Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví falešná náboženství
2. Petrův 2 : 1
1 V lidu se však také objevovali falešní [a] proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět [b] zhoubná kacířství [t1] a Panovníka, [c] který je vykoupil, [d] budou zapírat. [e] Tím na sebe uvedou rychlou záhubu.
Římanům 16 : 17
17 Vybízím [t7] vás, bratři, abyste si dávali pozor [a] na ty, kdo působí roztržky [b] a pohoršení [t8] proti učení, [c] kterému jste se naučili. [d] Vyhýbejte se jim! [e]
1. Timoteovi 4 : 1
1 [c]Duch [a] výslovně praví, že v posledních [t1] dobách [b] někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů [c] a učení démonů, [d]
2. Korintským 11 : 13 – 15
13 Neboť takoví lidé jsou falešní [a] apoštolové, lstiví [t11] pracovníci, [t12] kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.
14 A není divu; vždyť sám Satan [a] se přestrojuje za anděla světla.
15 Není to tedy nic zvláštního, [t13] když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec [a] bude podle jejich skutků. [b]
Matouš 24 : 1 – 51
1 Ježíš [a] vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.
2 Ale on jim (na to) [a] řekl: [v1] „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni, [b] který nebude stržen.“ [v2]
3 Když seděl na Olivové hoře, [a] v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude [b] a jaké bude znamení tvého příchodu [t3] a skonání věku?“ [c]
4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, [a] aby vás někdo nesvedl. [b]
5 Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [t4] a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘ [t5]a svedou mnohé. [a]
6 Budete slýchat o válkách [a] a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. [b] To všechno musí nastat, [c] ale to ještě není konec.
7 Povstane totiž národ proti národu [a] a království proti království, [b] budou hladomory [c] a zemětřesení na různých místech.
8 Ale to všechno bude počátek porodních bolestí. [v6]
9 Pak vás budou vydávat do soužení [a] a budou vás zabíjet; [b] a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. [c]
10 A tehdy (mnohým to bude kamenem úrazu,) [t7] budou se navzájem zrazovat [t8] a jeden druhého nenávidět.
11 Také povstanou mnozí lživí proroci [a] a mnohé svedou.
12 A protože vzroste bezzákonnost, [t9] ochladne láska [a] mnohých.
13 Ten však, kdo vytrvá do konce, [a] bude zachráněn. [b]
14 Toto evangelium království [a] bude vyhlášeno po celém světě [b] na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“
15 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, [t10] o níž mluvil prorok Daniel, [a] jak stojí na svatém místě — kdo čte, [t11] ať rozumí —
16 tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají [a] do hor. [b]
17 Kdo bude na střeše, [a] ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.
18 A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.
19 Běda [a] těhotným a kojícím v oněch dnech!
20 Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.
21 Neboť tehdy bude velké soužení, [a] jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.
22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, [t12] nebylo by zachráněno žádné tělo; [t13] ale kvůli vyvoleným [a] budou ony dny zkráceny. [t12]
23 Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte.
24 Povstanou totiž falešní [a] kristové a falešní proroci a budou ukazovat [t14] veliká znamení [b] a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.
25 Hle, všechno jsem vám řekl předem.
26 Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech [t15]‘, nevěřte!
27 Neboť jako když blesk [a] vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. [b]
28 Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“ [a]
29 „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, [a] hvězdy budou padat z [t16] nebe a mocnosti nebes se zatřesou. [b]
30 Potom [t17] se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny [t18] země. [a] A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. [b]
31 A pošle své anděly [a] s mohutným zvukem polnice [b] a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, [t19] od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“
32 „Od fíkovníku [a] se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.
33 Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, [a] že je to blízko, [b] přede dveřmi.
34 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, [a] dokud se toto všechno nestane.
35 Nebe a země [a] pominou, ale má slova jistě nepominou.“
36 „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec. [a]
37 Neboť [a] jak tomu bylo za dnů Noe, [b] tak tomu bude [i] při příchodu [c] Syna člověka.
38 Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, [a] až do dne, kdy Noe vešel do korábu,
39 a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.
40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.
