mužství

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví mužství

1. Královská 2 : 2 – 4
2 Já jdu cestou (všeho pozemského.) [t2] Posilni [a] se a vzmuž [t3] se.
3 Zachovávej řád [a] Hospodina, svého Boha, choď [t4] po jeho cestách [b] a zachovávej jeho ustanovení, [c] příkazy, nařízení a svědectví, jak je napsáno [d] v Mojžíšově zákoně, [e] abys měl úspěch [f] ve všem, co budeš dělat a kamkoliv se obrátíš, [g]
4 a aby Hospodin naplnil [a] své slovo, které ke mně promluvil: [b] Jestliže budou tvoji synové dbát na svou cestu [c] a (chodit přede mnou) [t5] věrně, [d] (celým svým srdcem) [e] a celou svou duší, nebude ti vyhlazen [t6] muž [t7] z izraelského trůnu.

1. Korintským 16 : 13 – 14
13 Bděte, [a] stůjte pevně [b] ve víře, (buďte zmužilí), [c] posilujte se.
14 Všechno ať se (mezi vámi) [t8] děje v lásce. [a]

Přísloví 16 : 9
9 Srdce [a] člověku vymýšlí [t8] cestu, ale jeho kroky určuje [b] Hospodin.

1. Petrův 3 : 7
7 Stejně muži: [a] žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou [b]a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám [t8] milosti [c] života, aby vaše modlitby neměly překážku. [d]

Efezským 5 : 21
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]

Žalmy 1 : 1 – 6
1 Blahoslavený [v1] je muž, který nežije [t2] podle rady [t3] ničemů, na cestě hříšníků [a] se nezastaví a (v zasedání [v4] posměvačů [b] neusedne,) [t5]
2 ale oblíbil si [t6] Hospodinův zákon, [a] nad jeho zákonem rozjímá [t7] (ve dne i v) [b] noci.
3 Bude jako strom [a] zasazený u (přívodů vody,) [t8] který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává [t9] a vše, co dělá, se daří. [t10]
4 Ne tak [t11] ničemové. Ti jsou jako plevy [a] odvívané [t12] větrem.
5 Proto ničemové na soudu neobstojí, [a] ani hříšníci v shromáždění [b] spravedlivých. [c]
6 Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, [t13] cesta ničemů [v14] se ztrácí. [t15]

Efezským 5 : 1 – 33
1 Napodobujte [a] tedy Boha jako milované děti [b]
2 a žijte [t1] v lásce, jako i Kristus miloval [a] nás [t2] a vydal sám sebe [b] za nás jako dar a oběť [c]Bohu v příjemnou vůni. [c]
3 Smilstvo [a] ani žádná nečistota [b] nebo chamtivost [t3] ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, [t4] jak se sluší na svaté. [c]
4 Ani hanebnost, hloupé [a] řeči nebo laškování, což se nesluší; [b] nýbrž raději vzdávejte díky. [c]
5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník [a] ani nečistý ani lakomec [b] — to jest modloslužebník [c] — nemá dědictví [d] v království Kristově a Božím.
6 Ať vás nikdo nesvádí prázdnými [a] slovy, neboť pro tyto věci přichází [c]Boží hněv [b] na (syny neposlušnosti). [c]
7 Nemějte s nimi tedy nic společného. [t5]
8 Kdysi [a] jste byli tmou, [b] ale nyní jste světlem [c] v Pánu. Žijte [t1] jako děti světla [d] —
9 ovoce světla [t6] je ve veškeré dobrotě, [a] spravedlnosti [b] a pravdě —
10 zkoumejte, [t7] co se líbí [a] Pánu,
11 a nemějte žádnou účast [a] na neplodných skutcích tmy, [b] spíše je usvědčujte. [t8]
12 Neboť o tom, co se u [t9] nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. [a]
13 Ale všechno, co je (světlem usvědčováno, je zjevováno), [t10]
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí [t23] je a pečuje [t24] o ně, jako i Kristus o církev.
30 Vždyť jsme údy jeho těla, [a] [z jeho masa a z jeho kostí].
31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ [a]
32 Toto tajemství [a] je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
33 Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.

