idoly

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví idoly

Exodus 20 : 3
3 Nebudeš mít jiné bohy vedle [t3] mne.

Exodus 20 : 4
4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.

Izaiáš 44 : 9 – 12
9 Ti, kdo vytvářejí tesané modly, [a] jsou všichni marnost [b] a jejich vzácnosti [t6] jim neprospějí. [c] Jsou jejich svědky: Nic nevidí ani nevědí — jsou jim k zahanbení.
10 Kdo by formoval boha nebo odlil modlu, když mu to nijak neprospěje?
11 Hle, všichni jeho [t7] společníci se budou stydět. Řemeslníci [a] jsou jen lidé. Ať se všichni shromáždí, ať se postaví. (Budou se bát a stydět spolu.
12 Kovář (dělá sekeru, [a] pracuje s uhlím a formuje ji kladivy. Dělá to) [t8] svou silnou paží, navíc hladoví, až je vysílený, [t9] nepije vodu a je unavený.

Židům 13 : 5
5 Žijte [t5] bez lásky k penězům, [a] spokojeni [b] s tím, co máte; [t6] neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ [c]

Izaiáš 30 : 22
22 Pak prohlásíte za nečisté své stříbrem potažené tesané modly [a] i svou pozlacenou litou modlu, odvrhneš [t21] je jako věci poskvrněné menstruací. [b] Řekneš jim: Táhněte!

Abakuk 2 : 18
18 Co prospěje [a] tesaná modla, [b] když ji vytesal její tvůrce, či litá modla, [c] učitel lži? Vždyť tvůrce spoléhá [d] na svůj výtvor, když dělá němé nicotnosti. [e]

Izaiáš 37 : 19
19 a jejich bohy uvrhli do ohně, protože to nejsou bohové, [a] nýbrž (dílo lidských rukou, dřevo a kámen) [b] — proto je zničili.

Žalmy 135 : 15 – 17
15 Pohanské [t5] modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. [a]
16 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
17 mají uši, a nenaslouchají. A v jejich ústech není dech.

Leviticus 26 : 1
1 Nedělejte si nicotnosti [t1] ani tesané modly, [a] nestavte si posvátné sloupy [b] ani si nepokládejte ve své zemi (kamenné obrazy,) [v2] abyste se jim [t3] klaněli. [c] Neboť já Hospodin jsem váš Bůh.

Jonáš 2 : 8
8 Když (ve [a] mně umdlévala má duše,) [t14] rozpomínal [b] jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla [t15] k tobě do tvého svatého chrámu.

Izaiáš 40 : 19
19 Řemeslník [a] odlil [b] modlu [v28] a zlatník ji potáhne zlatem; [c] stříbrný řetěz k ní udělá zlatník. [d]

1. Královská 18 : 25 – 29
25 Elijáš řekl Baalovým prorokům: Vyberte si jednoho býčka a připravte ho první, protože vás je víc. Vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte.
26 Nato vzali býčka, kterého jim dal, připravili ho a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne se slovy: Baale, odpověz nám! Ale (žádný ohlas, nikdo neodpovídal. Přitom) [t13] poskakovali [t14] kolem oltáře, který udělali.
27 Když nastalo poledne, Elijáš se jim posmíval: Volejte [a] hlasitě, [t15] vždyť je to bůh. Snad (je zaneprázdněn) [t16] nebo má nutkání. Třeba je na cestě. Možná spí, ať se [b] probere.
28 Volali hlasitě [t15] a dle svého zvyku si zasazovali [a] rány meči a oštěpy, až jim tekla krev.
29 Když přešlo poledne, (chovali se jako proroci) [t17] až do doby, kdy se přináší [t18] přídavná oběť, ale žádný [a] ohlas, nikdo neodpovídal, nikdo tomu nevěnoval pozornost. [b]

Kolossenským 2 : 8
8 Dávejte si pozor, [a] ať vás někdo neodvede [b] jako zajatce skrze filozofii [c]– prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů [d] světa, a ne podle Krista.

