Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zachování víry
Přísloví 3 : 5 – 6
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
Jakubův 2 : 17 – 18
17 Tak i víra: [a]nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
18 Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ [t12] Ukaž mi tu svou víru bez [t13] skutků a já ti ukážu svou víru [a] na [t14] svých skutcích.
Římanům 5 : 1 – 21
1 Když jsme tedy byli ospravedlněni [a] z víry, [b] máme [t1] pokoj [c] s [c]Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.
2 Skrze něho jsme [vírou] získali přístup [a] k [t2] této milosti, [b] v níž stojíme [c] a chlubíme se nadějí [t3] [c]Boží slávy. [d]
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, [t5] zemřel Kristus v určený čas [a] za bezbožné. [b]
7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. [a]
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho [t6] krví, [a] budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. [b]
10 Jestliže jsme jako nepřátelé [a] byli usmířeni [b] [c]s Bohem smrtí [t7] jeho Syna, tím spíše (jako usmíření) [t8] budeme zachráněni [c] (jeho životem). [t9]
11 A nejen to, chlubíme se také Bohem [t10] skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. [a]
12 Proto jako skrze jednoho člověka [a] vešel do světa hřích [b] a skrze hřích smrt, [c] tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. [d]
13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale [t11] nezapočítává se, když není Zákon. [a]
14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; [a] ten je předobrazem toho budoucího.
15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila [a] ( [c]Boží milost) [b] a dar spravedlnosti v milosti [c] toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
16 A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad [t12] jedním proviněním přinesl odsouzení, [a] kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.
17 Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají [a] hojnost milosti [b] a dar spravedlnosti, [c] budou vládnout [d] v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.
18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi (ospravedlnění k životu). [t13]
19 Jako se skrze neposlušnost [a] jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost [b] jednoho stanou mnozí spravedlivými. [c]
20 Do toho vstoupil Zákon, [a] aby [t14] se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,
21 aby tak, jako vládl hřích ve [t15] smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému [a] skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jakubův 1 : 1 – 27
1 Jakub, [a]otrok [b]Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav [c] dvanácti kmenům, [d]které jsou v rozptýlení. [t1]
2 Pokládejte za velikou [t2] radost, [a] moji bratři, [v3] když upadnete do rozličných pokušení. [t4]
3 Víte, že zkoušení [a] vaší víry [b] působí vytrvalost. [c]
4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, [t5] abyste byli dokonalí [t6] a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
6 Ať však žádá (ve víře) [t7] a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, [a] podobá se mořské vlně, [b] hnané a zmítané větrem. [c]
7 Ať si takový [t8] člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8 je to muž nerozhodný, [t9] nestálý (ve všem, co činí). [t10]
9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení [a]
10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: [a]
11 vyjde slunce se svým žárem [a] a vysuší [b] trávu, její květ opadne [c] a krása jeho [t11] vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v (tom, co činí). [t12]
12 Blahoslavený [a] muž, který snáší zkoušku, [t13] neboť když se osvědčí, dostane věnec [b] života, jejž Pán zaslíbil [c] těm, kdo ho milují. [d]
13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen (ke zlému) [t14] a sám také nikoho nepokouší.
14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. [a]
15 Žádostivost pak počne [a] a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. [b]
16 Nemylte se, [a] moji milovaní [b] bratři.
17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, [a] sestupuje [t15] od Otce světel, u něhož není proměny [b] ani (zatmění z odvrácení). [t16]
18 On se rozhodl a zplodil [a] nás slovem pravdy, [b] abychom byli jakousi prvotinou [c] jeho stvoření.
19 (Víte to), [t17] moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, [a] ale pomalý k mluvení, [b] pomalý k hněvu. [c]
20 Neboť lidským hněvem [t18] se Boží spravedlnost nevypůsobí.
21 Proto odložte [a] veškerou nečistotu [b] a přemíru špatnosti [c] a v tichosti [d] přijměte [e] zaseté [c]slovo, které má moc [f] zachránit vaše duše. [v19]
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle [a] pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody [a] a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený [b] ve svém jednání.
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě [a] svůj jazyk, [b] klame [c] své srdce; [d] jeho zbožnost [e] je marná. [f]
27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před [c]Bohem a Otcem je toto: navštěvovat [a] sirotky a vdovy [b] v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. [c]
Římanům 10 : 17
17 Víra je tedy ze slyšení [t8] zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. [t9]
Židům 2 : 1 – 18
1 Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost [a] tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.
2 Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, [a] bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty, [b]
3 jak unikneme [a] my, zanedbáme-li tak velikou záchranu, [b] která (má svůj původ) [t1] v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli, [c]
4 za [c]Božího spoludosvědčování znameními [a] a divy, [b] rozmanitými (projevy moci) [t2] a udělováním Ducha [c] Svatého podle jeho vůle? [d]
5 Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, [t3] o kterém mluvíme.
6 Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že (jej navštěvuješ)? [t4]
7 Nakrátko [t5] jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou.
8 Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ [a] Tím tedy, že [mu] poddal [t6] všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. [b] Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.
