Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví snílci
Židům 4 : 12
12 Neboť [c]Boží [c]slovo [a] je živé, [b] činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; [c] proniká až do rozdělení duše a ducha, [d] kloubů a morku a je schopné rozsoudit [e] myšlenky a postoje [t9] srdce.
Izaiáš 14 : 1 – 32
1 Vždyť Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael, dá jim spočinout [a] (v jejich zemi;) [t1] připojí [b] se k nim příchozí, [c] připojí se k domu Jákobovu.
2 Národy je [t2] vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je [t3] přijme v Hospodinově zemi do dědictví za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli. [a]
3 I stane se v den, kdy ti Hospodin dopřeje odpočinutí od tvého trápení a nepokoje i od tvrdé otročiny, [a] jíž jsi byl zotročen,
4 že proneseš [t4] o babylonském králi toto pořekadlo: Jak přestal utlačovatel, jak přestal útok! [t5]
5 Hospodin zlomil [a] hůl [b] ničemů, žezlo vládců,
6 které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy [t6] s bezmeznou tyranií.
7 Celá země odpočinula a má klid; [a] lidé propukli v jásot.
8 I cypřiše se nad tebou radují i libanonské cedry: Od té doby, co jsi lehl, nepřichází, kdo by nás kácel.
9 Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky [t7] — všechny vůdce [t8] země — ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů.
10 Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným!
11 Do podsvětí je svržena [a] tvá vznešenost, [b] hudba tvých harf; [c] (pod tebou jsou rozprostřeny larvy) [t9] a červi jsou tvou přikrývkou.
12 Jak jsi spadl z nebes, (třpytivá hvězdo, synu úsvitu?) [t10] Byl jsi odseknut [t11] k zemi, (ty, který jsi porážel národy!) [t12]
13 A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším [a] svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění [t13] na nejzazším severu. [v14]
14 Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám [a] se Nejvyššímu. [b]
15 Jenže jsi svržen do podsvětí, [a] do největších hlubin jámy. [b]
16 Ti, kteří tě uvidí, na tebe budou zírat a pozorně tě sledovat: [a] Což to není ten muž, jenž znepokojoval zemi a otřásal [b] královstvími?
17 Obracel svět v pustinu a jeho města bořil, své vězně nepropouštěl domů.
18 Všichni králové (národů, všichni) [t15] leží ve slávě, každý ve vlastní hrobce. [t16]
19 Ale tebe (pohodili [a] mimo tvůj hrob) [t17] jako ohavný výhonek, [t18] zahalený pobitými, probodenými mečem, těmi, kdo sestupují ke kamenům jámy — jako rozšlapanou mršinu.
20 Nebudeš s nimi mít jeden hrob, protože jsi ničil svou zemi a zabíjel svůj lid. Potomstvo zločinců nebude [t19] zmiňováno navěky.
21 Připravte místo porážení [t20] pro jeho syny kvůli vině jejich otců, [a] ať nevstanou a nedostanou do vlastnictví zemi a nenaplní povrch světa [b] městy.
22 Povstanu [a] proti nim, je výrok Hospodina zástupů, a vyhladím (jméno [b] Babylona) [t21] i jeho ostatek, nástupce i následníka, je Hospodinův výrok.
23 A učiním [t22] ho vlastnictvím ježků [t23] a (vodní mokřinou;) [t24] a zametu ho koštětem vyhlazení, [t25] je výrok Hospodina zástupů.
24 Hospodin zástupů přísahal: Jistěže tak, jak jsem si usmyslil, (se stane, a jak jsem se rozhodl,) [t26] tak se to naplní: [a]
25 Rozdrtím [a] Ašúra ve své zemi a na svých horách ho pošlapu. Stáhnu z nich jeho jho a odstraním [b] jeho břemeno z jejich ramen.
26 To je plán, [a] který je naplánován pro celou zemi, a to je paže, [b] která je vztažena [c] proti všem národům.
27 Vždyť to naplánoval Hospodin zástupů, kdo to zruší? A jeho paže je vztažena, kdo ji odvrátí?
28 V roce, kdy zemřel [t27] král Achaz, [a] přišel tento prorocký výnos: [b]
29 Neraduj se, celá Pelišteo, [a] že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had. [b]
30 (Prvorození nuzných) [t28] se budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí. [a] Ale tvůj kořen nechám zemřít hladem a tvůj ostatek zabiji.
