Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví být požehnáním pro ostatní
Matouš 5 : 16
16 Tak ať vaše světlo září [t9] před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky [a] a vzdali slávu [b] vašemu Otci, který je v nebesích.“
Filipenským 2 : 3 – 4
3 nic nedělejte ze soupeření [t2] ani z ješitnosti, [t3] nýbrž v pokoře [a] pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. [b]
4 Nevěnujte pozornost každý jen vlastním [a] zájmům, [t4] nýbrž každý i zájmům [t4] těch druhých. [b]
Filipenským 2 : 1 – 30
1 Je-li tedy nějaké povzbuzení [a] v Kristu, je-li nějaké potěšení [b] lásky, je-li nějaké společenství [c] Ducha, je-li nějaký soucit [t1] a slitování, [d]
2 naplňte mou radost [a] a smýšlejte [b] stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, [c]
3 nic nedělejte ze soupeření [t2] ani z ješitnosti, [t3] nýbrž v pokoře [a] pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. [b]
4 Nevěnujte pozornost každý jen vlastním [a] zájmům, [t4] nýbrž každý i zájmům [t4] těch druhých. [b]
5 (Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i) [t5] v Kristu Ježíši.
6 (Ačkoli byl) [t6] ve způsobu [a] Božím, (nelpěl na tom), [t7] že je roven [t8] Bohu,
7 nýbrž sám sebe zmařil, [t9] vzal na sebe způsob otroka [a] a stal se podobným [b] lidem. [c] A (když se ukázal) [t10] v podobě [t11] člověka,
8 ponížil [a] se, stal se poslušným [b] až k smrti, a to smrti na kříži. [c]
9 Proto ho také Bůh povýšil [a] nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, [b]
10 aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; [a] ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, [b]
11 a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. [a]
12 Proto, moji milovaní, [a] jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním [b] uvádějte ve skutečnost svou záchranu. [c]
13 Neboť Bůh je ten, který ve vás působí [a] i chtění i činění podle své dobré vůle. [b]
14 Všechno dělejte bez reptání [a] a pochybování, [b]
15 abyste byli bezúhonní [a] a bezelstní, [b] Boží děti [c] bez poskvrny [d] uprostřed pokolení pokřiveného [e] a zvráceného, v němž záříte [t12] jako světla [t13] ve světě.
16 Držte pevně [a] slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni [b] Kristovu, že jsem nadarmo neběžel [c] ani se nadarmo [d] nenamáhal. [e]
17 Ale i kdybych byl obětován [a] při oběti [b] a bohoslužbě vaší víry, raduji [c] a spoluraduji se s vámi se všemi;
18 a stejně i vy se radujte [a] a spoluradujte se mnou.
19 Doufám v Pánu Ježíši, že vám brzo [a] pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, (co je s vámi). [t14]
20 Nemám nikoho jiného stejně smýšlejícího, [a] jenž by se upřímně staral (o vaše dobro); [t15]
21 neboť všichni [a] hledají [b] svých věcí, a ne věcí [c] Ježíše Krista.
22 Víte sami, (jak se Timoteus osvědčil); [t16] vždyť se mnou sloužil [t17] evangeliu jako dítě [a] otci.
23 Jeho tedy, doufám, ihned pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou.
24 Jsem přesvědčen [a] v Pánu, že i sám brzo [b] přijdu.
25 Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, [a] svého bratra a spolupracovníka [b] i spolubojovníka, [c] (kterého jste poslali, aby mi posloužil v tom, co potřebuji). [t18]
26 Toužil [a] totiž (po vás všech) [t19] a byl znepokojen, [b] protože jste se doslechli, že onemocněl.
27 A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, [a] a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek [b] na zármutek.
28 Poslal jsem ho tedy tím ochotněji, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a já abych byl méně zarmoucen.
29 Přijměte [a] ho v Pánu se vší radostí a mějte takové lidi v úctě; [b]
30 neboť pro dílo Kristovo [t20] se přiblížil až k smrti. (Vlastní život) [t21] dal v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne. [a]
Genesis 12 : 1 – 20
1 Hospodin řekl [a] Abramovi: Odejdi [t1] ze své země, ze svého příbuzenstva [b] a (z domu svého otce) [c] do země, kterou ti ukážu.
