Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Eliáš
2. Královská 2 : 11
11 Šli stále spolu a hovořili, a tu se objevil ohnivý vůz a ohniví koně, oddělili je od sebe a Elijáš vystoupil ve vichřici do nebes. [a]
1. Královská 17 : 1 – 7
1 Elijáš [a] Tišbejský z Tišbé [v1] v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ [t2] je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, [t3] v těchto letech nebude rosa ani déšť, [b] jenom podle [c] mého slova.
2 I stalo se k němu Hospodinovo slovo:
3 Jdi odsud, vydej [a] se na cestu na východ a ukryj [b] se u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu.
4 I stane se, že budeš pít z potoka, a havranům jsem přikázal, aby tam o tebe pečovali. [a]
5 On šel a jednal podle Hospodinova slova. Odešel a pobýval u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu.
6 Havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a pil z potoka.
7 Po nějakém čase se stalo, že potok vyschl, protože v zemi nebyl déšť. [a]
Jakubův 5 : 17
17 Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení [a] jako my; (pomodlil se opravdově), [t10] aby nepršelo, [b]a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. [c]
1. Královská 18 : 25 – 29
25 Elijáš řekl Baalovým prorokům: Vyberte si jednoho býčka a připravte ho první, protože vás je víc. Vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte.
26 Nato vzali býčka, kterého jim dal, připravili ho a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne se slovy: Baale, odpověz nám! Ale (žádný ohlas, nikdo neodpovídal. Přitom) [t13] poskakovali [t14] kolem oltáře, který udělali.
27 Když nastalo poledne, Elijáš se jim posmíval: Volejte [a] hlasitě, [t15] vždyť je to bůh. Snad (je zaneprázdněn) [t16] nebo má nutkání. Třeba je na cestě. Možná spí, ať se [b] probere.
28 Volali hlasitě [t15] a dle svého zvyku si zasazovali [a] rány meči a oštěpy, až jim tekla krev.
29 Když přešlo poledne, (chovali se jako proroci) [t17] až do doby, kdy se přináší [t18] přídavná oběť, ale žádný [a] ohlas, nikdo neodpovídal, nikdo tomu nevěnoval pozornost. [b]
2. Královská 1 : 10 – 12
10 Elijáš odpověděl a řekl veliteli nad padesáti: Jestliže jsem muž Boží, ať sestoupí oheň z nebes a stráví tebe i tvých padesát. Nato sestoupil oheň z nebes a strávil jej i jeho padesát.
11 Král k němu znovu poslal jiného velitele nad padesáti s jeho padesáti. Ten promluvil [t8] a řekl mu: Muži Boží, toto přikázal král: Rychle sestup.
12 Elijáš odpověděl a řekl jim: [t9] Jestliže jsem muž Boží, ať sestoupí oheň z nebes a stráví tebe i tvých padesát. Sestoupil oheň Boží z nebes a strávil jej i jeho padesát.
Matouš 17 : 11
11 On odpověděl: „Eliáš opravdu přichází [t6] a všechno obnoví. [a]
2. Paralipomenon 21 : 12 – 15
12 Přišel mu dopis od proroka Elijáše: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Protože jsi nechodil po cestách svého otce Jóšafata a po cestách judského krále Ásy,
13 ale chodil jsi po cestě izraelských králů a přivedl jsi Judejce a obyvatele Jeruzaléma ke smilstvu, jako přiváděl ke smilstvu dům Achabův, a také jsi zabil své bratry, dům svého otce, kteří byli lepší nežli ty,
14 hle, Hospodin postihne [a] velikou ranou [b] tvůj lid, tvé syny a tvé ženy i všechen tvůj majetek.
