Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ve stoje
Žalmy 1 : 1
1 Blahoslavený [v1] je muž, který nežije [t2] podle rady [t3] ničemů, na cestě hříšníků [a] se nezastaví a (v zasedání [v4] posměvačů [b] neusedne,) [t5]
2. Timoteovi 3 : 12
12 Všichni, kdo chtějí zbožně [a] žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. [b]
Jakubův 5 : 11
11 Hle, blahoslavíme [a] ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově [b] vytrvalosti a viděli jste, (jaký konec [c] mu Pán připravil). [t5] Neboť Pán je velmi soucitný [d] a milostivý. [e]
Ezechiel 2 : 1
1 Tu mi řekl: Lidský synu, [t1] postav se na nohy, chci s tebou mluvit.
Židům 11 : 1 – 40
1 Víra [v1] jest podstata [t2] věcí, v něž doufáme, [a] důkaz [t3] skutečností, [b] které nevidíme. [c]
2 Neboť v ní (naši předchůdci) [t4] dostali svědectví Boží.
3 Vírou rozumíme, že Božím výrokem [a] byly uspořádány světy, [t5] takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. [b]
4 Vírou přinesl [a] Ábel [b] [ [c]Bohu] lepší [c] oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, [d] když [c]Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze (tu víru) [t6] ještě mluví, i když zemřel.
5 Vírou byl Henoch [a] přenesen, aby nespatřil smrt. [b] A nebyl nalezen, protože ho [c]Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil [c] [c]Bohu.
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
7 Vírou dostal Noe [a] pokyn [b] ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží [t8] připravil [t9] koráb k záchraně svého domu. Skrze (svou víru) [t10] odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, [c] která je na základě víry.
8 Vírou uposlechl Abraham, [a] když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; [b] a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. [a]
10 Očekával totiž město [a] mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. [b]
11 Vírou i sama Sára, [a] ač byla [neplodná,] přijala moc k (početí potomka) [t11] a mimo (svůj čas) [t12] [porodila], protože měla za věrného [b] toho, kdo dal slib.
12 Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. [a]
13 Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali [t13] ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli [a] a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci [b] a příchozí na zemi.
14 Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. [a]
15 Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. [a]
16 Avšak touží po lepší [a] vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se [c]Bůh za ně nestydí, [b] je-li nazýván jejich Bohem, [c] neboť jim připravil město. [d]
17 Vírou Abraham obětoval Izáka, [a] když byl zkoušen; [b] ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, [c]
18 o kterém bylo řečeno: ‚(Z Izáka) [t14] bude povoláno tvé símě.‘ [a]
19 Usoudil, že Bůh je mocen [a] křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět (jako předobraz). [t15]
20 Vírou požehnal Izák [a] Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.
21 Vírou Jákob, [a] když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil [t16] se Bohu nad vrcholem své berle‘. [b]
22 Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. [a]
23 Vírou Mojžíš, [a] když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. [b]
24 Vírou Mojžíš, když vyrostl, [t17] odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
25 a vyvolil si raději spolu s Božím lidem [a] snášet útrapy, [t18] než mít dočasný požitek z hříchu. [b]
26 Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu [a] Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. [b]
27 Vírou opustil Egypt [a] a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. [b]
28 Vírou (slavil Hod beránka) [t19] a pokropení [t20] krví, aby se Zhoubce [a] nedotkl jejich prvorozených.
29 Vírou prošli Rudé [a] moře [b] jako po suché zemi, (když se však o to pokusili) [t21] Egypťané, moře je pohltilo.
30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. [a]
31 Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, [t22] protože s pokojem přijala vyzvědače. [a]
32 A co mám ještě říkat? [a] Vždyť by mi nestačil čas, [b] kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, [c] Barákovi, [d] Samsonovi, [e] Jeftovi, [f] Davidovi, [g] Samuelovi [h] a prorocích, [i]
33 kteří skrze víru přemohli královské říše, [a] uskutečnili spravedlnost, [b] dosáhli zaslíbení, [c] zavřeli tlamy lvům, [d]
34 uhasili sílu ohně, [a] unikli ostří meče, [b] nabyli moci ve [t23] slabosti, [c] stali se silnými ve válce, (zahnali na útěk) [t24] vojska cizinců. [d]
35 Ženy dostaly své mrtvé (zpět vzkříšené), [t25] jiní byli mučeni, (a nepřijali vysvobození), [t26] aby dosáhli lepšího [a] vzkříšení,
36 jiní zas zakusili veřejný posměch [a] a bičování, ba i pouta [b] a vězení, [c]
37 byli ukamenováni, [a] rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, [b] toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, [c] trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. [d]
38 Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních [a] a roklinách [t27] země.
