využívat svůj čas moudře

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví využívat svůj čas moudře

Kolossenským 4 : 5
5 Žijte [a] moudře [b] před těmi, kteří jsou vně, [c] vykupujíce [d] čas.

Jan 17 : 4
4 Já jsem tě oslavil [a] na zemi, když jsem dokonal [b] dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.

Kazatel 3 : 1 – 8
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
4 čas plakat [a] a čas se smát, [b] čas naříkat [c] a čas poskakovat; [d]
5 čas házet kameny [a] a čas kameny shromažďovat, čas objímat [b] a čas vzdálit se od objímání; [c]
6 čas hledat a čas ztrácet, [a] čas uchovávat [t4] a čas odvrhovat; [b]
7 čas trhat [a] a čas šít, čas být zticha [b] a čas mluvit; [c]
8 čas milovat [a] a čas nenávidět, [b] čas boje [c] a čas pokoje. [d]

Římanům 13 : 11
11 Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli [t9] ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

Římanům 12 : 1 – 21
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
3 Skrze milost, která mi byla dána, [a] pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, [t6] než je třeba smýšlet, ale smýšlejte [b] tak, abyste jednali rozumně, [t7] podle toho, jakou míru [c] víry udělil každému [c]Bůh.
4 Jako máme v jednom těle [a] mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,
5 tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.
6 Máme rozdílné dary [t8] podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, [a] ať ho užívá v souhlase s vírou.
7 Má-li službu, [a] (ať slouží). [t9] [b] Je-li vyučující, (ať učí). [t10]
8 Má-li dar povzbuzování, [t11] (ať povzbuzuje). [t12] Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. [t13] Kdo stojí v čele, (ať je horlivý). [t14] Kdo prokazuje milosrdenství, [a] ať to činí radostně. [t15]
9 Láska [a] ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, [b] lněte k dobrému. [c]
10 Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, [a] (v prokazování úcty) [t16] předcházejte jeden druhého.
11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, [a] služte Pánu. [b]
12 V naději [t17] se radujte, v soužení [a] buďte trpěliví, [b] v modlitbě vytrvalí. [t18]
13 Sdílejte se se svatými [a] v jejich potřebách, usilujte [b] o pohostinnost. [c]
14 Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, [a] dobrořečte a nezlořečte.
15 Radujte [a] se s radujícími, plačte s plačícími. [b]
16 (Mějte jeden k druhému stejný ohled.) [t19] Nepomýšlejte na vysoké věci, [a] ale nechte se vést k obyčejným. [t20] Nebuďte moudří sami podle sebe. [b]
17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. [a] Přede všemi lidmi [b] mějte na mysli ušlechtilé věci. [c]
18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, [a] mějte pokoj [b] se všemi lidmi.
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
20 Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ [a]
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Přísloví 31 : 17 – 18
17 Svá bedra přepásává silou, [t24] posiluje své paže.
18 Zakouší, že má dobrý zisk, [t25] v noci její lampa nehasne.

Efezským 5 : 15
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]

Zjevení 13 : 16 – 18
16 A působí, aby všem, malým i velkým, [a] bohatým i chudým, [b] svobodným i otrokům, [c] byl dán cejch [d] na pravou ruku nebo na čelo [e]
17 [a] aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo [t12] jejího jména.
18 Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set (šedesát šest). [t13]

Marek 16 : 17 – 18
17 Tato znamení budou doprovázet [a] ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, [b] budou mluvit [novými] jazyky, [c]
18 budou brát hady [do rukou] [a] a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné [b] budou vzkládat ruce [c] a budou se mít dobře.“

2. Korintským 6 : 2
2 Neboť praví: ‚Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ [a] Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.

1. Korintským 7 : 29
29 Ale toto vám, bratři, říkám, že čas [a] je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;

Matouš 18 : 34 – 35
34 A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, [t23] dokud mu nezaplatí celý dluh. [a]
35 Tak i můj nebeský Otec [a] učiní vám, [b] jestliže ze srdce [t24] neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení. [c]“

Žalmy 90 : 12
12 Počítat naše dny, [v15] o tom nás pouč, [a] (a uvedeme do srdce moudrost.) [t16]

Žalmy 31 : 15
15 Já však doufám [a] v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh! [b]

Zjevení 13 : 15
15 A bylo jí dáno, aby vložila [t10] ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil [t11] a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. [a]

