Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Vánoce
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 1 : 14
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
Jeremiáš 10 : 2 – 5
2 Toto praví Hospodin: Neučte se cestě [v1] pohanských národů a nebeských znamení [v2] se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.
3 Vždyť náboženské zvyklosti [t3] národů jsou nicotnost. [a] (Vezmou třeba) [t4] kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. [b]
4 Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho [t5] upevní, aby se nekymácelo.
5 Jejich bohové jsou jako (strašák v okurkovém poli;) [t6] nemluví, [t7] musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože (nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou.) [t8]
Matouš 1 : 18 – 25
18 S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. [a] Dříve než se sešli, [t6] zjistilo se, (že je těhotná) [t7] z Ducha Svatého.
19 Její muž [v8] Josef byl (spravedlivý, [a] ale nechtěl) [t9] ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit [b] ji tajně. [c]
20 Když to rozvážil, [a] hle, Pánův anděl [b] se mu ukázal ve snu [c] a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se [d] přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. [e]
21 Porodí syna a (dáš mu jméno) [t10] Ježíš, [t11] neboť on vysvobodí svůj lid z jeho [t12] hříchů.“ [a]
22 To všechno se událo, aby se naplnilo, [v13] co bylo řečeno od Pána skrze proroka:
23 ‚Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají [a] mu jméno Immanuel‘, [b] [v14] což v překladu znamená: ‚ [c]Bůh s námi.‘ [c]
24 Když se Josef probudil [t15] ze spánku, učinil, [a] jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu.
25 Ale nepoznal [t16] ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A dal [a] mu jméno Ježíš.
Matouš 2 : 11
11 Vešli do domu [v10] a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili [a] se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: [b] zlato, kadidlo [t11] a myrhu. [c]
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
Matouš 6 : 33
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Lukáš 1 : 46 – 47
46 A Marie řekla:
47 „Má [v34] duše [a] velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, [b]
Matouš 2 : 1 – 12
1 Když [a] se Ježíš narodil v judském Betlémě [b] za dnů krále Heroda, [v1] hle, mágové [v2] od východu přišli do Jeruzaléma
2 a říkali: „Kde je ten narozený král [a] Židů? [b] Spatřili jsme jeho hvězdu, [c] (když vycházela), [t3] a přišli jsme se mu poklonit.“ [d]
3 Když to uslyšel král Herodes, (znepokojil se) [t4] a s ním celý Jeruzalém. [a]
4 Shromáždil všechny velekněze a (učitele Zákona) [v5] z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš [t6] narodit.
5 Oni mu řekli: „V judském Betlémě; [a] neboť tak je napsáno [t7] skrze proroka:
6 ‚A ty, Betléme,‘ země Judova, vůbec nejsi ‚nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.‘ [a]“
7 Tehdy Herodes tajně [a] zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na (čas, kdy se hvězda ukazovala), [t8]
8 poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ [a]
9 Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, (když vycházela), [a] šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10 Když spatřili hvězdu, nesmírně [t9] se zaradovali.
11 Vešli do domu [v10] a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili [a] se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: [b] zlato, kadidlo [t11] a myrhu. [c]
12 A poněvadž dostali ve snu [a] pokyn, [b] aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou.
1. Timoteovi 6 : 17
17 Těm, kteří jsou bohatí [a] v nynějším věku, [b] přikazuj, [c] ať nesmýšlejí povýšeně [d] a nedoufají [e] v nejisté bohatství, [f] nýbrž v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje k požitku; [g]
Matouš 2 : 2
2 a říkali: „Kde je ten narozený král [a] Židů? [b] Spatřili jsme jeho hvězdu, [c] (když vycházela), [t3] a přišli jsme se mu poklonit.“ [d]
Lukáš 2 : 1 – 52
1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení [a] od císaře Augusta, [v1] aby byl po celém obydleném světě [t2] proveden soupis obyvatelstva.
2 Tento (soupis [a] se konal před tím soupisem, který byl proveden, když) [t3] v Sýrii vládl Quirinius. [v4]
3 I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města.
4 Také Josef vyšel [t5] z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, [a] neboť byl z domu a rodu Davidova, [b]
5 aby se dal zapsat s Marií, (svou snoubenkou), [t6] která byla těhotná.
6 Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, [a] aby porodila.
7 I porodila svého (syna, toho prvorozeného), [t7] zavinula ho do plenek a položila do jeslí, [t8] protože pro ně nebylo místo v útulku [t9] pro pocestné.
8 V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku [t10] a v noci drželi hlídky nad svým stádem.
9 A hle, postavil se k nim Pánův anděl [a] a Pánova [t11] sláva [b] je ozářila; [c] i zmocnil se jich veliký strach. [d]
10 Anděl jim řekl: „Nebojte [a] se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu [b] o veliké radosti, která bude pro všechen lid,
11 že se vám dnes [t12] narodil Zachránce, [a] který je (Kristus Pán), [t13] v městě Davidově.