39 A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si [a] zaslíbení,
40 protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, [a] nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.
Židům 4 : 12
12 Neboť [c]Boží [c]slovo [a] je živé, [b] činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; [c] proniká až do rozdělení duše a ducha, [d] kloubů a morku a je schopné rozsoudit [e] myšlenky a postoje [t9] srdce.
Galatským 5 : 22 – 25
22 Ovocem [a] [c]Ducha je však láska, [b] radost, pokoj, [c] trpělivost, laskavost, [d] dobrota, [e] věrnost, [t15]
23 mírnost, [a] sebeovládání. [b] Proti takovým není žádný zákon.
24 Ti, kdo patří Kristu [Ježíši], ukřižovali [a] tělo s jeho vášněmi [b] a žádostmi. [c]
25 (Jsme-li Duchem živi), [t16] Ducha také následujme. [t17]
Skutky 15 : 1 – 41
1 Tu sestoupili [a] někteří z Judska a začali bratry [b] učit: „Nebudete-li obřezáni [c] podle Mojžíšova obyčeje, [d] nemůžete být zachráněni.“
2 Když se s nimi Pavel a Barnabáš dostali do sporu [a] a velké [t1] hádky, stanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí k apoštolům a starším [b] do Jeruzaléma [c] a budou o této sporné otázce [d] jednat.
3 Vypraveni [a] tedy církví, procházeli Fénicií [b] a Samařskem, vyprávěli [c] o obrácení [t2] pohanů a všem bratrům působili velikou radost. [d]
4 Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a oznámili, co všechno s nimi Bůh učinil. [a]
5 Tu povstali někteří, kteří uvěřili [a] ze strany [b] farizeů, [c] a říkali, že se pohané musí obřezávat a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon.
6 Apoštolové a starší se shromáždili, aby tu věc prozkoumali. [t3]
7 Když došlo k velkému sporu, [t4] povstal Petr a řekl jim: „Muži bratři, [a] víte, že si mě [c]Bůh odedávna [b] mezi vámi [t5] vyvolil, [c] aby skrze má ústa [d] pohané uslyšeli [c]slovo evangelia a uvěřili. [e]
8 A [c]Bůh, jenž zná lidská srdce, [a] jim vydal svědectví, když jim dal [c]Ducha Svatého [b] tak jako i nám [c]
9 a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, když vírou [a] očistil [b] jejich srdce.
10 Proč tedy nyní pokoušíte [a] [c]Boha a chcete vložit na šíji učedníků [b] jho, [c] které nebyli schopni unést ani naši otcové ani my?
11 Ale věříme, že jsme zachráněni milostí [t6] Pána Ježíše stejně [t7] jako oni. [v8] “
12 Celé shromáždění [t9] utichlo [a] a poslouchalo Barnabáše a Pavla, kteří podrobně vypravovali, jaká znamení a divy [b] učinil Bůh skrze ně mezi pohany.
13 Když domluvili, [t10] řekl Jakub: [a] „Muži bratři, poslyšte mne!
14 Šimon [a] pověděl, jak se Bůh předem postaral, [t11] aby z pohanů vybral [t12] lid [b] pro své jméno. [t13]
15 A s tím se shodují slova proroků, neboť [t14] je napsáno:
16 ‚Potom se vrátím a znovu postavím Davidův zbořený stánek, jeho trosky znovu vystavím a vztyčím jej,
17 aby i ostatní lidé horlivě hledali Pána, všechny národy, (nad nimiž je vzýváno moje jméno,) [t15] praví Pán, [ten,] který toto (činí.
18 Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.‘) [t16]
19 Proto soudím, [a] abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí [b] k Bohu,
20 ale napsali jim, aby se zdržovali toho, co bylo poskvrněno modloslužbou, [a] smilstva, [b] zardoušeného [t17] a krve. [c]
21 Neboť Mojžíš má ode dávných pokolení v každém městě své hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“ [a]
22 Potom apoštolové a starší s celou církví usoudili, že s Pavlem a Barnabášem pošlou do Antiochie [a] muže, které mezi sebou vybrali. Poslali Judu zvaného Barsabáš a Silase, [b] přední muže mezi bratřími.