Lukáš 14 : 1 – 35
1 A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,
2 hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk.
3 Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu [a] uzdravit, nebo ne?“
4 Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.
5 A jim řekl: „Spadne-li někomu z vás syn [t1] nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“
6 Na to nebyli schopni odpovědět. [a]
7 Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají [a] přední místa, pověděl podobenství:
8 „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na [a] přední [t2] místo, [b] aby snad nebyl pozván někdo vzácnější [t3] než ty.
9 Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto své místo‘, potom s hanbou [a] zaujmeš [t4] poslední místo.
10 Ale když jsi pozván, jdi a ulehni [a] na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: ‚Příteli, [b] postup dopředu. [t5]‘ Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.
11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, [a] a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ [b]
12 Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty. [a]
13 Ale když pořádáš hostinu, zvi [a] chudé, zmrzačené, chromé a slepé, [b]
14 a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno [a] při zmrtvýchvstání spravedlivých.“ [b]
15 Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, [a] kdo bude jíst chléb [b] v Božím království.“
16 Ježíš mu řekl: „Jeden [a] člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé. [v6]
17 A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: ‚Pojďte, protože vše už je připraveno.‘
18 I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ [v7]
19 A druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘
20 A další řekl: ‚Oženil [a] jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21 Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ [a]
22 A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.‘
23 A pán řekl otroku: ‚Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.
24 Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.‘“ [a]
25 Šly s ním velké zástupy. [a] Obrátil se a řekl jim:
26 „Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti [a] svého otce [b] a matku, manželku a děti, bratry a sestry, [c] ano i vlastní duši, [d] nemůže být mým učedníkem.
27 Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, [a] nemůže být mým učedníkem.
28 Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby?
29 Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,
30 a říkali by: ‚Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.‘
31 Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, [a] je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?
32 Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.
33 Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, [a] nemůže být mým učedníkem.“
34 „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? [a]
35 Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“ [a]

2. Tessalonicenským 2 : 3 – 16
3 Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, [a] protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí [t3] [b] a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, [t4] syn záhuby, [c]
4 který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh [a] nebo co se uctívá, takže sám usedne [jako Bůh] do [c]Boží svatyně [b] a bude se (vydávat za Boha) [t5]. [c]
5 Nevzpomínáte si, že jsem vám toto říkal, ještě když jsem byl u vás? [a]
6 Také víte, co ho nyní zdržuje, [a] aby byl zjeven až ve svůj čas.
7 Neboť tajemství [a] této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, (nebude z prostředku vzat). [t6]
8 A potom bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš [t7] odstraní dechem [t8] svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením [a] (svého příchodu). [t9]
9 (Příchod Bezzákonného) [t10] je podle působení Satana [a] se [t11] vší mocí, znameními a lživými zázraky [b]
10 a s [t11] veškerým klamem nepravosti [a] pro ty, kteří hynou, [b] protože nepřijali (lásku k pravdě), [t12] aby byli zachráněni.
11 Proto na ně Bůh posílá [t13] mocné působení bludu, [a] aby uvěřili lži
12 a aby všichni, kdo neuvěřili [a] pravdě, [b] ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni.
13 My pak jsme zavázáni, [a] bratři Pánem milovaní, [b] stále za vás vzdávat díky [c]Bohu, že si vás vybral [c] (jako prvotinu) [t14] k záchraně v posvěcení ducha [d] a (víře v pravdu). [t15]
14 K tomu vás [i] povolal [a] skrze naše evangelium, [b] abyste získali [c] slávu našeho Pána Ježíše Krista.
15 Proto tedy, bratři, stůjte pevně [a] a držte [b] (učení, která jsme vám předali) [t16] a kterým jste byli vyučeni, ať už slovem nebo dopisem. [c]
16 Sám náš Pán Ježíš Kristus a ( [c]Bůh, náš Otec), [t17] který si nás zamiloval [a] a v milosti nám daroval [b] věčné potěšení [c] a dobrou naději, [d]

