rachel

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví rachel

Genesis 31 : 1 – 55
1 Jákob uslyšel slova Lábanových synů: [a] Jákob vzal všechno, co bylo našeho otce! A z toho, co bylo našeho otce, si nahromadil všechno toto bohatství! [t1]
2 I na Lábanově tváři Jákob viděl, že už vůči němu nebyl takový jako dříve.
3 Tu řekl Hospodin Jákobovi: Navrať [a] se do země svých otců a do svého rodiště; [t2] já budu s tebou. [b]
4 Jákob (si tedy dal zavolat) [t3] Ráchel a Leu na pole ke svému stádu
5 a řekl jim: Vidím na tváři vašeho otce, že už vůči mně není takový jako dříve, avšak Bůh [a] mého otce byl se mnou.
6 Vy však víte, že jsem vašemu otci sloužil [a] celou svojí silou.
7 Avšak váš otec (si ze mne tropil žerty,) [t4] desetkrát [v5] změnil mou mzdu, ale Bůh mu nedovolil mi uškodit. [t6]
8 Když řekl: Tvou mzdou budou skvrnité, všechny ovce rodily skvrnité; když řekl: Tvou mzdou budou pruhované, všechny ovce rodily pruhované.
9 Bůh odňal dobytek vašemu otci a dal ho mně.
10 I stalo se v době páření ovcí, [t7] že jsem pozvedl oči a ve snu jsem viděl, že berani, [t8] kteří skákali na ovce, [t7] byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.
11 Pak mi Boží anděl ve snu řekl: Jákobe! Odpověděl jsem: Tady jsem. [a]
12 On pokračoval: Nuže pozvedni oči a viz: Všichni berani, [t8] kteří skákají na ovce, [t7] jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl [a] jsem totiž všechno, co ti Lában provádí.
13 Já jsem Bůh z [t9] Bét-elu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. [a] Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země.
14 Ráchel a Lea mu odpověděly: Máme snad ještě dědičný podíl v domě svého otce?
15 Cožpak nás nepovažuje za cizinky? Vždyť nás prodal a (peníze dočista utratil!) [t10]
16 Ano, všechno bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim dětem. Nyní tedy udělej všechno, co ti Bůh řekl.
17 Nato Jákob vstal, posadil své děti a ženy na velbloudy
18 a sehnal všechen svůj dobytek a všechen svůj majetek, [a] jejž nabyl, dobytek a zboží, které nabyl v Paddan-aramu, [b] aby šel ke svému otci Izákovi do kenaanské země.
19 Když Lában odešel stříhat ovce, [a] Ráchel ukradla domácí bůžky, [b] které patřily jejímu otci.
20 A Jákob oklamal [t11] Aramejce Lábana, když mu neoznámil, že utíká.
21 Tak utekl se vším, co měl. Vstal, přebrodil Řeku [v12] a (vydal se směrem) [t13] ke gileádskému pohoří.
22 Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl.
23 Tedy vzal s sebou své příbuzné, [t14] (po sedm) [t15] dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří.
24 K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, [a] abys (nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.) [t16]
25 Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými [t14] tábořil v gileádském pohoří.
26 Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal [a] a mé dcery jsi odvedl jako (válečné zajatce?) [t17]
27 Proč (jsi potají utekl) [t18] a oklamals mne? Neoznámils mi to, abych tě mohl propustit s radostí a zpěvy, s tamburínou [a] a lyrou! [b]
28 Ani jsi mě nenechal políbit [a] mé vnuky a dcery. Tentokrát bylo tvé jednání bláznivé. [b]
29 Je v mé moci naložit s vámi zle. Ale včera mi Bůh vašeho otce řekl: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo. [a]
30 Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy? [a]
31 Jákob na to Lábanovi odpověděl: Protože jsem se bál, neboť jsem si myslel, abys mi neuchvátil své dcery.
32 U koho [a] najdeš své bohy, ten nezůstane naživu. Před našimi příbuznými [b] prozkoumej, co tvého je u mne, a vezmi si to. Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.