Micheáš 6 : 8
8 Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: [t10] Jenom abys jednal podle práva, [t11] miloval milosrdenství [a] a pokorně chodil se svým Bohem. [b]

Římanům 13 : 13 – 14
13 Žijme [t10] řádně jako ve dne: ne (v hýření a opilství), [t11] ne v chlípnostech a bezuzdnostech, [a] ne ve sváru [b] a závisti.
14 Nýbrž oblečte [a] se v Pána Ježíše Krista a nepečujte [t12] o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. [b]

2. Timoteovi 2 : 15
15 Horlivě usiluj, [a] aby ses před [c]Boha postavil jako člověk osvědčený, [b] pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje [c]slovo [c]pravdy. [c]

1. Tessalonicenským 4 : 3 – 5
3 Neboť toto je vůle [c]Boží, [a] vaše posvěcení, [b] abyste se zdržovali smilstva, [c]
4 aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou [t2] ve svatosti [a] a úctě, [b]
5 ne v žádostivé [a] vášni [b] jako pohané, [t3] kteří neznají [t4] [c]Boha, [c]

Efezským 5 : 25 – 27
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.

Genesis 1 : 26 – 27
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]

Žalmy 119 : 1 – 176
1 Blahoslavení [v1] jsou ti, jejichž cesta [t2] je bezúhonná, [a] ti, kteří žijí podle zákona [b] Hospodinova.
2 Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví [v3] a hledají [a] ho celým srdcem.
3 Takoví nepáchají podlosti, [a] chodí po jeho cestách. [b]
4 Tys dal svá přikázání, [v4] aby se pečlivě [t5] zachovávala.
5 Kéž by byly mé cesty upevněny [t6] pro zachovávání tvých ustanovení! [v7]
6 Tehdy nebudu zahanben, [a] když si budu hledět všech tvých příkazů.
7 V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, [a] když se učím tvým spravedlivým [b] nařízením. [t8]
8 Budu zachovávat tvá ustanovení — jen mě neopouštěj! [a]
9 Jak si chlapec [t9] udrží svou stezku čistou? [a] Tím, že bude zachovávat tvé slovo. [b]
10 Hledám [a] tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit [b] od svých příkazů.
11 Tvou řeč [t10] uchovávám [t11] v srdci, [a] abych proti tobě nehřešil.
12 Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč [a] mě svým ustanovením.
13 Svými rty vyprávím [a] o všech nařízeních tvých úst. [b]
14 Z cesty tvých svědectví se veselím [a] jako z [t12] celého svého majetku. [b]
15 Přemýšlím [t13] o tvých přikázáních a hledím [t14] na tvé stezky.
16 Tvá ustanovení jsou mi potěšením; [a] nezapomínám [b] na tvé slovo.
17 Prokazuj svému [t15] otroku [t16] dobro [a] — budu žít a zachovávat tvé slovo.
18 Otevři [t17] mi oči, [a] abych viděl divy tvého [t18] zákona.
19 Jsem na zemi jen cizincem, [t19] neskrývej přede mnou své příkazy.
20 Mou duši stravuje [t20] touha [t21] po tvých nařízeních za každého času.
21 Oboříš [t22] se na domýšlivce, [a] na proklaté, [b] kteří pobloudili [c] od tvých příkazů.
22 Odval ode mě potupu [a] a pohrdání, [b] neboť střežím tvá svědectví. [c]
23 I když zasednou knížata [a] a budou mluvit [t23] proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet [b] o tvých ustanoveních.
24 I tvá svědectví jsou mým potěšením, [a] jsou to mí rádci. [t24]
25 Do prachu je přitištěna [t25] má duše; obživ [t26] mě podle svého slova.
26 Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč [a] mě svým ustanovením.
27 Dej mi porozumět [a] cestě svých přikázání; přemýšlím [b] o tvých divech.
28 Má duše se rozplývá [t27] žalem; [a] pozdvihni [b] mě podle svého slova.
29 Odvrať [a] ode mě cestu klamu; [v28] (milostivě mě obdaruj) [t29] svým zákonem.
30 Vyvolil jsem si [a] cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení. [b]
31 Přilnul [a] jsem ke tvým svědectvím, [b] Hospodine, kéž nejsem zahanben. [c]
32 Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce. [a]
33 Vyuč [a] mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně [b] střežit.
34 Dej mi porozumět, [a] budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem.
35 Veď [a] mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. [b]
36 Nakloň [a] mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. [b]