2 A učiním tě (velkým národem,) [a] požehnám tě [b] a tvé (jméno učiním velkým,) [c] (a buď) [t2] požehnáním! [v3]
3 Požehnám těm, kdo žehnají [a] tobě, a na toho, kdo tě proklíná, [t4] uvedu prokletí. [t5] V [t6] tobě budou [t7] požehnány všechny čeledi [t8] země.
4 A Abram šel [v9] tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, [a] když vyšel z Cháranu.
5 Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, [a] jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.
6 Abram prošel zemi až do místa Šekemu, [t10] až k dubu v Móre. [a] Tehdy byli v zemi Kenaanci.
7 I ukázal [a] se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni. [t11] Pak tam postavil oltář Hospodinu, [b] který se mu ukázal.
8 Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét-elu [v12] a postavil [t13] svůj stan. Na západ měl Bét-el a na východ Aj; [a] tam postavil Hospodinu oltář a vzýval [b] Hospodinovo jméno. [c]
9 Pak Abram vyrazil [t14] a stále táhl k Negebu. [t15]
10 Pak v zemi nastal hlad. [a] Abram sestoupil [t16] do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý. [b]
11 Když se přiblížil k [t17] Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, [t18] vím, že jsi žena (krásného vzhledu.) [a]
12 Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu.
13 Říkej prosím, že jsi má sestra, [v19] aby se mi díky tobě vedlo dobře [a] a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu. [b]
14 Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná.
15 Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do paláce faraona,
16 který Abramovi kvůli ní prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně, [t20] oslice a velbloudy.
17 Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl [a] velikými ranami [b] pro Sáraj, ženu Abramovu.
18 Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?
19 Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi!
20 A farao o něm dal příkaz [a] svým mužům, a poslali [t21] pryč jej i jeho ženu se vším, co měl.
Lukáš 6 : 31
31 Jak [a] chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim.
Efezským 2 : 10
10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni [a] v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, [b] které [c]Bůh předem připravil, [c] abychom v nich žili. [t1]
2. Korintským 9 : 8 – 11
8 A [c]Bůh je mocen [a] rozhojnit [b] při vás (každý dar milosti), [t10] abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek [c] a měli hojnost pro každý dobrý skutek, [d]
9 jak je napsáno: ‚Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává (na věčnost). [a]‘ [b]
10 Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, [a] opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. [b]
11 (Vším způsobem) [t11] budete obohacováni k veškeré štědrosti, [a] která skrze nás působí vděčnost [b] Bohu.
Matouš 7 : 12
12 Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je (Zákon [a] a Proroci.“) [b]
3. Janův 1 : 11
11 Milovaný, nenapodobuj [a] zlé, ale dobré. Kdo činí dobře, [b] je z [c]Boha; [c] kdo činí zle, [c]Boha neviděl. [d]
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Matouš 6 : 31 – 33
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Jakubův 5 : 16
16 Vyznávejte hříchy [a] jeden druhému a modlete [b] se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže (účinná modlitba spravedlivého). [t9]
Matouš 6 : 1 – 34
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
22 „Lampou [a] těla je oko. Je-li tvé oko čisté, [t19] celé tvé tělo bude (plné světla). [t20]
23 Ale je-li tvé oko špatné, [t21] celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
1. Petrův 3 : 15
15 ale Pána, Krista, [t14] posvěťte [a] ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě [b] před každým, kdo by od vás žádal(, abyste vydali počet z) [t15] naděje, [c] (kterou máte), [t16]
Židům 11 : 6
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
Efezským 1 : 3
3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, [a] který nám [t3] požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech [t4] v Kristu.
1. Janův 3 : 2
2 Milovaní, [a] nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, [b] co budeme. Víme [c] však, že až se zjeví, [d] budeme mu podobni, [e] protože ho uvidíme takového, jaký je. [f]
Žalmy 40 : 1 – 3
1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2 Napjatě jsem očekával [a] na Hospodina a on se ke mně sklonil [b] a vyslyšel mé volání o pomoc. [c]
3 Vytáhl mě z hlučící jámy, [v1] z blátivého [a] bahna [b] a postavil mé nohy na skálu, [v2] upevnil [t3] mé kroky. [c]
Židům 10 : 24
24 a buďme pozorní jedni k druhým, [t12] (abychom se rozněcovali v) [t13] lásce a dobrých skutcích. [a]
Leave a Reply