Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví tělesný trest
Přísloví 13 : 24
24 Kdo zadržuje [t38] svou hůl, [a] nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně [t39] ho kázní.
Přísloví 22 : 6
6 Vyuč chlapce na počátku [v9] jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne.
Přísloví 23 : 13 – 14
13 Neodpírej [a] chlapci kázeň; když mu nabiješ holí, [b] nezemře.
14 Ty mu nabiješ holí a jeho duši [t15] vysvobodíš [a] z podsvětí.
Přísloví 22 : 15
15 V srdci chlapce vězí [t20] hloupost, hůl [a] a naučení [t21] ji od něj vzdálí.
Efezským 6 : 4
4 A vy, otcové, (nedrážděte své děti k hněvu), [t3] ale vychovávejte [t4] je v Pánově kázni [t5] a napomenutí. [a]
Přísloví 29 : 15
15 Hůl [a] a pokárání dá moudrost, ale chlapec (ponechaný sám sobě) [t25] dělá hanbu své matce.
Přísloví 19 : 18
18 Kárej [a] svého syna, když [t24] je naděje, [t25] ale (nedej se unést,) [t26] abys ho usmrtil.
Kolossenským 3 : 21
21 Otcové, nedrážděte [a] své děti, aby nemalomyslněly.
Židům 12 : 1 – 29
1 Proto i my, majíce (kolem sebe) [t1] tak veliký oblak svědků, odložme [a] veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející [t2] a s vytrvalostí [b] běžme [c] závod, který je (před námi), [t3]
2 upřeně hledíce k původci [t4] a dokonavateli víry [a] Ježíši, který pro [t5] radost, která byla před ním, podstoupil kříž, [b] pohrdnuv hanbou, [c] a sedí po pravici [d] [c]Božího trůnu.
3 (Pomyslete na) [t6] toho, který snesl [a] od hříšníků proti sobě takový odpor, [b] abyste neochabovali, [c] umdlévajíce ve svých duších.
4 Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.
5 A zapomněli jste na napomenutí, [t7] které vám praví jako synům: [t8] ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, [t9] ani neochabuj, [a] když jsi od něho kárán;
6 neboť koho Pán miluje, [a] toho vychovává, [t10] a švihá každého, koho přijímá [t11] za syna.‘ [b]
7 (Snášejte to ke [t12] své výchově), [t13] Bůh s vámi zachází jako se syny. [a] Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával? [t10]
8 Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.
9 Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. [a] Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, [b] (abychom žili)? [t14]
10 Vždyť oni vskutku na krátký čas [t15] vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. [a]
11 Každá výchova [t9] se ovšem v tu chvíli [a] nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné [b] ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. [c]
12 Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena [a]
13 a čiňte přímé stezky pro své nohy, [a] aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. [b]
14 Usilujte [a] o pokoj se všemi a o posvěcení, [b] bez něhož nikdo neuvidí [c] Pána.
15 Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o [c]Boží milost, [a] aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen [b] hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni [c] mnozí.
16 Ať nikdo není smilník [a] nebo bezbožný [t16] člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. [b]
17 Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, [a] byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.
18 Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře [a] a k planoucímu [b] ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru
19 a k zvuku polnice [a] a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, [t17] aby k nim nebylo (více mluveno), [t18]
20 neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,‘ [a]
21 a tak strašná byla ta podívaná, [t19] že Mojžíš řekl: ‚Jsem zděšen [a] a třesu se.‘
22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu [a] živého [b] Boha, nebeskému Jeruzalému, [c] a k desetitisícům andělů, [d] k slavnostnímu shromáždění
23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, [a] a k Bohu, soudci [b] všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,
24 a k prostředníku [a] nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, [b] která mluví [c] lépe než Ábel. [t20]
25 Hleďte, [a] ať neodmítnete [t21] toho, kdo mluví. [b] Neboť jestliže neunikli [c] oni, když odmítli [t21] toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebes.
26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‚Já ještě jednou zatřesu‘ nejenom ‚zemí‘, ale i ‚nebem‘. [a]
27 Ono ‚ještě jednou‘ ukazuje na proměnu [t22] těch věcí, (jimiž lze otřást), [t23] neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, (jež jsou neotřesitelné). [t24]
28 Projevujme [t25] proto vděčnost, [t26] že přijímáme neotřesitelné království, (a s ní) [t27] přinášejme Bohu jemu příjemnou [a] službu s uctivostí a bázní.
29 Neboť náš Bůh je oheň stravující. [a]
Leave a Reply