b]
5 Bůh trpělivosti a povzbuzení [t2] kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli [a] podle Krista Ježíše,
6 abyste jednomyslně [a] jedněmi ústy slavili Boha a Otce [b] našeho Pána Ježíše Krista.
7 Proto přijímejte [a] jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal [b] vás. [t3]
8 Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřezaných [t4] pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům [a]
9 a aby národy [t5] slavily Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: ‚Proto ti vzdám chválu mezi národy [t5] a tvému jménu budu zpívat chvály.‘ [a]
10 A dále praví: ‚Zaradujte se, národy, [t5] spolu s jeho lidem.‘ [a]
11 A opět: ‚Chvalte Pána všechny národy, (ať jej velebí) [t6] všichni lidé.‘ [a]
12 A dále praví Izaiáš: ‚Bude kořen Isajův, ten, jenž povstane, aby vládl národům; [t7] v něj budou pohané doufat.‘ [a]
13 [c]Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí [a] a pokojem ve víře, [t8] abyste se rozhojňovali [b] v naději [c] mocí Ducha Svatého. [d]
14 Sám jsem o vás, moji bratři, přesvědčen, [a] že i vy jste plni dobroty, [b] naplněni veškerým poznáním, [c] a že jste schopni se i navzájem napomínat. [d]
15 Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána [a] od Boha,
16 abych byl služebníkem [a] Krista Ježíše mezi pohany. [b] Konám posvátnou službu [t9] při evangeliu [c]Božím, aby se pohané [t10] stali příjemnou [c] obětí, posvěcenou Duchem Svatým.
17 Mám se tedy čím chlubit [a] v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha. [t11]
18 Neodvážil [a] bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal [b] skrze mne k poslušnosti pohanů, [t12] slovem [c] i skutkem, [d]
19 v moci znamení a divů, [a] v moci [b] Ducha Božího, [t13] takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii [v14] jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.
20 A zakládám [a] si na tom, že jsem takto evangelium hlásal [b] tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě, [c]
21 nýbrž tak, jak je napsáno: ‚Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.‘ [a]
22 Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno [a] v tom, abych k vám přišel.
23 Nyní však už (není pro mě) [t15] v těchto krajinách místo a mnoho let v sobě nosím touhu [a] k vám přijít,
24 až půjdu do Hispanie. [v16] Doufám, (že na této cestě) [t17] se s vámi uvidím a že mě tam vypravíte, [a] až se s vámi napřed trochu potěším. [b]
25 Nyní však jdu do Jeruzaléma [a] (s pomocí) [t18] pro svaté. [b]
26 (Makedonští a Achajští) [t19] uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku [t20] pro chudé, [a] kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.
27 Uznali za dobré to udělat, protože jsou také jejich dlužníky. Neboť jestliže pohané [t21] dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou povinni posloužit jim zase ve věcech hmotných. [a]
28 Když tedy (tento úkol) [t22] dokončím a zapečetím jim toto ovoce sbírky, vydám se přes vás do Hispanie.
29 Vím, že (až k vám přijdu), [t23] přijdu (v plnosti) [t24] požehnání [evangelia] Kristova.
30 Prosím [a] vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Zápaste spolu se mnou v modlitbách [b] za mne k Bohu,
31 abych byl vysvobozen [a] od nevěřících [t25] v Judsku a aby tato moje služba [b] pro Jeruzalém byla svatým [c] příjemná,
32 abych pak z Boží vůle [a] s radostí přišel k vám a odpočinul [b] si mezi vámi.
33 Bůh pokoje [a] buď se všemi vámi. Amen. [b]
Efezským 5 : 1 – 33
1 Napodobujte [a] tedy Boha jako milované děti [b]
2 a žijte [t1] v lásce, jako i Kristus miloval [a] nás [t2] a vydal sám sebe [b] za nás jako dar a oběť [c]Bohu v příjemnou vůni. [c]
3 Smilstvo [a] ani žádná nečistota [b] nebo chamtivost [t3] ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, [t4] jak se sluší na svaté. [c]
4 Ani hanebnost, hloupé [a] řeči nebo laškování, což se nesluší; [b] nýbrž raději vzdávejte díky. [c]
5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník [a] ani nečistý ani lakomec [b] — to jest modloslužebník [c] — nemá dědictví [d] v království Kristově a Božím.
6 Ať vás nikdo nesvádí prázdnými [a] slovy, neboť pro tyto věci přichází [c]Boží hněv [b] na (syny neposlušnosti). [c]
7 Nemějte s nimi tedy nic společného. [t5]
8 Kdysi [a] jste byli tmou, [b] ale nyní jste světlem [c] v Pánu. Žijte [t1] jako děti světla [d] —
9 ovoce světla [t6] je ve veškeré dobrotě, [a] spravedlnosti [b] a pravdě —
10 zkoumejte, [t7] co se líbí [a] Pánu,
11 a nemějte žádnou účast [a] na neplodných skutcích tmy, [b] spíše je usvědčujte. [t8]
12 Neboť o tom, co se u [t9] nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. [a]
13 Ale všechno, co je (světlem usvědčováno, je zjevováno), [t10]
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí [t23] je a pečuje [t24] o ně, jako i Kristus o církev.
30 Vždyť jsme údy jeho těla, [a] [z jeho masa a z jeho kostí].
31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ [a]
32 Toto tajemství [a] je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
33 Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.
Abakuk 2 : 14
14 Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře. [a]
Leave a Reply