23 (Po nich poslali tento list): [t18] „Apoštolové a starší(, vaši bratři,) [t19] bratřím z pohanů v Antiochii, [a] Sýrii [b] a Kilikii [c] pozdrav. [d]
24 Doslechli jsme se, že vás někteří, [a] [kteří vyšli] z nás, zneklidnili [b] svými slovy a zmátli vaše duše, [když říkali, že je třeba dát se obřezat a zachovávat Zákon,] ačkoliv jsme jim to nenařídili.
25 Došli jsme k jednomyslnosti [a] a usoudili jsme, že vybereme muže, které k vám pošleme s našimi milovanými [b] Barnabášem a Pavlem,
26 lidmi, kteří nasadili (svůj život) [t20] pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.
27 Posíláme tedy Judu a Silase a oni vám totéž oznámí ústně. [t21]
28 Neboť tak usoudil [a] Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno [b] než tyto nezbytnosti:
29 zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi.“ [a]
30 Byli tedy propuštěni a sestoupili [a] do Antiochie; tam shromáždili množství [b] věřících a odevzdali jim dopis.
31 Když jej přečetli, zaradovali [a] se z toho povzbuzení. [b]
32 Juda a Silas, kteří sami také byli proroky, [a] mnohým slovem povzbudili [b] a posílili [c] bratry. [d]
33 Zůstali tam nějaký čas; potom je bratři s pokojem [a] propustili k těm, kteří je poslali.
34 Silas se však rozhodl zůstat.
35 Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili [a] a s mnohými jinými zvěstovali Pánovo slovo. [b]
36 Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme bratry ve všech městech, ve kterých jsme zvěstovali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.“
37 Barnabáš chtěl vzít s sebou také Jana, nazývaného Marek. [a]
38 Pavel však nepokládal za správné brát ho s sebou, protože se v [t22] Pamfylii od nich odloučil [a] a nešel s nimi do díla.
39 Vznikla z toho ostrá hádka, [a] takže se od sebe oddělili. Barnabáš vzal s sebou Marka a vyplul na Kypr. [b]
40 Pavel si vybral Silase [a] , a když ho bratři [b] svěřili [c] Pánově milosti, vyšel.
41 Procházel Sýrií a Kilikií [a] a posiloval [b] církve.
1. Korintským 14 : 1 – 40
1 Usilujte [t1] o lásku a dychtěte [a] po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.
2 Neboť kdo mluví jazykem, [a] nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, [t2] duchem mluví tajemství. [b]
3 Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, [a] povzbuzení [t3] a útěše.
4 Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje [a] církev. [t4]
5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. [a] Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. [t4]
6 Tedy, bratři, [a] kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, [b] v poznání, [c] v proroctví nebo vyučování? [d]
7 Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou [a] Kdyby (nevydávaly různé tóny), [t5] jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?
8 A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? [a]
9 Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.
10 Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, [t6] a žádný není (bez významu). [t7]
11 Jestliže neznám význam jazyka, [t8] budu cizincem [t9] pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem [t9] pro mne.
12 Tak i vy, poněvadž (horlivě usilujete) [t10] o duchovní projevy, snažte se, [t11]abyste se v nich rozhojňovali [a] pro budování církve. [b]
13 Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14 Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl [a] je bez užitku.
15 Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat [a] chvály i myslí.
16 Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, [t12] jak by mohl (přítomný prostý člověk) [t13] k tvému díkůvzdání [a] říci ‚Amen‘, [b] když neví, co říkáš?
17 Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. [a]
18 Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
19 ale v církvi [a] — abych poučil i druhé — chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.
20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; [a] ve zlém [b] buďte jako nemluvňata, [c] ale v myšlení buďte dospělí. [t14]
21 V Zákoně je napsáno: [a] ‚Jinými jazyky a rty cizinců [t15] budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.
22 Jazyky nejsou tedy znamením [t16] pro věřící, [a] nýbrž pro nevěřící, [b] proroctví [c] však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Když by se tedy sešel [t17] celý sbor [a] a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí [t18] lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? [b]
24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, [t18] bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, [a] pokloní se [c]Bohu [b] a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je [c]Bůh!‘ [c]
26 Co z toho tedy [a] plyne, [t19] bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, [b] má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; [c] všechno ať je k budování.