33 Lában tedy vešel do stanu Jákobova, do stanu Leina, i do stanu obou služebnic, ale nic nenašel. Pak vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina.
34 Ráchel však vzala domácí bůžky, vložila je do velbloudího sedla [v19] a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.
35 Ráchel řekla svému otci: Ať (se můj pán nerozzlobí,) [t20] že nemohu ve tvé přítomnosti povstat, protože mám to, co mívají ženy. Vše prohledal, ale domácí bůžky nenašel.
36 Tu Jákob vzplanul hněvem a začal se s Lábanem přít. Říkal mu: [t21] Jaké je mé přestoupení? Jaký je můj hřích, žes mě tak pronásledoval? [a]
37 Když jsi prohledal všechny mé věci, cos ze všech (svých věcí) [t22] našel? Polož to sem před bratry mé i bratry své, ať mezi námi dvěma rozsoudí!
38 Těchto dvacet let jsem u tebe. Tvé ovce ani kozy nepotratily, berany z tvého stáda jsem nejídal.
39 Rozsápané zvíře jsem ti nepřinášel, sám jsem nesl ztrátu; vyžadoval jsi ode mne to, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.
40 Ve dne mě stravovalo horko a v noci mráz, [a] spánek prchal [b] od mých očí.
41 To bylo mých dvacet let ve tvém domě: Čtrnáct let jsem ti otročil [t23] za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav, ale mou mzdu jsi změnil desetkrát. [a]
42 Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a strach [t24] Izákův nebyl (se mnou,) [t25] propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl [a] mé soužení a námahu mých rukou [t26] a včera [t27] rozsoudil. [t28]
43 Lában na to Jákobovi odpověděl: Tyto dcery jsou moje dcery a tyto děti jsou moje děti, [t29] tento brav je můj brav a všechno, co vidíš, je mé. Ale co mohu dnes udělat pro tyto své dcery nebo pro děti, které porodily?
44 Nuže pojď, já a ty uzavřeme smlouvu, a bude na svědectví mezi mnou a tebou.
45 Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako pamětní sloup.
46 Pak řekl [t30] svým bratrům: [t31] Nasbírejte kameny. Vybrali kameny, udělali hromadu a tam na té hromadě pojedli. [a]
47 Lában ji nazval Jegar-sahaduta [v32] a Jákob ji nazval Gal-ed. [v33]
48 A Lában řekl: Tato hromada je dnes svědectvím mezi mnou a tebou. Proto se jmenuje Gal-ed,
49 a také Mispa, [v34] neboť řekl: Ať Hospodin drží hlídku mezi mnou a tebou, až [t35] budeme jeden před druhým ukryti. [v36]
50 Jestliže budeš mé dcery pokořovat [a] nebo si vezmeš ženy mimo mé dcery, byť by nikdo nebyl s námi, pohleď, Bůh je svědkem [b] mezi mnou a tebou!
51 Lában ještě řekl Jákobovi: Viz tuto hromadu a viz pamětní sloup, jež jsem vztyčil mezi sebou a tebou.
52 Svědkem je tato hromada a svědkem je ten pamětní sloup, že já tuto hromadu nepřekročím ke zlému k tobě, a že ty tuto hromadu a tento pamětní sloup nepřekročíš ke zlému ke mně.
53 Ať Bůh Abrahamův a (Bůh Náchorův, Bůh jejich otce soudí) [t37] mezi námi! A Jákob přísahal při strachu [a] svého otce Izáka.
54 Pak Jákob obětoval na hoře oběť a zavolal své příbuzné, [t38] aby jedli chléb. Jedli chléb a přenocovali na té hoře.

Genesis 29 : 31
31 Když Hospodin viděl, [a] že Lea není milována, [t19] otevřel [b] její lůno, kdežto Ráchel zůstala neplodná. [c]

Genesis 30 : 2
2 Jákob vzplál proti Ráchel hněvem a řekl: Což jsem na místě Boha, [a] který ti odepřel plod lůna?

Genesis 30 : 1
1 Když Ráchel viděla, že Jákobovi neporodila děti, záviděla [t1] své sestře a řekla Jákobovi: Dej mi děti, nebo zemřu! [a]

1. Petrův 3 : 7
7 Stejně muži: [a] žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou [b]a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám [t8] milosti [c] života, aby vaše modlitby neměly překážku. [d]