1. Korintským 10 : 1 – 24
1 Nechci, bratři, [a] abyste nevěděli, [b] že naši otcové byli všichni pod oním oblakem [c] a všichni prošli mořem, [d]
2 všichni (byli pokřtěni) [t1] v [a] Mojžíše v oblaku a v moři,
3 všichni jedli týž duchovní pokrm [a]
4 a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. [a]
5 Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; [a] vždyť byli pobiti [t2] v té pustině. [b]
6 Tyto věci se staly příkladem [a] pro nás, abychom nebyli žádostivi [t3] zlých věcí, jako oni byli žádostiví.
7 Nebuďte ani modláři [a] jako někteří z nich; jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.‘ [b]
8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; [a]
9 ani nepokoušejme [t4] Krista, [t5] jako někteří z nich pokoušeli, [t6] a hynuli od (hadího uštknutí); [t7]
10 ani nereptejte, [t8] jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. [a]
11 Tyto [všechny] věci se jim staly jako příklady [a] pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí [b] nám, které zastihlo dokonání věků. [c]
12 A tak kdo si myslí, že stojí, [a] ať hledí, aby nepadl. [b]
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
14 Proto, moji milovaní, [a] utíkejte před modlářstvím! [b]
15 Mluvím jako k rozumným; [a] sami rozsuďte, [b] co říkám.
16 Což není kalich [a] požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, [b] společenstvím těla Kristova?
17 Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, [a] ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.
18 Hleďte na Izrael podle těla: [a] nejsou ti, kdo jedí [b] oběti, účastníky [c] oltáře?
19 Co tedy říkám? Že maso obětované modlám [a] něco znamená? Nebo že modla něco znamená?
20 Ne, ale říkám, že to, co [pohané] obětují, obětují démonům, [a] a ne Bohu. [b] A já nechci, abyste byli účastníky démonů.
21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. [a]
22 Či (chceme Pána popouzet) [t10] k žárlivosti? [a] Jsme snad silnější než on? [b]
23 ‚Všechno je [t11] dovoleno‘, [a] ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je [t11] dovoleno‘, ale ne všechno buduje. [b]
24 Ať nikdo nehledá [a] vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.

2. Petrův 2 : 15
15 Opustili přímou cestu [a] a zabloudili, dali se na cestu Balaáma, [b] syna Bosorova, [t15] který (dal přednost mzdě) [t16] za nepravost,

Skutky 19 : 24
24 Nějaký zlatník [t19] jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny [v20] svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, [a]

1. Janův 4 : 1
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]

Genesis 19 : 1 – 38
1 Dva andělé [a] přišli večer do Sodomy, když Lot seděl v sodomské bráně. [v1] Lot je uviděl, povstal jim vstříc, poklonil se tváří k zemi [b]
2 a řekl: Moji páni, zajděte prosím do domu svého otroka a přenocujte a umyjte si nohy. [a] Časně ráno pak půjdete svou cestou. Odpověděli: Nikoli, jenom přenocujeme na náměstí. [v2]
3 Velmi je nutil, [a] takže zašli k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby [b] a jedli.
4 Dříve nežli ulehli, muži města, muži [a] Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili [b] dům,
5 pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme! [a]
6 Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel [a] za sebou dveře
7 a řekl: Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo. [a]
8 Podívejte, mám dvě dcery, [a] které (nepoznaly muže,) [b] nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo. [c] Jenom nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu [t3] mého přístřeší.
9 Odpověděli: Kliď se! [t4] A říkali: Sám tu zůstává jako host a troufá si nás soudit! [a] Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! A velice tlačili [t5] na toho muže, na Lota, a pokoušeli se vylomit dveře.
10 Nato muži zevnitř vztáhli ruce, vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře
11 a muže u vchodu domu (od nejmenšího až do největšího) [a] ranili slepotou, [b] že nedokázali nalézt vchod.
12 Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa!
13 Neboť zničíme [t6] toto místo, protože veliký je před Hospodinem (křik proti němu,) [t7] takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili.
14 Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít [v8] jeho dcery, a říkal: (Vstaňte a) [t9] vyjděte [a] z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval. [b]
15 Když vyšla jitřenka, [a] andělé naléhali [b] na Lota: (Vstaň a) [t9] vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten [c] (za vinu) [t10] toho města!
16 Když váhal, muži z Hospodinova soucitu [a] s ním uchopili [b] jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem.
17 A když je vyváděli pryč, jeden [t11] řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. [a] Nehleď [v12] zpět a nezastavuj se nikde v rovině. [b] Uteč do hor, ať nejsi smeten. [c]
18 Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku.
19 Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost [a] ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, [b] které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci [t13] uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, [t14] a zemřel bych.
20 Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu!
21 I řekl mu: Dobře, (vyhovím ti) [t15] i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím. [a]
22 Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar. [v16]
23 Slunce právě vyšlo [a] nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.
24 A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru [v17] déšť (síry [a] a ohně.) [t18] Bylo to (od Hospodina) [b] z nebes.
25 Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi.
26 Lotova [t19] žena pohleděla [a] zpět a stala se solným sloupem.
27 Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál před Hospodinem, [a]
28 a pohlédl [a] na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece.
29 Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval [a] na Abrahama a poslal Lota ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval.
30 Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v horách [a] a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni, [b] on i jeho dvě dcery.
31 Tu prvorozená řekla té mladší: Náš otec je starý a v zemi není muž, aby k [t20] nám podle způsobu celé země vešel. [a]
32 Pojď, dáme otci napít vína [a] a budeme s ním ležet, [t21] ať zachováme při životě potomstvo ze svého otce.
33 Daly tedy otci té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela se svým otcem. Nepoznal, [t22] když ulehla, ani když vstala.
34 Příští den prvorozená řekla té mladší: Hle, včera jsem ležela s otcem. Dáme mu pít víno také tuto noc a vejdi a lež s ním, abychom ze svého otce zachovaly při životě potomstvo.
35 Také oné noci daly otci pít víno a ta mladší přišla [t23] a ležela s ním. Nepoznal, [t22] když ulehla, ani když vstala.
36 Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se [t24] svým otcem.
37 Prvorozená porodila syna a pojmenovala ho Moáb. [v25] On je otcem Moábců až dodnes.
38 A ta mladší, ta také porodila syna a pojmenovala ho Ben-amí. [v26] On je otcem synů Amónových až dodnes. [v27]

