boží milost

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví boží milost

Efezským 2 : 8
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]

Římanům 11 : 6
6 Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. [t8]

Římanům 5 : 1 – 21
1 Když jsme tedy byli ospravedlněni [a] z víry, [b] máme [t1] pokoj [c] s [c]Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.
2 Skrze něho jsme [vírou] získali přístup [a] k [t2] této milosti, [b] v níž stojíme [c] a chlubíme se nadějí [t3] [c]Boží slávy. [d]
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, [t5] zemřel Kristus v určený čas [a] za bezbožné. [b]
7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. [a]
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho [t6] krví, [a] budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. [b]
10 Jestliže jsme jako nepřátelé [a] byli usmířeni [b] [c]s Bohem smrtí [t7] jeho Syna, tím spíše (jako usmíření) [t8] budeme zachráněni [c] (jeho životem). [t9]
11 A nejen to, chlubíme se také Bohem [t10] skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. [a]
12 Proto jako skrze jednoho člověka [a] vešel do světa hřích [b] a skrze hřích smrt, [c] tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. [d]
13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale [t11] nezapočítává se, když není Zákon. [a]
14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; [a] ten je předobrazem toho budoucího.
15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila [a] ( [c]Boží milost) [b] a dar spravedlnosti v milosti [c] toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
16 A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad [t12] jedním proviněním přinesl odsouzení, [a] kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.
17 Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají [a] hojnost milosti [b] a dar spravedlnosti, [c] budou vládnout [d] v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.
18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi (ospravedlnění k životu). [t13]
19 Jako se skrze neposlušnost [a] jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost [b] jednoho stanou mnozí spravedlivými. [c]
20 Do toho vstoupil Zákon, [a] aby [t14] se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,
21 aby tak, jako vládl hřích ve [t15] smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému [a] skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Židům 4 : 16
16 Přistupujme [a] tedy s důvěrou [b] k trůnu [c] milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost [d] ku pomoci v pravý čas. [t14]

2. Timoteovi 2 : 1 – 2
1 Ty tedy, můj synu, [a] posiluj [b] se v milosti, [c] která je v Kristu Ježíši.
2 Co jsi ode mne slyšel [a] před mnohými svědky, [b] to svěř [c] věrným lidem, kteří budou schopni vyučit [d] také jiné.

2. Korintským 12 : 9 – 12
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
10 Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních [a] a úzkostech [b] pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.
11 Ztratil jsem rozum! [t11] K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován, [a] neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, [b] i když nejsem nic. [c]
12 Znamení apoštola [a] byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti [t12] znameními, divy [b]a mocnými činy.

Kolossenským 3 : 1 – 25
1 Jestliže jste tedy s Kristem vstali, [t1] usilujte [t2] o to, co je nahoře, [a] kde Kristus sedí na Boží pravici. [b]
2 Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. [a]
3 Neboť jste zemřeli [a] a váš život je ukryt [b] s Kristem v Bohu.
4 A když se ukáže Kristus, váš [t3] život, [a] tehdy i vy se s ním ukážete [b] ve slávě.
5 Umrtvěte [a] tedy [své] údy, které jsou na zemi: smilstvo, [b] nečistotu, [c] vášeň, zlou žádost a lakomství, [d] které je modloslužbou.
6 (Pro tyto věci) [t4] přichází Boží hněv [a] [na (syny neposlušnosti) [b]].
7 I vy jste (tak kdysi [a] jednali), [t5] když jste v nich žili.
8 Ale nyní odložte [a] to všechno: hněv, [b] vztek, [c] špatnost, [d] rouhání [t6] a nemístné řeči [t7] ze svých úst.
9 Nelžete [a] jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka [b] s jeho skutky
10 a oblékli toho nového, [a] který se obnovuje [b] (k pravému poznání podle obrazu) [t8] toho, který ho stvořil. [c]
11 Potom tu už není Řek a Žid, [a] obřízka a neobřízka, [b] barbar, [c] Skytha, [v9] otrok a svobodný, [d] ale všechno a ve všem [e] Kristus.
12 Oblečte [a] se tedy jako vyvolení [b] [c]Boží, svatí [c] a milovaní, [d] v (slitovný soucit,) [t10] dobrotu, pokoru, [e] vlídnost [t11] a trpělivost. [f]
13 Snášejte [t12] se navzájem a odpouštějte [a] si, má-li kdo něco [t13] proti druhému. Jako [b] Pán [t14] odpustil vám, odpusťte i vy.
14 A nad to všechno mějte lásku, [a] která je poutem dokonalosti. [b]
15 Pokoj [a] Kristův [t15] ať rozhoduje [t16] ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni [b] v jednom těle. A buďte vděčni. [c]
16 [c]Slovo Kristovo [a] ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte [b] a (s vděčností) [t17] zpívejte [c]Bohu [t18] (ve svých srdcích) [t19] chvalozpěvy, [c] oslavné zpěvy a duchovní písně.
17 A všechno, cokoli činíte [a] slovem [b] nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte [c] [c]Bohu a Otci.
18 Ženy, [a] podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu.
19 Muži, [a] milujte své ženy a (nebuďte k nim příkří). [t20]
20 Děti, [a] poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé (v Pánu). [t21]
21 Otcové, nedrážděte [a] své děti, aby nemalomyslněly.
22 Otroci, [a] poslouchejte ve všem pozemské [t22] pány, ne jen naoko, [b] jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojíce [c] se Pána. [t23]
23 Cokoli děláte, [a] dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem.
24 Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví. [a] Pánu Kristu služte! [t24]
25 Neboť kdo (činí zlé), [t25] dostane zpět to, co zlého učinil. [a] (Bůh nikomu nestraní). [t26]

