Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zbytek
Římanům 11 : 5
5 Tak i v nynějším čase zůstal [t7] ostatek [a] lidu podle vyvolení z milosti.
Římanům 9 : 27
27 Izaiáš však volá nad Izraelem: ‚Kdyby bylo [t14] synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek [a] bude zachráněn,
Římanům 11 : 1 – 36
1 Pravím tedy: Zavrhl [a] snad [c]Bůh svůj lid? [t1] Naprosto ne! [b] Vždyť i já jsem Izraelec, [c] potomek [t2] Abrahamův, z kmene Benjamínova. [d]
2 Bůh nezavrhl svůj lid, [a] který předem poznal. [t3] Což nevíte, [b] co praví Písmo (o Eliášovi, když vypráví), [t4] jak si stěžuje Bohu na Izrael?
3 ‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ [a]
4 Co mu však řekl božský výrok? [t5] ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem. [t6]‘
5 Tak i v nynějším čase zůstal [t7] ostatek [a] lidu podle vyvolení z milosti.
6 Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. [t8]
7 Co tedy? Oč Izrael usiluje, [a] toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. [t9] Ostatní byli zatvrzeni, [b]
8 jak je napsáno: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘ [a]
9 A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, [a] kamenem úrazu [b] a odplatou.
10 Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.‘ [a]
11 Ptám [t10] se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany [a] pohanům, [t11] aby to vzbudilo jejich žárlivost.
12 Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství (pro pohany), [t12] oč více bude znamenat jejich plnost! [t13]
13 Ale vám, pohanům, [t11] pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, [t12] oslavuji [t14] svoji službu,
14 zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost (svých pokrevních bratrů) [t15] a některé z nich zachránit. [a]
15 Neboť jestliže jejich zavržení [a] znamenalo smíření [b] světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život (po zmrtvýchvstání)? [t16]
16 Jsou-li prvotiny [a] svaté, je svaté i těsto; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
17 Jestliže však některé větve byly vylomeny [a] a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem [b] kořene i tučnosti [c] olivy,
18 nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. [a]
19 Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
20 Dobře. Nevěrou [a] byly vylomeny, ty však stojíš [b] vírou. Nepovyšuj se, [c] ale boj se! [d]
21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.
22 Považ tedy dobrotu [a] i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.
23 A oni, nezůstanou-li v nevěře, [a] budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.
24 Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.
25 Nechci totiž, bratři, [a] abyste nevěděli o tomto tajemství [b] — abyste nebyli moudří sami u sebe [c] — že část Izraele se zatvrdila, [d] dokud nevejde plnost [e] pohanů.
26 (Bude však) [t17] zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: ‚Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; [a]
27 a to bude (má smlouva) [t18] s nimi, až odejmu jejich hříchy.‘ [a]
28 Podle [t19] evangelia jsou nepřátelé [a] kvůli vám; ale podle [t19] vyvolení zůstávají milovanými [b] pro své otce. [c]
29 Vždyť dary milosti a Boží povolání [a] jsou neodvolatelné. [t20]
30 Jako vy jste kdysi [a] neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství [t21] pro jejich neposlušnost,
31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství (prokázané vám), [t22] aby také [t23] došli milosrdenství.
32 Bůh totiž všechny uzavřel [a] pod [t24] neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
33 Ó hlubino bohatství [a] a moudrosti [b] i poznání [c] Božího! Jak nevyzpytatelné [d] jsou jeho soudy a nepostižitelné [t25] jeho cesty!
34 ‚Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?‘ [a]
35 ‚Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?‘ [a]
36 Vždyť z něho a skrze něho a (pro něho) [t26] jsou všechny věci. Jemu buď sláva [a] na věky. Amen. [b]
Římanům 11 : 1 – 5
1 Pravím tedy: Zavrhl [a] snad [c]Bůh svůj lid? [t1] Naprosto ne! [b] Vždyť i já jsem Izraelec, [c] potomek [t2] Abrahamův, z kmene Benjamínova. [d]
2 Bůh nezavrhl svůj lid, [a] který předem poznal. [t3] Což nevíte, [b] co praví Písmo (o Eliášovi, když vypráví), [t4] jak si stěžuje Bohu na Izrael?