37 Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. [t30]
38 Naplň [t31] svému otroku své slovo, [t32] jež vede k bázni před tebou.
39 Odvrať ode mě potupu, [a] které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá.
40 Hle, toužím [a] po tvých přikázáních; obživ mě (ve své) [t33] spravedlnosti.
41 Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, [t34] Hospodine, tvá spása, podle tvého slova, [t35]
42 a já dám odpověď tomu, [t36] kdo mě tupí [a] — vždyť spoléhám na tvé slovo! [t37]
43 Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, [t38] protože skládám naději ve tvá nařízení.
44 Tvůj zákon budu zachovávat [a] ustavičně, navěky a navždy. [b]
45 Budu chodit volně, [t39] protože jsem vyhledával [a] tvá přikázání.
46 O tvých svědectvích budu mluvit před králi [a] a nebudu zahanben. [b]
47 Tvé příkazy jsou mi potěšením, [a] zamiloval [b] jsem si je. [t40]
48 Zvedám dlaně [a] ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím [b] o tvých ustanoveních.
49 Pamatuj [a] na slovo [t41] ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.
50 Útěchou [a] v mém soužení mi je, že mi tvé slovo [t42] navrací život. [b]
51 Domýšlivci [a] se mi hrozně posmívají; [b] od tvého zákona se neodvrátím. [c]
52 Připomínám si tvá odvěká [a] nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu.
53 Přepadá mě vztek [v43] kvůli ničemům, kteří opouštějí [a] tvůj zákon.
54 Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. [v44]
55 V noci si připomínám [a] tvé jméno, Hospodine, a zachovávám [b] tvůj zákon.
56 Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání.
57 Řekl jsem: Můj podíl [a] je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova. [t45]
58 Celým srdcem (hledám tvou přízeň,) [t46] smiluj [a] se nade mnou podle svého slova. [t47]
59 Přemýšlím [a] o svých [t48] cestách [b] a obracím své nohy ke tvým svědectvím.
60 Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy.
61 Omotávají mě provazy [a] ničemů, [b] na tvůj zákon však nezapomínám. [c]
62 Vstávám o půlnoci, [a] abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. [b]
63 Jsem společníkem [v49] všech, kteří se tě bojí, [a] těch, kdo zachovávají [b] tvá přikázání.
64 Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; [a] vyuč [b] mě svým ustanovením!
65 Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. [t50]
66 Nauč [a] mě rozvážnosti [t51] a poznání, [b] vždyť já tvým příkazům věřím.
67 Dokud jsem [a] nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. [t52]
68 Jsi dobrý [a] a prokazuješ dobro; [b] vyuč [c] mě svým ustanovením.
69 Domýšlivci [a] (mě obestřeli klamem,) [t53] já však celým srdcem střežím tvá přikázání.
70 Bezcitné jak tuk [a] je jejich srdce, já se však těším [b] ze tvého zákona.
71 Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, [t54] neboť jsem se naučil tvým ustanovením. [a]
72 Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. [t55]
73 Tvé ruce mě učinily [a] a upevnily. [b] Dej mi porozumět, [c] ať se naučím tvým příkazům.
74 Ti, kdo se tě bojí, [a] mě uvidí [b] a budou se radovat, [c] protože očekávám [d] na tvé slovo.
75 Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; [a] pokořils [b] mě pravdou.
76 Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, [a] jak jsi svému otroku zaslíbil. [t56]
77 Kéž na mě přijde tvé slitování, [a] (abych mohl žít,) [t57] neboť tvůj zákon je mým potěšením. [b]
78 Kéž jsou domýšlivci [a] zahanbeni, [b] neboť mi zrádně křivdí; [c] já ale přemýšlím [d] o tvých přikázáních.
79 Kéž se ke mně vrátí [a] ti, kdo se tě bojí, [b] ti, kdo znají tvá svědectví.
80 Kéž je mé srdce bezúhonné [a] podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben. [b]
81 Má duše chřadne [a] touhou po tvé spáse; [b] očekávám [c] na tvé slovo.
82 Zrak mi slábne, [a] jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy [b] už mě potěšíš? [c]
83 Byl jsem sice jako měch v dýmu, [v58] na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. [a]
