Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví suché kosti
Ezechiel 37 : 1 – 14
1 Spočinula na mně Hospodinova ruka [a] a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) [v1] ponechal mě uprostřed pláně; [v2] ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. [a]
4 Pak mi řekl: Prorokuj k [t3] těmto kostem [v4] a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o [t5] těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) [a]
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot [v6] a kosti se přiblížily [t7] (jedna k druhé.) [t8]
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. [v9]
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů [t10] a vdechni [a] do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) [a] převelice [t11] velké vojsko.
11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. (Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje [a] zahynula, jsme ztraceni. [t12] ) [b]
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, (otevřu vaše hroby [v13] a vyvedu vás z vašich hrobů,) [a] můj lide. (Přivedu vás na izraelskou půdu.) [b]
13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14 Vložím do vás svého ducha a ožijete. [a] Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
Ezechiel 37 : 1 – 28
1 Spočinula na mně Hospodinova ruka [a] a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) [v1] ponechal mě uprostřed pláně; [v2] ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. [a]
4 Pak mi řekl: Prorokuj k [t3] těmto kostem [v4] a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o [t5] těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) [a]
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot [v6] a kosti se přiblížily [t7] (jedna k druhé.) [t8]
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. [v9]
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů [t10] a vdechni [a] do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) [a] převelice [t11] velké vojsko.
11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. (Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje [a] zahynula, jsme ztraceni. [t12] ) [b]
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, (otevřu vaše hroby [v13] a vyvedu vás z vašich hrobů,) [a] můj lide. (Přivedu vás na izraelskou půdu.) [b]
13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14 Vložím do vás svého ducha a ožijete. [a] Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
15 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16 A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo [v14] a napiš na ně: [a] Judovi a synům Izraele, jeho druhům. [t15] Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům. [b] [t15]
17 Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.
18 Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená? [a]
19 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, [t15] které je v ruce Efrajimově. Položím (s nimi na ně) [t16] dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním. [a]
20 Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce (před jejich očima.) [a]
21 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu. [a]
22 Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a (jediný král [v17] bude králem pro ně všechny.) [a] Už (nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.) [b]
23 Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, [t18] v nichž zhřešili, a očistím [a] je, (budou mým [t19] lidem a já budu jejich [t20] Bohem.) [b]
24 Můj otrok [a] David bude nad nimi králem [b] a jediný pastýř bude pro ně všechny. [c] (Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.) [d]
25 Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. [a] V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.
26 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, [a] bude to věčná [b] smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a (ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.) [c]
27 Můj příbytek [t21] bude nad nimi, (já budu jejich [t22] Bohem a oni budou mým [t23] lidem.) [a]
28 I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji [a] Izrael, když bude má svatyně [v24] navěky uprostřed nich.
Zjevení 13 : 1 – 18
1 Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, [a] která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů [b] a na svých hlavách jména [t1] urážející Boha.
2 Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, [a] její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn [b] a velikou pravomoc.
3 A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla; [a]
4 poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo [a] je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat? [t2]“
5 Byla jí dána ústa mluvící [a] veliké věci a rouhání [b] a byla jí dána moc, [t3] (aby činila, co chce) [t4] po čtyřicet dva měsíce. [c]
6 I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, (to jest těm), [t5] kteří přebývají [a] v nebi.
7 [A bylo jí dáno, (aby rozpoutala válku proti) [a] svatým [b] a aby je přemohla,] [c] a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem; [d]
8 budou se jí klanět všichni obyvatelé země, [a] jejichž jména nejsou (od založení světa [b] zapsána v knize [t6] života toho zabitého Beránka). [t7]
9 Má-li kdo (uši, slyš). [a]
10 (Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem), [t8] musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost [a] a víra [t9] svatých.
11 A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, [a] ale mluvila jako drak.
12 Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli [a] té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. [b]
13 Činí veliká znamení, [a] takže nechá i oheň [b] z nebe před zraky lidí sestupovat na zem,
14 a svádí [a] obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila.
15 A bylo jí dáno, aby vložila [t10] ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil [t11] a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. [a]
16 A působí, aby všem, malým i velkým, [a] bohatým i chudým, [b] svobodným i otrokům, [c] byl dán cejch [d] na pravou ruku nebo na čelo [e]
17 [a] aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo [t12] jejího jména.
18 Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set (šedesát šest). [t13]
Genesis 2 : 7
7 Hospodin Bůh vytvořil [t9] člověka z prachu [t10] ze země, [t11] a do jeho chřípí [a] vdechl dech [b] života; a člověk se stal živou duší. [t12]
Jeremiáš 1 : 5
5 Dříve, nežli jsem tě [a] utvořil v nitru, [t8] znal [t9] jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna [b] matky, posvětil jsem tě a dal [t10] jsem tě za proroka národům. [c]
Matouš 24 : 24
24 Povstanou totiž falešní [a] kristové a falešní proroci a budou ukazovat [t14] veliká znamení [b] a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.
Matouš 6 : 34
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
Leave a Reply