Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví slaví pohanské svátky
Deuteronomium 12 : 29 – 32
29 Až Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhladí [t22] národy, které přicházíš obsadit, až je obsadíš a usídlíš se v jejich zemi,
30 měj [a] se na pozoru, aby ses nechytil do pasti [b] (a nenásledoval je,) [t23] poté, co před tebou byli vyhlazeni, a nevyptával ses na jejich bohy se slovy: Jak sloužili tyto národy svým bohům? Budu to tak dělat i já.
31 (Nejednej tak vůči) [t24] Hospodinu, svému Bohu. Vždyť oni dělali kvůli svým bohům všechno, co je pro Hospodina ohavností, [a] co nenávidí. Ano, dokonce své syny a své dcery spalují kvůli svým bohům ohněm.
Kolossenským 2 : 8
8 Dávejte si pozor, [a] ať vás někdo neodvede [b] jako zajatce skrze filozofii [c]– prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů [d] světa, a ne podle Krista.
Matouš 15 : 3
3 On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Římanům 14 : 5 – 6
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
Matouš 4 : 4
4 On však (na to) [t3] řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ [a]“
Kolossenským 2 : 16
16 Ať vás tedy nikdo nesoudí [a] pro pokrm [b] a pro nápoj nebo kvůli svátku, [c] novoluní nebo sobotám. [d]
Kolossenským 2 : 16 – 17
16 Ať vás tedy nikdo nesoudí [a] pro pokrm [b] a pro nápoj nebo kvůli svátku, [c] novoluní nebo sobotám. [d]
17 To všechno je stín [a] budoucích věcí, ale (skutečnost je Kristus). [t15]
Exodus 20 : 8 – 11
8 Pamatuj [t5] na sobotní den, abys ho posvětil.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,
11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. [a]
Židům 10 : 26
26 Neboť jestliže dobrovolně [a] hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, [b] nezůstává již více oběť za hříchy,
Jeremiáš 10 : 1 – 5
1 Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský.
2 Toto praví Hospodin: Neučte se cestě [v1] pohanských národů a nebeských znamení [v2] se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.
3 Vždyť náboženské zvyklosti [t3] národů jsou nicotnost. [a] (Vezmou třeba) [t4] kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. [b]
4 Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho [t5] upevní, aby se nekymácelo.
5 Jejich bohové jsou jako (strašák v okurkovém poli;) [t6] nemluví, [t7] musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože (nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou.) [t8]
1. Korintským 8 : 1 – 13
1 Pokud [a] jde o maso obětované modlám, [b] víme, [c] že všichni máme poznání. [d] Poznání (činí člověka domýšlivým), [t1] ale láska buduje. [e]
2 Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat. [a]
3 Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh [t2] ho zná. [t3]
4 Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic [a] a že není žádný jiný Bůh, [b] jen Jeden. [c]
5 Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, [a] ať už v nebi nebo na zemi — jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ [b] —
6 my máme jediného Boha, Otce, [a] od něhož je všechno a pro něhož jsme my, [b] a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.
7 Ale ne ve všech je to poznání. Někteří [a] až dosud (jsou zvyklí na modlu a) [t4] jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, [b] protože je slabé, se poskvrňuje.
8 Pokrm [a] nás (k Bohu nepřiblíží). [t5] Nejíme-li, nic neztrácíme, a jíme-li, nic nezískáváme. [b]
9 Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda [t6] nestala kamenem úrazu [a] pro slabé. [b]
10 Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, [t7] bude-li slabý, přivedeno [t8] k tomu, aby jedl maso obětované modlám?
11 [A] tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý — bratr, [a] pro kterého Kristus zemřel. [b]
12 Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, [t7] hřešíte proti Kristu. [a]
13 Jestliže tedy pokrm (svádí k hříchu) [t9] mého bratra, nebudu jíst už nikdy [a] maso, abych (nesvedl k hříchu) [t10] svého bratra.
Římanům 12 : 1 – 3
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
3 Skrze milost, která mi byla dána, [a] pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, [t6] než je třeba smýšlet, ale smýšlejte [b] tak, abyste jednali rozumně, [t7] podle toho, jakou míru [c] víry udělil každému [c]Bůh.
Malachiáš 3 : 6
6 Neboť já Hospodin jsem se nezměnil, [a] (ani vy jste nepřestali být synové Jákobovi.) [t5]
Židům 13 : 8
8 Ježíš Kristus je tentýž [a] včera i dnes, i na věky. [b]
1. Korintským 5 : 6 – 8
6 Vaše chlouba [a] není správná. Nevíte, [b] že trocha kvasu prokvasí celé těsto? [c]
7 Vyčistěte proto starý kvas, [a] abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. [t4] Vždyť Kristus, náš (velikonoční Beránek), [t5] byl [za nás] obětován. [b]
8 Slavme tedy svátek ne se [t6] starým kvasem, ani s [t6] kvasem špatnosti a zloby, ale s [t6] nekvašenými chleby upřímnosti [a] a pravdy.
Marek 6 : 21
21 Vhodný den [t10] nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu [t11] pro své velmože, [a] vojevůdce a přední muže [b] z Galileje.
Leave a Reply