84 Kolik dnů [a] ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? [b]
85 Domýšlivci [a] mi vykopali jámy, [b] což není podle tvého zákona. [t59]
86 Všechny tvé příkazy jsou pravda. [a] Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! [b]
87 Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. [a]
88 Podle svého milosrdenství [a] mě zachovej při životě; [b] budu střežit svědectví tvých úst.
89 Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. [a]
90 Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. [t60] Upevnil jsi zemi [a] a ona stojí. [t61]
91 Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. [t62]
92 Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, [a] byl bych už ve svém soužení zahynul.
93 Na tvá přikázání nikdy [t63] nezapomenu, [a] neboť mi dávají život. [b]
94 Jsem tvůj [t64] — pomoz mi, [t65] vždyť vyhledávám [a] tvá přikázání.
95 Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. [a] Rozvažuji [t66] o tvých svědectvích.
96 Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. [t67]
97 Jak jsem si zamiloval [a] tvůj zákon! Celý den (o něm rozjímám.) [t68]
98 Tvé příkazy [t69] mě činí [a] moudřejším nad mé nepřátele [b] — navěky jsou mé. [t70]
99 Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť (rozjímám o tvých svědectvích.) [t71]
100 Pochopil jsem víc než starci, [a] protože střežím tvá přikázání.
101 Před každou zlou stezkou [a] jsem zdržel své nohy, [b] abych zachoval tvé slovo.
102 Neodchýlil [a] jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. [b]
103 Jak (příjemné jsou) [t72] mému patru [a] tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. [b]
104 Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. [t73]
105 Tvé slovo je lampou pro mé nohy, [t74] je světlem na mé stezce. [a]
106 Přísahal jsem — a také to splním — že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. [a]
107 Byl jsem velmi pokořen, [t75] Hospodine, obživ mě [t76] podle svého slova. [a]
108 Kéž laskavě přijmeš [t77] dobrovolné oběti [a] mých úst, [b] Hospodine, nauč [c] mě svým nařízením!
109 Stále vystavuji svůj život nebezpečí, [t78] na tvůj zákon nezapomínám. [a]
110 Ničemové mi nastražili past; [a] od tvých přikázání jsem však nezbloudil. [b]
111 Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. [a]
112 (Uložil jsem si v srdci,) [t79] že budu navěky a důsledně [a] plnit tvá ustanovení. [b]
113 Nenávidím [t80] polovičaté [t81] lidi, ale miluji [a] tvůj zákon.
114 Jsi má skrýš [a] a můj štít; [b] očekávám [c] na tvé slovo.
115 Odstupte [a] ode mě, zlovolníci! [b] Budu [t82] dodržovat příkazy svého Boha.
116 Podpírej [a] mě, jak jsi řekl, [t83] abych mohl žít; [b] nezahanbuj [c] mě v [t84] mé naději! [d]
117 Posilni [a] mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět [b] na tvá ustanovení.
118 Zavrhuješ [a] všechny, kdo zbloudili [b] od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná.
119 Všechny ničemy v zemi odstraňuješ [a] jako strusku, [b] proto jsem si zamiloval [c] tvá svědectví.
120 Mé tělo se chvěje [t85] strachem [a] z tebe, bojím se tvých nařízení. [b]
121 Konám právo a spravedlnost; [t86] neponechej mě mým utlačovatelům. [a]
122 (Zaruč se za svého otroka) [t87] k dobrému, ať mě domýšlivci [a] neutlačují. [v88]
123 Zrak mi slábne, [a] jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok.
124 Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; [a] vyuč [b] mě svým ustanovením.
125 Jsem tvůj otrok [a] — dej mi porozumět, [b] abych poznal tvá svědectví.
126 Je čas, [a] aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon.
127 Proto miluji [a] tvé příkazy více než zlato, [b] víc než zlato ryzí. [c]
128 Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím [a] každou stezku klamu. [b]
129 Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.
130 Otevření [t89] tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. [a]
