ester

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ester

Ester 8 : 1 – 17
1 Onoho dne dal král Achašvéroš královně Esteře dům Hamana, utiskovatele Judejců. Mordokaj předstoupil před krále, protože Ester oznámila, čím pro ni je.
2 Král sňal svůj prsten, [a] který vzal Hamanovi, a dal ho Mordokajovi. Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem. [v1]
3 Ester pak pokračovala, promluvila před králem a padla k jeho nohám. Rozplakala se a prosila jej o smilování, aby odvrátil zlo Agagovce Hamana a jeho plán, který zamýšlel proti Judejcům.
4 Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo. Ester vstala a postavila se před krále.
5 Řekla: Pokud by se králi líbilo, pokud bych nalezla u něj milost a ta věc by byla před králem prospěšná a já (se mu líbila,) [t2] nechť je zapsáno, aby se vrátily ty dopisy s plánem [a] Agagovce [t3] Hamana, syna Hamedatova, které napsal, aby vyhubili Judejce, kteří jsou ve všech královských provinciích.
6 Vždyť jak budu moci snést zlo, které postihne [t4] můj národ, a pohlédnout na ně? Jak budu moci snést zánik svého příbuzenstva [a] a pohlédnout na něj?
7 Nato král Achašvéroš odpověděl královně Esteře a Judejci Mordokajovi: Hle, Hamanův dům jsem dal Esteře a jeho pověsili na kůl za to, že vztáhl svou ruku na Judejce.
8 Vy teď královým jménem napište Judejcům, co (se vám líbí,) [t5] a zapečeťte královým prstenem. [a] Zápis, který je napsán královým jménem a pečetěn královým prstenem, totiž není možné vzít zpět. [b]
9 V onen čas byli tedy svoláni královští písaři ve třetím měsíci, to je v měsíci sívánu, dvacátého třetího dne, [v6] a bylo sepsáno všechno, [t7] co přikázal Mordokaj Judejcům a satrapům a místodržitelům a knížatům provincií, které od Indie až po Kúš sto dvaceti sedmi provincií; každé provincii jejím písmem a každému národu jeho jazykem i Judejcům jejich písmem
10 Napsal to jménem krále Achašvéroše a zapečetil královým prstenem. Poslal dopisy prostřednictvím běžců jezdících na koních, plnokrevných ořích, chovancích hřebčinců,
11 že král dovolil Judejcům, kteří jsou v jakémkoliv městě, aby se shromáždili, povstali k obraně svého života, aby vyhladili, zabili a vyhubili každé vojsko národa či provincie, dotírající na ně, i malé děti a ženy, a kořist aby jim uloupili,
12 v jeden den ve všech provinciích krále Achašvéroše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru. [v8]
13 Opis toho zápisu, aby bylo vydáno nařízení ve všech provinciích, je zveřejněn všem národům, aby byli Judejci přichystáni pro tento den, aby se pomstili svým nepřátelům.
14 Běžci jezdící na plnokrevných ořích kvapně vyšli, pobízeni královým slovem; to nařízení bylo vydáno na hradě Šúšanu.
15 Mordokaj vyšel od krále v královském oděvu [a] z modré a sněhobílé lněné tkaniny, [b] s velkou zlatou korunou a pláštěm z mořského hedvábí [c] a purpuru. [d] Město Šúšan jásalo a radovalo se.
16 Judejcům vzešlo světlo [a] a radost, jásot [b] a ocenění. [c]
17 Ve všech provinciích a ve všech městech, na místech, kam dorazilo královo poselství a jeho nařízení, nastala pro Judejce radost a jásot, hodování [t9] a příjemný [t10] den. Mnohé z národů země [t11] (se připojovaly k Judejcům,) [t12] protože na ně padl strach [a] z Judejců.

Ester 4 : 14
14 Vždyť jestliže budeš v této [a] době zarytě mlčet, úleva [b] a osvobození [t9] povstane Judejcům z jiné strany, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského [t10] stavu pro chvíli, jako je tato.

