Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví udatní muži
Jozue 8 : 1 – 35
1 Tu řekl Hospodin Jozuovi: Neboj se ani se neděs. Vezmi s sebou všechen (bojeschopný lid) [t1] a povstaň, vytáhni proti Aji. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky krále Aje, jeho lid, jeho město a jeho zemi.
2 A naložíš s Ajem a s jeho králem tak, jak jsi naložil s Jerichem a s jeho králem; pouze kořist z něj a jeho dobytek zaberete [a] pro sebe. Postav si k městu zezadu zálohu.
3 Jozue tedy vstal a s ním i všechen bojeschopný lid, aby táhli na Aj. Jozue vybral třicet tisíc mužů, udatných hrdinů, a v noci je tam poslal.
4 Přikázal jim: Hleďte vy, kdo číháte proti městu ze zadní strany města, příliš se od města nevzdalujte. Vy všichni budete připravení.
5 A já i všechen lid, který je se mnou, se přiblížíme k městu. Bude to tak, že proti nám vytáhnou jako poprvé a my budeme před nimi utíkat.
6 Potom vyjdou za námi, až je i odlákáme od města, protože řeknou: Utíkají před námi tak jako poprvé. A my před nimi budeme utíkat.
7 Vy pak povstanete ze zálohy, obsadíte to město a Hospodin, váš Bůh, vám ho vydá do ruky.
8 A tehdy, jakmile se města zmocníte, spálíte to město ohněm. Provedete to podle Hospodinova slova. Hleďte, to jsem vám přikázal.
9 Jozue je tedy poslal a oni šli do zálohy a usadili se mezi Bét-elem a Ajem na západ od Aje. Jozue oné noci zůstal uprostřed lidu.
10 Ráno si Jozue přivstal a vykonal přehlídku [t2] lidu. Potom k Aji v čele lidu stoupal on sám s izraelskými staršími.
11 I všechen bojeschopný lid, který byl s ním, ti vytáhli a přiblížili se, až se dostali před město, a utábořili se na sever od Aje. Mezi ním a Ajem bylo údolí.
12 Potom vzal asi pět tisíc mužů a postavil je do zálohy mezi Bét-elem a Ajem na západ od města.
13 Lid se rozložil, celý tábor, který byl na sever od města, i jeho zadní voj na západ od města. Jozue oné noci vyšel doprostřed údolí.
14 I stalo se, jakmile to uviděl král Aje, že si muži města pospíšili, časně vstali a vytáhli Izraeli vstříc do bitvy, on i všechen jeho lid, ke střetnutí před Arabou. On nevěděl, že je proti němu ze zadní strany města záloha.
15 Když byli Jozue a celý Izrael od nich napadeni, utíkali cestou k pustině.
16 Tu se shromáždili všichni z lidu, kteří byli v Aji, [t3] aby je pronásledovali. Pronásledovali tedy Jozua a byli odříznuti [t4] od města.
17 V Aji a Bét-elu [v5] nezůstal [a] jediný muž, který by nevytáhl za Izraelem. Zanechali město otevřené a pronásledovali Izrael.
18 Tehdy Hospodin Jozuovi řekl: Vztáhni srpáč, [t6] který máš ve své ruce, proti Aji, neboť jej vydám do tvé ruky. Jozue tedy vztáhl srpáč, který měl ve své ruce, proti městu.
19 Nato záloha rychle povstala ze svého místa. Vyběhli, (jakmile vztáhl) [t7] svou ruku, přišli do města a obsadili ho, pospíšili si a město zapálili ohněm.
20 Muži z Aje se ohlédli za sebe a hle, uviděli, jak kouř vystoupil z města k nebesům, ale nebylo v jejich silách, aby utíkali tam ani tam. Lid utíkající do pustiny se obrátil proti pronásledovateli.
21 Jozue a všechen Izrael viděli, že záloha obsadila město a že z města vystoupil kouř. Vraceli se tedy zpět a pobíjeli muže z Aje.
22 A ti z města jim vyšli naproti, takže byli v sevření Izraele z jedné i z druhé strany. Pobíjeli je, aniž by z nich nechali někoho přežít nebo uniknout.
23 Krále Aje však chytili živého a přivedli jej k Jozuovi.
24 I stalo se, jakmile Izrael přestal zabíjet veškeré obyvatele Aje na poli v pustině, v níž je pronásledovali (všichni padli ostřím meče, do svého úplného vyhlazení), že se všichni z Izraele vrátili do Aje a vybili ho ostřím meče.
