hříšníci

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví hříšníci

Římanům 6 : 23
23 Mzdou [t18] hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný [a] v Kristu Ježíši, našem Pánu.

1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]

Římanům 3 : 23
23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, [a]

2. Petrův 3 : 9
9 Pán neotálí [a] s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí), [t4] nýbrž je k vám [t5] shovívavý, [b] nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. [c]

Zjevení 21 : 8
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]

Marek 2 : 17
17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. [a] Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“ [b]

Efezským 2 : 8 – 9
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
9 není (na základě) [t6] skutků, [a] aby se nikdo nechlubil. [b]

Římanům 5 : 8
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Marek 2 : 1 – 28
1 A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma. [t1]
2 A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo. [a]
3 Tu [a] přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.
4 A (protože ho k němu pro zástup nemohli přinést), [t2] odkryli střechu [v3] tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.
5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, [t4] (tvé hříchy jsou odpuštěny). [t5]“
6 Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích: [a]
7 „Proč takhle mluví? Rouhá [a] se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh. [b]“
8 Ježíš hned svým duchem poznal, že [t6] takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? [a]
9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚(Tvé hříchy jsou odpuštěny) [a]‘, nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘?
10 Abyste však věděli, že Syn člověka [t7] má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému:
11 „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“
12 On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, [a] oslavovali Boha a říkali: „Něco takového [b] jsme ještě nikdy neviděli.“
13 Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel [a] a on je vyučoval. [b]
14 Cestou [a] uviděl Léviho, [b] syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ On vstal a následoval [t8] ho.
15 A když Ježíš stoloval [v9] v jeho domě, mnozí celníci [a] a hříšníci [v10] stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.
16 Když učitelé Zákona (z farizeů) [t11] viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?“
17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. [a] Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“ [b]
18 Janovi [a] učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, [b] ale tvoji učedníci se nepostí?“
19 Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané [a] postit, když je ženich [b] s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.
20 Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, [a] a tehdy v onen den se budou postit.“ [b]
21 „Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší.
22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí. [t12] Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!“
23 I [a] stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. [b]
24 Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí? [a]“
25 Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli, [a] co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním?
26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, [a] které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“
27 A řekl [t13] jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28 Takže Syn člověka je také pánem soboty.“

Efezským 4 : 28
28 Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje [a] a dělá [vlastníma] rukama [b] něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. [t28]

2. Petrův 2 : 4
4 Neboť [t2] Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do (temných jeskyní) [t3] Tartaru [t4] a vydal je, aby byli střeženi k soudu. [a]

1. Janův 5 : 16
16 Uviděl-li by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí, [t7] a Bůh mu dá život; těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; [a] u takového neříkám, aby prosil. [t7] [b]

Jakubův 2 : 10
10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, [a] stal by se vinným ve všech. [b]

Matouš 6 : 24
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]

Žalmy 91 : 1 – 16
1 Ten, kdo přebývá [t1] v úkrytu [a] Nejvyššího, [b] přečká noc ve stínu [c] Všemohoucího. [t2]
2 Říkám o Hospodinu: [t3] Je mé útočiště, [a] má tvrz, [t4] můj Bůh, v něho doufám. [b]
3 On tě [t5] uchrání před osidlem [a] ptáčníkovým, [b] před morovou [c] zkázou. [t6]
4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly [a] máš útočiště, jeho věrnost [t7] je pavézou [b] i štítem. [t8]
5 Nebudeš se bát [a] nočního děsu, [b] ani toho, že ve dne přiletí šíp, [c]
6 ani moru, [a] obcházejícího po setmění, ani zhouby, [b] jež ničí za poledne. [t9]
7 Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc [a] po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8 Jistě uvidíš na vlastní [t10] oči, ano uzříš odplatu [a] ničemům. [b]
9 Protože jsi Hospodina, mé útočiště, [t11] protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, [a]
10 nestane se ti nic zlého, rána [a] se ke tvému stanu nepřiblíží,
11 neboť svým andělům [a] vydal o tobě příkaz, aby tě střežili [b] na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě ponesou, [a] aby tvá noha [b] neklopýtla o kámen.
13 Budeš šlapat po lvu [a] i po zmiji, [t12] pošlapeš mladého lva [t13] i draka. [b]
14 Protože ke mně přilnul, [a] vytrhnu [b] ho; uvedu ho do bezpečí, [c] protože zná mé jméno. [d]
15 Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, [a] vytrhnu ho a obdařím ho slávou. [b]
16 Nasytím [a] ho vysokým věkem [t14] a dám mu spatřit svou spásu. [b]

Ozeáš 13 : 14
14 Mám je vyplatit [a] z moci podsvětí? [b] Mám je vykoupit [c] ze smrti? [d] Smrti, kde je tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj osten? [v29] Soucit je ukryt před mým zrakem.

Matouš 6 : 1 – 34
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
22 „Lampou [a] těla je oko. Je-li tvé oko čisté, [t19] celé tvé tělo bude (plné světla). [t20]
23 Ale je-li tvé oko špatné, [t21] celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“

Matouš 25 : 46
46 A tito půjdou do věčného trápení, [t17] ale spravedliví do věčného života. [a]“