15 A ty dostaneš (těžké nemoci,) [t3] nemoc vnitřností, [t4] až tvé vnitřnosti [t4] vyjdou (kvůli dlouhodobé nemoci.) [t5]
Lukáš 1 : 17
17 A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, [a] aby obrátil srdce otců k dětem [b] a neposlušné k smýšlení [c] spravedlivých [d] a přichystal [e] Pánu připravený [t18] lid.“
2. Královská 1 : 8
8 Odpověděli mu: Ten muž byl chlupatý [v7] a koženým pásem [a] přepásán kolem beder. [b] Řekl: To byl Elijáš Tišbejský.
Marek 9 : 4
4 A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
1. Královská 19 : 9 – 21
9 Vstoupil tam do jeskyně a nocoval tam. Vtom se k němu stalo Hospodinovo slovo. Řekl mu: Co (ty tady,) [v10] Elijáši?
10 Odpověděl: Velmi jsem horlil [a] pro Hospodina, Boha zástupů, protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, [b] zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám [c] a také mně usilují o život, [d] aby mi jej vzali.
11 Řekl: Jdi a postav [t11] se na hoře před Hospodinem. A hle, Hospodin prošel kolem. Nastal velký a silný [a] vítr, rozrážející hory a drtící [b] skály před Hospodinem, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, [c] ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin v tom ohni [a] nebyl. Po ohni tichý a jemný [b] hlas. [t12]
13 Když ho Elijáš uslyšel, zavinul [a] svou tvář pláštěm, šel a postavil se u vchodu do jeskyně; a hle stal se k němu hlas: Co ty tady, [v13] Elijáši?
14 Odpověděl: Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám, a také mně usilují o život, aby mi jej vzali.
15 Hospodin mu řekl: Jdi, vrať se svou cestou do damašské pustiny. A až tam přijdeš, pomaž [a] Chazaela za krále nad Aramem, [b]
16 Jehúa, [a] syna Nimšího, pomaž za krále nad Izraelem a Elíšu, [b] syna Šáfatova z Ábel-mechóly, [v14] pomaž za proroka místo sebe.
17 I stane se, že kdo unikne před mečem Chazaelovým, [a] toho usmrtí Jehú, a kdo unikne před mečem Jehúovým, toho [b] usmrtí Elíša.
18 Ponechám však v Izraeli sedm tisíc — všechna kolena, která se nesklonila před Baalem, a všechna ústa, která ho nelíbala. [a]
19 Nato odtamtud odešel a našel Elíšu, syna Šáfatova, který oral. Dvanáct jiter [v15] bylo před ním a on byl na dvanáctém. Elijáš prošel okolo něj a hodil na něj svůj plášť. [a]
20 Opustil skot, běžel za Elijášem a řekl: Dovol, ať políbím [a] svého otce a svou matku, a pak půjdu za tebou. Řekl mu: Jdi a vrať se pro to, [t16] co jsem ti učinil.
21 Když se od něj vrátil, vzal dobytčí spřežení a zabil je; na dobytčím jhu [a] uvařil (jejich maso,) [t17] dal lidu a najedli se. Pak vstal a šel za Elijášem a sloužil [b] mu.
1. Královská 18 : 36 – 38
36 Když nastal čas přinášení přídavné oběti, přistoupil prorok Elijáš a řekl: Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, [t20] kéž se dnes pozná, [t21] že ty jsi Bůh v Izraeli a já jsem tvůj otrok [a] a všechny tyto věci jsem učinil podle tvého slova.
37 Odpověz [a] mi, Hospodine, odpověz mi, ať tento lid pozná, [b] že ty, Hospodine, jsi Bůh; a ty sám obracíš jejich srdce [c] nazpět. [d]
38 Nato spadl Hospodinův oheň [a] a strávil zápalnou oběť i dříví, kameny a prach a vylízal [t22] vodu, která byla v příkopu.
Marek 9 : 12
12 On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde [t5] Eliáš a všechno obnoví. [t6] Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?
