Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dobro a zlo
Izaiáš 5 : 20
20 Běda [a] těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, [b] kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké.
Římanům 12 : 21
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
1. Korintským 15 : 33
33 Neklamte se: ‚Špatné řeči [t24] ničí dobré mravy.‘ [v25]
Římanům 5 : 3 – 5
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
Římanům 2 : 6 – 8
6 On odplatí každému podle jeho skutků. [a]
7 Těm, kteří s vytrvalostí [a] v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, [b] dá věčný život. [c]
8 Avšak těm, kteří jsou sobečtí [a] a neposlouchají [b] [c]pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem [c] a zuřivostí. [d]
Genesis 3 : 1 – 24
1 Had [t1] byl nejchytřejší [t2] ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh [v3] řekl: Nejezte [t4] ze žádného stromu v zahradě?
2 Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě můžeme jíst. [v5]
3 Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, [v6] jinak zemřete. [v7]
4 Had ženě řekl: Jistě nezemřete,
5 neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, [a] budete znát dobré a zlé.
6 Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí [a] pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.
7 Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si (bederní roušky.) [v8]
8 Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se [a] po zahradě (v denním větru,) [t9] a ukryli se [b] člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.
9 Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde [a] jsi?
10 On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas [a] v zahradě a bál jsem se, [b] protože jsem nahý; [c] proto jsem se schoval.
11 I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl [v10] jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?
12 Člověk odpověděl: [a] Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.
13 Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? [a] Žena řekla: Had mě podvedl [b] a já jsem jedla.
14 A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď (proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře,) [t11] budeš se plazit po břiše a žrát prach [v12] po všechny dny svého života.
15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé [a] a símě její; [b] ono tobě rozdrtí [c] hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
16 Ženě řekl: Velice rozmnožím (tvé strádání [t13] a tvou úzkost, [t14]) [t15] v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit [a] po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout. [b]
17 A Adamovi [t16] řekl: Protože jsi uposlechl svou [t17] ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli [a] tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.
18 Bude ti vydávat trní a bodláčí [a] a budeš jíst polní rostliny.
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach [a] jsi a do prachu [b] se navrátíš.
20 A člověk svou ženu pojmenoval Eva, [t18] protože ona se stala matkou všech živých.
21 A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.
22 I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás [a] v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života [b] a žil navěky!
23 Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
24 Vyhnal [a] ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby [b] s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
Matouš 19 : 17
17 On mu řekl: „(Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý : Bůh). [t11] Chceš-li vstoupit do života, zachovej přikázání!“ [a]
Matouš 22 : 37 – 39
37 On mu řekl: „‚Miluj [t25] Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [a]
38 To je největší [t24] a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj [t25] svého bližního jako sebe samého.‘ [a]
Jozue 24 : 15
15 Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za [t4] řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
Jan 6 : 50 – 71
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.
51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít (na věčnost). [t17] A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“
52 Židé se hádali [a] mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“
53 Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka [a] a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. [a]
55 Neboť mé tělo je pravý [t18] pokrm a má krev je pravý [t18] nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně [a] a já v něm.
57 Jako mne poslal [a] živý [b] Otec [c] a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít (na věčnost). [t17]“
59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze [a] v Kafarnaum. [b]
60 Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“
61 Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? [a]
62 Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? [a]
63 Duch je ten, který obživuje, [a] tělo nic neznamená. [t19] Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.
64 Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. [t20]
65 A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, [a] pokud mu to není dáno [b] od Otce.“
66 (Z toho důvodu) [t21] mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.
67 Ježíš řekl Dvanácti: [a] „I vy chcete odejít?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života [a]
69 a my jsme uvěřili [a] a poznali, že ty jsi (Kristus, ten Svatý [b] Boží). [t22]“
70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil [t23] jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ [a]
71 To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, [a] neboť ten ho měl zradit, [t24] jeden z Dvanácti.
Leave a Reply