Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví úsměv
Přísloví 15 : 13 – 14
13 Radostné srdce [a] (prospívá tváři,) [t16] ale s bolestí srdce přichází ubitý duch.
14 Srdce [t17] rozumného [a] bude hledat [t18] poznání, avšak ústa hlupáků se budou pást na hlouposti. [t19]
Přísloví 17 : 22
22 Radostné srdce prospívá [a] jako lék, [t31] ale ubitý [t32] duch vysušuje kosti. [t33]
Žalmy 139 : 1 – 24
1 Pro vedoucího chval. [t1] Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval [a] a (znáš mě.) [t2]
2 Ty víš, kdy si sedám [a] a kdy vstávám [b] — už dávno znáš [t3] mé úmysly. [c]
3 Rozebrals [t4] mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. [a]
4 Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. [a]
5 Oblehls mě zezadu i zepředu [t5] a položils na mě svou dlaň. [a]
6 Úžasné poznání! [a] Úplně mě přesahuje! [t6] To nezvládám! [t7]
7 Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? [v8]
8 Vystoupím-li na nebesa, [a] tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, [b] jsi i tam.
9 (Když se vznesu na křídlech jitřenky) [t9] a usadím se (za koncem moře,) [t10]
10 i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice [a] se mě chopí.
11 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje [t11] tma, i noc se kvůli mně stane světlem. [t12]
12 Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. [a]
13 Vždyť tys utvořil [a] mé ledví, [t13] utkal [b] jsi mě v lůně [c] mé matky.
14 Vzdávám [a] ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.
15 Před tebou nebyla skryta má kostra, [a] když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách [b] země.
16 Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy [a] se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17 A jak vzácné [t14] jsou pro mě tvé úmysly, [t15] Bože! Jak mnoho jich je! [t16]
18 Kdybych je chtěl spočítat, [t17] je jich víc než písku! [a] Procitnu a již [t18] jsem s tebou.
19 Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte [a] ode mě, vy, kdo proléváte krev. [t19]
20 Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky. [t20]
21 Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? [a] A pociťovat odpor [b] proti těm, kdo proti tobě povstávají?
22 (Mám je v dokonalé nenávisti;) [t21] jsou mi za nepřátele.
23 Vyzpytuj [a] mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě [b] a poznej mé myšlení [c]
24 a pohleď, není-li ve mně cesta [a] trápení, a veď [b] mě cestou [c] věčnosti! [d]
Genesis 6 : 1 – 22
1 Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery,
2 (synové Boží) [a] viděli, že lidské dcery jsou hezké, [t1] a brali si za ženy všechny, které si přáli.
3 A Hospodin řekl: Můj duch nebude (v člověku) [t2] přebývat [t3] navěky, protože je tělo. [a] Jeho dnů bude sto dvacet let. [v4]
4 V oněch dnech byli na zemi obři [t5] — a také potom, když synové Boží vcházeli [v6] k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní [a] muži.
5 I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření [t7] úmyslů jejich srdce [t8] je napořád [a] jenom zlé,
6 a Hospodin litoval, [a] že na zemi učinil člověka, a trápil [b] se ve svém srdci.
7 Hospodin řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil.
8 Ale Noe (nalezl milost) [t9] v Hospodinových očích.
9 Toto je rodopis [a] Noeho: Noe byl muž spravedlivý, [b] bezúhonný [c] ve své generaci; [d] Noe chodil s Bohem. [e]
10 Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
11 Země však byla před Bohem zkažená; [t10] země byla plná násilí. [t11]
12 Bůh hleděl [a] na zemi, a hle, byla zkažená, [b] protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo [t12] svou cestu. [v13]
13 I řekl Bůh Noemu: Přede mne (přišel konec [a] všeho těla,) [t14] protože země je plná jejich [t15] násilí. Hle, zničím je spolu se zemí.
14 Udělej si archu [t16] z goferového [t17] dřeva. V arše udělej komůrky [t18] a (vysmol ji smolou) [t19] zevnitř i zvnějšku.
15 A udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket. [v20]
16 U archy udělej světlík a ukonči ho loket odshora. [v21] Vchod archy umísti v jejím boku a udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží.
17 A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil [a] pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne.
18 Ale s tebou ustanovím [a] svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
19 A ze všeho živého, z veškerého tvorstva, uvedeš pár od každého druhu do archy, aby s tebou zůstal naživu; budou to samec a samice.