31 Naříkej, [a] bráno, křič o pomoc, město! Propadni malomyslnosti, [b] celá Pelišteo, protože od severu [c] přichází kouř a není, kdo by zůstal stranou svého shromaždiště. [t29]
32 Co odpovědí poslům toho národa? [t30] Že Hospodin založil Sijón [a] a v něm budou mít útočiště [b] nuzní jeho lidu.
Skutky 10 : 1 – 48
1 V Cesareji [a] žil nějaký muž jménem Kornélius, setník [b] pluku [v1] zvaného Italský,
2 člověk zbožný, [a] který se bál [c]Boha [b] s celým svým domem, [v2] (dával mnoho almužen) [t3] lidu a stále [c] se modlil k [c]Bohu.
3 Kolem (třetí hodiny odpoledne) [t4] spatřil jasně ve vidění [a] Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“
4 Pozorně na něho pohlédl, ulekl [t5] se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, [a] jako připomínka [t6] před Bohem.
5 Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr. [a]
6 Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7 Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,
8 všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.
9 Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu [a] domu, aby se kolem poledne [t7] pomodlil. [b]
10 Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:
11 vidí otevřené nebe, [a] z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi.
12 V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci.
13 I zazněl [t8] k němu hlas: „Vstaň, [a] Petře, zabíjej a jez!“
14 Petr řekl: „Ne, Pane! [a] Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ [b]
15 A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ [a]
16 To se stalo třikrát [a] a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.
17 Zatímco byl Petr na rozpacích, [a] co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,
18 zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr.
19 Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch [a]mu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.
20 Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ [a]
21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“
22 Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, [a] který se bojí [c]Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, [b] dostal pokyn [c] od svatého [d] anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“
23 Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři [a] z Joppe šli s ním.
24 Nazítří vešli [t9] do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné [a] a nejbližší přátele.
25 Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil [a] se.
26 Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ [a]
27 Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.
28 I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa [a] nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal [t10] za poskvrněného nebo nečistého.
29 Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“
30 A Kornélius odpověděl: [t11] „Před čtyřmi dny [jsem se postil] [t12] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém [a] rouchu
31 a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena [a] a tvé skutky milosrdenství [b] byly vzpomenuty před Bohem.
32 Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘
33 Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, [t13] abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha [t14] nařízeno.“
34 Petr otevřel ústa [a] a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh (nikomu nestraní), [t15]
35 ale v každém národě je mu milý [t16] ten, kdo se ho bojí [a] a činí spravedlnost. [b]
36 To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj [a] skrze Ježíše Krista — on je Pánem [b] všech.
37 Vy sami víte o tom, [t17] co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. [a]
38 Jak [c]Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval [a] všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, [b] protože [c]Bůh byl s ním. [c]
39 My jsme svědky [a] všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.
40 Bůh jej však třetího dne probudil [a] z mrtvých a dal mu zjevit se;
41 ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení [t18] z mrtvých jedli [a] a pili.
42 A nařídil [a] nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, [b] že on je ten [c]Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. [c]
43 Jemu všichni proroci [a] vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů [b] každý, kdo v něho věří.“ [c]
44 Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý [a] na všechny, kteří tu řeč [t19] slyšeli.
45 A (věřící [a] ze Židů), [t20] kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany [t21] byl vylit [b] dar [c]Ducha Svatého, [c]
46 neboť je slyšeli mluvit jazyky [a] a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:
47 „Může někdo odepřít vodu, [a] aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“
48 A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu (Ježíše Krista). [t22] [t23] Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.
Galatským 6 : 1
1 Bratři, kdyby byl někdo [t1] i přistižen [a] v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, [t2] napravujte [b] takového člověka v duchu mírnosti [c] a dávej si každý pozor sám na sebe, [d] abys i ty neupadl do pokušení.
Jan 14 : 1
1 „Ať se vaše srdce nechvěje. [t1] Věříte [t2] v [a] Boha, věřte i ve mne.
Deuteronomium 18 : 20 – 22
20 Ovšem prorok, který by jednal povýšeně [a] a mluvil v mém jménu [b] slovo, které jsem mu promluvit nepřikázal, anebo by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok zemře. [c]
21 Možná (si v srdci řekneš:) [t23] Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?
22 To, co promluví prorok v Hospodinově jménu a nestane se to, jestliže se to slovo nenaplní, [a] nepromluvil to Hospodin. Ten prorok to řekl v domýšlivosti; neměj z něj strach. [b]
Judův 1 : 8
8 Stejně i tito (ve svém snění) [t12] poskvrňují tělo, neuznávají autoritu, [a] rouhají se slávám. [t13]
Leave a Reply