131 Otvírám ústa [a] a (jsem plný dychtivosti, [t90] jak toužím po tvých příkazech.
132 Pohleď [a] na mě a smiluj [b] se nade mnou, (jak je tvým zvykem) [t91] vůči, těm, kdo milují tvé jméno. [c]
133 Mé kroky [a] upevni [b] svými výroky, aby mě neovládla [c] žádná nepravost.
134 Vykup [a] mě z útlaku [b] lidí a [t92] budu zachovávat [c] tvá přikázání. [d]
135 Svou tvář rozjasni [a] nad svým otrokem, [b] vyuč [c] mě svým ustanovením.
136 Proudy slz [t93] se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají [a] tvůj zákon.
137 Spravedlivý [a] jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá. [t94]
138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá [a] a zcela pravdivá.
139 Má horlivost [a] mě strávila, [t95] neboť mí protivníci [b] zapomněli na tvá slova.
140 Tvá řeč je důkladně [t96] protříbená; [a] tvůj otrok ji miluje. [t97]
141 Jsem nepatrný [t98] a pohrdaný, [t99] ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. [a]
142 Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; [a] tvůj zákon je pravda. [b]
143 Dolehla [t100] na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením. [a]
144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, [a] abych mohl žít. [b]
145 Volám celým srdcem, odpověz [a] mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji.
146 Volám k tobě: Zachraň [a] mě! Budu zachovávat tvá svědectví. [b]
147 Vstávám před rozedněním [a] a volám [b] o pomoc — očekávám [c] na tvé slovo.
148 Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, [a] abych přemýšlel [b] nad tvými výroky.
149 Vyslyš můj hlas [a] podle svého milosrdenství, [b] Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! [t101]
150 Blíží se (ti, kdo se ženou) [t102] za hanebností a vzdalují se od tvého zákona.
151 Ty jsi blízko, [a] Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. [b]
152 Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky. [a]
153 Pohleď [a] na mé soužení a vytrhni [b] mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. [c]
154 Veď mou při [a] a vykup [b] mě, obživ [c] mě podle svého slova. [t103]
155 Ničemům je spása vzdálena, [a] protože se nedotazují [b] na tvá ustanovení.
156 Tvé slitování [a] je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. [b]
157 Mnoho je mých pronásledovatelů [a] a protivníků, [b] neodvracím [c] se však od tvých svědectví. [d]
158 Vidím věrolomníky [a] a pociťuji odpor, [b] vždyť nezachovávají tvé slovo. [t104]
159 Pohleď, [a] Hospodine, zamiloval [b] jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství [c] mě obživ! [d]
160 Princip [t105] tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení [a] je navěky. [b]
161 Knížata [a] mě bezdůvodně [b] pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. [c]
162 Jásám nad tvým slovem [t106] jako ten, kdo nalezl velikou kořist. [a]
163 Nenávidím [a] klam, oškliví se mi; miluji [b] tvůj zákon.
164 Sedmkrát [v107] za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. [a]
165 Hojný pokoj [a] mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. [t108]
166 Vyhlížím [a] tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy.
167 Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. [a]
168 Zachovávám [a] tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty [b] jsou před tebou.
169 Kéž můj nářek [a] předstoupí [t109] před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. [b]
170 Kéž má úpěnlivá prosba [a] přijde [b] před tebe, podle svého slova [t110] mě vysvoboď! [c]
171 Mé rty překypují [t111] chválou, [a] neboť mě učíš svým ustanovením. [b]
172 Ať můj jazyk promlouvá [t112] tvé slovo, [t113] protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. [a]
173 Kéž je mi tvá ruka [v114] ku pomoci, vždyť jsem si zvolil [a] tvá přikázání.
174 Toužím [a] po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. [b]
175 Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají.
176 Bloudím jako ztracená ovce [a] — hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!