25 V onen den bylo všech padlých (mužů i žen) [t8] dvanáct tisíc, všichni lidé z Aje.
26 Jozue nespustil ruku, ve které vztáhl srpáč, dokud nezasvětil zkáze všechny obyvatele Aje.
27 Pouze dobytek a kořist z onoho města zabrali Izraelci pro sebe, podle Hospodinova slova, které Jozuovi přikázal.
28 Jozue Aj spálil a proměnil ho ve věčnou hromadu sutě, [v9] spoušť až do tohoto dne.
29 A krále Aje pověsil na dřevo [t10] (až do večerního času.) [t11] (Když slunce zapadalo,) [t12] dal Jozue příkaz, aby jeho mrtvolu sundali [a] z toho stromu, pohodili ji ke vchodu městské brány a postavili na něj velkou haldu [b] kamení až do tohoto dne.
30 Tehdy postavil Jozue oltář pro Hospodina, Boha Izraele, na hoře Ébalu,
31 jak to přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, synům Izraele, jak je napsáno v knize Mojžíšova zákona: Oltář z neporušených kamenů, (které neopracovávalo železo.) [t13] I přinesli na něm zápalné oběti pro Hospodina a obětovali pohostinné oběti.
32 A sepsal tam na těch kamenech opis Mojžíšova zákona, který jej zapsal před syny Izraele.
33 A všechen Izrael i jeho starší, správcové a jeho soudcové při tom stáli z jedné i z druhé strany truhly před lévijskými kněžími nesoucími truhlu Hospodinovy smlouvy, stejně příchozí jako domorodec, polovina z nich směrem k hoře Gerizím a polovina z nich směrem k hoře Ébal, jak to přikázal [a] Mojžíš, otrok Hospodinův, aby nejprve žehnali izraelskému lidu.
34 Potom vyhlásil veškerá slova zákona, požehnání i kletbu, (tak, jak je to zapsáno) [t14] v knize zákona.
35 Nebylo slova ze všech, jež přikázal Mojžíš, které by Jozue nevyhlásil před celým shromážděním Izraele, i ženám, malým dětem a příchozím poutníkům uprostřed nich.
1. Paralipomenon 12 : 8
8 Jóela a Zebadjáš, synové Jerocháma z Gedóru. [a]
1. Petrův 2 : 9 – 10
9 Vy však jste ‚rod vyvolený, [a] královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, [b] abyste rozhlásili [c] (mocné skutky) [t10]‘ [d] toho, jenž vás povolal [e] ze tmy do svého podivuhodného světla. [f]
10 Vy, kdysi [a] ‚Ne-lid‘, [b] jste nyní lid Boží; vy, kdysi ‚Ne-slitovaní‘, jste však nyní došli slitování.
Zjevení 12 : 7 – 11
7 A v nebi nastala válka: Michael [a] a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé [b] bojovali,
8 ale neobstáli, a už pro ně nebylo [t5] místo v nebi.
9 A byl svržen veliký drak, ten dávný had, [a] nazývaný Ďábel a Satan, [b] který svádí [c] celý obydlený svět. [d] Byl svržen [e] na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
10 A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla [t6] záchrana, [a] moc a kralování [b] našeho [c]Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce [c] našich bratří, který je obviňoval před naším [c]Bohem dnem i nocí. [d]
11 Oni nad ním zvítězili [a] pro krev [b] Beránkovu a pro [c]slovo svého svědectví; [c] a nemilovali svou duši [d] až na smrt.
2. Paralipomenon 25 : 5 – 6
5 Amasjáš shromáždil Judejce a ustanovil je podle (otcovských domů) [a] za (velitele nad tisíci a za velitele nad sty) [b] v celém Judovi a Benjamínovi. Spočítal je od věku dvaceti let výše [c] a shledal, že jich je tři sta tisíc vybraných mužů [d] schopných táhnout s armádou a chopit [t2] se (oštěpu a štítu.) [e]
6 Najal [a] také v Izraeli sto tisíc (udatných hrdinů) [b] za sto talentů stříbra.
Žalmy 33 : 12 – 22
12 Blahoslavený [a] je národ, jehož Bohem je Hospodin; [b] lid, který si vyvolil [c] za dědictví. [d]
13 Hospodin hledí z nebe, vidí všechny lidské syny. [a]
14 Ze sídla [a] svého přebývání pozoruje všechny obyvatele země.
15 Ten, který všem jim vytvořil [a] srdce, [b] rozumí též všem jejich skutkům. [c]
16 Král se nezachrání velkým [a] vojskem, hrdina [b] se nevysvobodí velkou silou. [c]
17 Kůň [a] je k záchraně [b] nespolehlivý; [t15] svou velkou silou [t16] nezachrání. [c]
18 Hle, Hospodinovo oko [a] hledí na ty, kdo se ho bojí, [b] na ty, kdo očekávají [c] na jeho milosrdenství, [d]
19 aby vysvobodil jejich duše [a] od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu. [b]
20 Naše duše očekává [a] na Hospodina. On je naše pomoc [b] i náš štít. [c]
21 Vždyť v něm se raduje [a] naše srdce; vždyť spoléháme na jeho svaté jméno.
22 Kéž je s [t17] námi tvé milosrdenství, Hospodine, protože na tebe očekáváme. [t18]
Soudců 6 : 12
12 Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: Hospodin s tebou, [a] udatný hrdino. [b]
Soudců 16 : 27 – 30
27 Ten dům byl plný mužů a žen, byli tam všichni pelištejští vladaři a na střeše asi tři tisíce mužů a žen, kteří se dívali, jak je Samson baví.
