parfém

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví parfém

Exodus 30 : 33 – 37
33 Kdokoliv by připravil [t20] olej jemu podobný anebo dal z něho na někoho nepatřičného, bude vyhlazen [a] ze svého lidu.
34 Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi si vonné látky: pryskyřici, [v21] onychu [v22] a galbanum, [v23] tyto vonné látky a čisté kadidlo; [v24] (budou v poměru jedna ku jedné.) [t25]
35 Uděláš z toho míchané kadidlo [a] jako dělají mastičkáři, posolené, [t26] čisté, svaté.
36 Trochu z něj důkladně rozdrtíš a dáš trochu před svědectví [t27] ve stanu setkávání, kde se s tebou [a] budu setkávat. Bude to pro vás svatosvatá věc.
37 Nebudete si připravovat kadidlo stejného složení [a] jako to kadidlo, které uděláš; bude pro tebe svaté pro Hospodina.

Jan 12 : 3
3 Tu Marie vzala libru [v2] velmi drahého pravého [t3] nardového oleje, [a] pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je [t4] svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.

Efezským 5 : 1 – 33
1 Napodobujte [a] tedy Boha jako milované děti [b]
2 a žijte [t1] v lásce, jako i Kristus miloval [a] nás [t2] a vydal sám sebe [b] za nás jako dar a oběť [c]Bohu v příjemnou vůni. [c]
3 Smilstvo [a] ani žádná nečistota [b] nebo chamtivost [t3] ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, [t4] jak se sluší na svaté. [c]
4 Ani hanebnost, hloupé [a] řeči nebo laškování, což se nesluší; [b] nýbrž raději vzdávejte díky. [c]
5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník [a] ani nečistý ani lakomec [b] — to jest modloslužebník [c] — nemá dědictví [d] v království Kristově a Božím.
6 Ať vás nikdo nesvádí prázdnými [a] slovy, neboť pro tyto věci přichází [c]Boží hněv [b] na (syny neposlušnosti). [c]
7 Nemějte s nimi tedy nic společného. [t5]
8 Kdysi [a] jste byli tmou, [b] ale nyní jste světlem [c] v Pánu. Žijte [t1] jako děti světla [d] —
9 ovoce světla [t6] je ve veškeré dobrotě, [a] spravedlnosti [b] a pravdě —
10 zkoumejte, [t7] co se líbí [a] Pánu,
11 a nemějte žádnou účast [a] na neplodných skutcích tmy, [b] spíše je usvědčujte. [t8]
12 Neboť o tom, co se u [t9] nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. [a]
13 Ale všechno, co je (světlem usvědčováno, je zjevováno), [t10]
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí [t23] je a pečuje [t24] o ně, jako i Kristus o církev.
30 Vždyť jsme údy jeho těla, [a] [z jeho masa a z jeho kostí].
31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ [a]
32 Toto tajemství [a] je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
33 Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.

Marek 14 : 3
3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, [a] vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého [b] nardového [c] oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.

Jan 12 : 1 – 50
1 Šest [a] dní před velikonocemi [t1] přišel Ježíš do Betanie, [b] kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. [c]
2 Připravili mu tam večeři. [a] Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. [b]
3 Tu Marie vzala libru [v2] velmi drahého pravého [t3] nardového oleje, [a] pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je [t4] svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.
4 Juda Šimonův, Iškariotský, [a] jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, [t5] [b] řekl:
5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů [a] a ty dány chudým?“ [b]
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici [a] a bral z toho, co se do ní dávalo. [b]
7 Ježíš řekl: „Nech ji. (Ať jej zachová) [t6] ke dni mé přípravy k pohřbu. [a]
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, [a] ale mne nemáte vždycky.“
9 Velký zástup [a] Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.
10 Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,
11 protože mnozí [a] z Židů kvůli němu odcházeli a věřili [b] v Ježíše.
12 Nazítří [a] uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, [b] že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové [v7] ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, [a] požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, [b] král Izraele.“
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:
15 ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.‘ [a]
16 Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, [a] ale když byl Ježíš oslaven, [b] tehdy si vzpomněli, [c] že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.
17 Zástup, [a] který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.
18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. [a]
19 Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, celý svět [a] jde [t8] za ním!“
20 Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku [a] poklonili [b] Bohu, byli Řekové. [c]
21 Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, [a] a žádali ho: „Pane, chceme [b] vidět [c] Ježíše!“
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.
23 Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, [a] aby byl oslaven Syn člověka.
24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, [a] zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.
25 Kdo má rád svou duši, [a] hubí ji; kdo nenávidí [b] svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.
26 Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, [a] a kde jsem já, [b] tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí [c] Otec.“
27 „Nyní je má duše [a] rozrušena. [b] Co mám říci? ‚Otče, [c] zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel [d] k této hodině.
28 Otče, oslav své jméno!“ Z nebe (se ozval) [t9] hlas: [a] „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
29 Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‚Zahřmělo.‘ Jiní říkali: ‚Anděl [a] k němu promluvil.‘
30 Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval [t10] kvůli mně, ale kvůli [a] vám.
31 Nyní je soud [a] nad tímto světem, nyní bude (vládce tohoto světa) [b] vyvržen ven.
32 A já, až budu vyvýšen [a] ze země, přitáhnu [b] všechny [t11] k sobě.“
33 Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má [t12] zemřít. [a]
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, [a] že Mesiáš [b] zůstává (na věčnost). [c] Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“
35 Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas [a] je světlo mezi [t13] vámi. Choďte, [b] dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, [c] neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte [a] v to světlo, abyste se stali syny světla.“ [b] To Ježíš pověděl, odešel a skryl [c] se před nimi.
37 Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili [a] v něho;
38 (a tak) [t14] se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena [a] Pánova paže? [t15]‘ [b]
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40 ‚Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ [a]
41 To řekl Izaiáš, protože [t16] spatřil jeho slávu [a] a mluvil o něm. [b]
42 Přece však i mnozí [a] z vůdců v něho uvěřili, [b] ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni [c] ze synagogy.
43 Zamilovali si lidskou slávu [a] víc než slávu Boží.
44 Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. [a]
45 A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, [a] aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová [t17] je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. [a]
48 Kdo mne odmítá a nepřijímá [a] moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.
49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.
50 A vím, že jeho [t18] přikázání je věčný život. [a] Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

2. Korintským 2 : 14 – 17
14 Díky [c]Bohu, [a] který nás stále (vede v triumfálním průvodu [b] v Kristu) [t10] a zjevuje skrze nás na každém místě vůni [c] své známosti. [d]
15 Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu (mezi těmi), [t11] kteří jsou zachraňováni, [a] i (mezi těmi), [t11] kteří jdou do záhuby. [b]
16 Jedněm jsme vůní smrti [t12] ke smrti, druhým vůní života [t13] k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?
17 Neboť nejsme jako mnozí, [t14] kteří kupčí s [c]Božím [c]slovem, [a] nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, [b] jako ti, kdo mluví z Boha, [c] tak mluvíme [d] před Boží tváří v Kristu.