Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ztrácíš svou spásu
Matouš 7 : 21 – 23
21 „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, [a] vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí [b] vůli [c] mého Otce, který je v nebesích.
22 Mnozí mi v onen den [a] řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali [b] a tvým jménem nevyháněli démony [c] a tvým jménem neučinili mnoho (mocných činů)? [t6]‘
23 A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. [a] Odejděte ode mne, [b] činitelé nepravosti. [t7]‘“
Židům 6 : 4 – 6
4 Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, [a] okusili nebeského daru [b] a stali se účastníky Ducha Svatého, [c]
5 okusili [a] dobrého Božího slova i moci [t7] budoucího věku, [b]
6 a odpadli, [t8] je nemožné znovu obnovovat ku pokání, [a] neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. [b]
2. Timoteovi 2 : 11 – 12
11 (Věrohodné je to slovo:) [a] Jestliže jsme s ním zemřeli, [b] budeme s ním také žít.
12 Jestliže vytrváváme, budeme s ním i kralovat. [a] Zapřeme-li [t5] ho, i on nás zapře.
Ezechiel 18 : 24 – 26
24 Když se ale spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a spáchá špatnost, bude jednat podle všech ohavností, které spáchal ten ničema, bude žít? Žádné jeho spravedlivé [t14] činy, které konal, nebudou připomínány. Zemře ve své věrolomnosti, [a] kterou se zpronevěřil, a ve svém hříchu, kterým zhřešil. [b]
25 Vy však řeknete: Panovníkova cesta není v pořádku. [t15] Slyšte přece dome izraelský! Má cesta že není v pořádku? Cožpak nejsou v nepořádku vaše cesty? [t16]
26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a spáchá špatnost, zemře kvůli ní. [t17] Zemře pro svou špatnost, kterou spáchal.
1. Janův 2 : 3 – 4
3 A podle [t2] toho víme, [a] že jsme jej poznali, [b] jestliže zachováváme [c] jeho přikázání.
4 Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.
Římanům 2 : 6 – 8
6 On odplatí každému podle jeho skutků. [a]
7 Těm, kteří s vytrvalostí [a] v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, [b] dá věčný život. [c]
8 Avšak těm, kteří jsou sobečtí [a] a neposlouchají [b] [c]pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem [c] a zuřivostí. [d]
Židům 10 : 26 – 28
26 Neboť jestliže dobrovolně [a] hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, [b] nezůstává již více oběť za hříchy,
27 nýbrž jakési hrozné očekávání soudu [a] a žár ohně, [b] který bude stravovat odpůrce. [c]
28 Kdo pohrdl [a] Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování [b] na základě svědectví dvou nebo tří svědků. [c]
2. Petrův 2 : 20 – 22
20 Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním [našeho] Pána a Zachránce Ježíše Krista, [a] se znovu do nich zapletou [b] a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. [c]
21 Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu [a] spravedlnosti, [b] než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. [c]
22 Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ [a] a umytá svině (se opět válí v bahně). [t21]
Římanům 11 : 22
22 Považ tedy dobrotu [a] i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.
Židům 6 : 1 – 20
1 Proto opusťme (počáteční [c]učení o Kristu) [t1] a nesme se k zralosti; [t2] neklaďme znovu základy [a] z pokání [b] z [t3] mrtvých skutků [c] a z víry [d] v [t4] Boha,
2 z učení o křtech, [t5] o vzkládání rukou, [a] o vzkříšení mrtvých [b] a o věčném soudu. [c]
3 A to učiníme, [t6] jestliže to Bůh dovolí.
4 Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, [a] okusili nebeského daru [b] a stali se účastníky Ducha Svatého, [c]
5 okusili [a] dobrého Božího slova i moci [t7] budoucího věku, [b]
6 a odpadli, [t8] je nemožné znovu obnovovat ku pokání, [a] neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. [b]
7 Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, [a] dostává od Boha požehnání.
8 Když však nese trní a bodláky, [a] je neužitečná [t9] a blízká prokletí; jejím koncem [b] je spálení.
9 Co se však týká vás, milovaní, [a] jsme přesvědčeni o lepších [b] věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.
10 Neboť [c]Bůh není nespravedlivý, [a] takže by zapomněl na vaši práci a lásku, [b] kterou jste projevili jeho [t10] jménu, když jste posloužili [c]– a ještě sloužíte — svatým. [d]
11 Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost [a] k nabytí plné jistoty [b] naděje, [c] (která vytrvá až do konce), [t11]
12 abyste nezlenivěli, [a] ale napodobili [t12] ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost [t13] dědici [b] zaslíbení. [c]
13 Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, [a] ‚přísahal při sobě samém‘. [b]
14 Řekl: ‚Jistě tě (zahrnu požehnáním) [t14] a (velmi tě rozmnožím). [t15]‘
15 A tak trpělivě vyčkal [t16] a dosáhl toho zaslíbení.
16 Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha [a] je zárukou, [t17] která ukončuje každý jejich spor.
17 Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům [a] zaslíbení nepohnutelnost [t18] svého úmyslu, zaručil jej přísahou,
18 abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, [a] měli mocné povzbuzení [t19] my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. [b]
19 Máme ji jako kotvu [a] duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, [b]
20 kam kvůli nám vešel náš předchůdce [t20] Ježíš, který se (na věčnost) [a] stal veleknězem [b] podle řádu Melchisedechova.
Jan 3 : 18
18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného [t13] Syna Božího.
Jan 10 : 28
28 a já jim dávám život věčný; [a] nezahynou (na věčnost) [b] a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
Jan 6 : 50 – 71
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.
51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít (na věčnost). [t17] A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“
52 Židé se hádali [a] mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“
53 Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka [a] a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. [a]
55 Neboť mé tělo je pravý [t18] pokrm a má krev je pravý [t18] nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně [a] a já v něm.
57 Jako mne poslal [a] živý [b] Otec [c] a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít (na věčnost). [t17]“
59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze [a] v Kafarnaum. [b]
60 Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“
61 Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? [a]
62 Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? [a]
63 Duch je ten, který obživuje, [a] tělo nic neznamená. [t19] Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.
64 Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. [t20]
65 A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, [a] pokud mu to není dáno [b] od Otce.“
66 (Z toho důvodu) [t21] mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.
67 Ježíš řekl Dvanácti: [a] „I vy chcete odejít?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života [a]
69 a my jsme uvěřili [a] a poznali, že ty jsi (Kristus, ten Svatý [b] Boží). [t22]“
70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil [t23] jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ [a]
71 To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, [a] neboť ten ho měl zradit, [t24] jeden z Dvanácti.
Leave a Reply