28 I volal Samson k Hospodinu. Řekl: Panovníku Hospodine, rozpomeň [a] se, prosím, na mě a posilni mě, prosím, ještě tentokrát, Bože, ať se Pelištejcům pomstím jedinou pomstou za obě své oči.
29 Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, kterými byl dům držený a vzepřel se o ně, o jeden svou pravicí a o druhý svou levicí.
30 Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které usmrtil při svém skonu, bylo více, než těch, které usmrtil za svého života.
1. Petrův 3 : 7
7 Stejně muži: [a] žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou [b]a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám [t8] milosti [c] života, aby vaše modlitby neměly překážku. [d]
Římanům 13 : 1 – 14
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
8 Nikomu nebuďte nic dlužni, [a] než abyste se navzájem milovali, [v7] neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. [b]
9 Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ [a] a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta [t8] v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [b]
10 Láska [a] bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.
11 Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli [t9] ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.
12 Noc pokročila, den se přiblížil. [a] Odložme proto skutky tmy [b] a oblečme zbroj [c] světla.
13 Žijme [t10] řádně jako ve dne: ne (v hýření a opilství), [t11] ne v chlípnostech a bezuzdnostech, [a] ne ve sváru [b] a závisti.
14 Nýbrž oblečte [a] se v Pána Ježíše Krista a nepečujte [t12] o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. [b]
Jan 1 : 1 – 51
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
2 To [t2] bylo na počátku u [t1] Boha.
3 Všechno [a] vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo (vůbec nic) [t3] (, co je.
4 V něm byl život) [t4] a ten život byl světlo [a] lidí.
5 A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. [t5]
6 Objevil se [t6] člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. [a]
7 Ten přišel (jako svědek), [t7] aby o tom světle vydal svědectví, [a] aby skrze něho všichni uvěřili. [b]
8 On sám nebyl [a] to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé [a] světlo, [b] které osvěcuje každého člověka, (to přicházelo) [t8] na svět.
10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, [a] a svět ho nepoznal. [b]
11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili [a] z krve [t10] ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
15 Jan o něm vydával svědectví. [a] Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, [b] je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ —
16 Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za [t13] milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, [a] milost a pravda [b] se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdo nikdy neviděl; [a] jedinečný [t14] Bůh, [t15] který je v lůnu [b] Otcově, ten nám o něm pověděl.
19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé [a] z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“
20 I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš. [t16]“
21 Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ [a] Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ [b] Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
23 Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, [a] jak řekl prorok Izaiáš.“
24 [Ti] poslaní byli z farizeů. [a]
25 I zeptali se ho: [t17] „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš [t16] ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:
27 [To je] ten, který přichází za mnou, [a] který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek [b] jeho sandálu.“ [c]
28 Tyto věci se udály v Betanii [t18] za Jordánem, [a] kde Jan křtil.
29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží, který snímá hřích [b] světa.
30 Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘ [a]
31 Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“
32 A Jan vydal svědectví: [a] „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice [b] z nebe a zůstal na něm.
33 Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.‘ [a]
34 A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ [a]
35 Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. [a]
36 Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží!“
37 Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.
38 Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ [t19] A oni mu řekli: „Rabbi“, [t20] což se překládá ‚Učiteli‘, [a] „kde bydlíš? [t21]“
39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ [t22] Šli tedy, viděli, kde bydlí, [a] a zůstali ten den u něho. Bylo kolem (čtvrté hodiny odpoledne). [t23]
40 Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, [a] bratr Šimona Petra.
41 Ten nalezl nejprve [t24] svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ [a] (což je v překladu: Kristus [t25]).
42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; [t26] budeš se jmenovat Kéfas“ [a] (což se překládá Petr [b]).
43 Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. [a] Nalezl Filipa [b] a řekl mu: „Následuj [c] mne.“
44 Filip byl z Betsaidy, [a] města Ondřejova a Petrova.
45 Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
46 Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“
47 Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ [a]
48 Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“
49 Natanael mu odpověděl: „Rabbi, [a] ty jsi Syn [c]Boží, [b] ty jsi král [c] Izraele.“
50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“
51 A řekl mu: „(Amen, amen, pravím) [v27] vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené [a] a Boží anděly vystupovat a sestupovat [b]na Syna člověka.“ [t28]
Leave a Reply