Jan 1 : 12
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.

Skutky 20 : 24
24 Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh [a] a službu, [b] kterou jsem přijal [c] od Pána Ježíše: dosvědčovat [d] evangelium o [c]Boží milosti.“ [e]

Skutky 2 : 38
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]

1. Korintským 15 : 1 – 58
1 Připomínám [t1] vám, bratři, evangelium, [a] které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, [b] v němž stojíte [c]
2 a skrze něž (jste i zachraňováni), [t2] držíte-li [a] se ho tak, jak [t3] jsem vám je zvěstoval — ledaže byste uvěřili nadarmo. [b]
3 Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, [a] že Kristus zemřel za naše hříchy [b] podle Písem, [c]
4 byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen [t4] podle Písem,
5 zjevil [a] se Kéfovi [b] a potom Dvanácti.
6 Dále se zjevil více než pěti stům bratří [a] najednou; většina z nich doposud žije, [t5] někteří však již zemřeli. [t6]
7 Potom se zjevil Jakubovi [a] a potom všem apoštolům.
8 Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. [a]
9 Neboť já jsem nejmenší [a] z apoštolů; nejsem hoden nazývat se [t7] apoštolem, protože jsem pronásledoval [b] Boží církev.
10 Boží milostí [a] jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, [b] vždyť jsem usilovně pracoval [c] více než všichni ostatní [t8] — nikoli já, nýbrž [c]Boží milost, [d] [která] byla se mnou. [e]
11 Ať už tedy já, nebo oni — takto hlásáme a tak jste uvěřili.
12 Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal [t9] z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení [t10] mrtvých? [a]
13 Není-li vzkříšení [t10] mrtvých, pak nevstal [t9] ani Kristus.
14 Jestliže však Kristus nevstal [t9] z mrtvých, pak je naše zvěstování [a] prázdné, [t11] prázdná je i vaše [t12] víra
15 a my (jsme se také stali) [t13] falešnými Božími svědky — vždyť jsme vydali svědectví o [t14] Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají. [t15]
16 Neboť jestliže mrtví nevstávají, [t15] není vzkříšen [t9] ani Kristus.
17 Není-li však Kristus vzkříšen, [t9] je vaše víra marná, [t16] ještě jste ve svých hříších.
18 Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli. [t6]
19 Máme-li naději [a] v Kristu jen v tomto životě, jsme (nejubožejší ze všech) [t17] lidí.
20 Avšak Kristus vstal [t18] z mrtvých, prvotina [a] těch, kdo zemřeli. [t6]
21 Když tedy přišla skrze člověka [a] smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení [t19] mrtvých.
22 Jako v Adamovi všichni umírají, [a] tak také v Kristu budou všichni obživeni. [b]
23 Každý však ve svém pořadí: [t20] jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu [a] ti, kdo jsou Kristovi, [b]
24 potom bude konec, až Kristus odevzdá království [a] Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. [b]
25 Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. [a]
26 Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. [a]
27 Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ [a] Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. [b]
28 A až mu podřídí [a] všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
29 Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za [t21] mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, [a] proč se za [t21] ně [t22] dávají křtít?
30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí? [a]
31 Denně umírám [a] — jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba, [b] kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.
32 Jestliže, (po lidsku řečeno), [t23] jsem v Efesu [a] bojoval [b] s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.‘ [c]
33 Neklamte se: ‚Špatné řeči [t24] ničí dobré mravy.‘ [v25]
34 Vystřízlivějte, [a] jak se sluší, a nehřešte. [b] Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. [c] Říkám to k vašemu zahanbení. [d]
35 Někdo však řekne: [a] ‚Jak vstanou [t26] mrtví?‘ [b] ‚V jakém těle přijdou? [t27]‘
36 Pošetilý člověče! [t28] To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. [a]
37 A co zaséváš, není [t29] to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.
38 Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni [a] jeho vlastní tělo.
39 Není každé tělo [t30] stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.
40 A jsou těla [t31] nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41 Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.
42 Tak je tomu i při vzkříšení [t32] mrtvých: [a] Zasévá se v porušitelnosti, vstává [t33] v neporušitelnosti; [b]
43 zasévá se v potupě, vstává ve slávě; [a] zasévá se v slabosti, vstává v moci.
44 Zasévá se tělo duševní, [a] vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní.
45 Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, [a] poslední [b] Adam Duchem oživujícím. [c]
46 Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, [t34] a potom duchovní.
47 První člověk je ze země, [a] z prachu, [t35] druhý člověk [Pán] z nebe.
48 Jaký je ten pozemský, [t35] takoví i ti pozemští; [t35] a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.
49 A jako jsme nesli podobu [t36] pozemského, [t35] nesme [t37] také podobu [t36] nebeskéko. [a]
50 Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev [a] nemůže být dědicem [b] Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. [c]
51 Hle, říkám vám tajemství: [a] Ne všichni zemřeme, [t38] ale všichni budeme proměněni,
52 naráz, [t39] v okamžiku, při zvuku poslední polnice. [a] Zazní polnice, a mrtví vstanou [t40] jako neporušitelní a my budeme proměněni.
53 Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. [a]
54 Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘ [a]
55 ‚Kde je, smrti, (tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten)? [t41]‘ [a]
56 Ostnem smrti [a] je hřích a mocí hříchu je Zákon. [b]
57 Budiž dík Bohu, [a] který nám dává vítězství [b] skrze našeho Pána Ježíše Krista.
58 Tak tedy, moji milovaní [a] bratři, buďte pevní [b] a nepohnutelní, stále se rozhojňujte [c] v Pánově díle, [d] vědouce, že vaše námaha [e] není v Pánu zbytečná. [t42]

