Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Adam a Eva neposlouchají Boha
Genesis 3 : 15
15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé [a] a símě její; [b] ono tobě rozdrtí [c] hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
Genesis 3 : 1 – 24
1 Had [t1] byl nejchytřejší [t2] ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh [v3] řekl: Nejezte [t4] ze žádného stromu v zahradě?
2 Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě můžeme jíst. [v5]
3 Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, [v6] jinak zemřete. [v7]
4 Had ženě řekl: Jistě nezemřete,
5 neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, [a] budete znát dobré a zlé.
6 Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí [a] pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.
7 Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si (bederní roušky.) [v8]
8 Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se [a] po zahradě (v denním větru,) [t9] a ukryli se [b] člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.
9 Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde [a] jsi?
10 On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas [a] v zahradě a bál jsem se, [b] protože jsem nahý; [c] proto jsem se schoval.
11 I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl [v10] jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?
12 Člověk odpověděl: [a] Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.
13 Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? [a] Žena řekla: Had mě podvedl [b] a já jsem jedla.
14 A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď (proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře,) [t11] budeš se plazit po břiše a žrát prach [v12] po všechny dny svého života.
15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé [a] a símě její; [b] ono tobě rozdrtí [c] hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
16 Ženě řekl: Velice rozmnožím (tvé strádání [t13] a tvou úzkost, [t14]) [t15] v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit [a] po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout. [b]
17 A Adamovi [t16] řekl: Protože jsi uposlechl svou [t17] ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli [a] tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.
18 Bude ti vydávat trní a bodláčí [a] a budeš jíst polní rostliny.
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach [a] jsi a do prachu [b] se navrátíš.
20 A člověk svou ženu pojmenoval Eva, [t18] protože ona se stala matkou všech živých.
21 A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.
22 I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás [a] v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života [b] a žil navěky!
23 Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
24 Vyhnal [a] ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby [b] s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
1. Korintským 15 : 22
22 Jako v Adamovi všichni umírají, [a] tak také v Kristu budou všichni obživeni. [b]
Zjevení 3 : 1 – 14
1 Andělu sboru v Sardách [v1] napiš: ‚Toto praví ten, který má sedm duchů [a] [c]Božích a sedm hvězd: [b] Znám tvé skutky; [c] máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. [d]
2 Buď bdělý [a] a upevni [b] to, co ještě zbývá (a je) [t2] na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné [t3] před mým Bohem.
3 Připomínej si, [t4] jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a učiň pokání. [a] (Neprobudíš-li se), [t5] přijdu jako zloděj, [b] a nebudeš vědět, v kterou hodinu [c] na tebe přijdu.
4 Máš však v Sardách několik osob, [t6] které neposkvrnily [a] svá roucha; ti budou se mnou chodit v bílých [b] šatech, protože jsou toho hodni.
5 Kdo vítězí, takto [t7] se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, [a] nýbrž vyznám je [t8] před svým Otcem [b] a před jeho anděly.
6 Kdo má (uši, slyš), [a] co Duch praví sborům.‘
7 Andělu sboru ve Filadelfii [v9] napiš: ‚Toto praví ten Svatý, [a] ten Pravý, [b] který má klíč [c] Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:
8 Znám tvé skutky. [a] Hle, postavil [t10] jsem před tebou otevřené dveře, [b] které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé [c]slovo [c] a nezapřel jsi [d] mé jméno.
9 Hle, dávám ti ze synagogy [a] Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; [b] a poznají, [c] že já jsem si tě zamiloval. [d]
10 Protože jsi zachoval ( [c]slovo mé vytrvalosti), [t11] i já zachovám [a] tebe v [t12] hodině zkoušky, [b] která má přijít na celý obydlený svět, [c] aby vyzkoušela obyvatele země. [d]
11 (Přijdu brzy). [t13] Drž pevně, [a] co máš, aby ti nikdo nevzal věnec [b] vítěze.
12 Kdo vítězí, toho učiním sloupem [a] ve svatyni [b] svého [c]Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno [c] svého [c]Boha a jméno města [d] svého [c]Boha, nového Jeruzaléma, [e] který sestupuje z nebe od mého [c]Boha, i své nové jméno.
13 Kdo má (uši, slyš), [a] co Duch praví sborům.‘
14 Andělu sboru v Laodiceji [v14] napiš: ‚Toto praví Amen, [t15] svědek věrný [a] a pravý, původ [t16] Božího stvoření: [b]
Římanům 3 : 23
23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, [a]
Leave a Reply