41 Dvě budou mlít na obilném mlýnku, [a] jedna bude vzata a druhá bude zanechána.
42 Bděte [a] tedy, protože nevíte, v který den [t20] váš Pán přijde.
43 To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, [a] zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.
44 Proto i vy buďte připraveni, [a] protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“
45 „Kdo [a] je tedy věrný [b] a rozumný [c] otrok, jehož pán ustanovil [d] nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas?
46 Blahoslavený [a] ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.
47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.
48 Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ‚Můj pán (dlouho nepřichází) [t21]‘
49 a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, [a]
50 přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.
51 Oddělí [t22] ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ [a]
Jeremiáš 5 : 30 – 31
30 V zemi dochází k hrozné a otřesné [a] věci:
31 Proroci [a] prorokují [b] lživě [t38] a kněží (berou věci do svých rukou,) [t39] (a mému lidu se to tak líbí!) [t40] Co však (budete dělat na konci toho všeho?) [t41]
2. Korintským 11 : 14
14 A není divu; vždyť sám Satan [a] se přestrojuje za anděla světla.
Zjevení 17 : 1 – 18
1 Tu přišel jeden ze sedmi [a] andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil se mnou: „Pojď, ukážu [b] ti soud nad tou velikou smilnicí, [t1] která sedí [c] na [t2] mnohých vodách,
2 se kterou smilnili králové země [a] a vínem jejího smilstva se opili obyvatelé země.“ [b]
3 A odnesl [a] mne v Duchu [t3] do pustiny. Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové [b] barvy, plné rouhavých jmen, [c] mající sedm hlav [d] a deset rohů.
4 Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny [t4] a perlami; ve své ruce měla zlatou číši [a] plnou ohavností a nečistot (svého smilstva) [t5]
5 a na svém čele [a] měla napsané (jméno: ‚Tajemství, [b] Babylon), [t6] ten veliký, matka smilnic a ohavností země.‘
6 Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých [a] a krví Ježíšových svědků. [b] Velice jsem užasl, [t7] když jsem ji uviděl.
7 Anděl mi řekl: „Proč jsi užasl? Já ti řeknu tajemství [a] té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.
8 Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit [t8] z bezedné propasti [a] a jít [t9] do záhuby; a ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa (v knize) [t10] života, užasnou, až uvidí, že ta šelma [b] byla a není, [c] a opět přijde.
9 Zde [a] je třeba mysli, která má moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů:
10 pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko.
11 A šelma, která byla a není, je tím osmým; je z těch sedmi a jde do záhuby.
12 Těch deset rohů, [a] které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali, ale pravomoc jako králové (mají přijmout) [t11] (na jednu hodinu) [t12] spolu s šelmou.
13 Ti (budou mít stejný) [t13] úmysl a svou sílu a moc [a] dají šelmě.
14 Ti budou válčit s Beránkem, [a] ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, [b] a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení [c] a věrní.“
15 Ještě mi řekl: „Vody, [a] které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé [b] a zástupy, národy a jazyky. [c]
16 Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou, [a] budou jíst její maso a spálí ji v ohni. [b]
17 Neboť Bůh dal do jejich srdcí, [a] aby uskutečnili jeho úmysl, (jednali jednomyslně) [t14] a dali šelmě svou (královskou moc), [t15] dokud nebudou dokonána Boží slova.
18 A ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, [a] které má královskou moc nad králi země.“
Judův 1 : 4
4 Neboť se vloudili [a] někteří lidé, (kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení), [t7] bezbožní, [b] kteří milost [c] našeho [c]Boha proměňují v bezuzdnost [d] a zapírají [e] našeho jediného vládce [t8] a Pána, Ježíše Krista.
Marek 13 : 22
22 Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit [t4] znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.
Židům 9 : 27
27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít [a] a potom bude soud, [b]
Genesis 3 : 1
1 Had [t1] byl nejchytřejší [t2] ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh [v3] řekl: Nejezte [t4] ze žádného stromu v zahradě?
Matouš 7 : 15
15 „Mějte se na pozoru před falešnými proroky, [a] kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. [b]
1. Korintským 14 : 33
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
Jan 14 : 6
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Zjevení 13 : 1 – 18
1 Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, [a] která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů [b] a na svých hlavách jména [t1] urážející Boha.
2 Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, [a] její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn [b] a velikou pravomoc.