Jan 15 : 16
16 Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral [t5] vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli [t6] a nesli [a]ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho [t7] požádali [b] v mém jménu. [c]

Římanům 6 : 23
23 Mzdou [t18] hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný [a] v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Římanům 10 : 9
9 Vyznáš-li [a] svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li [b] ve svém srdci, že ho [c]Bůh vzkřísil [c] z mrtvých, budeš zachráněn. [d]

Římanům 14 : 17
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.

Jan 17 : 1 – 26
1 Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči [a] k nebi a řekl: „Otče, [b] přišla ta hodina. Oslav [c] svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe,
2 tak jako jsi mu dal [a] pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, [b] dal život věčný. [c]
3 A toto je život věčný: Aby poznávali [a] tebe, jediného [b] pravého [c] [c]Boha, a toho, kterého jsi poslal, [d] Ježíše Krista.
4 Já jsem tě oslavil [a] na zemi, když jsem dokonal [b] dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.
5 A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u [a] tebe měl, dříve než byl svět.“
6 „Zjevil jsem tvé jméno [a] lidem, které jsi mi dal [b] ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje [c]slovo zachovali. [c]
7 Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe;
8 neboť slova, [a] která jsi mi dal, [b] jsem dal jim a oni je přijali. [c] Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, [d] a uvěřili, [e] že jsi mě poslal ty.
9 Za ně prosím; [a] neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji —
10 a všechno [a] mé je tvé, a co je tvé, je mé — a v nich jsem oslaven.
11 A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, [a] a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které [t1] jsi mi dal, aby byli jedno, [b] jako jsme jedno my.
12 Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je (a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal), [t2] a nikdo z nich nezahynul, [a] kromě syna záhuby, [b] aby se naplnilo Písmo. [c]
13 Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. [a]
14 Já jsem jim dal tvé [c]slovo, [a] a svět proti nim pojal nenávist, [b] protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. [c]
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. [t3]
16 Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.
17 Posvěť je v pravdě; tvé slovo [a] je pravda. [b]
18 Jako jsi mne poslal [a] na svět, i já jsem je poslal [b] na svět.
19 A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
20 Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit [a] ve mne;
21 aby všichni byli jedno [a] jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.
22 Slávu, [a] kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno —
23 já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ [a] tak, jako miluješ [a] mne.
24 Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, [a] aby viděli mou slávu, [b] kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. [c]
25 Spravedlivý [a] Otče, svět tě nepoznal, [b] ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal.
26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, [a] kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“

Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.