27 Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. [a]
28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění [t20] mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. [t21]
31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32 Duchové proroků se podřizují prorokům,
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
34 vaše ženy nechť ve shromážděních [a] mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, [b] jak praví i Zákon.
35 Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. [a]
36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37 Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, [a] ať uznává, že to, co vám píšu, (je Pánovo přikázání). [t23]
38 Jestliže to někdo neuznává, (sám nebude uznáván). [t24]
39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte [a] prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [a]
Efezským 4 : 1 – 32
1 Prosím [t1] vás tedy já, vězeň [a] v Pánu, abyste vedli život [t2] hodný [b] toho povolání, [c] (které jste obdrželi), [t3]
2 s veškerou pokorou [a] a mírností, [b] s trpělivostí [c] se navzájem snášeli [d] v lásce [e]
3 a usilovali zachovávat jednotu [a] Ducha ve svazku [t4] pokoje. [b]
4 Je jedno tělo [a] a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni [b] v jedné naději svého povolání;
5 jeden Pán, [a] jedna víra, jeden křest;
6 jeden Bůh [a] a Otec všech, ten (nade všemi, skrze všechny a ve všech [nás]). [t5]
7 Ale každému z nás byla dána [a] milost [b] podle míry Kristova obdarování.
8 Proto praví: ‚Vystoupil do výše, (odvedl s sebou zajatce) [t6] [a] dal dary lidem.‘ [a]
9 Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že [nejprve] i sestoupil (do nejnižších částí země)? [t7]
10 Ten, jenž sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, [a] aby naplnil všechno.
11 A on dal jedny apoštoly, [a] jiné proroky, [b] některé evangelisty, [c] jiné pastýře [d] a učitele,
12 aby připravili [t8] svaté [a] k dílu služby, k vybudování [b] těla Kristova,
13 dokud nedospějeme všichni k jednotě [a] víry a plného poznání [b] Syna [c]Božího, v dospělého [t9] muže, v míru postavy [t10] Kristovy plnosti, [c]
14 abychom již více nebyli jako děti, [a] zmítáni vlnami a hnáni každým větrem [b] učení v lidské nestálosti, [t11] v chytráctví [c] k (nastražené cestě) [t12] bludu, [d]
15 nýbrž abychom (byli pravdiví v lásce a rostli) [t13] všemi způsoby v toho, který je hlavou, [a] v Krista.
16 Z něho celé tělo, [a] spojované a držené pohromadě (pomocí každého kloubu podpory), [t14] která je podle činnosti (a míry) [t15] jedné každé části, (bere výživu pro svůj růst) [t16] ke svému vybudování v lásce.
17 Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili [t17] tak, jako žijí [t18] pohané, [t19] v marnosti [a] své mysli.
18 Mají zatemněné [a] myšlení a jsou odcizeni [b] od [c]Božího života pro nevědomost, [c] která je v nich kvůli zatvrzelosti [d] jejich srdce.
19 Otupěli a oddali se bezuzdnosti, [t20] aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. [a]
20 Vy však jste se (o Kristu takto neučili), [t21]
21 pokud jste jej vskutku slyšeli [a] a byli v něm vyučeni [b] tak, jak je pravda v Ježíši,
22 že totiž máte odložit [a] toho starého člověka, [b] který žije podle dřívějšího způsobu života [c] a hyne [t22] v [t23] klamných [d] žádostech,
23 obnovovat se [t24] duchem své mysli [a]
24 a obléknout [a] toho nového člověka, který byl stvořen [b] podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. [t25]
25 Proto odložte [a] lež [b] a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním,‘ [c] neboť jsme údy (téhož těla). [t26]
26 ‚Hněvejte se, [a] a nehřešte;‘ [b] slunce ať nezapadá [c] nad vaším hněvem.
27 Nedávejte místo [t27] Ďáblu. [a]
28 Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje [a] a dělá [vlastníma] rukama [b] něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. [t28]
29 Z vašich úst ať nevychází žádné špatné [t29] slovo, [a] nýbrž (jen takové, které je) [t30] dobré k potřebnému budování, [b] aby dalo milost [c] těm, kdo je slyší.
30 A nezarmucujte [c]Ducha Svatého [a] [c]Božího, jímž [t31] jste byli zapečetěni [b] ke dni vykoupení. [c]
31 Všechna hořkost, [a] zuřivost, hněv, [b] křik [c] a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. [d]
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
2. Timoteovi 3 : 16
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Leave a Reply