Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Ježíš je náš manžel
Izaiáš 54 : 5
5 Vždyť tvým manželem [t6] je tvůj Tvůrce, [a] jeho jméno je Hospodin zástupů, a tvým vykupitelem je Svatý Izraele — nazývá se Bohem vší země.
Izaiáš 54 : 1 – 17
1 Výskej, [a] neplodná, [b] ty, která jsi nerodila, propukni v radostný křik a jásej, [c] ty, která ses nesvíjela bolestí, [d] protože více bude synů opuštěné [e] nežli synů provdané, [f] praví Hospodin.
2 Rozšiř místo svého stanu, roztáhni [t1] celty [a] svých příbytků, nedrž se zpět! Prodluž svá lana [b] a upevni své kolíky.
3 Protože se rozhojníš [t2] napravo i nalevo a tvé potomstvo zdědí [t3] národy a osídlí zpustošená města.
4 Neboj se, protože se nebudeš stydět, neostýchej se, protože nebudeš zahanbena. Neboť zapomeneš na hanbu svého mládí [v4] a na potupu svého vdovství [v5] již nevzpomeneš.
5 Vždyť tvým manželem [t6] je tvůj Tvůrce, [a] jeho jméno je Hospodin zástupů, a tvým vykupitelem je Svatý Izraele — nazývá se Bohem vší země.
6 Neboť Hospodin tě povolal jako ženu propuštěnou a ztrápenou, [t7] (ženu mládí,) [a] když byla zavržena, praví tvůj Bůh.
7 Na malou chvíli [a] jsem tě opustil, [b] ale ve velikém slitování [c] tě shromáždím. [d]
8 V návalu rozhořčení [a] jsem před tebou na chvíli skryl [b] svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství [c] se nad tebou slituji, [d] praví tvůj vykupitel Hospodin.
9 (Vždyť je to pro mne jako při vodách Noeho,) [t8] kdy jsem přísahal, [a] že už vody Noeho nezaplaví zemi. Tak jsem přísahal, že se na tebe nerozlítím, ani že tě neokřiknu. [t9]
10 Neboť hory [a] mohou ustoupit a kopce se otřást, [b] ale mé milosrdenství od tebe neustoupí [c] a má smlouva pokoje [d] se neotřese, praví tvůj slitovník, Hospodin.
11 Zkroušená, [a] bouří zmítaná, která jsi nedošla potěšení, hle, já uložím v antimonu [t10] tvé kameny a tvé základy položím na safírech.
12 Tvá cimbuří [t11] učiním z rubínu, tvé brány z berylů [t12] a celé tvé ohraničení [t13] z drahých kamenů.
13 Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky [a] a (hojný bude pokoj tvých synů.) [t14]
14 Budeš upevněna spravedlností. Jistě budeš vzdálena [t15] od útlaku, [a] neboť se nebudeš bát, a od zkázy, neboť se k tobě nepřiblíží.
15 Hle, kdo se proti tobě srotí, srotí se beze mne. Kdo se proti tobě srotí, kvůli tobě padne.
16 Hle, já jsem stvořil kováře, který rozdmýchává z uhlí oheň a vytváří (nástroj pro) [t16] své dílo, a já jsem stvořil ničitele, [a] aby hubil.
17 Žádný nástroj [t17] vytvořený proti tobě neuspěje a každý jazyk, který povstane proti tobě na soudu, [a] usvědčíš z viny. Toto je dědictví Hospodinových otroků, [v18] jejich spravedlnost ode mne, je Hospodinův výrok.
2. Korintským 11 : 2
2 Neboť na vás žárlím [a] Boží žárlivostí; [t1] zasnoubil [b] jsem vás jedinému muži, [c] abych vás jako čistou pannu představil Kristu.
Ozeáš 2 : 19
19 Odstraním (jména baalů) [v31] z jejích úst [a] a nebudou připomínáni [b] už svým jménem.
Ozeáš 2 : 20
20 V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří, [v32] s nebeskými ptáky a zemskými plazy. Odstraním [t33] ze země luk, [a] meč [b] i válku [c] a dám jim pobývat v bezpečí. [d]
Ozeáš 2 : 14 – 17
14 Zpustoším její révu a její fíkovníky, [v19] o nichž říkala: (To je moje mzda, [t20] kterou mi dali moji milenci.) [v21] Proměním je v houštinu [a] a bude je požírat polní zvěř. [b]
15 Navštívím [a] ji s trestem za dny baalů, [b] kdy jim obětovala, [c] zdobila [d] se svými náušnicemi [t22] a šperky, chodila za svými milenci, ale na mě zapomněla, [e] je Hospodinův výrok. [t23]
16 Ale hle, já ji přivábím, [t24] přivedu ji do pustiny a (budu mluvit k jejímu srdci. ) [t25]
17 Tam jí dám její vinici a údolí Akór [v26] jako bránu naděje. Tam (bude povolná) [t27] jako za dnů svého mládí, [a] jako v den, kdy [b] vyšla z egyptské země.