Pláč Jeremiášův 3 : 27
27 Pro muže je dobré, [a] když nosí jho [b] ve svém mládí.

1. Korintským 13 : 11
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.

Deuteronomium 28 : 1 – 68
1 I stane se, jestliže opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší [a] nad všechny národy země. [t1]
2 (Přijdou na tebe) [t2] všechna tato požehnání, dostihnou tě, jestliže uposlechneš Hospodina, svého Boha.
3 Požehnaný budeš ve městě, požehnaný budeš na poli. [a]
4 Požehnaný bude plod tvého lůna, plod tvé země, plod tvé zvěře, vrh [a] tvého dobytka i přírůstek [b] tvého stáda.
5 Požehnaný bude tvůj koš i tvá díže. [a]
6 Požehnaný budeš, když budeš (vcházet a požehnaný budeš, když budeš vycházet.) [t3]
7 Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří povstanou proti tobě, budou od [t4] tebe poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, ale sedmi [t5] cestami budou před tebou utíkat. [a]
8 Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách [a] a při všem podnikání [b] tvých rukou. Požehná ti v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.
9 Hospodin si tě ustanoví za svatý [a] lid, jak ti přísahal, když budeš zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách. [b]
10 Všechny národy země uvidí, žes (byl nazván Hospodinovým jménem) [t6] a budou se tě bát.
11 Hospodin ti daruje hojnost [a] dobrého v plodu tvého lůna, v plodu tvé zvěře i v plodu tvé země v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá.
12 Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, [a] nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť [b] a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat [c] mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat.
13 Hospodin tě učiní (hlavou, a ne ocasem.) [a] Budeš pouze nahoře a nebudeš dole, jestliže budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes přikazuji, abys je zachovával a plnil.
14 Neodvracej se od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, napravo [a] ani nalevo, abys šel za jinými bohy a sloužil [b] jim.
15 I [a] stane se, jestliže neuposlechneš Hospodina, svého Boha, abys zachovával a plnil všechny jeho příkazy a ustanovení, která ti dnes přikazuji, že na tebe přijdou všechny tyto kletby [b] a dostihnou tě.
16 Prokletý budeš ve městě, prokletý budeš na poli.
17 Prokletý bude tvůj koš i tvá díže.
18 Prokletý bude plod tvého lůna, plod tvé země, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda.
19 Prokletý budeš, když budeš vcházet, a prokletý budeš, když budeš vycházet.
20 Hospodin na tebe pošle kletbu, [a] zmatek [b] a nezdar [t7] při všem podnikání [c] tvé ruky, které budeš konat, dokud nebudeš vyhlazen, [d] dokud nevyhyneš rychle kvůli svým zvráceným [e] činům, kterými [t8] jsi mě [t9] opustil.
21 Hospodin tě bude stíhat morem, [a] dokud (tě nevyhubí) [t10] ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.
22 Hospodin tě bude bít (úbytěmi, horečkou,) [a] zápalem, horkostí, mečem, [t11] (obilnou rzí a snětí;) [b] budou tě pronásledovat, dokud nevyhyneš. [t12]
23 Nebe, které je nad tvou hlavou, (bude jako z mědi) [t13] a země, která je pod tebou, jako ze železa.