12 Toto vám bude znamením: [a] Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“
13 A náhle [a]se s andělem objevilo [t14] množství nebeského vojska [b] chválícího [c] [c]Boha a říkajícího:
14 „Sláva na výsostech [a] Bohu a na zemi pokoj (mezi lidmi Božího zalíbení). [t15]“
15 A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, (začali si pastýři mezi sebou říkat): [t16] „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, [t17] co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“
16 Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.
17 Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno.
18 A všichni, kdo to uslyšeli, užasli [a] nad tím, co jim pastýři řekli.
19 Marie však (toto všechno) [t18] uchovávala ve svém srdci [a] a rozvažovala o tom.
20 Pastýři se pak navrátili, oslavujíce [a] a chválíce [b] Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.
21 Když se naplnilo [a] osm dní, aby byl obřezán, [b] (dali mu) [t19] jméno Ježíš; [c] byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.
22 A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána,
23 jak je napsáno v Pánově zákoně: ‚Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, [t20] bude nazván svatý Pánu‘, [a]
24 a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, ‚párek hrdliček nebo dvě holoubata‘. [a]
25 A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý [a] a zbožný, očekávající [b] potěšení [c] Izraele, a Duch Svatý [d] byl na něm.
26 Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, [t21] že nespatří smrt, [a] dokud neuvidí Pánova Mesiáše. [t22]
27 Ten přišel (v Duchu) [t23] do chrámu. Když rodiče přinesli [t24] chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje [a] Zákona,
28 on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil [a] Bohu a řekl:
29 „Nyní, [v25] Panovníku, [t26] podle svého výroku propouštíš svého otroka [a] v pokoji, [b]
30 neboť mé oči spatřily tvou záchranu, [a]
31 kterou jsi připravil před tváří všech lidí,
32 světlo ke zjevení národům [t27] a slávu tvého lidu Izraele.“
33 (Jeho otec a) [t28] matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.
34 Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu [a] a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno —
35 i tvou vlastní duší pronikne meč [a] — aby bylo zjeveno myšlení [b] mnohých srdcí.“ [c]
36 A byla tam prorokyně [a] Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta (již byla velmi pokročilého věku); [t29] s mužem žila sedm let od svého panenství
37 a vdovou [a] byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty [b]a prosbami sloužila [c] Bohu dnem i nocí. [d]
38 A v té hodině přistoupila, děkovala [t30] Bohu a říkala [t31] o něm všem, kteří očekávali [a] vykoupení [b] Jeruzaléma. [t32]
39 A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. [a]
40 Dítě pak rostlo [a] a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla (s ním). [t33] [b]
41 Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc. [t34]
42 Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali do Jeruzaléma, jak bylo o této slavnosti zvykem. [a]
43 A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to (jeho rodiče) [t35] zpozorovali.
44 Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.
45 A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
46 I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí [a] uprostřed učitelů, [b] naslouchá jim a vyptává se jich.
47 Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností [t36] a odpověďmi.
48 Když ho rodiče spatřili, zhrozili [a] se a jeho matka mu řekla: „Synu, [t37] co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“
49 A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že (musím [v38] být ve věcech svého Otce)? [t39]“
50 Ale oni neporozuměli [a] tomu slovu, které jim pověděl.
51 I sestoupil [t40] s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. [a] Jeho matka pečlivě uchovávala (všechna tato slova) [t41] ve svém srdci. [b]
52 A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu [a] a v přízni [t42] u Boha i u lidí. [b]
Lukáš 2 : 8
8 V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku [t10] a v noci drželi hlídky nad svým stádem.
Efezským 4 : 20 – 27
20 Vy však jste se (o Kristu takto neučili), [t21]
21 pokud jste jej vskutku slyšeli [a] a byli v něm vyučeni [b] tak, jak je pravda v Ježíši,
22 že totiž máte odložit [a] toho starého člověka, [b] který žije podle dřívějšího způsobu života [c] a hyne [t22] v [t23] klamných [d] žádostech,
23 obnovovat se [t24] duchem své mysli [a]
24 a obléknout [a] toho nového člověka, který byl stvořen [b] podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. [t25]
25 Proto odložte [a] lež [b] a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním,‘ [c] neboť jsme údy (téhož těla). [t26]
26 ‚Hněvejte se, [a] a nehřešte;‘ [b] slunce ať nezapadá [c] nad vaším hněvem.