Matouš 11 : 14
14 A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, [a] který má přijít. [b]
Lukáš 9 : 54
54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, [a] řekli: „Pane, [b] chceš, abychom přikázali [t26] ohni sestoupit s nebe a zahubit je jako to učinil i Eliáš?“ [c]
Lukáš 9 : 30
30 A hle, dva muži s ním rozmlouvali — byli to Mojžíš a Eliáš, [a]
Zachariáš 14 : 1 – 21
1 Hle, přichází den [a] Hospodinův, kdy ve tvém středu bude rozdělena [b] (tvá kořist.) [v1]
2 Shromáždím [a] všechny národy k Jeruzalému do boje. Město bude dobyto, domy budou vypleněny a ženy zneuctěny. [b] Polovina města odejde do vyhnanství, ale zbytek lidu z města vyhlazen [t2] nebude.
3 Hospodin vytáhne a bude bojovat proti těmto národům, jako když bojoval [v3] v den bitvy. [a]
4 V onen den se jeho nohy postaví na Olivové [a] hoře, která je východně naproti [b] Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu a vznikne převeliké údolí. Polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih.
5 Budete utíkat údolím mých hor, neboť horské údolí dosáhne k Ásalu. [v4] Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením [a] ve dnech judského krále Uzijáše. Tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí [v5] s ním. [t6]
6 (I stane se v onen den,) [a] že nebude světlo, [b] (hvězdy pohasnou.) [t7]
7 Nastane jediný den, známý jen Hospodinu; nebude den a nebude noc, ale stane se, že ve večerním čase bude světlo.
8 I stane se v onen den, že z Jeruzaléma bude vyvěrat [a] živá [b] voda, polovina jí poteče do moře východního [v8] a polovina do moře západního. [v9] Tak to bude v létě i v zimě. [v10]
9 Hospodin bude králem [a] nad celou zemí. V onen den bude Hospodin jediný [b] a jeho jméno [c] bude jediné.
10 Celá země se promění a bude jako Araba, [t11] od Geby [v12] po Rimón [a] jižně od Jeruzaléma. Ale Jeruzalém bude vyvýšen [b] a zůstane na svém místě [c] od brány Benjamínovy [v13] až po místo brány První, až k bráně Rohové, [v14] věže Chananeel [d] až ke královským lisům. [v15]
11 Budou v něm pobývat a klatba již nebude, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. [a]
12 A toto bude rána, [a] kterou Hospodin postihne [b] všechny národy, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: Jejich [t16] tělo bude uhnívat, zatímco budou stát na nohou, jejich [t16] oči jim budou zahnívat v důlcích a jejich [t16] jazyk jim bude zahnívat v ústech.
13 I stane se v onen den, že bude mezi nimi velký zmatek [a] od Hospodina. Jeden uchopí ruku druhého a ruka jednoho bude vztažena proti ruce druhého. [b]
14 Také Juda bude bojovat v [t17] Jeruzalémě. Bude nashromážden majetek [a] všech okolních národů, (velké množství) [t18] zlata, stříbra a oděvů. [v19]
15 A stejná rána, jako je tato, [t20] dopadne na koně, mezky, velbloudy, osly a na všechna zvířata, která budou v oněch táborech. [t21]
16 I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli [a] králi, [b] Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků. [c]
17 I stane se, když některá z čeledí země nepřijde do Jeruzaléma klanět se králi, Hospodinu zástupů, že nebude mít déšť. [a]
18 Jestliže egyptská čeleď nevystoupí a nepůjde, nedopadne na ně ta rána, [v22] kterou Hospodin postihne národy, jež nepřijdou slavit svátek stánků.
19 Toto bude trest za hřích Egypta a trest za hřích všech národů, které nepřijdou slavit svátek stánků.
20 V onen den bude na zvoncích koní [v23] napsáno: Svatý Hospodinu [t24] a hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem.