24 Hospodin promění déšť pro tvou zemi v prach [a] a z nebe [b] bude na tebe padat hlína, [t14] dokud nebudeš vyhlazen.
25 Hospodin dá, že budeš od svých nepřátel poražen. [a] Jednou cestou proti nim vytáhneš, sedmi cestami budeš před nimi utíkat. I staneš se úděsem [b] pro všechna království země.
26 Tvoje mrtvola se stane potravou všeho nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je vyplašil. [a]
27 Hospodin tě bude bít egyptskými vředy [a] a nádory, [t15] hnisavými ranami [b] a svrabem, ze kterých se nebudeš moci uzdravit.
28 Hospodin tě bude bít šílenstvím, (slepotou a pomateností) [a] mysli.
29 Budeš tápat za poledne jako tápe slepý za tmy, [a] a (nebudeš moci najít cestu.) [t16] Budeš stále utlačován [b] a okrádán po všechny dny, a nebude, kdo by ti pomohl.
30 Zasnoubíš se s ženou, [a] a někdo jiný s (ní bude) [t17] spát. Postavíš dům, [b] a nebudeš v něm sídlit. Vysadíš vinici, [c] a nebudeš ji užívat. [d]
31 Tvůj býk bude poražen před tvýma očima, a nebudeš ho [t18] jíst. Bude ti [t19] ukraden tvůj osel, a nevrátí se ti. Tvé stádo bude dáno tvým nepřátelům, a nebude, kdo by ti pomohl.
32 Tvoji synové a tvé dcery budou dány cizímu [t20] lidu, tvé oči se budou na dívat to a celou dobu po nich toužit, a nebude to (ve tvé moci.) [t21]
33 Plod tvé země a všechen tvůj výtěžek [t22] pohltí [a] lid, který neznáš, a po všechny dny budeš jenom utlačován a vydírán.
34 Budeš třeštit [a] z (toho, co tvé oči uvidí.) [t23]
35 Hospodin tě bude bít na kolenou a na stehnech zlými vředy, ze kterých se nebudeš moci uzdravit, od (paty až k hlavě.) [t24]
36 Hospodin přivede tebe i krále, jehož nad sebou ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové, a budeš tam sloužit [a] jiným bohům, dřevu [b] a kameni.
37 Staneš se hrůzou, pořekadlem [a] a posměškem mezi všemi národy, kam tě Hospodin zažene. [b]
38 Přineseš [t25] na pole mnoho semene, ale sklidíš málo, [a] protože to sežerou kobylky. [b]
39 Vysadíš vinice a budeš je obdělávat, ale víno pít nebudeš [a] a hrozny nesklidíš, [t26] protože to sežerou červi. [b]
40 Budeš mít olivové háje na celém svém území, ale olejem se nepomažeš, [a] protože olivy opadají. [v27]
41 Zplodíš syny a dcery, ale nebudou tvoji, protože půjdou do zajetí. [a]
42 Všechny tvé stromy a plody tvé země si podrobí brouci.
43 Příchozí, který je ve tvém středu, bude nad tebe stoupat výš a výš, ale ty budeš klesat níž a níž.
44 Bude ti půjčovat, ale ty mu půjčovat nebudeš. On bude hlavou a ty budeš ocasem.
45 Přijdou na tebe všechny tyto kletby, budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha, abys zachovával jeho příkazy a ustanovení, která jsem ti dal. [t28]
46 Budou při tobě a tvém potomstvu navěky jako znamení a div. [a]
47 Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí [a] a vděčným [t29] srdcem v hojnosti všeho,
48 budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, [a] nahotě a nedostatku všeho. Vloží na tvou šíji železné jho, [b] dokud tě nevyhladí.
49 Hospodin proti tobě přivede národ zdaleka, z konce [a] země, který poletí jako orel, [b] národ, jehož jazyku nerozumíš, [t30]
50 národ surový, [t31] který nebere ohled [a] na starce [b] a nad chlapci se neslitovává.