Exodus 32 : 4
4 Vzal to od nich, odlil [t7] to do formy a udělal slité tele. [a] Nato oni řekli: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, [t8] kteří tě vyvedli z egyptské země. [b]

Zjevení 11 : 1 – 19
1 Byla mi dána třtina [a] podobná holi se slovy: „Vstaň [b] a změř [c]Boží svatyni i oltář a ty, kteří se v ní klanějí. [c]
2 Ale vnější nádvoří [a] svatyně vynech [t1] a neměř je, protože bylo dáno pohanům, kteří budou šlapat [b] po svatém městě [c] dvaačtyřicet měsíců.
3 A dám pravomoc svým dvěma svědkům, [a] a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, [t2] oblečeni v žíněný šat.“ [b]
4 To jsou ty dvě olivy [a] a ty dva svícny, které stojí [b] před Pánem země.
5 Bude-li jim chtít někdo ublížit, z jejich úst vyjde [t3] oheň a sežehne [t4] jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen.
6 Tito svědkové mají pravomoc zavřít nebe, [a] aby ve dnech [b] jejich prorocké služby nepršelo, a mají pravomoc nad vodami, aby je obraceli v krev, [c] a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, [d] kdykoli budou chtít.
7 A když dokončí své svědectví, bude s nimi bojovat šelma, [a] která vystupuje [t5] z bezedné propasti, [b] přemůže [c] je a zabije.
8 A jejich (mrtvá těla) [t6] budou ležet na náměstí [t7] toho velikého [v8] města, které se duchovně nazývá Sodoma [a] a Egypt, [b] kde byl také ukřižován jejich Pán.
9 Mnozí z lidí, [a] kmenů, jazyků a národů (budou hledět na) [t9] jejich (mrtvá těla) [t6] po tři a půl dne a nedovolí je [t10] uložit do hrobu.
10 Obyvatelé země [a] (se nad nimi budou radovat, [b] budou jásat) [t11] a navzájem si posílat dary, [c] protože tito dva proroci trýznili [d] obyvatele země.
11 Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch [a] života z Boha, postavili se na nohy a na ty, kteří na ně hleděli, padl veliký strach. [b]
12 Tu uslyšeli [t12] mocný hlas z nebe, který jim řekl: „Vystupte [a] sem!“ A vystoupili [b] v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali.
13 V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, [a] desetina toho města se zřítila a v zemětřesení bylo zabito sedm tisíc lidí. [t13] Ostatní se vyděsili a vzdali slávu [b] nebeskému [c]Bohu. [c]
14 Druhé ‚běda‘ [a] pominulo; hle, třetí ‚běda‘ rychle přichází.
15 Zatroubil sedmý [a] anděl. A v nebi se ozvaly [t14] mocné hlasy, které říkaly: „Království [b] světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, [c] a bude kralovat na věky věků.“ [d]
16 Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech [a] před Bohem, padlo na tváře a poklonilo [b] se Bohu
17 se slovy: „Děkujeme [a] tobě, Pane [c]Bože, Všemohoucí, [b] který jsi a kterýs byl, [c] že ses chopil své veliké moci [d] a ujal ses kralování. [e]
18 Rozhněvaly se národy, [a] ale přišel tvůj hněv, [b] čas, aby byli souzeni mrtví [c] a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům [d] a svatým [e] a bojícím [f] se tvého jména, malým i velkým, [g] a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“
19 Tu byla otevřena [c]Boží svatyně [a] [, která je] v nebi, a byla vidět schrána [b] jeho smlouvy v jeho svatyni; nastaly blesky, [c] hlasy a hromy, [zemětřesení] a veliké krupobití. [d]