Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví vztah s Bohem
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
Jan 6 : 40
40 Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí [a] Syna a věří v něho, měl život věčný; [b] a já ho vzkřísím v poslední den.“
Jan 1 : 10 – 13
10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, [a] a svět ho nepoznal. [b]
11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili [a] z krve [t10] ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
Římanům 5 : 8
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Skutky 3 : 19
19 Učiňte tedy pokání [a] a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,
Efezským 6 : 14 – 20
14 Stůjte [a] tedy opásáni na bedrech [b] pravdou, oblečeni v pancíř [c] spravedlnosti,
15 nohy [a] obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje;
16 k tomu všemu vezměte štít [a] víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy [b] toho Zlého. [c]
17 A vezměte přilbu záchrany a meč [a] Ducha, jímž je Boží slovo. [t13]
18 Každou modlitbou [a] a prosbou [b] se v každý čas [c] modlete duchem [t14] a k tomu bděte [d] s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté, [e]
19 i za mne, [a] aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, [b] abych směle [t15] oznámil tajemství [c] evangelia,
20 pro něž jsem poslem [a] v řetězech, [b] a osmělil [c] se v něm tak, jak mi náleží mluvit.
1. Timoteovi 6 : 12 – 16
12 Bojuj [t9] dobrý boj [t10] víry, chop [a] se věčného života, k němuž jsi byl povolán [b] a pro nějž jsi učinil [t11] dobré vyznání před mnoha svědky. [c]
13 Přikazuji [t12] [ti] před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem [a] dosvědčil dobré vyznání,
14 abys zachoval ten příkaz bez poskvrny [a] a bez úhony až do zjevení [b] našeho Pána Ježíše Krista,
15 které svým časem [a] ukáže blahoslavený [b] a jediný [c] Panovník, Král kralujících a Pán panujících. [d]
16 On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; [a] jeho nikdo z lidí nespatřil [b] a nemůže spatřit. Jemu buď čest [c] a věčná moc. [d] Amen. [e]
Jan 6 : 55 – 59
55 Neboť mé tělo je pravý [t18] pokrm a má krev je pravý [t18] nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně [a] a já v něm.
57 Jako mne poslal [a] živý [b] Otec [c] a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít (na věčnost). [t17]“
59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze [a] v Kafarnaum. [b]
Jan 6 : 50 – 71
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.
51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít (na věčnost). [t17] A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“
52 Židé se hádali [a] mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“
53 Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka [a] a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. [a]
55 Neboť mé tělo je pravý [t18] pokrm a má krev je pravý [t18] nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně [a] a já v něm.
57 Jako mne poslal [a] živý [b] Otec [c] a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít (na věčnost). [t17]“
59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze [a] v Kafarnaum. [b]
60 Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“
61 Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? [a]
62 Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? [a]
63 Duch je ten, který obživuje, [a] tělo nic neznamená. [t19] Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.
64 Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. [t20]
65 A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, [a] pokud mu to není dáno [b] od Otce.“
66 (Z toho důvodu) [t21] mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.
67 Ježíš řekl Dvanácti: [a] „I vy chcete odejít?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života [a]
69 a my jsme uvěřili [a] a poznali, že ty jsi (Kristus, ten Svatý [b] Boží). [t22]“
70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil [t23] jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ [a]
71 To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, [a] neboť ten ho měl zradit, [t24] jeden z Dvanácti.
1. Petrův 3 : 18 – 22
18 Vždyť i Kristus jednou provždy [a] trpěl [t17] za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás [t18] přivedl k [c]Bohu. [b] V těle [c] byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. [d]
19 V něm také přišel a vyhlásil [a] zvěst duchům ve vězení,
20 kteří kdysi neuposlechli, když [c]Boží trpělivost [a] ve dnech Noemových [b] vyčkávala, zatímco byl stavěn [t19] koráb, [c] v němž jen několik, to jest osm [d] duší, [e] bylo zachráněno skrze vodu.
21 Naplnění tohoto předobrazu [t20] — křest — i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, [a] nýbrž jako (odpověď dobrého svědomí Bohu), [t21] skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista,
22 jenž přišel do nebe, [a] byli mu podřízeni andělé, vlády a moci, a je na pravici Boží. [b]
Jan 14 : 6
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Římanům 6 : 23
23 Mzdou [t18] hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný [a] v Kristu Ježíši, našem Pánu.
1. Janův 1 : 8
8 Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, [a] klameme sami sebe a pravda [b] v nás není.
Matouš 28 : 18 – 20
18 Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá [a] pravomoc na nebi i na zemi.
19 Jděte [a] [tedy] a čiňte [t10] učedníky [b] ze všech národů, [c] křtěte [t10] je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého [d]
20 a učte [t10] je zachovávat [a] všechno, co jsem vám přikázal. [b] A hle, já jsem s vámi [c] po všechny dny až do skonání tohoto věku. [d] [Amen.]“
Jan 20 : 19 – 24
19 Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu [a] před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ [b]
20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. [a] I zaradovali [b] se učedníci, když uviděli Pána.
21 [Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ [a]
22 Po těchto slovech (na ně dechl) [v5] a řekl jim: „Přijměte [a] Ducha Svatého.
23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. [a]“
24 Tomáš zvaný Didymos, [a] jeden z Dvanácti, [b] však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
Římanům 3 : 23
23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, [a]
Židům 10 : 24
24 a buďme pozorní jedni k druhým, [t12] (abychom se rozněcovali v) [t13] lásce a dobrých skutcích. [a]
Jan 10 : 1 – 42
1 „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká [t1] tam odjinud, to je zloděj [a] a lupič.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř [a] ovcí.
3 Tomu hlídač [t2] otevírá a ovce slyší jeho [t3] hlas; [a] své ovce volá jménem a vyvádí je.
4 Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6 Ježíš jim pověděl toto přirovnání, [a] ale oni nepochopili, co jim tím (chtěl říci). [t4]
7 Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem [a] (dveře pro ovce). [t5]
8 Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet [a] a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
11 Já jsem ten dobrý pastýř. [a] Dobrý pastýř pokládá svou duši [b] za ovce.
12 Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.
13 Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,
15 jako Otec [a] zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám [t7] za ovce.
16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. [t8] I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, [a] jeden pastýř.
17 Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, [t9] abych ji zase přijal.
18 Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc [t10] ji položit, a mám moc [t10] ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. [a]
20 Mnozí z nich říkali: „Má démona [a] a blázní. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“
22 Nastal svátek Posvěcení chrámu [v11] v Jeruzalémě. Byla zima.
23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. [a]
24 Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, [a] řekni nám to otevřeně.“ [b]
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, [a] které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26 Ale vy nevěříte, protože nejste [a] z mých ovcí.
27 Mé ovce slyší můj hlas, [a] já je znám, [b] jdou za mnou [t12]
28 a já jim dávám život věčný; [a] nezahynou (na věčnost) [b] a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29 (Můj Otec, [a] který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže) [t13] vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30 Já a Otec jsme jedno.“ [a]
31 Židé se opět chopili kamenů, [a] aby jej ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne (chcete kamenovat)? [t14]“
33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ [a]
34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? [a]
35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo [a] —
36 proč mně, kterého Otec posvětil [a] a poslal [b] na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?
37 Nečiním-li skutky [a] svého Otce, nevěřte mi!
38 Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, [t15] že Otec je ve mně a já v Otci.“ [a]
39 Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. [a]
40 A odešel opět za Jordán, [a] na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal [t16] tam.
41 Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, [a] avšak všechno, co Jan o něm řekl, [b] byla pravda.“
42 A mnozí tam v něho uvěřili. [a]
Leave a Reply