Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví miluj bližního svého
1. Janův 4 : 20 – 21
20 Řekne-li někdo: ‚Miluji [c]Boha,‘ a přitom nenávidí [a]svého bratra, je lhář. [b] Vždyť kdo nemiluje svého bratra, [c] kterého viděl, nemůže [t12] milovat [c]Boha, kterého neviděl. [d]
21 A toto přikázání [a] máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.
Matouš 22 : 36 – 40
36 „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? [t24]“
37 On mu řekl: „‚Miluj [t25] Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [a]
38 To je největší [t24] a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj [t25] svého bližního jako sebe samého.‘ [a]
40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“ [a]
Leviticus 19 : 18
18 Nemsti [a] se a nehněvej [t9] se na syny svého lidu, ale miluj [b] svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
1. Janův 4 : 11
11 Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat.
1. Korintským 13 : 1 – 3
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
Marek 12 : 31
31 Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [a] Není jiné přikázání větší než tato.“
Zjevení 12 : 11
11 Oni nad ním zvítězili [a] pro krev [b] Beránkovu a pro [c]slovo svého svědectví; [c] a nemilovali svou duši [d] až na smrt.
Matouš 22 : 39
39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj [t25] svého bližního jako sebe samého.‘ [a]
1. Janův 4 : 18
18 V lásce není strach, [a] ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach (působí muka), [t11] a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
1. Janův 3 : 18
18 Dítky, nemilujme slovem [a] ani jazykem, ale v skutku [b] a v pravdě.
Jan 15 : 13
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, (že položí svou duši) [t4] za své přátele.
Matouš 5 : 1 – 48
1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. [t1] A když se posadil, [v2] přistoupili k němu jeho učedníci.
2 Otevřel ústa [a] a učil [v3] je:
3 „Blahoslavení [t4] chudí [a] duchem, [t5] neboť jejich je království Nebes. [b]
4 Blahoslavení plačící, [a] neboť oni budou potěšeni. [b]
5 Blahoslavení tiší, [t6] neboť oni dostanou zemi do dědictví. [a]
6 Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní [a] po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. [b]
7 Blahoslavení milosrdní, [a] neboť oni dojdou milosrdenství.
8 Blahoslavení čistého [a] srdce, [b] neboť oni uvidí [c]Boha. [c]
9 Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, [a] neboť oni budou nazváni Božími syny. [b]
10 Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni [a] pro spravedlnost, [b] neboť jejich je království Nebes. [c]
11 Když vás budou tupit [a] a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení.
12 Radujte [a] se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata [t7] v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, [b] kteří byli před vámi. [c]“
13 „Vy jste sůl [a] země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? [b] Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali.
14 Vy jste světlo světa. [a] Nemůže být ukryto město ležící na hoře. [t8]
15 A když rozsvítí lampu, [a] nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.
16 Tak ať vaše světlo září [t9] před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky [a] a vzdali slávu [b] vašemu Otci, který je v nebesích.“
17 „Nedomnívejte se, že jsem přišel [a] zrušit Zákon [b] nebo Proroky; [c] nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. [d]
18 Neboť (amen, pravím vám:) [v10] Dokud nepomine nebe a země, [a] nepomine jediné (nejmenší písmenko) [t11] ani jedna čárka [t12] ze Zákona, dokud se všechno nestane.
19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil [t13] lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. [a] Kdo by je však (činil a učil), [t14] ten bude v království Nebes nazván velkým. [b]
20 Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, [a] do království Nebes určitě nevstoupíte.“ [b]
21 „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: [t15] ‚Nezavraždíš.‘ [a] Kdo by zavraždil, propadne soudu.
22 Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se [bez příčiny] hněvá [a] na svého bratra. [b] Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka [v16]‘, propadne veleradě. [v17] Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, [c] propadne ohnivé Gehenně. [v18]
23 Jestliže tedy přinášíš svůj dar [t19] na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
24 zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj [t20] svůj dar. [a]
25 (Dohodni se) [t21] se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, [a] aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení.
26 (Amen, pravím) [v22] tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř. [t23]“
27 „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ [a]
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
29 Jestliže tě tvé pravé oko svádí, [t25] vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny.
30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo [t26] do Gehenny.“
31 „Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí [t27] svou ženu, ať jí dá rozlukový list.‘ [a]
32 Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, [a] uvádí [t28] ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ [b]
33 „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: [a] ‚(Nebudeš křivě přísahat), [t29] ale splníš Pánu své přísahy.‘ [b]
34 Já však vám pravím, abyste nepřísahali [a] vůbec; ani při nebi, protože je to trůn [b] Boží;
35 ani při zemi, protože je to podnož [a] jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále. [b]
36 Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým. [a]
37 Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ — ‚ne, ne‘; [a] co je nad to, je ze Zlého. [t30]“
38 „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ [a]
39 Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří [t31] do [tvé] pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.
40 A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, [v32] nech i plášť. [v33]
41 A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
42 Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“
43 „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního [t34]‘ [a] a nenávidět svého nepřítele.