27 Nedávejte místo [t27] Ďáblu. [a]
Ester 9 : 22
22 jako dnů, v nichž si Judejci odpočinuli od svých nepřátel, a jako měsíce, který se jim obrátil ze žalu v radost a ze smutku [a] v slavnostní den; aby je zachovávali jako dny hostiny a radosti a aby posílali (jeden druhému) [t10] dárky [t11] a dary chudým.
Matouš 2 : 16
16 Když Herodes uviděl, že ho mágové oklamali, [a] velice se rozlítil [b] a dal [t13] pobít všechny chlapce v Betlémě i v celém jeho okolí, od dvouletých níže, podle času, který vyzvěděl od mágů.
Jeremiáš 10 : 1 – 6
1 Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský.
2 Toto praví Hospodin: Neučte se cestě [v1] pohanských národů a nebeských znamení [v2] se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.
3 Vždyť náboženské zvyklosti [t3] národů jsou nicotnost. [a] (Vezmou třeba) [t4] kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. [b]
4 Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho [t5] upevní, aby se nekymácelo.
5 Jejich bohové jsou jako (strašák v okurkovém poli;) [t6] nemluví, [t7] musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože (nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou.) [t8]
6 Není nikdo jako ty, [t9] Hospodine. Jsi velký, [a] (velké a mocné je tvé jméno.) [t10]
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
Jeremiáš 10 : 2 – 4
2 Toto praví Hospodin: Neučte se cestě [v1] pohanských národů a nebeských znamení [v2] se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.
3 Vždyť náboženské zvyklosti [t3] národů jsou nicotnost. [a] (Vezmou třeba) [t4] kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. [b]
4 Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho [t5] upevní, aby se nekymácelo.
Kolossenským 3 : 1 – 296
1 Jestliže jste tedy s Kristem vstali, [t1] usilujte [t2] o to, co je nahoře, [a] kde Kristus sedí na Boží pravici. [b]
2 Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. [a]
3 Neboť jste zemřeli [a] a váš život je ukryt [b] s Kristem v Bohu.
4 A když se ukáže Kristus, váš [t3] život, [a] tehdy i vy se s ním ukážete [b] ve slávě.
5 Umrtvěte [a] tedy [své] údy, které jsou na zemi: smilstvo, [b] nečistotu, [c] vášeň, zlou žádost a lakomství, [d] které je modloslužbou.
6 (Pro tyto věci) [t4] přichází Boží hněv [a] [na (syny neposlušnosti) [b]].
7 I vy jste (tak kdysi [a] jednali), [t5] když jste v nich žili.
8 Ale nyní odložte [a] to všechno: hněv, [b] vztek, [c] špatnost, [d] rouhání [t6] a nemístné řeči [t7] ze svých úst.
9 Nelžete [a] jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka [b] s jeho skutky
10 a oblékli toho nového, [a] který se obnovuje [b] (k pravému poznání podle obrazu) [t8] toho, který ho stvořil. [c]
11 Potom tu už není Řek a Žid, [a] obřízka a neobřízka, [b] barbar, [c] Skytha, [v9] otrok a svobodný, [d] ale všechno a ve všem [e] Kristus.
12 Oblečte [a] se tedy jako vyvolení [b] [c]Boží, svatí [c] a milovaní, [d] v (slitovný soucit,) [t10] dobrotu, pokoru, [e] vlídnost [t11] a trpělivost. [f]
13 Snášejte [t12] se navzájem a odpouštějte [a] si, má-li kdo něco [t13] proti druhému. Jako [b] Pán [t14] odpustil vám, odpusťte i vy.
14 A nad to všechno mějte lásku, [a] která je poutem dokonalosti. [b]
15 Pokoj [a] Kristův [t15] ať rozhoduje [t16] ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni [b] v jednom těle. A buďte vděčni. [c]
16 [c]Slovo Kristovo [a] ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte [b] a (s vděčností) [t17] zpívejte [c]Bohu [t18] (ve svých srdcích) [t19] chvalozpěvy, [c] oslavné zpěvy a duchovní písně.
17 A všechno, cokoli činíte [a] slovem [b] nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte [c] [c]Bohu a Otci.
18 Ženy, [a] podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu.
19 Muži, [a] milujte své ženy a (nebuďte k nim příkří). [t20]
20 Děti, [a] poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé (v Pánu). [t21]
21 Otcové, nedrážděte [a] své děti, aby nemalomyslněly.
22 Otroci, [a] poslouchejte ve všem pozemské [t22] pány, ne jen naoko, [b] jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojíce [c] se Pána. [t23]
23 Cokoli děláte, [a] dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem.
24 Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví. [a] Pánu Kristu služte! [t24]
25 Neboť kdo (činí zlé), [t25] dostane zpět to, co zlého učinil. [a] (Bůh nikomu nestraní). [t26]
Leave a Reply