3 ‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ [a]
4 Co mu však řekl božský výrok? [t5] ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem. [t6]‘
5 Tak i v nynějším čase zůstal [t7] ostatek [a] lidu podle vyvolení z milosti.
Matouš 24 : 1 – 51
1 Ježíš [a] vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.
2 Ale on jim (na to) [a] řekl: [v1] „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni, [b] který nebude stržen.“ [v2]
3 Když seděl na Olivové hoře, [a] v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude [b] a jaké bude znamení tvého příchodu [t3] a skonání věku?“ [c]
4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, [a] aby vás někdo nesvedl. [b]
5 Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [t4] a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘ [t5]a svedou mnohé. [a]
6 Budete slýchat o válkách [a] a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. [b] To všechno musí nastat, [c] ale to ještě není konec.
7 Povstane totiž národ proti národu [a] a království proti království, [b] budou hladomory [c] a zemětřesení na různých místech.
8 Ale to všechno bude počátek porodních bolestí. [v6]
9 Pak vás budou vydávat do soužení [a] a budou vás zabíjet; [b] a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. [c]
10 A tehdy (mnohým to bude kamenem úrazu,) [t7] budou se navzájem zrazovat [t8] a jeden druhého nenávidět.
11 Také povstanou mnozí lživí proroci [a] a mnohé svedou.
12 A protože vzroste bezzákonnost, [t9] ochladne láska [a] mnohých.
13 Ten však, kdo vytrvá do konce, [a] bude zachráněn. [b]
14 Toto evangelium království [a] bude vyhlášeno po celém světě [b] na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“
15 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, [t10] o níž mluvil prorok Daniel, [a] jak stojí na svatém místě — kdo čte, [t11] ať rozumí —
16 tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají [a] do hor. [b]
17 Kdo bude na střeše, [a] ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.
18 A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.
19 Běda [a] těhotným a kojícím v oněch dnech!
20 Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.
21 Neboť tehdy bude velké soužení, [a] jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.
22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, [t12] nebylo by zachráněno žádné tělo; [t13] ale kvůli vyvoleným [a] budou ony dny zkráceny. [t12]
23 Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte.
24 Povstanou totiž falešní [a] kristové a falešní proroci a budou ukazovat [t14] veliká znamení [b] a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.
25 Hle, všechno jsem vám řekl předem.
26 Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech [t15]‘, nevěřte!
27 Neboť jako když blesk [a] vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. [b]
28 Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“ [a]
29 „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, [a] hvězdy budou padat z [t16] nebe a mocnosti nebes se zatřesou. [b]
30 Potom [t17] se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny [t18] země. [a] A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. [b]
31 A pošle své anděly [a] s mohutným zvukem polnice [b] a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, [t19] od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“
32 „Od fíkovníku [a] se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.
33 Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, [a] že je to blízko, [b] přede dveřmi.
34 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, [a] dokud se toto všechno nestane.
35 Nebe a země [a] pominou, ale má slova jistě nepominou.“
36 „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec. [a]
37 Neboť [a] jak tomu bylo za dnů Noe, [b] tak tomu bude [i] při příchodu [c] Syna člověka.
38 Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, [a] až do dne, kdy Noe vešel do korábu,
39 a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.
40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.
41 Dvě budou mlít na obilném mlýnku, [a] jedna bude vzata a druhá bude zanechána.
42 Bděte [a] tedy, protože nevíte, v který den [t20] váš Pán přijde.
43 To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, [a] zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.
44 Proto i vy buďte připraveni, [a] protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“
45 „Kdo [a] je tedy věrný [b] a rozumný [c] otrok, jehož pán ustanovil [d] nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas?
46 Blahoslavený [a] ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.
47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.
