Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví bohové sliby
Filipenským 4 : 19
19 Můj Bůh [a] naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství [b] (v slávě) [t17] v Kristu Ježíši.
Filipenským 4 : 6 – 9
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
7 A pokoj [a] [c]Boží, který převyšuje [b] všechno porozumění, [t8] bude střežit [c] vaše srdce a vaše myšlenky [d] v Kristu Ježíši.
8 Konečně, [a] bratři, přemýšlejte [b] o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, [t9] spravedlivé, [c] čisté, [d] milé, co má dobrou pověst, [e] jestli je nějaká ctnost [f] a jestli je nějaká chvála. [g]
9 Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, [a] to dělejte. A [c]Bůh pokoje [b] bude s vámi. [c]
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
2. Petrův 1 : 4
4 Tím [t2] nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, [a] abyste se skrze ně stali účastníky [b] božské přirozenosti a unikli [c] zkáze, která je ve světě v žádostivosti.
Žalmy 37 : 4
4 Měj rozkoš [t4] z [t5] Hospodina — on naplní prosby tvého srdce. [a]
2. Korintským 1 : 20
20 Neboť všechna Boží zaslíbení, [a] kolik jich jen je, v něm jsou ‚ano‘. Proto je také skrze něho řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás.
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Jan 15 : 7 – 8
7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, [a] oč chcete, a stane se vám.
8 Tím [t2] bude oslaven můj Otec, [a] když [t3] ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. [b]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Efezským 2 : 10
10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni [a] v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, [b] které [c]Bůh předem připravil, [c] abychom v nich žili. [t1]
Žalmy 23 : 1 – 6
1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, [a] nebudu mít nedostatek. [t1]
2 Dává mi uléhat [t2] na travnatých pastvinách, [a] přivádí [t3] mě k (vodě na místech odpočinku.) [t4]
3 Obnovuje [t5] mou duši, [t6] (pro své jméno) [t7] mě vodí [a] po pravých [t8] stezkách. [b]
4 I kdybych šel údolím (nejhlubší tmy,) [t9] nebudu se bát [a] zlého, neboť ty jsi se [t10] mnou. [b] Tvé žezlo [v11] a tvá hůl [v12] mě potěšují. [v13]
5 Připravuješ [v14] mi [t15] stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, [v16] můj kalich [a] přetéká. [t17]
6 Dobrota [t18] a milosrdenství [a] mě budou jistě provázet [v19] po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet [t20] do Hospodinova domu. [b]
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Efezským 3 : 20
20 Tomu pak, kdo je mocen [a] podle síly, [t24] kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, [b]
Zjevení 21 : 1 – 27
1 A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, [a] neboť první nebe [b] a první země pominuly, a moře již není.
2 A to svaté město, [a] nový Jeruzalém, [b] jsem uviděl sestupovat z nebe od [c]Boha, připravené jako nevěsta [c] ozdobená pro svého muže.
3 A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, [t1] který řekl: „Hle, [c]Boží stánek [a] s lidmi; bude přebývat [b] s nimi [c] a oni budou jeho lid, [t2] a sám [c]Bůh bude s nimi [a bude jejich Bohem]. [d]
4 A Bůh setře každou slzu z jejich očí. [a] A smrti [b] již nebude, ani žalu [c] ani křiku [d] ani bolesti [e] již nebude, [neboť] první věci pominuly.“
5 Ten, který seděl [a] na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ [b] A řekl mi: „(Napiš: [c] Tato) [t3] slova jsou věrná a pravá.“
6 A řekl mi: „Stalo se. [a] Já jsem Alfa i Omega, [b] počátek [c] i konec. Já dám žíznivému zadarmo [d] napít z pramene vody života. [e]
7 Kdo vítězí, [a] dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. [b]
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
9 Vtom přišel jeden z těch sedmi [a] andělů, kteří měli sedm misek [b] plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu [c] ti Nevěstu, ženu [d] Beránkovu.“
10 V Duchu [t6] mne odnesl [a] na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město [b] Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,
11 mající Boží slávu. [a] Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, [b] čistý jako křišťál.
12 Má [t7] velikou a vysokou hradbu, má [t7] dvanáct bran [a] a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou [jmény] dvanácti kmenů [synů] Izraele.
13 Tři brány jsou na [t8] východ, tři brány na [t8] sever, tři brány na [t8] jih a tři brány na [t8] západ.
14 A hradba toho města má [t7] dvanáct (základních kamenů) [t9] a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. [a]
15 Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, [a] aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.
16 Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, [v10] jeho délka, šířka i výška jsou stejné.
17 Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů [v11] podle lidské míry, (která je také mírou andělskou). [t12]
18 Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, [a] podobné čistému sklu.
19 Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,
20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21 A dvanáct bran, dvanáct perel; [a] každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.
22 Avšak svatyni [a] jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán [c]Bůh Všemohoucí [b] a Beránek. [c]
23 A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, [a] aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva [b] a jeho lampou je Beránek.
24 A národy budou chodit (v jeho světle) [t13] a králové země do něho přinášejí svou slávu.
25 Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, [a] a noci tam už nebude. [b]
26 A přinesou do něho slávu a čest národů.
27 A nevstoupí do něho nic nečistého [a] ani ten, kdo činí ohavnost [b] a lež, [c] ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize [d] života.
Římanům 4 : 21
21 a nabyl pevného přesvědčení, [a] že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.
Judův 1 : 2
2 Kéž se vám rozhojní [a] milosrdenství, [b] pokoj a láska. [c]
Jakubův 1 : 22
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
Jan 14 : 12
12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší [a] skutky než tyto, neboť já jdu [b] k Otci.
Židům 13 : 2
2 Nezanedbávejte pohostinnost; [t1] vždyť skrze ni [t2] někteří nevědomky [t3] pohostili anděly. [a]
Jan 15 : 11
11 „Toto jsem vám pověděl, [a] aby moje radost [b] byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
Leave a Reply