21 I stane se, že každý hrnec [a] v Jeruzalémě a v Judsku bude svatý Hospodinu zástupů; všichni ti, kdo obětují, přijdou, vezmou je a budou v nich vařit. [v25] A v domě Hospodina zástupů již v onen den nebude obchodník. [v26]
Genesis 19 : 1 – 38
1 Dva andělé [a] přišli večer do Sodomy, když Lot seděl v sodomské bráně. [v1] Lot je uviděl, povstal jim vstříc, poklonil se tváří k zemi [b]
2 a řekl: Moji páni, zajděte prosím do domu svého otroka a přenocujte a umyjte si nohy. [a] Časně ráno pak půjdete svou cestou. Odpověděli: Nikoli, jenom přenocujeme na náměstí. [v2]
3 Velmi je nutil, [a] takže zašli k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby [b] a jedli.
4 Dříve nežli ulehli, muži města, muži [a] Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili [b] dům,
5 pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme! [a]
6 Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel [a] za sebou dveře
7 a řekl: Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo. [a]
8 Podívejte, mám dvě dcery, [a] které (nepoznaly muže,) [b] nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo. [c] Jenom nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu [t3] mého přístřeší.
9 Odpověděli: Kliď se! [t4] A říkali: Sám tu zůstává jako host a troufá si nás soudit! [a] Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! A velice tlačili [t5] na toho muže, na Lota, a pokoušeli se vylomit dveře.
10 Nato muži zevnitř vztáhli ruce, vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře
11 a muže u vchodu domu (od nejmenšího až do největšího) [a] ranili slepotou, [b] že nedokázali nalézt vchod.
12 Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa!
13 Neboť zničíme [t6] toto místo, protože veliký je před Hospodinem (křik proti němu,) [t7] takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili.
14 Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít [v8] jeho dcery, a říkal: (Vstaňte a) [t9] vyjděte [a] z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval. [b]
15 Když vyšla jitřenka, [a] andělé naléhali [b] na Lota: (Vstaň a) [t9] vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten [c] (za vinu) [t10] toho města!
16 Když váhal, muži z Hospodinova soucitu [a] s ním uchopili [b] jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem.
17 A když je vyváděli pryč, jeden [t11] řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. [a] Nehleď [v12] zpět a nezastavuj se nikde v rovině. [b] Uteč do hor, ať nejsi smeten. [c]
18 Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku.
19 Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost [a] ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, [b] které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci [t13] uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, [t14] a zemřel bych.
20 Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu!
21 I řekl mu: Dobře, (vyhovím ti) [t15] i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím. [a]
22 Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar. [v16]
23 Slunce právě vyšlo [a] nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.
24 A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru [v17] déšť (síry [a] a ohně.) [t18] Bylo to (od Hospodina) [b] z nebes.
25 Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi.
26 Lotova [t19] žena pohleděla [a] zpět a stala se solným sloupem.
27 Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál před Hospodinem, [a]
28 a pohlédl [a] na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece.
29 Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval [a] na Abrahama a poslal Lota ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval.
30 Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v horách [a] a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni, [b] on i jeho dvě dcery.
31 Tu prvorozená řekla té mladší: Náš otec je starý a v zemi není muž, aby k [t20] nám podle způsobu celé země vešel. [a]
32 Pojď, dáme otci napít vína [a] a budeme s ním ležet, [t21] ať zachováme při životě potomstvo ze svého otce.
33 Daly tedy otci té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela se svým otcem. Nepoznal, [t22] když ulehla, ani když vstala.
34 Příští den prvorozená řekla té mladší: Hle, včera jsem ležela s otcem. Dáme mu pít víno také tuto noc a vejdi a lež s ním, abychom ze svého otce zachovaly při životě potomstvo.
35 Také oné noci daly otci pít víno a ta mladší přišla [t23] a ležela s ním. Nepoznal, [t22] když ulehla, ani když vstala.
36 Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se [t24] svým otcem.
37 Prvorozená porodila syna a pojmenovala ho Moáb. [v25] On je otcem Moábců až dodnes.
38 A ta mladší, ta také porodila syna a pojmenovala ho Ben-amí. [v26] On je otcem synů Amónových až dodnes. [v27]
2. Královská 2 : 1 – 25
1 I stalo se, když měl Hospodin vzít Elijáše ve vichřici do nebes, že šel Elijáš s Elíšou z Gilgálu. [a]
2 Elijáš řekl Elíšovi: Zůstaň tady, protože Hospodin mě poslal do Bét-elu. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, [t1] neopustím tě. Tak sestoupili do Bét-elu.
