Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví být dobrým otcem
Efezským 6 : 4
4 A vy, otcové, (nedrážděte své děti k hněvu), [t3] ale vychovávejte [t4] je v Pánově kázni [t5] a napomenutí. [a]
Přísloví 22 : 6
6 Vyuč chlapce na počátku [v9] jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne.
Lukáš 11 : 11 – 12
11 Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada?
12 Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra? [a]
Přísloví 23 : 24
24 Velmi bude jásat otec spravedlivého, rodič moudrého se z něj bude radovat. [a]
Žalmy 103 : 13
13 Jako má otec [a] soucit [b] se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Kolossenským 3 : 21
21 Otcové, nedrážděte [a] své děti, aby nemalomyslněly.
Žalmy 127 : 3 – 5
3 Hle, synové [a] jsou dědictví od Hospodina, plod lůna [b] je mzda. [c]
4 Jako šípy [a] v ruce hrdiny [b] jsou synové zrození v mládí. [t7]
5 Blahoslavený je muž, [a] který jimi naplnil svůj toulec! [t8] Nebudou zahanbeni, až budou v bráně [v9] mluvit [v10] s nepřáteli.
1. Janův 3 : 1
1 Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; [a] a také jimi jsme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal [b] jeho.
Titovi 2 : 1 – 15
1 Ty však mluv, [a] co náleží k zdravému učení. [b]
2 Starší [t1] muži mají být střídmí, [a] čestní, [b] rozvážní, [c] zdraví ve víře, [d] lásce a vytrvalosti. [t2]
3 Podobně starší [t3] ženy (ať se chovají uctivě), [t4] nejsou pomlouvačné [a] ani nejsou zotročeny přílišným pitím vína, ale ať vyučují mladé ženy v dobrém
4 a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a děti,
5 byly rozvážné, [a] cudné, [t5] pracovité v domácnosti, dobré, [t6] poddané svým mužům, [b] aby [c]slovo [c]Boží nebylo haněno. [c]
6 Taktéž mladší muže napomínej, [t7] aby byli rozvážní, [a]
7 a sám buď ve všem příkladem [a] (správného jednání): [t8] Ukazuj v učení neporušenost, poctivost,
8 mluv zdravé slovo, jemuž nelze nic vytknout, aby každý odpůrce [a] byl zahanben [b] a neměl nic, co by o nás řekl [t9] zlého.
9 Otroci [a] ať se ve všem podřizují svým pánům, [t10] ať jsou úslužní, [t11] neodmlouvají,
10 ať své pány neokrádají, ale ať ukazují (veškerou dobrou víru), [t12] aby ve všem byli ozdobou [a] učení našeho Zachránce Boha. [b]
11 (Zjevila [a] se totiž [c]Boží milost, [b] která přináší záchranu [c] všem lidem [d]
12 a vychovává nás), [t13] abychom se odřekli [t14] bezbožnosti [a] a světských žádostí [b] a rozvážně, [c] spravedlivě [d] a zbožně [e] žili v tomto [t15] věku,
13 očekávajíce [a] tu blahoslavenou naději, [b] zjevení [c] slávy [d] velikého [e] [c]Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista,
14 který dal [a] sám sebe za nás, aby nás vykoupil [b] z veškeré nepravosti [t16] a očistil [c] si (svůj zvláštní) [t17] lid, horlivý v dobrých skutcích. [d]
15 Mluv [a] tyto věci, povzbuzuj [b] a kárej [c] se vší přísností. [t18] Nikdo ať tebou nepohrdá! [d]
Lukáš 15 : 11 – 32
11 Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12 Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl [a] majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek. [t5]
13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny [a] a tam rozmařilým [b] životem svůj majetek rozházel. [c]
14 A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15 Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16 A toužil (se nasytit) [t6] lusky, [v7] které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.
17 Tu přišel k sobě [a] a řekl: [t8] ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil [a] jsem proti nebi i před tebou.
19 Nejsem již hoden [a] nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
20 I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; [a] i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal [b] ho.
21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
22 Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho [t9] a oblečte [a] ho, a dejte mu na ruku prsten [b] a na nohy sandály. [v10]
23 Přiveďte tučné tele, [a] zabijte je, jezme a radujme se,
24 protože tento můj syn byl mrtvý, [a] a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. [b]
25 Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu [t11] a tanec. [a]
26 Zavolal si jednoho ze služebníků [t12] a vyptával se, co to má znamenat.
27 On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘
28 Rozhněval [a] se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. [b]
29 On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím [a] a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30 Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, [a] zabil jsi mu tučné tele.‘
31 On mu řekl: ‚Synu, [a] ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. [b]
32 Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“
Matouš 6 : 33
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Jozue 24 : 15
15 Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za [t4] řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
Žalmy 23 : 1 – 6
1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, [a] nebudu mít nedostatek. [t1]
2 Dává mi uléhat [t2] na travnatých pastvinách, [a] přivádí [t3] mě k (vodě na místech odpočinku.) [t4]
3 Obnovuje [t5] mou duši, [t6] (pro své jméno) [t7] mě vodí [a] po pravých [t8] stezkách. [b]
4 I kdybych šel údolím (nejhlubší tmy,) [t9] nebudu se bát [a] zlého, neboť ty jsi se [t10] mnou. [b] Tvé žezlo [v11] a tvá hůl [v12] mě potěšují. [v13]
5 Připravuješ [v14] mi [t15] stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, [v16] můj kalich [a] přetéká. [t17]
6 Dobrota [t18] a milosrdenství [a] mě budou jistě provázet [v19] po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet [t20] do Hospodinova domu. [b]
Deuteronomium 6 : 4 – 9
4 (Slyš, Izraeli,) [v4] (Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.) [v5]
5 Miluj [a] Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, [v6] celou svou duší [t7] a celou svou silou. [t8]
6 (Ať jsou [t9] tato slova, která ti dnes přikazuji, ve [t10] tvém srdci.) [t11]
7 Opakuj [t12] je svým synům, mluv o [t13] nich, když pobýváš [t14] (ve svém domě,) [t15] i když chodíš po cestě, když ležíš, [a] i když vstáváš.
8 Přivaž [a] je jako znamení [v16] na ruku, ať jsou značkou [b] (mezi tvýma očima.) [t17]
9 Napiš je na veřeje [v18] svého domu a na své brány.
Deuteronomium 6 : 5
5 Miluj [a] Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, [v6] celou svou duší [t7] a celou svou silou. [t8]
Římanům 12 : 1 – 2
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
Leave a Reply