Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví cizoložství
Přísloví 6 : 32
32 Kdo cizoloží [a] s ženou, tomu chybí rozum; [t35] ničí svou duši, kdo to dělá.
Matouš 5 : 28
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Židům 13 : 4
4 Manželství [a] ať je (u všech) [t4] ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky [b] a cizoložníky bude soudit [c]Bůh. [c]
1. Korintským 6 : 18
18 Utíkejte před smilstvem! [a] Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, (se netýká těla). [t9] Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.
Matouš 19 : 9
9 Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, (pokud by to nebylo na základě) [t4] smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“
Deuteronomium 22 : 22
22 Když bude muž dopaden, jak spí [t21] s provdanou [t22] ženou, ať oba zemřou — muž, který spal s ženou, i ta žena. Tak (vyhlaď zlo z Izraele.) [a]
Přísloví 6 : 24 – 29
24 aby tě ochránily před zlou ženou, před úlisným jazykem cizinky. [a]
25 Nebuď ve svém srdci žádostiv po její kráse, [a] ať se tě nezmocní svými víčky,
26 protože za [a] prostitutku je jen [v29] bochník chleba, ale vdaná žena [t30] loví tvůj vzácný život.
27 Cožpak si může někdo shrnout oheň do klína, a nespálit si oděv?
28 Zdalipak může někdo chodit po řeřavém uhlí, [a] a nespálit si nohy?
29 Tak je tomu s tím, kdo vchází [a] k ženě svého bližního; kdokoliv se [b] jí dotkne, nezůstane bez trestu. [c]
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
1. Korintským 10 : 8
8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; [a]
Lukáš 16 : 18
18 Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ [a]
Exodus 20 : 14
14 Nebudeš cizoložit! [a]
Matouš 5 : 32
32 Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, [a] uvádí [t28] ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ [b]
Matouš 5 : 27 – 28
27 „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ [a]
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Jan 8 : 4 – 11
4 a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.
5 V Zákoně nám Mojžíš [a] přikázal takové kamenovat. [b] Co říkáš ty?“
6 Těmi slovy ho zkoušeli, [t1] aby ho mohli obžalovat. [a] Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.
7 Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil [a] se a řekl jim: „Kdo [b] z vás je bez hříchu, ať na ni první [c] hodí kámen.“
8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, (vytráceli se) [t2] jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.
10 Ježíš se vzpřímil a [t3] řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“
11 Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. [a] Jdi a (od této chvíle) [t4] již nehřeš.“ [b]
Římanům 7 : 3
3 Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá-li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Zjevení 2 : 20 – 22
20 Ale to mám proti tobě, [a] že trpíš ženu [t14] Jezábel, [v15] která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, [b] aby smilnili a jedli maso obětované modlám. [c]
21 Dal jsem jí čas k pokání, [a] ale ona se nechce odvrátit [t16] od svého smilstva. [b]
22 Hle, (uvrhnu ji na lůžko) [t17] a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí; [t18]
Efezským 5 : 5
5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník [a] ani nečistý ani lakomec [b] — to jest modloslužebník [c] — nemá dědictví [d] v království Kristově a Božím.
Zjevení 21 : 8
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
1. Tessalonicenským 4 : 3 – 5
3 Neboť toto je vůle [c]Boží, [a] vaše posvěcení, [b] abyste se zdržovali smilstva, [c]
4 aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou [t2] ve svatosti [a] a úctě, [b]
5 ne v žádostivé [a] vášni [b] jako pohané, [t3] kteří neznají [t4] [c]Boha, [c]
1. Korintským 7 : 1 – 360
1 O tom, co jste [mi] psali: [a] Pro člověka je dobré, [b] aby se nedotýkal [c] ženy.
2 Ale (abyste se vyvarovali smilstva), [t1] ať má každý svou ženu [a] a každá ať má svého muže.
3 Muž ať plní své ženě, čím je povinen, [a] a stejně i žena svému muži.
4 Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.
5 Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, [a] abyste se uvolnili pro modlitbu, [t2] a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost [b] nepokoušel Satan. [c]
6 To říkám jako dovolení, ne jako příkaz. [a]
7 Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování [t3] od Boha, jeden tak, druhý jinak.
8 Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. [a]
9 Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; [a] neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr [a] nevěřící [b] ženu a ona je ochotna s ním žít, [t5] ať ji neopouští.
13 A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, [t5] ať svého muže neopouští.
14 Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži). [t6] Vždyť jinak by vaše děti byly [t7] nečisté, avšak nyní jsou svaté.
15 Jestliže se však nevěřící (chce rozvést), [t8] ať se rozvede. [t8] Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. [a]
16 Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? [a] Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?
17 Jenom ať každý žije [t9] tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho [c]Bůh povolal. [a] Tak to také přikazuji [b] ve všech sborech. [c]
18 Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? [a] Ať se nedává obřezat.
19 Obřízka nic neznamená [a] ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání. [b]
20 Každý ať zůstává v tom postavení, [t10] ve kterém byl povolán.
21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. [a] (Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij). [t11]
22 Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, [a] je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův. [b]
23 Byli jste koupeni za velikou cenu. [a] Nebuďte [t12] otroky lidí. [b]
24 Bratři, [a] každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.
25 Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, [a] dávám však radu [t13] jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství [b] být věrným. [t14]
26 Myslím tedy, že vzhledem k (nynější tísni) [t15] je dobré, [t16] aby člověk (zůstal tak, jak je). [t17]
27 Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? [t18] Nehledej si ženu.
28 Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle [t19] a toho vás chci ušetřit.
29 Ale toto vám, bratři, říkám, že čas [a] je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;
30 a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;
31 a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; [t20] neboť způsob [a] tohoto světa pomíjí.
32 Chci, abyste byli bez starostí. [a] Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, [b] jak by se zalíbil [c] Pánu,
33 ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své (ženě,
34 a je rozdělený. [a] Neprovdaná žena a panna) [t21] se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.
35 Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych (vás omezoval), [t22] ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti [a] Pánu.
36 Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, [v23] která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. [a] Ať se vezmou.
37 Kdo je [t24] však pevný [a] ve svém srdci a není ničím nucen, ale (má v moci svou vůli) [t25] a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.
38 Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
40 Podle mého mínění [a] je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. [b]
Leave a Reply