Zjevení 19 : 7 – 9
7 Radujme se a jásejme a vzdávejme [t2] mu slávu, [a] protože přišla svatba [b] Beránkova a jeho žena [c] se připravila;
8 a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě [a] čistý kment.“ [b] Tím kmentem jsou spravedlivé [c] činy svatých. [d]
9 A řekl mi: „Napiš: [a] Blahoslavení, [b] kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá [c] [c]Boží slova.“
Zjevení 21 : 1 – 27
1 A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, [a] neboť první nebe [b] a první země pominuly, a moře již není.
2 A to svaté město, [a] nový Jeruzalém, [b] jsem uviděl sestupovat z nebe od [c]Boha, připravené jako nevěsta [c] ozdobená pro svého muže.
3 A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, [t1] který řekl: „Hle, [c]Boží stánek [a] s lidmi; bude přebývat [b] s nimi [c] a oni budou jeho lid, [t2] a sám [c]Bůh bude s nimi [a bude jejich Bohem]. [d]
4 A Bůh setře každou slzu z jejich očí. [a] A smrti [b] již nebude, ani žalu [c] ani křiku [d] ani bolesti [e] již nebude, [neboť] první věci pominuly.“
5 Ten, který seděl [a] na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ [b] A řekl mi: „(Napiš: [c] Tato) [t3] slova jsou věrná a pravá.“
6 A řekl mi: „Stalo se. [a] Já jsem Alfa i Omega, [b] počátek [c] i konec. Já dám žíznivému zadarmo [d] napít z pramene vody života. [e]
7 Kdo vítězí, [a] dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. [b]
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
9 Vtom přišel jeden z těch sedmi [a] andělů, kteří měli sedm misek [b] plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu [c] ti Nevěstu, ženu [d] Beránkovu.“
10 V Duchu [t6] mne odnesl [a] na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město [b] Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,
11 mající Boží slávu. [a] Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, [b] čistý jako křišťál.
12 Má [t7] velikou a vysokou hradbu, má [t7] dvanáct bran [a] a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou [jmény] dvanácti kmenů [synů] Izraele.
13 Tři brány jsou na [t8] východ, tři brány na [t8] sever, tři brány na [t8] jih a tři brány na [t8] západ.
14 A hradba toho města má [t7] dvanáct (základních kamenů) [t9] a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. [a]
15 Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, [a] aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.
16 Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, [v10] jeho délka, šířka i výška jsou stejné.
17 Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů [v11] podle lidské míry, (která je také mírou andělskou). [t12]
18 Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, [a] podobné čistému sklu.
19 Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,
20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21 A dvanáct bran, dvanáct perel; [a] každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.
22 Avšak svatyni [a] jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán [c]Bůh Všemohoucí [b] a Beránek. [c]
23 A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, [a] aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva [b] a jeho lampou je Beránek.
24 A národy budou chodit (v jeho světle) [t13] a králové země do něho přinášejí svou slávu.
25 Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, [a] a noci tam už nebude. [b]
26 A přinesou do něho slávu a čest národů.
27 A nevstoupí do něho nic nečistého [a] ani ten, kdo činí ohavnost [b] a lež, [c] ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize [d] života.
Judův 1 : 3 – 19
3 Milovaní, [a] když jsem vynakládal [t2] všechnu píli, abych vám psal o [naší] společné záchraně, [b] (pokládal jsem za nutné) [t3] vám napsat povzbuzení, [t4] abyste vytrvale zápasili [t5] o víru, [c] která byla jednou provždy svěřena [t6] svatým. [d]
4 Neboť se vloudili [a] někteří lidé, (kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení), [t7] bezbožní, [b] kteří milost [c] našeho [c]Boha proměňují v bezuzdnost [d] a zapírají [e] našeho jediného vládce [t8] a Pána, Ježíše Krista.
5 Chci [a] vám připomenout, [b] i když to všechno (víte, [c] že Pán, ač jednou) [t9] lid z egyptské země [d] zachránil, podruhé ty, kteří neuvěřili, [e] zahubil. [f]
6 A anděly, kteří nezachovali své knížectví, [t10] ale opustili vlastní příbytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne. [a]
7 Podobně Sodoma a Gomora [a] a okolní města, [b] která stejným způsobem jako oni plně propadla smilstvu [c] a (odešla za jiným tělem), [t11] jsou předložena jako příklad, [d] když nesou trest věčného ohně. [e]
8 Stejně i tito (ve svém snění) [t12] poskvrňují tělo, neuznávají autoritu, [a] rouhají se slávám. [t13]
9 Vždyť ani archanděl Michael, [a] když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, [b] si nedovolil vynést potupný [t14] soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene [t15] Pán.‘ [c]
10 Tito se však rouhají [a] věcem, které neznají, a v těch, které jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají zhoubě.