Ester 5 : 1 – 14
1 I stalo se třetího dne, [a] že se Ester oblékla do královského roucha a postavila se na vnitřním nádvoří [b] královského domu naproti královskému domu. Král seděl na (svém královském trůnu) [c] v královském domě naproti vchodu do domu.
2 I stalo se, jakmile král uviděl královnu Esteru stojící na nádvoří, že získala v jeho očích milost. [a] Král [b] vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester přistoupila a dotkla se hlavice [t1] žezla. [t2]
3 Tu se jí král zeptal: (Co je s tebou,) [a] královno Estero? Jaká je tvá žádost [v3] až do poloviny [b] království? Bude ti to dáno.
4 Nato Ester odpověděla: Pokud by se králi líbilo, [a] nechť přijde král s Hamanem dnes na hostinu, [b] kterou jsem pro něho uspořádala.
5 Král řekl: Pospěšte za Hamanem, ať učiní podle Esteřina slova. Král i Haman přišli na hostinu, kterou Ester uspořádala.
6 Při pití [t4] vína se král Estery zeptal: Jaká je tvá prosba? Bude ti to dáno. Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude to vykonáno.
7 Ester odpověděla a řekla: Toto je má prosba a má žádost:
8 Pokud bych nalezla milost v králových očích a pokud by se králi líbilo, aby dal na mou prosbu a splnil mou žádost, nechť přijde král a Haman na hostinu, kterou pro ně uspořádám. Zítra učiním podle králova slova.
9 V onen den Haman odcházel radostný a dobré mysli. [a] Jakmile však Haman uviděl Mordokaje [b] v královské bráně a ten nepovstal ani se strachem z něj netřásl, byl Haman vůči Mordokajovi naplněn zlobou.
10 Haman se však ovládnul a došel do svého domu. Vzkázal a dal si přivést své přátele [a] a svou ženu Zereš.
11 Pak jim Haman vypočítával [a] své slavné bohatství [t5] a množství svých synů [b] i všechno, čím ho král povýšil [c] a čím ho povznesl nad knížata a královy otroky.
12 Haman nadto řekl: Královna Ester neuvedla s králem na hostinu, kterou uspořádala, nikoho, jedině mě. Také na zítra jsem k ní s králem pozván. [a]
13 Ale tohle všechno mi není nic platné pokaždé, [t6] když vidím Judejce Mordokaje sedícího v královské bráně.
14 Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho přátelé: Ať udělají kůl [t7] vysoký padesát loket, [v8] a ráno řekni králi, ať na něj Mordokaje pověsí, [a] a vejdi radostný s králem na hostinu. Ta řeč (se Hamanovi líbila) [t9] a udělal ten kůl.

Ester 4 : 16
16 Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se (za mne.) [t11] Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. [v12] S tím půjdu ke králi, (ačkoliv to neodpovídá) [t13] nařízení, a (jestliže zahynu, zahynu.) [t14]

