Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví poruchy příjmu potravy
1. Korintským 6 : 19 – 20
19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní [a] svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? (Nevíte, že nejste sami svoji?) [t10]
20 Byli jste přece koupeni [a] za velikou cenu; [b] oslavte [c] tedy (svým tělem) [t11] [c]Boha. [d]
Matouš 6 : 25
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
Píseň písní 4 : 7
7 Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna. [v14]
1. Samuelova 16 : 7
7 Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se (nedívám na to, na co) [t11] se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, [t12] ale Hospodin se dívá na srdce. [a]
Žalmy 107 : 17 – 21
17 Hlupáci [a] bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny. [t10]
18 Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, [a] dospěli až k branám smrti. [b]
19 Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. [a]
20 Poslal své slovo [a] a uzdravil je; [b] zachránil [c] je z jámy. [t11]
21 Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná; [a]
1. Korintským 10 : 31
31 Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. [a]
Jakubův 4 : 7
7 Poddejte [t8] se tedy Bohu. Postavte [a] se proti Ďáblu, [b] a uteče od vás.
Lukáš 12 : 22
22 Řekl [svým] učedníkům: „Proto [a] vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o svůj život, [t8] co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli.
Římanům 12 : 1
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
Žalmy 139 : 14
14 Vzdávám [a] ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Římanům 14 : 7 – 8
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
2. Korintským 12 : 9 – 10
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
10 Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních [a] a úzkostech [b] pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.
Sofoniáš 3 : 17
17 Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. [t12] Rozjásá [a] se nad tebou radostně, obnoví [t13] tě svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním.
Žalmy 107 : 17 – 20
17 Hlupáci [a] bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny. [t10]
18 Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, [a] dospěli až k branám smrti. [b]
19 Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. [a]
20 Poslal své slovo [a] a uzdravil je; [b] zachránil [c] je z jámy. [t11]
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
1. Petrův 3 : 4 – 5
4 nýbrž skrytý [t6] člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého [a] a pokojného [b] [c]ducha, který je před [c]Bohem vzácný. [c]
5 Tak se kdysi zdobily i svaté [a] ženy, které doufaly [b] v Boha a podřizovaly se svým mužům;
Genesis 1 : 26 – 27
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
Leave a Reply