9 Avšak toho, který byl nakrátko [a] postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme (pro utrpení smrti) [t7] ověnčeného slávou a ctí; tak (z milosti Boží) [t8] za [t9] každého okusil smrti. [b]
10 Slušelo se [t10] totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, [a] když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení (učinil dokonalým) [t11] původce [t12] jejich záchrany.
11 Neboť ten, který posvěcuje, [a] i ti, kdo jsou posvěcováni, [b] jsou všichni z jednoho. [c] Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, [d]
12 když říká: ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘ [a]
13 A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ [a] a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ [b]
14 Protože děti mají účast na krvi a těle, [a] podobně i on se jich stal účastným, [b] aby skrze smrt zahladil [t13] toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, [c]
15 a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. [a]
16 Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. [a]
17 A tedy musel být ve všem učiněn podobný [a] bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem [b] v [c]Božích věcech, k usmíření [c] hříchů lidu.
18 Protože sám vytrpěl pokušení, [a] může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.
Matouš 17 : 20
20 On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! [t11] Amen, pravím vám, budete-li mít víru [a] jako zrno hořčice, [b] řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.
Židům 11 : 1 – 40
1 Víra [v1] jest podstata [t2] věcí, v něž doufáme, [a] důkaz [t3] skutečností, [b] které nevidíme. [c]
2 Neboť v ní (naši předchůdci) [t4] dostali svědectví Boží.
3 Vírou rozumíme, že Božím výrokem [a] byly uspořádány světy, [t5] takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. [b]
4 Vírou přinesl [a] Ábel [b] [ [c]Bohu] lepší [c] oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, [d] když [c]Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze (tu víru) [t6] ještě mluví, i když zemřel.
5 Vírou byl Henoch [a] přenesen, aby nespatřil smrt. [b] A nebyl nalezen, protože ho [c]Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil [c] [c]Bohu.
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
7 Vírou dostal Noe [a] pokyn [b] ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží [t8] připravil [t9] koráb k záchraně svého domu. Skrze (svou víru) [t10] odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, [c] která je na základě víry.
8 Vírou uposlechl Abraham, [a] když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; [b] a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. [a]
10 Očekával totiž město [a] mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. [b]
11 Vírou i sama Sára, [a] ač byla [neplodná,] přijala moc k (početí potomka) [t11] a mimo (svůj čas) [t12] [porodila], protože měla za věrného [b] toho, kdo dal slib.
12 Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. [a]
13 Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali [t13] ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli [a] a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci [b] a příchozí na zemi.
14 Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. [a]
15 Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. [a]
16 Avšak touží po lepší [a] vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se [c]Bůh za ně nestydí, [b] je-li nazýván jejich Bohem, [c] neboť jim připravil město. [d]
17 Vírou Abraham obětoval Izáka, [a] když byl zkoušen; [b] ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, [c]
18 o kterém bylo řečeno: ‚(Z Izáka) [t14] bude povoláno tvé símě.‘ [a]
19 Usoudil, že Bůh je mocen [a] křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět (jako předobraz). [t15]
20 Vírou požehnal Izák [a] Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.
21 Vírou Jákob, [a] když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil [t16] se Bohu nad vrcholem své berle‘. [b]
22 Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. [a]
23 Vírou Mojžíš, [a] když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. [b]
24 Vírou Mojžíš, když vyrostl, [t17] odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
25 a vyvolil si raději spolu s Božím lidem [a] snášet útrapy, [t18] než mít dočasný požitek z hříchu. [b]
26 Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu [a] Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. [b]
27 Vírou opustil Egypt [a] a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. [b]
28 Vírou (slavil Hod beránka) [t19] a pokropení [t20] krví, aby se Zhoubce [a] nedotkl jejich prvorozených.
29 Vírou prošli Rudé [a] moře [b] jako po suché zemi, (když se však o to pokusili) [t21] Egypťané, moře je pohltilo.
30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. [a]
31 Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, [t22] protože s pokojem přijala vyzvědače. [a]
32 A co mám ještě říkat? [a] Vždyť by mi nestačil čas, [b] kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, [c] Barákovi, [d] Samsonovi, [e] Jeftovi, [f] Davidovi, [g] Samuelovi [h] a prorocích, [i]
33 kteří skrze víru přemohli královské říše, [a] uskutečnili spravedlnost, [b] dosáhli zaslíbení, [c] zavřeli tlamy lvům, [d]
34 uhasili sílu ohně, [a] unikli ostří meče, [b] nabyli moci ve [t23] slabosti, [c] stali se silnými ve válce, (zahnali na útěk) [t24] vojska cizinců. [d]
35 Ženy dostaly své mrtvé (zpět vzkříšené), [t25] jiní byli mučeni, (a nepřijali vysvobození), [t26] aby dosáhli lepšího [a] vzkříšení,
36 jiní zas zakusili veřejný posměch [a] a bičování, ba i pouta [b] a vězení, [c]
37 byli ukamenováni, [a] rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, [b] toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, [c] trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. [d]
38 Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních [a] a roklinách [t27] země.
39 A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si [a] zaslíbení,
40 protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, [a] nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.
Leave a Reply