Přísloví 31 : 1 – 31
1 Slova Lemúela, krále z Massy, [t1] kterými ho vychovávala jeho matka:
2 Co, [t2] můj synu, co, synu (mého lůna, co, synu mých slibů?) [t3]
3 Nedávej svou udatnost ženám, a své cesty těm, kdo ničí [t4] krále.
4 Nepřísluší králům, [t5] Lemúeli, nepřísluší králům pití [a] vína, ani mocnářům [b] (říkat: Kde je) [t6] pivo? [c]
5 Jinak se někdo napije, zapomene, co [t7] bylo ustanoveno, a převrátí [t8] právní nárok všech [t9] soužených.
6 Dejte pivo hynoucímu a víno těm kdo, mají hořkost v duši. [t10]
7 Napije se, zapomene na svou chudobu a na své trápení [a] již nebude myslet.
8 (Otevři svá ústa [a] za němého,) [t11] za právo všech určených k záhubě. [t12]
9 Otevři svá ústa, suď spravedlivě, pomoz získat právo chudému a nuznému. [a]
10 Kdo nalezne [a] zdatnou [b] ženu? (Je daleko cennější než) [t13] drahokamy. [t14]
11 Srdce jejího manžela jí důvěřuje, [a] nebude mít nedostatek [b] kořisti. [t15]
12 Po všechny dny svého života mu působí [a] dobro, a ne zlo.
13 Vyhledává [t16] vlnu a len, se (zálibou [a] pracuje svýma rukama.) [t17]
14 Je jako [t18] obchodní lodě; zdaleka přiváží svou potravu.
15 Vstává, ještě když je noc, aby dala potravu [a] svému domu a práci [t19] svým služkám.
16 Vyhlédne [t20] si pole a dostane [t21] ho, (z ovoce svých rukou) [t22] vysadí [t23] vinici.
17 Svá bedra přepásává silou, [t24] posiluje své paže.
18 Zakouší, že má dobrý zisk, [t25] v noci její lampa nehasne.
19 Svýma rukama sahá po přeslenu, její dlaně uchopují vřeteno.
20 Svou dlaň otvírá [t26] chudému, své ruce vztahuje k nuznému.
21 Když přijde sníh, nebojí se o svůj dům, [v27] protože celý její dům se obléká do karmínu. [t28]
22 Dělá si přikrývky, její oděv je z jemného plátna [t29] a purpuru.
23 Její manžel je [t30] znám v městských branách, [t31] když sedává [t32] se staršími země.
24 Dělá plátno [t33] a prodává ho, dodává obchodníkovi [t34] pásy. [v35]
25 Jejím oděvem [a] je síla a důstojnost, [t36] s úsměvem vyhlíží budoucnost. [t37]
26 Svá ústa otvírá [a] moudře, [t38] na jejím jazyku je laskavé [t39] poučení.
27 Pozorně sleduje [a] chod svého domu, [t40] nejí chléb lenosti. [t41]
28 Její synové povstávají a nazývají ji šťastnou, [t42] také [t43] její manžel ji chválí: [a]
29 Mnohé dcery [t44] si počínaly zdatně, [a] ale ty je všechny převyšuješ. [t45]
30 Půvab [a] je klamný, krása [b] je nicotná, [t46] ale žena, která se bojí [c] Hospodina, bude chválena.
31 Dejte jí z ovoce [t47] jejích rukou, [t48] ať ji chválí [a] v městských branách [b] její skutky. [c]

Izaiáš 1 : 1 – 31
1 Vidění [a] Izajáše, syna Amósova, které viděl [b] o Judsku a Jeruzalému za dnů [v1] judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.
2 Slyšte, nebesa, [a] naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, [t2] ale oni se proti mně vzbouřili. [b]
3 Býk zná [a] svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě [b] nezná, můj lid nerozumí. [c]
4 Ach, [a] hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, [b] děti ničitelů! Opustili [c] Hospodina, znevážili Svatého Izraele, [v3] odvrátili [t4] se zpět.
5 Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. [a] Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. [b]
6 Od paty [t5] k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina [a] a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.
7 Vaše země je zpustošená, [a] vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.
8 Dcera sijónská [a] zůstala jako stánek na vinici, jako budka [b] v okurkovém poli, jako obležené město.
9 Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, [a] byli bychom podobní Gomoře. [b]
10 Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!
11 K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí [a] beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. [b]
12 Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším (shromáždění, [a] kde je zlo.) [t6]
14 Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.
15 Když rozprostíráte [a] své dlaně, [b] zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte [c] své modlitby, neposlouchám: [d] Vaše ruce jsou plné [e] krve.
16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost [a] svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. [b]
17 Naučte se konat dobro. [a] Hledejte právo, kárejte násilníka, [t7] zjednejte právo sirotkovi, [b] zastaňte [t8] se vdovy.
18 Jen pojďte a proberme [t9] to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.
19 Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst (dobré věci) [t10] země.
20 Jestliže však odmítnete [a] a budete vzpurní, [b] budete požíráni mečem. [c] Neboť Hospodinova ústa promluvila. [d]
21 Jak [a] jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové!
22 Tvé stříbro se stalo struskou, [t11] tvůj nápoj [v12] je zředěn vodou.
23 Tvá knížata jsou umíněnci [a] a spojenci zlodějů; každý miluje dar [b] a žene se za úplatky. Sirotkovi [c] právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.
24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! [a] Potěším se na svých protivnících a pomstím [b] se na svých nepřátelích.
25 Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky [a] očistím [t13] jako louhem. [t14] Odstraním [b] veškeré tvé příměsi.
26 A obnovím [t15] tvé soudce jako na počátku a tvé rádce [a] jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, [b] (městem věrným.) [t16]
27 (Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.) [t17]
28 Zkáza [a] vzpurných [b] a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí [c] Hospodina, pominou. [d]
29 Neboť budou [t18] zahanbeni kvůli dubům, [t19] jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, [a] jež jste zvolili.
30 Protože budete jako dub, [t19] jehož listí [a] padá, a jako zahrada, která vodu nemá.
31 A (silný se stane koudelí a jeho skutek) [t20] jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.