očekávání

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví očekávání

Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]

Přísloví 23 : 18
18 neboť máš budoucnost [t19] a tvoje naděje nebude zmařena.

Přísloví 10 : 28
28 Očekávání spravedlivých je radost, [t31] avšak naděje ničemů zahyne. [t32]

Žalmy 62 : 5
5 Pořád [t5] se radí, jak ho připravit o čest. Oblíbili si lež, [a] svými ústy žehnají, avšak v nitru proklínají. [b] Sela.

Skutky 3 : 5
5 Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane.

Přísloví 24 : 14
14 Poznej, že taková [t13] je moudrost pro tvou duši. Když ji nalezneš, budeš mít budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena. [t14]

Filipenským 1 : 20
20 (Toužebně očekávám [a] a doufám), [t15] že v ničem nebudu zahanben, ale se vší otevřeností, [b] jako vždycky i nyní, bude Kristus zveleben na [t16] mém těle, [c] ať životem, ať smrtí. [d]

Jozue 1 : 7 – 16
7 Hlavně se posilni a buď velmi odvážný, (abys zachovával a plnil celý zákon,) [t6] jak ti přikázal Mojžíš, můj otrok. Neodvrať [a] se od něj napravo ani nalevo, abys (rozumně jednal) [t7] všude, kam půjdeš.
8 (Kniha tohoto zákona [a] ať se nevzdálí od tvých úst.) [v8] (Budeš nad [t9] ním rozjímat ve dne i v noci,) [b] (abys zachovával a konal všechno,) [t10] co je v něm zapsáno, protože tehdy (dosáhneš na své cestě [c] úspěchu) [t11] a tehdy budeš rozumně jednat.
9 Vždyť jsem ti přikázal: Posilni se a buď odvážný, neměj strach [a] a neděs [b] se, protože Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou (všude, kam) [t12] půjdeš.
10 Poté Jozue přikázal správcům [a] lidu:
11 Projděte středem tábora a přikažte lidu: Připravte si zásobu potravin, [a] protože za tři dny budete procházet tímto Jordánem, abyste šli obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává, abyste ji obsadili.
12 Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasesova pak Jozue řekl:
13 Vzpomeňte si na slovo, které vám přikázal [a] Mojžíš, otrok Hospodinův: Hospodin, váš Bůh, vám dopřává odpočinutí [b] a dá vám tuto zemi.
14 Vaše ženy, vaše malé děti [a] a vaše stáda zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš na druhé straně [v13] Jordánu a vy, všichni (udatní hrdinové,) [b] projdete sešikováni [t14] před svými bratry a pomůžete jim,
15 dokud Hospodin nedá odpočinek vašim bratrům tak jako vám a dokud neobsadí také oni zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Potom se navrátíte do země, kterou jste obsadili vy, a obsadíte, co vám Mojžíš, otrok Hospodinův, dal na druhé straně Jordánu na východu slunce.
16 Nato Jozuovi odpověděli: Vykonáme vše, jak jsi nám přikázal, a do všeho, do čeho nás pošleš, půjdeme.

Micheáš 6 : 8
8 Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: [t10] Jenom abys jednal podle práva, [t11] miloval milosrdenství [a] a pokorně chodil se svým Bohem. [b]

2. Korintským 9 : 8
8 A [c]Bůh je mocen [a] rozhojnit [b] při vás (každý dar milosti), [t10] abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek [c] a měli hojnost pro každý dobrý skutek, [d]

Matouš 11 : 28
28 Pojďte ke mně [a] všichni, kteří těžce pracujete [t23] a jste přetíženi, [b] a já vám dám odpočinek. [c]

Židům 4 : 12
12 Neboť [c]Boží [c]slovo [a] je živé, [b] činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; [c] proniká až do rozdělení duše a ducha, [d] kloubů a morku a je schopné rozsoudit [e] myšlenky a postoje [t9] srdce.

Ezechiel 37 : 1 – 28
1 Spočinula na mně Hospodinova ruka [a] a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) [v1] ponechal mě uprostřed pláně; [v2] ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. [a]
4 Pak mi řekl: Prorokuj k [t3] těmto kostem [v4] a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o [t5] těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) [a]
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot [v6] a kosti se přiblížily [t7] (jedna k druhé.) [t8]
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. [v9]
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů [t10] a vdechni [a] do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) [a] převelice [t11] velké vojsko.
11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. (Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje [a] zahynula, jsme ztraceni. [t12] ) [b]
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, (otevřu vaše hroby [v13] a vyvedu vás z vašich hrobů,) [a] můj lide. (Přivedu vás na izraelskou půdu.) [b]
13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14 Vložím do vás svého ducha a ožijete. [a] Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
15 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16 A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo [v14] a napiš na ně: [a] Judovi a synům Izraele, jeho druhům. [t15] Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům. [b] [t15]
17 Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.
18 Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená? [a]
19 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, [t15] které je v ruce Efrajimově. Položím (s nimi na ně) [t16] dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním. [a]
20 Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce (před jejich očima.) [a]
21 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu. [a]
22 Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a (jediný král [v17] bude králem pro ně všechny.) [a] Už (nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.) [b]
23 Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, [t18] v nichž zhřešili, a očistím [a] je, (budou mým [t19] lidem a já budu jejich [t20] Bohem.) [b]
24 Můj otrok [a] David bude nad nimi králem [b] a jediný pastýř bude pro ně všechny. [c] (Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.) [d]
25 Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. [a] V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.
26 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, [a] bude to věčná [b] smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a (ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.) [c]
27 Můj příbytek [t21] bude nad nimi, (já budu jejich [t22] Bohem a oni budou mým [t23] lidem.) [a]
28 I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji [a] Izrael, když bude má svatyně [v24] navěky uprostřed nich.

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *