Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví církevní rodina
Židům 10 : 24 – 25
24 a buďme pozorní jedni k druhým, [t12] (abychom se rozněcovali v) [t13] lásce a dobrých skutcích. [a]
25 Nezanedbávejme [t14] své společné shromažďování, [a] jak mají někteří ve zvyku, [b] nýbrž povzbuzujme se, [t15] a to tím více, čím více vidíte, že se ten den [c] přibližuje.
Římanům 12 : 10 – 13
10 Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, [a] (v prokazování úcty) [t16] předcházejte jeden druhého.
11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, [a] služte Pánu. [b]
12 V naději [t17] se radujte, v soužení [a] buďte trpěliví, [b] v modlitbě vytrvalí. [t18]
13 Sdílejte se se svatými [a] v jejich potřebách, usilujte [b] o pohostinnost. [c]
Kolossenským 3 : 16
16 [c]Slovo Kristovo [a] ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte [b] a (s vděčností) [t17] zpívejte [c]Bohu [t18] (ve svých srdcích) [t19] chvalozpěvy, [c] oslavné zpěvy a duchovní písně.
Matouš 12 : 49 – 50
49 (Ukázal rukou) [t26] na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.
50 Neboť každý, kdo činí vůli [a] mého Otce v nebesích, to je můj bratr, [b] má sestra i matka.“
Skutky 2 : 42 – 47
42 Vytrvale zůstávali v učení [a] apoštolů a ve společenství, [b] v lámání [c] chleba a modlitbách. [d]
43 Každé duše se zmocňoval strach; [a] skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení [b]a na všech byl veliký strach.
44 Všichni věřící [a] byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali [a] svá zboží [t36] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46 Denně [a] zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
47 Chválili Boha [a] a (byli oblíbeni) [t37] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával [b] ty, kteří byli zachraňováni.
1. Janův 3 : 1 – 24
1 Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; [a] a také jimi jsme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal [b] jeho.
2 Milovaní, [a] nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, [b] co budeme. Víme [c] však, že až se zjeví, [d] budeme mu podobni, [e] protože ho uvidíme takového, jaký je. [f]
3 A každý, kdo v něm má tuto naději, [a] očišťuje [b] se, tak jako on je čistý.
4 Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. [t1] Hřích [a] je svévole. [t1]
5 A víte, že on se zjevil, [a] aby odstranil [naše] hříchy, [b] a hříchu v něm není. [c]
6 Žádný, kdo v něm zůstává, [a] nehřeší. [b] Žádný, kdo hřeší, ho neviděl [c] ani nepoznal. [d]
7 Dítky, [a] ať vás nikdo nesvádí. [b] Kdo činí spravedlnost, [c] je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.
8 Kdo činí hřích, je z Ďábla, [a] neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil [t2] skutky Ďáblovy.
9 Žádný, kdo je narozen [a] z Boha, nečiní hřích, [b] protože v něm zůstává Boží [t3] símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
10 Podle toho (se poznají) [t4] děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje [a] svého bratra, není z Boha.
11 Neboť to je ta zvěst, [a] kterou jste slyšeli od počátku: [b] abychom se navzájem milovali. [c]
12 Ne jako Kain, [a] který byl ze Zlého [b] a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, [c] kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé.
13 Nedivte [a] se, bratři, když vás svět nenávidí. [b]
14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, [a] neboť milujeme bratry; [b] kdo nemiluje [bratra], zůstává ve smrti.
15 Každý, kdo nenávidí [a] svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život, [b] který by v něm zůstával.
16 (Podle toho) [t5] jsme poznali lásku, [a] že on za nás položil svou duši. [b] I my jsme povinni položit své duše [c] za bratry.
17 Má-li však někdo dostatek [t6] v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, [t7] jak v něm může zůstávat Boží láska? [a]
18 Dítky, nemilujme slovem [a] ani jazykem, ale v skutku [b] a v pravdě.
19 (Podle toho) [t5] poznáme, že jsme z pravdy, [a] a tak před ním upokojíme své srdce,
20 i když by nás naše srdce odsuzovalo; [a] neboť [c]Bůh je větší [b] než naše srdce a zná všechno. [c]
21 Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme (radostnou důvěru [a] k Bohu) [t8]
22 a oč bychom žádali, [a] dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání [b] a činíme to, co se jemu líbí. [c]
23 A toto je jeho přikázání, abychom uvěřili [a] jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, [b] jak nám přikázal.
24 Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává (v Bohu [a] a Bůh) [t9] v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, [b] kterého nám dal.
Leave a Reply