Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zjevení
Zjevení 19 : 6 – 8
6 A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod [a] a jakoby zvuk silných hromů: [b] „Haleluja, ujal se kralování [c] Pán, náš [c]Bůh, ten Všemohoucí. [d]
7 Radujme se a jásejme a vzdávejme [t2] mu slávu, [a] protože přišla svatba [b] Beránkova a jeho žena [c] se připravila;
8 a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě [a] čistý kment.“ [b] Tím kmentem jsou spravedlivé [c] činy svatých. [d]
Zjevení 10 : 1 – 11
1 Tu jsem uviděl sestupovat z nebe [t1] jiného silného [a] anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; [b] jeho tvář byla jako slunce [c] a jeho nohy [d] jako ohnivé sloupy
2 a v ruce měl rozvinutý malý svitek. [a] Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem
3 a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve [a] lev. [b] A když vykřikl, promluvilo svými [t2] hlasy sedm hromů. [c]
4 Jakmile [t3] promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát, [a] ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť, [b] co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“
5 A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl [a] svou pravou ruku k nebi
6 a přísahal [t4] při tom, který je živ na věky věků, [a] který stvořil nebe [b] i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře [c] i to, co je v něm, [d] že čas [t5] již více nebude, [e]
7 nýbrž ve dnech hlasu sedmého [a] anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství [c]Boží, [b] jak to ohlásil [t6] svým otrokům prorokům. [c]
8 Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“
9 I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz; [a] naplní [t7] tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký [b] jako med.“
10 Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil [a] mé břicho hořkostí.
11 A řekli [t8] mi: „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, [a] národům, jazykům i králům.“ [b]
Exodus 20 : 1 – 26
1 Potom Bůh vyhlásil (všechna tato slova.) [a] Řekl:
2 Já [t1] (Hospodin jsem tvůj Bůh,) [t2] který jsem tě vyvedl [a] z egyptské země, z domu otroctví. [b]
3 Nebudeš mít jiné bohy vedle [t3] mne.
4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i [t4] na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
7 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
8 Pamatuj [t5] na sobotní den, abys ho posvětil.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,
11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. [a]
12 Cti [a] svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny [t6] na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
13 Nebudeš vraždit! [a]
14 Nebudeš cizoložit! [a]
15 Nebudeš krást! [a]
16 Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! [a]
17 Nebudeš dychtit [a] po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě [b] svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
18 Všechen lid [a] sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál.
19 Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. [a]
20 Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte [a] se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel [b] a aby na vás byla bázeň [c] před ním, abyste nehřešili. [d]
21 Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k (husté temnotě,) [a] kde byl Bůh.
22 Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. [a]
23 Neuděláte si vedle [t7] mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté. [a]
24 Uděláš mi oltář [a] z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly [t8] a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, [b] přijdu k tobě a požehnám ti.
25 Jestliže mi uděláš oltář z kamenů, [a] nesmíš používat kameny tesané, [b] protože když se nad ním [t9] rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho.
26 A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota. [a]
Zjevení 1 : 1 – 20
1 Zjevení [t1] Ježíše Krista, které mu dal [a] [c]Bůh, aby svým otrokům [b] ukázal, co se má brzy stát. [c] (On to prostřednictvím svého anděla) [t2] naznačil svému otroku [d] Janovi. [e]
2 Ten dosvědčil Boží slovo [a] a svědectví [b] Ježíše Krista, vše, co uviděl.
3 Blahoslavený, [a] kdo předčítá, [t3] i ti, kdo slyší [c]slova tohoto proroctví a zachovávají, [b] co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. [c]
4 Jan sedmi sborům [t4] v Asii: [t5] Milost vám a pokoj [a] od (Toho, který jest a který byl a který přichází), [t6] i od sedmi [b] duchů, kteří jsou před jeho trůnem,
5 a od Ježíše Krista, jenž je věrný [a] svědek, prvorozený z mrtvých [b] a vládce králů [c] země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví [d] (nás rozvázal z) [t7] našich hříchů
6 a učinil nás královstvím, kněžími [a] svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky [věků]. Amen. [b]
7 ‚Hle, přichází s oblaky‘ [a] a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa [b] všechny kmeny země‘. [c] Ano, amen.
8 Já jsem Alfa i Omega, [a] počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, [b] ten Všemohoucí. [t8]
9 Já Jan, váš bratr [a] a spoluúčastník [b] soužení, [c] království a vytrvalosti [d] (v Ježíši Kristu), [t9] jsem se ocitl pro [c]Boží [c]slovo [e] a svědectví Ježíše [Krista] na ostrově zvaném Patmos. [v10]
10 V den Páně [a] jsem se ocitl v Duchu [t11] a uslyšel jsem za sebou (mocný hlas) [t12] jako zvuk polnice,
11 který říkal: „Co vidíš, napiš [a] do svitku [b] a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“
12 Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů [a]
13 a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, [a] oděného dlouhým rouchem [v13] a přepásaného zlatým pásem [b] až k prsům.
14 Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, [a] jeho oči jako plamen ohně; [b]
15 jeho nohy podobné bronzu [a] rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. [b]
16 A ve své pravici [a] měl sedm hvězd [b] a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč [v14] a jeho tvář jako když slunce [c] září ve své síle. [d]
17 Když jsem jej spatřil, padl jsem [a] k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: v„Neboj se. [b] Já jsem první i poslední, [c]
18 ten Živý. [a] Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. [b] [Amen.] Mám klíče [c] smrti [d] i podsvětí.
19 Napiš [a] tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich. [b]
20 Tajemství [a] těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: [b] Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“
Exodus 6 : 1 – 3
1 Hospodin Mojžíšovi odvětil: Nyní uvidíš, co učiním faraonovi, že kvůli silné ruce [v1] je propustí, ba kvůli silné ruce je vyžene ze své země!
2 I promluvil Bůh k Mojžíšovi a řekl mu: Já jsem Hospodin. [a]
3 Ukázal [a] jsem se Abrahamovi, [b] Izákovi [c] a Jákobovi [d] jako [e] Bůh Všemohoucí, [f] ale svým jménem Hospodin [g] jsem jim nebyl znám. [t2]
Zjevení 14 : 12
12 Zde je vytrvalost svatých, [a] kteří zachovávají [b] Boží přikázání a (Ježíšovu víru). [t9]
Matouš 16 : 17
17 Ježíš mu (na to) [a] řekl: „Blahoslavený [b] jsi, Šimone Bar-Jona, [t8] protože ti to nezjevilo [c] tělo a krev, [d] ale můj Otec, [e] který je v nebesích.
Židům 1 : 1
1 Mnohokrát [t1] a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům [a] v prorocích; [b]
Zjevení 22 : 19
19 a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, [a] které byly popsány v tomto svitku.
Matouš 6 : 10
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
1. Tessalonicenským 4 : 16 – 18
16 protože (za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla [a] a) [t12] Boží polnice [b] sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. [c]
17 Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích [a] do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. [b]
18 Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. [a]
Matouš 5 : 8
8 Blahoslavení čistého [a] srdce, [b] neboť oni uvidí [c]Boha. [c]
Jan 14 : 6
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Leave a Reply