ráno

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ráno

Žalmy 143 : 8
8 Oznam mi zrána [a] své milosrdenství, vždyť doufám [b] v tebe! Dej mi poznat cestu, [c] kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám [d] svou duši!

Žalmy 5 : 3
3 Věnuj [a] mi pozornost, když volám o pomoc, [b] můj králi [c] a můj Bože, vždyť se modlím k tobě!

Jan 1 : 1 – 51
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
2 To [t2] bylo na počátku u [t1] Boha.
3 Všechno [a] vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo (vůbec nic) [t3] (, co je.
4 V něm byl život) [t4] a ten život byl světlo [a] lidí.
5 A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. [t5]
6 Objevil se [t6] člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. [a]
7 Ten přišel (jako svědek), [t7] aby o tom světle vydal svědectví, [a] aby skrze něho všichni uvěřili. [b]
8 On sám nebyl [a] to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé [a] světlo, [b] které osvěcuje každého člověka, (to přicházelo) [t8] na svět.
10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, [a] a svět ho nepoznal. [b]
11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili [a] z krve [t10] ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
15 Jan o něm vydával svědectví. [a] Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, [b] je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ —
16 Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za [t13] milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, [a] milost a pravda [b] se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdo nikdy neviděl; [a] jedinečný [t14] Bůh, [t15] který je v lůnu [b] Otcově, ten nám o něm pověděl.
19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé [a] z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“
20 I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš. [t16]“
21 Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ [a] Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ [b] Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
23 Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, [a] jak řekl prorok Izaiáš.“
24 [Ti] poslaní byli z farizeů. [a]
25 I zeptali se ho: [t17] „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš [t16] ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:
27 [To je] ten, který přichází za mnou, [a] který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek [b] jeho sandálu.“ [c]
28 Tyto věci se udály v Betanii [t18] za Jordánem, [a] kde Jan křtil.
29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží, který snímá hřích [b] světa.
30 Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘ [a]
31 Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“
32 A Jan vydal svědectví: [a] „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice [b] z nebe a zůstal na něm.
33 Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.‘ [a]
34 A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ [a]
35 Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. [a]
36 Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží!“
37 Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.
38 Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ [t19] A oni mu řekli: „Rabbi“, [t20] což se překládá ‚Učiteli‘, [a] „kde bydlíš? [t21]“
39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ [t22] Šli tedy, viděli, kde bydlí, [a] a zůstali ten den u něho. Bylo kolem (čtvrté hodiny odpoledne). [t23]
40 Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, [a] bratr Šimona Petra.
41 Ten nalezl nejprve [t24] svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ [a] (což je v překladu: Kristus [t25]).
42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; [t26] budeš se jmenovat Kéfas“ [a] (což se překládá Petr [b]).
43 Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. [a] Nalezl Filipa [b] a řekl mu: „Následuj [c] mne.“
44 Filip byl z Betsaidy, [a] města Ondřejova a Petrova.
45 Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
46 Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“
47 Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ [a]
48 Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“
49 Natanael mu odpověděl: „Rabbi, [a] ty jsi Syn [c]Boží, [b] ty jsi král [c] Izraele.“
50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“
51 A řekl mu: „(Amen, amen, pravím) [v27] vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené [a] a Boží anděly vystupovat a sestupovat [b]na Syna člověka.“ [t28]

Galatským 5 : 1
1 (K té svobodě [a] nás Kristus osvobodil. [b] Stůjte tedy pevně [c]) [t1] a nenechte se opět podrobit pod jho [d] otroctví.

Přísloví 3 : 1 – 35
1 Můj synu, nezapomínej na mé poučení, [a] ať tvé srdce střeží [b] moje příkazy.
2 Vždyť ti přidají [a] dlouhá léta [t1] a roky života i pokoj. [t2]
3 (Milosrdenství a [a] věrnost ať tě neopouštějí! Přivaž [b] si je ke svému krku, napiš je na tabulku [c] svého srdce!
4 Tak nalezneš [t3] milost [t4] a oblibu [t5] v očích Božích i lidských. [t6]
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
7 Nebuď moudrý [a] ve svých očích, boj [b] se Hospodina a odvrať [c] se od zlého.
8 To bude uzdravením pro tvé tělo [t9] a občerstvením [t10] pro tvé kosti.
9 Cti Hospodina svým majetkem [t11] a prvotinami [t12] ze vší své úrody. [t13]
10 Tvé sýpky [a] se naplní hojností a tvé sudy [t14] budou přetékat novým vínem.
11 Hospodinovu kázeň, [t15] můj synu, nezavrhuj, [t16] neměj odpor k jeho pokárání, [a]
12 neboť koho Hospodin miluje, toho kárá jako otec syna, jehož si oblíbil. [t17]
13 Blahoslavený [a] je člověk, který našel moudrost, člověk, který získal [b] rozumnost.
14 Neboť (zisk z ní je lepší, nežli zisk ze stříbra) [t18] a její výnos [a] je nad zlato.
15 Je vzácnější nežli drahokamy, (nic z toho, po čem toužíš,) [t19] se jí nevyrovná. [a]
16 V její pravici jsou dlouhá léta [t20] a v její levici bohatství a sláva. [t21]
17 Její cesty jsou cesty příjemné, všechny její stezky jsou pokoj. [a]
18 Je (stromem života) [a] pro ty, kdo se jí chopí, ti, kdo se jí drží, jsou šťastní.
19 Moudrostí Hospodin položil základy [a] země, [t22] rozumností upevnil nebesa.
20 Jeho poznáním se rozevřely [a] hlubiny a oblaky kanou rosu.
21 Můj synu, ať nesejdou [v23] z tvých očí; střež obezřetnost [t24] a rozvahu [a]
22 a budou životem pro tvou duši a ozdobou [t25] pro tvůj krk.
23 Tehdy půjdeš bezpečně [t26] svou cestou a tvoje noha neklopýtne. [t27]
24 Když ulehneš, nebudeš se strachovat; lehneš si, a tvůj spánek bude příjemný. [t28]
25 Neboj se náhlého strachu, [t29] ani když přijde ničivá bouře [t30] na ničemy.
26 Neboť Hospodin ti bude po boku [t31] a bude chránit tvou nohu před polapením. [t32]
27 Neodpírej dobro (těm, kterým náleží,) [t33] když je ve tvé moci [v34] ho prokázat. [a]
28 Neříkej svému bližnímu: [t35] „Odejdi a pak se vrať, dám ti zítra,“ když to máš u sebe.
29 Nekuj zlo [a] proti svému bližnímu, když s tebou v důvěře bydlí.
30 Neveď s nikým bezdůvodně při, jestliže ti nezpůsobil zlo.
31 Nezáviď násilníkovi, nevol žádnou z jeho cest, [t36]
32 neboť Hospodinu je odporný ten, kdo bloudí, [t37] ale s přímými [a] důvěrně [t38] hovoří.
33 Na domě ničemy je Hospodinova kletba, [a] ale příbytku spravedlivých [b] žehná.
34 Posměvačům [a] se posmívá, ale pokorným dává milost. [b]
35 Moudří zdědí slávu, [a] ale hlupáci si [t39] odnesou hanbu. [b]