prostředí

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví prostředí

Genesis 1 : 1 – 31
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
2 Země [t4] byla (pustá a prázdná,) [a] temnota [b] byla nad hlubinou [c] a (Duch [d] Boží) [e] se vznášel [f] nad vodami.
3 I řekl [a] Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil [v5] Bůh světlo od tmy. [t6]
5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, [v7] jeden [t8] den.
6 I řekl Bůh: Budiž klenba [a] uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.
7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, [a] které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8 Bůh nazval klenbu nebesy; [a] a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí [a] na jedno místo a ukáže se souš. [b] A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné [a] vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě veliká světla: [v10] Větší světlo, (aby vládlo ve dne,) [t11] a menší světlo, (aby vládlo v noci,) [t11] a hvězdy. [v12]
17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,
18 a aby (ovládala den a noc) [t13] a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží (živou havětí) [t14] a ať létavci [t15] létají nad zemí pod [t16] nebeskou klenbou.
21 Bůh stvořil [a] veliké draky [b] a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22 A Bůh je požehnal [v17] slovy: Ploďte a množte se [v18] a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

Genesis 2 : 1 – 25
1 Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.
2 Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne [a] přestal [t1] s veškerým svým dílem, které konal.
3 Bůh sedmý den požehnal a posvětil [t2] ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a [t3] učinil.
4 Toto je rodopis [t4] nebes a země, když [t5] byly stvořeny. [t6] V den, kdy Hospodin [v7] Bůh učinil zemi a nebesa,
5 na zemi ještě nebylo žádné polní křoví [a] ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, [b] protože Hospodin Bůh nesesílal [c] na zemi déšť [d] a nebyl člověk, aby zemi obdělával,
6 ale pramen [t8] vystupoval ze země a zavlažoval [a] celý zemský povrch.
7 Hospodin Bůh vytvořil [t9] člověka z prachu [t10] ze země, [t11] a do jeho chřípí [a] vdechl dech [b] života; a člověk se stal živou duší. [t12]
8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu [v13] v Edenu [t14] na východě [v15] a umístil tam člověka, kterého vytvořil.
9 Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života [a] uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.
10 Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena.
11 První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.
12 Zlato té země je ryzí. [a] Je tam také bdelium [v16] a kámen karneol. [b]
13 Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.
14 Třetí řeka se jmenuje Chidekel: [v17] ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. [a]
15 Hospodin Bůh vzal člověka a umístil [t18] ho v zahradě v [t19] Edenu, aby ji obdělával [v20] a střežil.
16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: [v21] Ze všeho stromoví zahrady směle jez,
17 ale ze stromu poznání dobrého a zlého, [a] z toho nejez. [t22] Neboť v den, kdy bys z něho jedl, (jistě zemřeš.) [b]
18 I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc [t23] jako jeho protějšek.
19 Hospodin Bůh vytvořil [a] ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.
20 A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka [a] se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.
21 Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, [a] a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber [t24] a to místo uzavřel masem.
22 A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.
23 Člověk řekl: Teď [t25] je to kost z mých kostí a maso z mého masa! [a] Bude se nazývat ženou, [t26] protože byla vzata z muže.
24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne [a] ke své ženě a budou jedno tělo. [b]
25 A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli [t27] se.