Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zvládání emocí
Titovi 2 : 1 – 15
1 Ty však mluv, [a] co náleží k zdravému učení. [b]
2 Starší [t1] muži mají být střídmí, [a] čestní, [b] rozvážní, [c] zdraví ve víře, [d] lásce a vytrvalosti. [t2]
3 Podobně starší [t3] ženy (ať se chovají uctivě), [t4] nejsou pomlouvačné [a] ani nejsou zotročeny přílišným pitím vína, ale ať vyučují mladé ženy v dobrém
4 a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a děti,
5 byly rozvážné, [a] cudné, [t5] pracovité v domácnosti, dobré, [t6] poddané svým mužům, [b] aby [c]slovo [c]Boží nebylo haněno. [c]
6 Taktéž mladší muže napomínej, [t7] aby byli rozvážní, [a]
7 a sám buď ve všem příkladem [a] (správného jednání): [t8] Ukazuj v učení neporušenost, poctivost,
8 mluv zdravé slovo, jemuž nelze nic vytknout, aby každý odpůrce [a] byl zahanben [b] a neměl nic, co by o nás řekl [t9] zlého.
9 Otroci [a] ať se ve všem podřizují svým pánům, [t10] ať jsou úslužní, [t11] neodmlouvají,
10 ať své pány neokrádají, ale ať ukazují (veškerou dobrou víru), [t12] aby ve všem byli ozdobou [a] učení našeho Zachránce Boha. [b]
11 (Zjevila [a] se totiž [c]Boží milost, [b] která přináší záchranu [c] všem lidem [d]
12 a vychovává nás), [t13] abychom se odřekli [t14] bezbožnosti [a] a světských žádostí [b] a rozvážně, [c] spravedlivě [d] a zbožně [e] žili v tomto [t15] věku,
13 očekávajíce [a] tu blahoslavenou naději, [b] zjevení [c] slávy [d] velikého [e] [c]Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista,
14 který dal [a] sám sebe za nás, aby nás vykoupil [b] z veškeré nepravosti [t16] a očistil [c] si (svůj zvláštní) [t17] lid, horlivý v dobrých skutcích. [d]
15 Mluv [a] tyto věci, povzbuzuj [b] a kárej [c] se vší přísností. [t18] Nikdo ať tebou nepohrdá! [d]
Římanům 12 : 17 – 21
17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. [a] Přede všemi lidmi [b] mějte na mysli ušlechtilé věci. [c]
18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, [a] mějte pokoj [b] se všemi lidmi.
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
20 Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ [a]
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
2. Korintským 12 : 9 – 10
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
10 Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních [a] a úzkostech [b] pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.
Jakubův 1 : 1 – 27
1 Jakub, [a]otrok [b]Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav [c] dvanácti kmenům, [d]které jsou v rozptýlení. [t1]
2 Pokládejte za velikou [t2] radost, [a] moji bratři, [v3] když upadnete do rozličných pokušení. [t4]
3 Víte, že zkoušení [a] vaší víry [b] působí vytrvalost. [c]
4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, [t5] abyste byli dokonalí [t6] a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
6 Ať však žádá (ve víře) [t7] a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, [a] podobá se mořské vlně, [b] hnané a zmítané větrem. [c]
7 Ať si takový [t8] člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8 je to muž nerozhodný, [t9] nestálý (ve všem, co činí). [t10]
9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení [a]
10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: [a]
11 vyjde slunce se svým žárem [a] a vysuší [b] trávu, její květ opadne [c] a krása jeho [t11] vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v (tom, co činí). [t12]
12 Blahoslavený [a] muž, který snáší zkoušku, [t13] neboť když se osvědčí, dostane věnec [b] života, jejž Pán zaslíbil [c] těm, kdo ho milují. [d]
13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen (ke zlému) [t14] a sám také nikoho nepokouší.
14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. [a]
15 Žádostivost pak počne [a] a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. [b]
16 Nemylte se, [a] moji milovaní [b] bratři.
17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, [a] sestupuje [t15] od Otce světel, u něhož není proměny [b] ani (zatmění z odvrácení). [t16]
18 On se rozhodl a zplodil [a] nás slovem pravdy, [b] abychom byli jakousi prvotinou [c] jeho stvoření.
19 (Víte to), [t17] moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, [a] ale pomalý k mluvení, [b] pomalý k hněvu. [c]
20 Neboť lidským hněvem [t18] se Boží spravedlnost nevypůsobí.
21 Proto odložte [a] veškerou nečistotu [b] a přemíru špatnosti [c] a v tichosti [d] přijměte [e] zaseté [c]slovo, které má moc [f] zachránit vaše duše. [v19]
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle [a] pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody [a] a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený [b] ve svém jednání.