3 Proročtí [a] žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a zeptali se ho: Víš, že dnes Hospodin vezme tvého pána od tebe? [t2] Odpověděl: Také to vím, mlčte!
4 Elijáš mu řekl: Elíšo, zůstaň tady, protože Hospodin mě poslal do Jericha. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. Tak šli do Jericha.
5 Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a zeptali se ho: Víš, že dnes Hospodin vezme tvého pána od tebe? [t2] Odpověděl: Také to vím, mlčte!
6 Elijáš mu řekl: Zůstaň tady, protože Hospodin mě poslal k Jordánu. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. Tak šli spolu. [t3]
7 Padesát mužů z prorockých žáků šlo a postavilo se naproti zpovzdálí a oni dva stáli u Jordánu.
8 Elijáš vzal svůj plášť, [a] stočil ho, udeřil do vody a ta se rozdělila sem i tam. Pak přešli oba po suché [b] zemi.
9 I stalo se, jak přecházeli, [t4] že Elijáš řekl Elíšovi: Žádej, [a] co mám pro tebe udělat, dříve nežli budu od tebe vzat. Elíša řekl: Ať jsou na mně dva díly [v5] tvého ducha. [b]
10 Elijáš řekl: (Požádal jsi o těžkou věc.) [t6] Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže neuvidíš, nestane.
11 Šli stále spolu a hovořili, a tu se objevil ohnivý vůz a ohniví koně, oddělili je od sebe a Elijáš vystoupil ve vichřici do nebes. [a]
12 Elíša to viděl a zvolal: Můj otče, můj otče! [a] Vozbo Izraele a jeho jezdci! [t7] A pak ho již neviděl. Uchopil své roucho [b] a roztrhl jej na dva kusy.
13 Potom zvedl Elijášův plášť, který z něj spadl, vracel se a zastavil se na břehu Jordánu.
14 Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil do vody a řekl: Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, ano, on? Když udeřil do vody, rozdělila se sem a tam a Elíša přešel.
15 Viděli ho proročtí žáci, kteří byli naproti v Jerichu, a řekli: Elijášův duch spočinul [a] na Elíšovi. Šli mu naproti a poklonili se před ním k [b] zemi.
16 Řekli mu: Hle, s tvými otroky je padesát mužů bojovníků, ať jdou a hledají tvého pána, zdali jej Hospodinův Duch neodnesl a nehodil na nějakou horu či do nějakého údolí. Řekl: Neposílejte.
17 Nutili ho až hanba, takže nakonec řekl: Pošlete je. Poslali tedy padesát mužů a ti hledali tři dny, ale nenašli ho.
18 Vrátili se k němu, když byl ještě v Jerichu. Řekl jim: Což jsem vám neřekl: Nechoďte?
19 Mužové města řekli Elíšovi: Hle, město (je dobré místo k bydlení,) [t8] jak můj pán [v9] vidí, ale voda je špatná a země (připravuje o děti.) [t10]
20 Řekl: Podejte [a] mi novou mísu a dejte tam sůl. [b] Podali mu to.
21 Odešel ke zdroji vody, hodil tam sůl a řekl: Toto praví Hospodin: Uzdravuji [a] tuto vodu. Ať již odtud nevzejde smrt ani potrat.
22 A až do tohoto dne je voda uzdravena, podle Elíšova slova, které promluvil.
23 Odtud šel do Bét-elu. Jak šel cestou, vyšli z města (malí chlapci) [a] a posmívali [b] se mu. Volali na něho: Pojď, [t11] plešatče, [t12] pojď, [t11] plešatče! [t11]
24 Ohlédl se za nimi, uviděl je a proklel [a] je v Hospodinově jménu. Tu vyšly z lesa dvě medvědice [b] a čtyřicet dva dětí z nich rozsápaly.
25 Odtamtud šel na horu Karmel [a] a odtud se vrátil do Samaří.
Leave a Reply