3 A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla; [a]
4 poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo [a] je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat? [t2]“
5 Byla jí dána ústa mluvící [a] veliké věci a rouhání [b] a byla jí dána moc, [t3] (aby činila, co chce) [t4] po čtyřicet dva měsíce. [c]
6 I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, (to jest těm), [t5] kteří přebývají [a] v nebi.
7 [A bylo jí dáno, (aby rozpoutala válku proti) [a] svatým [b] a aby je přemohla,] [c] a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem; [d]
8 budou se jí klanět všichni obyvatelé země, [a] jejichž jména nejsou (od založení světa [b] zapsána v knize [t6] života toho zabitého Beránka). [t7]
9 Má-li kdo (uši, slyš). [a]
10 (Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem), [t8] musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost [a] a víra [t9] svatých.
11 A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, [a] ale mluvila jako drak.
12 Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli [a] té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. [b]
13 Činí veliká znamení, [a] takže nechá i oheň [b] z nebe před zraky lidí sestupovat na zem,
14 a svádí [a] obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila.
15 A bylo jí dáno, aby vložila [t10] ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil [t11] a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. [a]
16 A působí, aby všem, malým i velkým, [a] bohatým i chudým, [b] svobodným i otrokům, [c] byl dán cejch [d] na pravou ruku nebo na čelo [e]
17 [a] aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo [t12] jejího jména.
18 Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set (šedesát šest). [t13]
Jan 3 : 1 – 36
1 Mezi [t1] farizeji byl člověk jménem Nikodém, [a] přední muž [t2] mezi Židy.
2 Ten přišel (k Ježíšovi) [t3] v noci a řekl mu: „Rabbi, [a] víme, že jsi přišel [b] od Boha [c] jako učitel, [d] neboť nikdo nemůže činit ta znamení, [e] která činíš ty, není-li s ním [c]Bůh.“ [f]
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li [a] se kdo znovu, [t4] nemůže spatřit Boží království. [t5]“
4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna [t6] své matky a narodit se.“
5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody [a] a Ducha, [t7] nemůže vstoupit do Božího království. [b]
6 Co se narodilo z těla, [a] je tělo, a co se narodilo z Ducha, [t7] je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. [t4]
8 Vítr [t8] vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, [t9] ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. [t7]“
9 Nikodém mu odpověděl: „Jak [a] se to může stát?“
10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel [a] Izraele, a toto nevíš?
11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme [a] o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví [b] nepřijímáte.
12 Když jsem vám pověděl věci pozemské, [a] a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? [b]
13 Nikdo nevystoupil [a] do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, [b] Syna člověka, [c] [který je v nebi].
14 A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, [a] tak musí být vyvýšen [b] Syn člověka,
15 aby každý, (kdo v něho věří, [t10] měl život) [t11] věčný.“ [a]
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť [c]Bůh neposlal [a] [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, [b] ale aby byl svět skrze něj zachráněn. [c]
18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného [t13] Syna Božího.
19 Toto je ten soud, že světlo [a] přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. [b]
20 Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky [a] nebyly odhaleny. [t14]
21 Kdo však činí pravdu, [a] přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
22 Potom [v15] přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. [a]
23 Také Jan křtil v Ainon, [v16] blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.
24 Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení. [a]
25 Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem [t17] nastal spor o očišťování. [a]
26 Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, [a] ten, který byl s tebou za Jordánem [b] a o němž jsi vydal svědectví, [c] hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“
27 Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno [a] z nebe. [b]
28 Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš,‘ [a] ale ‚Jsem poslán [b] před ním.‘ [c]
29 Ženich [a] je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi [t18] se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. [b]
30 On musí růst, já však se menšit.“
31 „Kdo přichází shůry, [a] je nade všechny. Kdo je ze země, [b] je pozemský [t19] a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a]
32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví [a] nikdo nepřijímá.
33 Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, [a] že Bůh je pravdivý. [b]
34 Ten, koho poslal [t20] Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování.
35 Otec miluje Syna a všechno dal [a] do jeho rukou.
36 Kdo věří v Syna, má věčný život; [a] kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ [b]
Zjevení 22 : 16
16 „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech [a] tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen [b] a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“ [c]
Leave a Reply