Ester 9 : 1 – 32
1 Ve dvanáctém měsíci, to je v měsíci adaru, třináctého dne, [a] kdy mělo nastat uskutečnění králova poselství a jeho nařízení, v den, který nepřátelé Judejců vyhlíželi, aby se jich zmocnili, však nastal zvrat tím, že se Judejci zmocnili těch, kdo je nenáviděli. [t1]
2 Judejci se shromáždili ve svých městech ve všech provinciích krále Achašvéroše, aby vztáhli ruku na ty, kdo usilovali způsobit jim trápení. [t2] Nikdo před nimi neobstál, [a] protože strach [b] z nich padl na všechny národy.
3 A všechna knížata provincií, satrapové, [a] místodržitelé a ti, kteří konali službu [t3] pro krále, podporovali [t4] Judejce, protože na ně padl strach z Mordokaje.
4 Mordokaj byl totiž v královském domě vysoko postavený [t5] a po všech provinciích o něm šla pověst, [a] neboť ten muž Mordokaj postupoval a vzmáhal se výše.
5 Judejci tedy ranili všechny své nepřátele ranou [a] meče, vraždění a zániku. [b] S těmi, kdo je nenáviděli, naložili, jak se jim zlíbilo. [c]
6 I na hradě Šúšanu Judejci zabíjeli a vyhubili pět set mužů.
7 I Paršandatu, Dalfóna a Aspatu,
8 Póratu, Adalju a Arídatu,
9 Parmaštu a Arísaje, Arídaje a Vajzatu,
10 deset synů [a] Hamana, syna Hamedatova, utiskovatele Judejců, zabili, ale nevztáhli ruku na kořist. [v6]
11 Onoho dne se donesl [a] počet pobitých na hradě Šúšanu před krále.
12 Tu řekl král královně Esteře: Na hradě Šúšanu Judejci zabíjeli a vyhubili pět set mužů i deset Hamanových synů. Jak si počínali v ostatních královských provinciích? Jaká je tvá prosba? Bude ti to dáno. Jaká je tvá další žádost? Bude to vykonáno. [a]
13 Ester odpověděla: Pokud by se králi líbilo, ať je také zítra dovoleno Judejcům, kteří jsou v Šúšanu, aby jednali podle dnešního nařízení. A deset synů Hamanových ať pověsí [a] na kůl.
14 Král řekl, aby to bylo vykonáno, a v Šúšanu bylo vydáno nařízení. Deset Hamanových synů pověsili.
15 Judejci, kteří byli v Šúšanu, se pak shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli svou ruku na kořist.
16 I ostatní Judejci, kteří byli v královských provinciích, se shromáždili, povstali k obraně svého života a měli klid od svých nepřátel. Zabili mezi těmi, kdo je nenáviděli, (sedmdesát pět tisíc) [t7] lidí, ale nevztáhli svou ruku na kořist.
17 Stalo se to třináctého dne měsíce adaru. Čtrnáctého dne měli klid a učinili ho dnem hodování [a] a radosti.
18 Judejci, kteří byli v Šúšanu, se shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce. Patnáctého měli klid a učinili ho dnem hodování a radosti.
19 Proto venkovští Judejci, bydlící v neopevněných městech, činí čtrnáctý den [v8] měsíce adaru dnem radosti a hostiny a slavnostním [t9] dnem, kdy (jeden druhému) [t10] posílají dárky. [t11]
20 Mordokaj pak tyto události sepsal. Poslal dopisy veškerým Judejcům, kteří byli ve všech provinciích krále Achašvéroše, blízkým i vzdáleným,
21 aby jim ustanovil zachovávání [t12] čtrnáctého dne měsíce adaru i dne patnáctého v každém roce
22 jako dnů, v nichž si Judejci odpočinuli od svých nepřátel, a jako měsíce, který se jim obrátil ze žalu v radost a ze smutku [a] v slavnostní den; aby je zachovávali jako dny hostiny a radosti a aby posílali (jeden druhému) [t10] dárky [t11] a dary chudým.
23 A Judejci přijali [t13] to, co začali dělat, to, co jim Mordokaj napsal.
24 Vždyť Agagovec Haman, syn Hamedatův, utiskovatel všech Judejců, vymýšlel proti Judejcům, jak by je vyhubil. Nechal padnout púr, [a] to je los, aby je vyděsil [t14] a aby je vyhubil.
25 Když ale Ester vešla před krále, ten dopisem přikázal, ať se na Hamanovu hlavu obrátí [a] zlý plán, který zamýšlel proti Judejcům. Jej i jeho syny pověsili na kůl.
26 Proto nazvali tyto dny púrím podle názvu toho púru. Podle všech slov tohoto dopisu [t15] a kvůli tomu, co přitom viděli a co je postihlo,
27 Judejci ustanovili a přijali [t16] pro sebe a pro své potomstvo i pro všechny, kdo se k nim připojí, [a] že nepomine, aby zachovávali tyto dva dny podle zápisu o nich a podle času pro ně určeného v každém roce.
28 Tyto dny budou připomínány a zachovávány v každé generaci, čeledi, provincii a městě. Tyto dny púrím uprostřed Judejců nepominou a památka na ně u jejich potomstva nezanikne.
29 Pak napsala královna Ester, dcera Abíchajilova, i Judejec Mordokaj se vší naléhavostí, aby to potvrdili, tento druhý [t17] dopis o púrím.
30 A poslal dopisy ke všem Judejcům do sto dvaceti sedmi provincií Achašvérošova království, slova pokoje a pravdy, [a]
31 aby dodržovali tyto dny púrím v jejich určených časech, jak to pro ně ustanovil Judejec Mordokaj a královna Ester, jak to ustanovili i pro sebe samé a pro své potomstvo, úmluvy o postech [a] a svém úpěnlivém křiku. [b]
32 Esteřin výrok [a] ustanovil poselství [t18] těchto púrím a byl zapsán do knihy.

