Petr

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Petr

1. Petrův 1 : 1
1 Petr, apoštol [a] Ježíše Krista, vyvoleným [b] příchozím [c] rozptýleným [d] v Pontu, Galacii, [e] Kappadokii, Asii [f] a Bithynii, [g]

2. Petrův 1 : 1
1 Šimon Petr, otrok [a] a apoštol [b] Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru [c] jako my spravedlností [d] našeho [c]Boha a Zachránce Ježíše Krista. [e]

Skutky 10 : 1 – 48
1 V Cesareji [a] žil nějaký muž jménem Kornélius, setník [b] pluku [v1] zvaného Italský,
2 člověk zbožný, [a] který se bál [c]Boha [b] s celým svým domem, [v2] (dával mnoho almužen) [t3] lidu a stále [c] se modlil k [c]Bohu.
3 Kolem (třetí hodiny odpoledne) [t4] spatřil jasně ve vidění [a] Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“
4 Pozorně na něho pohlédl, ulekl [t5] se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, [a] jako připomínka [t6] před Bohem.
5 Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr. [a]
6 Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7 Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,
8 všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.
9 Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu [a] domu, aby se kolem poledne [t7] pomodlil. [b]
10 Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:
11 vidí otevřené nebe, [a] z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi.
12 V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci.
13 I zazněl [t8] k němu hlas: „Vstaň, [a] Petře, zabíjej a jez!“
14 Petr řekl: „Ne, Pane! [a] Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ [b]
15 A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ [a]
16 To se stalo třikrát [a] a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.
17 Zatímco byl Petr na rozpacích, [a] co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,
18 zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr.
19 Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch [a]mu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.
20 Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ [a]
21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“
22 Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, [a] který se bojí [c]Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, [b] dostal pokyn [c] od svatého [d] anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“
23 Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři [a] z Joppe šli s ním.
24 Nazítří vešli [t9] do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné [a] a nejbližší přátele.
25 Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil [a] se.
26 Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ [a]
27 Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.
28 I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa [a] nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal [t10] za poskvrněného nebo nečistého.
29 Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“
30 A Kornélius odpověděl: [t11] „Před čtyřmi dny [jsem se postil] [t12] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém [a] rouchu
31 a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena [a] a tvé skutky milosrdenství [b] byly vzpomenuty před Bohem.
32 Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘
33 Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, [t13] abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha [t14] nařízeno.“
34 Petr otevřel ústa [a] a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh (nikomu nestraní), [t15]
35 ale v každém národě je mu milý [t16] ten, kdo se ho bojí [a] a činí spravedlnost. [b]
36 To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj [a] skrze Ježíše Krista — on je Pánem [b] všech.
37 Vy sami víte o tom, [t17] co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. [a]
38 Jak [c]Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval [a] všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, [b] protože [c]Bůh byl s ním. [c]
39 My jsme svědky [a] všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.
40 Bůh jej však třetího dne probudil [a] z mrtvých a dal mu zjevit se;
41 ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení [t18] z mrtvých jedli [a] a pili.
42 A nařídil [a] nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, [b] že on je ten [c]Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. [c]
43 Jemu všichni proroci [a] vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů [b] každý, kdo v něho věří.“ [c]
44 Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý [a] na všechny, kteří tu řeč [t19] slyšeli.
45 A (věřící [a] ze Židů), [t20] kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany [t21] byl vylit [b] dar [c]Ducha Svatého, [c]
46 neboť je slyšeli mluvit jazyky [a] a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:
47 „Může někdo odepřít vodu, [a] aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“
48 A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu (Ježíše Krista). [t22] [t23] Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.

Skutky 12 : 3 – 19
3 Když viděl, že se to Židům líbí, [a] pokračoval a zmocnil se také Petra. [b] Byly právě dny nekvašených chlebů. [c]
4 Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem [a] čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích [t4] ho chtěl předvést před lid. [v5]
5 Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale [t6] modlila [a] k Bohu. [b]
6 Noc předtím, než [t7] jej Herodes hodlal předvést, spal [a] Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, [b] a stráže [c] přede dveřmi hlídaly vězení.
7 A hle, Pánův anděl [a] se u něho postavil a v cele [t8] zazářilo [b] světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy mu spadly s rukou. [c]
8 A anděl mu řekl: „Opásej se a obuj [t9] si sandály.“ On tak učinil. I říká mu : „Obleč si plášť a pojď za mnou.“
9 Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděla děje, je skutečné; myslel si, že má vidění. [a]
10 Prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe [a] otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil.
11 Petr se vzpamatoval [t10] a řekl: „Teď opravdu vím, že Pán vyslal svého anděla [a] a vysvobodil [b] mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“
12 Když si to uvědomil, přišel [a] k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, [b] kde byli mnozí shromážděni a modlili se.
13 Zabouchal na dveře brány a přišla otevřít [t11] služka jménem Rodé.
14 A když poznala Petrův hlas, radostí [a] ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.
15 Ale oni jí řekli: „Blázníš!“ [a] Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali: „Je to jeho anděl.“ [b]
16 Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. [a]
17 Pokynul [a] jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec řekl: „Oznamte to Jakubovi [v12] a bratřím.“ Pak vyšel a odebral se na jiné místo.
18 Když nastal den, byl mezi vojáky [nemalý] rozruch [a] nad tím, co se stalo s Petrem.
19 Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě. [a] Potom sestoupil [b] z Judska do Cesareje [c] a pobýval tam.

Jan 13 : 36 – 38
36 Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu, [a] tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
37 Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši [a] za tebe položím!“
38 Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát (mě zapřeš). [t17]“