11 Běda [a] jim, neboť se vydali cestou Kainovou, [b] (vrhli se do bludu) [t16] Balaámovy [c] mzdy a zahynuli vzpourou Kore. [d]
12 Tito jsou poskvrnami [t17] na vašich hodech lásky, [a] když s vámi [t18] bezostyšně hodují a (pasou sami sebe); [t19] jsou jako oblaky [b] bez vody, [c] které jsou hnány větry, [d] stromy na sklonku podzimu, bez ovoce, dvakrát zemřelé, vykořeněné; [e]
13 divoké mořské vlny, [a] které jako pěnu vyvrhují své hanebnosti, [b] bloudící [t20] hvězdy, jimž je mrákota [c] tmy zachována na věčnost.
14 O nich také prorokoval Henoch, [a] sedmý od Adama, když řekl: ‚Hle, Pán přišel s [t21] desetitisíci svých svatých, [b]
15 aby vykonal soud nade všemi a aby usvědčil každého [t22]‘ ze všech skutků bezbožnosti, [a] které bezbožně spáchali, a ze všech tvrdých slov, které proti němu promluvili bezbožní [b] hříšníci. [c]
16 Tito jsou reptalové, [a] nespokojenci, (kteří žijí) [t23] podle svých vlastních žádostí, [b] jejich ústa honosně mluví [c] a lichotí lidem kvůli vlastnímu prospěchu. [d]
17 Vy však, milovaní, pamatujte [a] na slova předpověděná od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista.
18 Říkali vám: ‚Na konci času [a] budou posměvači, (kteří budou žít) [t23] podle svých vlastních bezbožných žádostí.‘
19 To jsou ti, kteří (vytvářejí rozdělení), [t24] lidé duševní, [a] kteří nemají Ducha. [b]
Zjevení 2 : 1 – 22
1 „Andělu sboru v Efesu [a] napiš: ‚Toto praví [v1] ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů:
2 Znám tvé skutky, [a] tvou námahu [b] i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel [c] jsi ty, kteří se nazývají apoštoly, [d] ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.
3 Máš vytrvalost [a] a snášel jsi těžkosti pro mé jméno, [b] a nezemdlel jsi.
4 Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. [a]
5 Rozpomeň se, odkud jsi spadl, (učiň pokání) [t2] a (začni jednat jako dřív)! [t3] Ne-li, přijdu k tobě brzy [a] a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání. [t2]
6 To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů, [a] které i já nenávidím.
7 Kdo má (uši, slyš), [t4] co [c]Duch [a] praví sborům: Tomu, kdo vítězí, [b] dám jíst ze stromu života, [c] který je v [c]Božím ráji.‘ [d]
8 Andělu sboru ve Smyrně [v5] napiš: ‚Toto praví ten první a poslední, který byl mrtev [a] a ožil:
9 Znám tvé soužení [a] a chudobu, [b] ale jsi bohatý. [c] Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou, [d] nýbrž jsou synagogou [e] Satanovou. [f]
10 Neboj [a] se toho, co máš trpět. Hle, Ďábel [b] se chystá některé z vás dávat do vězení, abyste byli vyzkoušeni, [c] a budete mít soužení po deset dní. [d] Buď věrný [e] až na smrt, [f] a dám ti věnec [t6] života.
11 Kdo má (uši, slyš), [a] co Duch praví sborům: Kdo vítězí, tomu druhá smrt [b] neublíží.‘
12 Andělu sboru v Pergamu [v7] napiš: ‚Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: [a]
13 Vím, [t8] kde bydlíš: tam, kde je trůn Satanův; avšak pevně držíš mé jméno a nezapřel [a] jsi mou víru [b] [ani] ve dnech, v nichž můj věrný [c] svědek [d] Antipas [v9] byl zabit u vás, kde bydlí Satan.
14 Ale mám několik věcí proti tobě. [a] Že tam máš lidi, kteří drží učení Balaámovo, [b] který učil Baláka položit nástrahu [t10] před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili; [c]
15 tak i ty máš některé, (kteří stejně drží učení Nikolaitů). [t11]
16 Učiň tedy pokání! [a] Ne-li, (brzy k tobě přijdu) [b] a budu s nimi válčit mečem [c] svých úst.
17 Kdo má (uši, slyš), [a] co [c]Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu [b] a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, [c] které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává.‘
18 Andělu sboru v Thyatirech [v12] napiš: ‚Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a nohy podobné bronzu: [a]
19 Znám tvé skutky [a] a tvou lásku, [b] věrnost [t13] a službu, [c] tvou vytrvalost [d] a tvé poslední skutky, hojnější než ty první.
20 Ale to mám proti tobě, [a] že trpíš ženu [t14] Jezábel, [v15] která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, [b] aby smilnili a jedli maso obětované modlám. [c]
21 Dal jsem jí čas k pokání, [a] ale ona se nechce odvrátit [t16] od svého smilstva. [b]
22 Hle, (uvrhnu ji na lůžko) [t17] a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí; [t18]
Leave a Reply