48 Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ‚Můj pán (dlouho nepřichází) [t21]‘
49 a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, [a]
50 přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.
51 Oddělí [t22] ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ [a]
Zjevení 4 : 1
1 Potom [t1] jsem uviděl: Hle, otevřené [a] dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice [b] mluvící se mnou, říkal: „Vystup [c] sem a ukážu [d] ti, co se má stát potom. [t1]“
Zjevení 19 : 1 – 21
1 Potom [a] jsem uslyšel něco jako mocný hlas [b] velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja! [c] Záchrana, [d] sláva [e] i moc náleží našemu [c]Bohu,
2 protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy, [a] neboť odsoudil tu velikou smilnici, která zničila zemi svým smilstvem, a potrestal krev [b] svých otroků(, která je na jejích rukou). [t1]“
3 A řekli podruhé: „Haleluja! Její dým vystupuje na věky věků. [a]“
4 A těch čtyřiadvacet starších [a] a ty čtyři živé bytosti padli na kolena a poklonili [b] se [c]Bohu sedícímu [c] na trůnu se slovy: „Amen. [d] Haleluja.“
5 A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte [a] našeho [c]Boha všichni jeho otroci [b] [a] vy, kdo se ho bojíte, [c] malí i velcí.“ [d]
6 A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod [a] a jakoby zvuk silných hromů: [b] „Haleluja, ujal se kralování [c] Pán, náš [c]Bůh, ten Všemohoucí. [d]
7 Radujme se a jásejme a vzdávejme [t2] mu slávu, [a] protože přišla svatba [b] Beránkova a jeho žena [c] se připravila;
8 a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě [a] čistý kment.“ [b] Tím kmentem jsou spravedlivé [c] činy svatých. [d]
9 A řekl mi: „Napiš: [a] Blahoslavení, [b] kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá [c] [c]Boží slova.“
10 Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok [a] tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. [c]Bohu se pokloň! [b] (Ježíšovo svědectví [c] je [c]Duch) [t3] proroctví.“
11 A uviděl jsem otevřené nebe, [a] a hle, bílý kůň, [b] a ten, kdo na něm seděl, [se jmenoval] Věrný a Pravý; [c] spravedlivě soudí [d] a bojuje.
12 Jeho oči byly [jako] plamen ohně [a] a na hlavě měl mnoho diadémů; [b] má napsané jméno, [c] které nezná nikdo než on sám.
13 Je oblečen do pláště zbroceného [t4] krví [a] a jeho jméno je [t5] Slovo [b] Boží.
14 A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. [a]
15 Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, [a] aby jím bil [b] národy; bude je pást železnou berlou. [c] On (bude šlapat) [t6] lis [d] vína planoucího hněvu [e] Všemohoucího [c]Boha.
16 Na plášti a na svém boku [t7] má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. [a]
17 A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. Mocným hlasem zvolal na všechny ptáky, [a] letící (prostředkem nebe): [b] „Pojďte, shromážděte se k veliké [c]Boží hostině, [c]
18 abyste jedli těla králů a těla vojevůdců [a] a těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech, svobodných i otroků, malých i velikých.“
19 A uviděl jsem šelmu [a] a krále země i jejich [t8] vojska shromážděná, (aby rozpoutali válku proti) [b] tomu, jenž seděl na koni, [c] a proti jeho vojsku.
20 Ale šelma byla zajata a s ní falešný prorok, [a] který před ní činil znamení, [b] jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; ti dva byli za živa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou. [c]
21 Ostatní byli zabiti velikým mečem, [a] který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.
1. Petrův 4 : 17
17 Neboť je čas, aby soud začal [a] od domu [c]Božího. [b] Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec [c] těch, kteří jsou neposlušni [c]Božího evangelia? [d]
Leviticus 19 : 18
18 Nemsti [a] se a nehněvej [t9] se na syny svého lidu, ale miluj [b] svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
Leave a Reply