51 Bude jíst plody tvé zvěře a plody tvé země, dokud nebudeš vyhlazen. Neponechá ti obilí, nové víno ani olej, [a] vrh tvého dobytka ani přírůstek tvého stáda, dokud tě nevyhubí. [b]
52 Způsobí ti soužení [a] ve všech tvých branách, [b] dokud nepadnou tvé vysoké a pevné hradby, na které spoléháš [c] v celé své zemi. Způsobí ti soužení ve všech tvých branách, v celé tvé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
53 V obležení a v úzkosti, kterou ti tvůj nepřítel přivodí, budeš jíst [a] plody svého lůna, maso svých synů a dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
54 Nejvlídnější [t32] a nejzhýčkanější [t33] muž (u tebe) [t34] (bude příliš lakomý) [t35] vůči svému bratru i ženě svého klína [a] a zbytku svých synů, které ponechá,
55 aby dal někomu z nich z masa svých synů, které bude jíst. Nic jiného mu totiž nezůstalo, kvůli obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve všech tvých branách.
56 Nejvlídnější [t36] a nejzhýčkanější žena u tebe, která (není zvyklá) [t37] kvůli zhýčkanosti a vlídnosti ani dát (svou nohu) [t38] na zem, (bude lakomá) [t39] vůči muži svého klína, vůči svému synu a své dceři,
57 vůči svému plodovému koláči, který vyšel mezi jejíma nohama a vůči svým synům, které porodí, protože je tajně sní kvůli nedostatku všeho v obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve tvých branách.
58 Jestliže nebudeš zachovávat a plnit všechna slova tohoto zákona zapsaná v této knize a bát se tohoto váženého a hrozného [a] jména, bát se Hospodina, svého Boha,
59 Hospodin způsobí podivuhodné rány tobě i [t40] tvému potomstvu, velké a trvalé rány, zlé a trvalé nemoci.
60 Přivede na tebe všechny egyptské choroby, [a] kterých se lekáš [b] a dolehnou [t41] na tebe.
61 Také všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto zákona [a] na tebe Hospodin přivede, dokud nebudeš vyhlazen.
62 Zůstane [a] vás malá hrstka, [t42] místo aby vás bylo tolik, jako hvězd [b] na nebi, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha.
63 I stane se, že tak jako nad vámi Hospodin jásal, [a] když vám prokazoval dobro [b] a rozmnožoval vás, tak bude nad vámi Hospodin jásat, když vás bude hubit [c] a když vás bude vyhlazovat a budete vyrváni [d] ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.
64 Hospodin tě rozptýlí [a] mezi všechny národy z jednoho konce země až na druhý [t43] a budeš tam sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu [b] a kameni.
65 Mezi těmi národy se neusadíš a nebude tam místo odpočinku [a] pro tvou nohu, ale Hospodin ti tam dá třesoucí [b] se srdce, hasnoucí oči a zoufalou [t44] duši.
66 Tvůj život bude držet na vlásku. [t45] Budeš se lekat [a] (v noci i ve dne) [t46] a (nebudeš si jistý vlastním životem.) [t47]
67 Ráno řekneš: (Kéž by tak byl) [t48] večer: A večer řekneš: Kéž by tak bylo ráno — pro strach svého srdce, kterým se budeš bát, a kvůli tomu, co tvé oko uvidí. [t49]
68 Hospodin tě přivede na lodích zpět do Egypta, cestou, o které jsem ti řekl, že ji již nikdy [a] neuvidíš. Tam se budete nabízet svým nepřátelům na prodej za otroky a otrokyně a nebude, kdo by vás koupil.