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě [a] svůj jazyk, [b] klame [c] své srdce; [d] jeho zbožnost [e] je marná. [f]
27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před [c]Bohem a Otcem je toto: navštěvovat [a] sirotky a vdovy [b] v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. [c]
Genesis 12 : 1 – 20
1 Hospodin řekl [a] Abramovi: Odejdi [t1] ze své země, ze svého příbuzenstva [b] a (z domu svého otce) [c] do země, kterou ti ukážu.
2 A učiním tě (velkým národem,) [a] požehnám tě [b] a tvé (jméno učiním velkým,) [c] (a buď) [t2] požehnáním! [v3]
3 Požehnám těm, kdo žehnají [a] tobě, a na toho, kdo tě proklíná, [t4] uvedu prokletí. [t5] V [t6] tobě budou [t7] požehnány všechny čeledi [t8] země.
4 A Abram šel [v9] tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, [a] když vyšel z Cháranu.
5 Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, [a] jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.
6 Abram prošel zemi až do místa Šekemu, [t10] až k dubu v Móre. [a] Tehdy byli v zemi Kenaanci.
7 I ukázal [a] se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni. [t11] Pak tam postavil oltář Hospodinu, [b] který se mu ukázal.
8 Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét-elu [v12] a postavil [t13] svůj stan. Na západ měl Bét-el a na východ Aj; [a] tam postavil Hospodinu oltář a vzýval [b] Hospodinovo jméno. [c]
9 Pak Abram vyrazil [t14] a stále táhl k Negebu. [t15]
10 Pak v zemi nastal hlad. [a] Abram sestoupil [t16] do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý. [b]
11 Když se přiblížil k [t17] Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, [t18] vím, že jsi žena (krásného vzhledu.) [a]
12 Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu.
13 Říkej prosím, že jsi má sestra, [v19] aby se mi díky tobě vedlo dobře [a] a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu. [b]
14 Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná.
15 Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do paláce faraona,
16 který Abramovi kvůli ní prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně, [t20] oslice a velbloudy.
17 Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl [a] velikými ranami [b] pro Sáraj, ženu Abramovu.
18 Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?
19 Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi!
20 A farao o něm dal příkaz [a] svým mužům, a poslali [t21] pryč jej i jeho ženu se vším, co měl.
Jan 3 : 1 – 36
1 Mezi [t1] farizeji byl člověk jménem Nikodém, [a] přední muž [t2] mezi Židy.
2 Ten přišel (k Ježíšovi) [t3] v noci a řekl mu: „Rabbi, [a] víme, že jsi přišel [b] od Boha [c] jako učitel, [d] neboť nikdo nemůže činit ta znamení, [e] která činíš ty, není-li s ním [c]Bůh.“ [f]
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li [a] se kdo znovu, [t4] nemůže spatřit Boží království. [t5]“
4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna [t6] své matky a narodit se.“
5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody [a] a Ducha, [t7] nemůže vstoupit do Božího království. [b]
6 Co se narodilo z těla, [a] je tělo, a co se narodilo z Ducha, [t7] je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. [t4]
8 Vítr [t8] vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, [t9] ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. [t7]“
9 Nikodém mu odpověděl: „Jak [a] se to může stát?“
10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel [a] Izraele, a toto nevíš?
11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme [a] o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví [b] nepřijímáte.
12 Když jsem vám pověděl věci pozemské, [a] a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? [b]
13 Nikdo nevystoupil [a] do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, [b] Syna člověka, [c] [který je v nebi].
14 A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, [a] tak musí být vyvýšen [b] Syn člověka,
15 aby každý, (kdo v něho věří, [t10] měl život) [t11] věčný.“ [a]
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť [c]Bůh neposlal [a] [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, [b] ale aby byl svět skrze něj zachráněn. [c]
18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného [t13] Syna Božího.
19 Toto je ten soud, že světlo [a] přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. [b]
20 Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky [a] nebyly odhaleny. [t14]
21 Kdo však činí pravdu, [a] přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
22 Potom [v15] přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. [a]
23 Také Jan křtil v Ainon, [v16] blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.
24 Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení. [a]
25 Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem [t17] nastal spor o očišťování. [a]
26 Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, [a] ten, který byl s tebou za Jordánem [b] a o němž jsi vydal svědectví, [c] hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“
27 Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno [a] z nebe. [b]
28 Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš,‘ [a] ale ‚Jsem poslán [b] před ním.‘ [c]
29 Ženich [a] je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi [t18] se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. [b]
30 On musí růst, já však se menšit.“
31 „Kdo přichází shůry, [a] je nade všechny. Kdo je ze země, [b] je pozemský [t19] a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a]
32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví [a] nikdo nepřijímá.
33 Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, [a] že Bůh je pravdivý. [b]
34 Ten, koho poslal [t20] Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování.
35 Otec miluje Syna a všechno dal [a] do jeho rukou.
36 Kdo věří v Syna, má věčný život; [a] kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ [b]
Leave a Reply