44 Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, [a] [žehnejte [b] těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte [c] těm, kdo vás nenávidí,] a modlete [d] se za ty, kteří vás [urážejí a] pronásledují,
45 abyste byli syny [a] svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť [b] posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46 Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? [a] Což i celníci [v35] nečiní totéž?
47 A pozdravíte-li jen své bratry, [t36] co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? [t37]
48 Buďte tedy dokonalí, [t38] jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
1. Janův 4 : 19
19 My milujeme, neboť on první miloval nás. [a]
Lukáš 10 : 25 – 37
25 A [a] hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, [b] co mám učinit, abych získal [c] věčný život?“
26 On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27 On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou [a] a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. [b]“
28 Řekl mu: „Správně [a] jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
29 On se však chtěl ospravedlnit, [a] a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“
30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha [v7] a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.
31 Náhodou [a] sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.
32 Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.
33 Ale jeden Samařan [a] na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. [b]
34 Přistoupil, na jeho rány nalil olej [a] a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, [t8] zavezl do hostince a postaral se o něj.
35 Druhého dne vyjmul dva denáry, [a] dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘
36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
37 On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ [a] Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ [b]
Matouš 22 : 37 – 40
37 On mu řekl: „‚Miluj [t25] Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [a]
38 To je největší [t24] a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj [t25] svého bližního jako sebe samého.‘ [a]
40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“ [a]
Římanům 1 : 1 – 32
1 Pavel, otrok [t1] Krista Ježíše, [t2] povolaný apoštol, [a] oddělený [b] pro Boží evangelium, [c]
2 které Bůh předem zaslíbil [a] skrze své proroky [b] ve svatých Písmech, [c]
3 evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla [a] z potomstva [t3] Davidova [b]
4 a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího [a] v [t4] moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu. [b]
5 Skrze něho jsme přijali (milost a apoštolské poslání) [t5] k poslušnosti [a] víry [b] pro jeho jméno mezi všemi národy, [c]
6 mezi nimiž jste i vy, povolaní [a] Ježíše Krista.
7 Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným [a] Božím, povolaným [t6] svatým: [b] Milost [c] vám a pokoj [v7] od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
8 Především [t8] děkuji [v9] svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře [a] šíří po celém světě. [b]
9 [c]Bůh, jemuž sloužím [t10] ve svém [c]duchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, [a] že se o vás stále [b] zmiňuji [t11] [c]
10 a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z Boží vůle [a] přijít k vám.
11 Toužím [a] vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar [b] k vaší posile, [c]
12 to jest abychom byli, až budu mezi vámi, navzájem povzbuzeni [a] každý vírou [b] toho druhého — já vaší a vy mou.
13 Nechci však, bratři, [a] abyste nevěděli, [b] že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce jako mezi ostatními národy.
14 Jsem dlužníkem [a] Řeků i barbarů, [b] moudrých [c] i nevědomých, [t12]
15 a tak, pokud to záleží na mně, [a] toužím (posloužit evangeliem) [t13] i vám, kteří jste v Římě.
16 Nestydím se [a] za evangelium, [t14] neboť je to Boží moc [b] k záchraně [c] pro každého, [d] kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. [e]
17 V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry [a] k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ [b]
18 Boží hněv [t15] se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti [a] a nepravosti [b] lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu,
19 protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; [a] Bůh jim to zjevil. [t16]
20 Jeho věčnou [a] moc [b] a božství, [c] ačkoli jsou neviditelné, [d] lze totiž od stvoření světa jasně vidět, [e] když lidé přemýšlejí [t17] o jeho díle, (takže jsou) [t18] bez výmluvy. [f]
21 Ačkoli poznali [c]Boha, neoslavili [a] ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, [b] nýbrž upadli ve svých myšlenkách [c] do marnosti [d] a jejich nerozumné [t19] srdce (se ocitlo ve tmě). [t20]
22 Tvrdí, že jsou moudří, [a] ale stali se blázny. [b]
23 Zaměnili [a] slávu neporušitelného Boha za zpodobení [b] obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.
24 Proto je Bůh skrze [t21] žádosti [a] jejich srdcí vydal do nečistoty, [b] aby navzájem [t22] zneuctívali svá těla;
25 vyměnili [c]Boží [c]pravdu za lež, [a] kořili se a sloužili [b] tvorstvu více než Stvořiteli, [c] jenž je požehnaný na věky. [d] Amen. [e]
26 Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený [t23]
27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži [a] páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.
28 Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat [t24] Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené [t25] mysli, aby dělali, co se nesluší:
29 Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, [a] ničemností, chamtivostí, [b] špatností, jsou plni závisti, [c] vraždy, sváru, [d] lsti, [e] zlomyslnosti, jsou donašeči, [f]
30 pomlouvači, [a] (Bohu odporní), [t26] zpupní, [t27] domýšliví, [t28] chlubiví. [b] Vymýšlejí [t29] zlé věci, neposlouchají rodiče, [c]
31 jsou nerozumní, [a] věrolomní, [t30] bezcitní [t31] a nemilosrdní.
32 Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují [a] i jiným, kteří je dělají.
Leave a Reply