2. Samuelova 1 : 1 – 27
1 I [v1] stalo se po Saulově smrti, když se David vrátil z (boje proti Amálekovcům,) [t2] že David zůstal dva dny v Siklagu. [a]
2 Třetího dne se stalo, že [t3] přišel kdosi (ze Saulova vojska,) [t4] měl roztržené roucho [a] a na hlavě prsť. [b] Když přišel k Davidovi, padl [c] k zemi a poklonil se.
3 David se ho zeptal: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Unikl [t5] jsem z izraelského vojska.
4 David se ho zeptal: Co se stalo? [a] Pověz mi to. Řekl mu, že lid utekl z boje, mnozí z lidu padli a zemřeli a také Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi.
5 Nato se David zeptal mládence, který mu to oznámil: Jak víš, že Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi?
6 Mládenec, který mu to oznámil, odpověděl: Ocitl jsem se náhodou [a] v pohoří Gilbóa, a hle, Saul se opíral o své kopí a vozba a jezdci ho stíhali. [b]
7 Obrátil [t6] se, uviděl mě a zavolal na mě. Řekl jsem: Tady jsem. [a]
8 Zeptal se mě: Kdo jsi? Odpověděl [t7] jsem mu: Jsem Amálekovec. [a]
9 Řekl mi: Postav se nade mnou a usmrť [a] mě, neboť mě postihla [t8] křeč, [t9] ale ještě je ve mně život. [t10]
10 Postavil jsem se nad ním a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že již nebude žít poté, co padl. Potom jsem vzal korunu, [a] která byla na jeho hlavě, a náramek, který měl na paži, a přinesl jsem je sem svému pánu. [v11]
11 Nato David uchopil své roucho [t12] a roztrhl [a] ho, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.
12 Bědovali, [a] plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.
13 Mládence, který mu to oznámil, se David zeptal: Odkud jsi? Odpověděl: Jsem synem cizince, [t13] Amálekovce.
14 David mu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout [a] ruku a zabít [t14] Hospodinova pomazaného?
15 Pak David zavolal jednoho ze služebníků [t15] a řekl: Přistup a (zasáhni proti němu.) [t16] On ho tedy bil, [t17] až zemřel.
16 David mu řekl: Tvoje krev [a] na tvou hlavu, neboť tvá ústa [b] svědčí [t18] proti tobě, když jsi řekl: Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.
17 David zazpíval [a] nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv [b]
18 a řekl, aby se Judejci učili Píseň o luku; [t19] ano, je zapsána v knize Jašarově: [v20]
19 Nádhera [t21] Izraele je pobita [a] na tvých návrších; jak to, že padli hrdinové?
20 Neoznamujte to v Gatu, [a] nezvěstujte na ulicích Aškalónu, [v22] jinak se budou radovat pelištejské dcery, jinak budou jásat dcery neobřezanců. [b]
21 Hory Gilbóa, ať na vás není rosa ani déšť ani (pole přinášející dávky,) [t23] neboť tam byl zneuctěn [t24] štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán [v25] olejem.
22 Bez krve pobitých, bez tuku hrdinů Jónatanův luk neustoupil zpět, Saulův meč nevracel se zpět s prázdnou.
23 Saul a Jónatan, milovaní a (milí ve svém životě, ani ve své smrti) [v26] nebyli rozděleni. Byli rychlejší nežli orlové, [a] silnější nežli lvi.
24 Dcery izraelské, plačte nad Saulem, který vás oblékal do karmínu [a] (a skvostu,) [t27] jenž kladl zlaté ozdoby [b] na váš oděv.
25 Jak to, že padli hrdinové uprostřed boje, Jónatan leží pobit na tvých návrších?
26 (Je mi úzko) [t28] kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější [t29] nežli láska žen.
27 Jak to, že padli hrdinové, přišly vniveč válečné zbraně? [v30]