Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví postižených lidí
Jan 9 : 2 – 7
2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, [a] kdo zhřešil, [b] že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ [c]
3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale (mají se na něm zjevit) [t2] Boží skutky. [a]
4 Musím [t3] konat skutky toho, kdo mne poslal, [a] dokud [b] je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
5 Pokud jsem na světě, jsem světlo [a] světa.“
6 Když to řekl, plivl [a]na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči
7 a řekl mu: „Jdi a umyj [a] se v rybníku Siloe [b] (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. [c]
Exodus 4 : 11
11 Hospodin mu však řekl: Kdo dal člověku ústa? Či kdo učiní němého [a] nebo hluchého, [b] vidícího [c] nebo slepého? Zdali ne já, Hospodin?
Lukáš 14 : 12 – 13
12 Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty. [a]
13 Ale když pořádáš hostinu, zvi [a] chudé, zmrzačené, chromé a slepé, [b]
Římanům 5 : 3 – 5
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
Leviticus 19 : 14
14 Neproklínej hluchého a nedávej překážku před slepého, [a] ale boj [b] se svého Boha. Já jsem Hospodin.
2. Korintským 12 : 9
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
Marek 7 : 32 – 20
1. Petrův 5 : 10
10 A [c]Bůh veškeré milosti, [a] který vás povolal [b] ke své věčné slávě [c] v Kristu [Ježíši], vás, když nakrátko [d] snesete utrpení, sám [f]zdokonalí, [e] [f]utvrdí, [f] [f]posílí, [g] [f]postaví na pevný základ. [h]
Matouš 18 : 4 – 5
4 Kdo se tedy pokoří [t2] jako toto dítě, ten bude [t3] největší v království Nebes.
5 A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“ [a]
1. Petrův 4 : 1
1 Když tedy Kristus [za nás] trpěl v těle, i vy se vyzbrojte [t1] týmž smýšlením, (totiž že) [t2] ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem, [a]
Marek 2 : 1 – 12
1 A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma. [t1]
2 A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo. [a]
3 Tu [a] přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.
4 A (protože ho k němu pro zástup nemohli přinést), [t2] odkryli střechu [v3] tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.
5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, [t4] (tvé hříchy jsou odpuštěny). [t5]“
6 Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích: [a]
7 „Proč takhle mluví? Rouhá [a] se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh. [b]“
8 Ježíš hned svým duchem poznal, že [t6] takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? [a]
9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚(Tvé hříchy jsou odpuštěny) [a]‘, nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘?
10 Abyste však věděli, že Syn člověka [t7] má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému:
11 „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“
12 On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, [a] oslavovali Boha a říkali: „Něco takového [b] jsme ještě nikdy neviděli.“
Matouš 11 : 4 – 5
4 Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte:
5 Slepí [a] opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, [b] hluší [c] slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium. [t5]
Žalmy 139 : 13 – 14
13 Vždyť tys utvořil [a] mé ledví, [t13] utkal [b] jsi mě v lůně [c] mé matky.
14 Vzdávám [a] ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.
1. Korintským 12 : 12 – 26
12 Neboť jako tělo je jedno, [a] ač má mnoho údů, [b] a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, [c] tak i Kristus.
13 Neboť v jednom Duchu [a] jsme my všichni byli pokřtěni v [b] jedno tělo, ať Židé [c] nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. [d]
14 Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15 Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, (nepatřím k tělu) [t9]‘, (nepatří snad proto k tomu tělu)? [t9]
16 A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu?
17 Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich?
18 Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. [a]
19 Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?
20 Je mnoho údů, [a] ale jedno tělo.
21 Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘
22 Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné.
23 A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a (našim neslušným částem dáváme) [t10] tím větší slušnost,
24 což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,
25 aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.
26 A když jeden úd trpí, [a] trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.
Matouš 5 : 5
5 Blahoslavení tiší, [t6] neboť oni dostanou zemi do dědictví. [a]
Židům 12 : 12 – 14
12 Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena [a]
13 a čiňte přímé stezky pro své nohy, [a] aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. [b]
14 Usilujte [a] o pokoj se všemi a o posvěcení, [b] bez něhož nikdo neuvidí [c] Pána.
Matouš 15 : 31
31 takže zástup [t15] užasl, když viděl, že němí [a] mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu [b] (Bohu Izraele). [t16]
Leave a Reply