20 Z ptactva podle jeho druhů, ze zvěře podle jejích druhů a ze všech zemských plazů podle jejich druhů pár od každého druhu přijdou k tobě, aby byli zachováni při životě.
21 A ty si seber ze všech druhů potravy, co se dá jíst, a shromáždi to k sobě. Bude to k jídlu pro tebe i pro ně.
22 A Noe to udělal. Udělal všechno tak, [a] jak mu Bůh přikázal.
Izaiáš 51 : 11
11 Hospodinovi vykoupení [t11] se navrátí, přijdou s výskáním na Sijón a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou. [a]
2. Samuelova 1 : 1 – 27
1 I [v1] stalo se po Saulově smrti, když se David vrátil z (boje proti Amálekovcům,) [t2] že David zůstal dva dny v Siklagu. [a]
2 Třetího dne se stalo, že [t3] přišel kdosi (ze Saulova vojska,) [t4] měl roztržené roucho [a] a na hlavě prsť. [b] Když přišel k Davidovi, padl [c] k zemi a poklonil se.
3 David se ho zeptal: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Unikl [t5] jsem z izraelského vojska.
4 David se ho zeptal: Co se stalo? [a] Pověz mi to. Řekl mu, že lid utekl z boje, mnozí z lidu padli a zemřeli a také Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi.
5 Nato se David zeptal mládence, který mu to oznámil: Jak víš, že Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi?
6 Mládenec, který mu to oznámil, odpověděl: Ocitl jsem se náhodou [a] v pohoří Gilbóa, a hle, Saul se opíral o své kopí a vozba a jezdci ho stíhali. [b]
7 Obrátil [t6] se, uviděl mě a zavolal na mě. Řekl jsem: Tady jsem. [a]
8 Zeptal se mě: Kdo jsi? Odpověděl [t7] jsem mu: Jsem Amálekovec. [a]
9 Řekl mi: Postav se nade mnou a usmrť [a] mě, neboť mě postihla [t8] křeč, [t9] ale ještě je ve mně život. [t10]
10 Postavil jsem se nad ním a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že již nebude žít poté, co padl. Potom jsem vzal korunu, [a] která byla na jeho hlavě, a náramek, který měl na paži, a přinesl jsem je sem svému pánu. [v11]
11 Nato David uchopil své roucho [t12] a roztrhl [a] ho, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.
12 Bědovali, [a] plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.
13 Mládence, který mu to oznámil, se David zeptal: Odkud jsi? Odpověděl: Jsem synem cizince, [t13] Amálekovce.
14 David mu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout [a] ruku a zabít [t14] Hospodinova pomazaného?
15 Pak David zavolal jednoho ze služebníků [t15] a řekl: Přistup a (zasáhni proti němu.) [t16] On ho tedy bil, [t17] až zemřel.
16 David mu řekl: Tvoje krev [a] na tvou hlavu, neboť tvá ústa [b] svědčí [t18] proti tobě, když jsi řekl: Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.
17 David zazpíval [a] nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv [b]
18 a řekl, aby se Judejci učili Píseň o luku; [t19] ano, je zapsána v knize Jašarově: [v20]
19 Nádhera [t21] Izraele je pobita [a] na tvých návrších; jak to, že padli hrdinové?
20 Neoznamujte to v Gatu, [a] nezvěstujte na ulicích Aškalónu, [v22] jinak se budou radovat pelištejské dcery, jinak budou jásat dcery neobřezanců. [b]
21 Hory Gilbóa, ať na vás není rosa ani déšť ani (pole přinášející dávky,) [t23] neboť tam byl zneuctěn [t24] štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán [v25] olejem.
22 Bez krve pobitých, bez tuku hrdinů Jónatanův luk neustoupil zpět, Saulův meč nevracel se zpět s prázdnou.
23 Saul a Jónatan, milovaní a (milí ve svém životě, ani ve své smrti) [v26] nebyli rozděleni. Byli rychlejší nežli orlové, [a] silnější nežli lvi.
24 Dcery izraelské, plačte nad Saulem, který vás oblékal do karmínu [a] (a skvostu,) [t27] jenž kladl zlaté ozdoby [b] na váš oděv.
25 Jak to, že padli hrdinové uprostřed boje, Jónatan leží pobit na tvých návrších?
26 (Je mi úzko) [t28] kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější [t29] nežli láska žen.
27 Jak to, že padli hrdinové, přišly vniveč válečné zbraně? [v30]
Leave a Reply