Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví tělesně smýšlející
Efezským 4 : 1 – 32
1 Prosím [t1] vás tedy já, vězeň [a] v Pánu, abyste vedli život [t2] hodný [b] toho povolání, [c] (které jste obdrželi), [t3]
2 s veškerou pokorou [a] a mírností, [b] s trpělivostí [c] se navzájem snášeli [d] v lásce [e]
3 a usilovali zachovávat jednotu [a] Ducha ve svazku [t4] pokoje. [b]
4 Je jedno tělo [a] a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni [b] v jedné naději svého povolání;
5 jeden Pán, [a] jedna víra, jeden křest;
6 jeden Bůh [a] a Otec všech, ten (nade všemi, skrze všechny a ve všech [nás]). [t5]
7 Ale každému z nás byla dána [a] milost [b] podle míry Kristova obdarování.
8 Proto praví: ‚Vystoupil do výše, (odvedl s sebou zajatce) [t6] [a] dal dary lidem.‘ [a]
9 Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že [nejprve] i sestoupil (do nejnižších částí země)? [t7]
10 Ten, jenž sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, [a] aby naplnil všechno.
11 A on dal jedny apoštoly, [a] jiné proroky, [b] některé evangelisty, [c] jiné pastýře [d] a učitele,
12 aby připravili [t8] svaté [a] k dílu služby, k vybudování [b] těla Kristova,
13 dokud nedospějeme všichni k jednotě [a] víry a plného poznání [b] Syna [c]Božího, v dospělého [t9] muže, v míru postavy [t10] Kristovy plnosti, [c]
14 abychom již více nebyli jako děti, [a] zmítáni vlnami a hnáni každým větrem [b] učení v lidské nestálosti, [t11] v chytráctví [c] k (nastražené cestě) [t12] bludu, [d]
15 nýbrž abychom (byli pravdiví v lásce a rostli) [t13] všemi způsoby v toho, který je hlavou, [a] v Krista.
16 Z něho celé tělo, [a] spojované a držené pohromadě (pomocí každého kloubu podpory), [t14] která je podle činnosti (a míry) [t15] jedné každé části, (bere výživu pro svůj růst) [t16] ke svému vybudování v lásce.
17 Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili [t17] tak, jako žijí [t18] pohané, [t19] v marnosti [a] své mysli.
18 Mají zatemněné [a] myšlení a jsou odcizeni [b] od [c]Božího života pro nevědomost, [c] která je v nich kvůli zatvrzelosti [d] jejich srdce.
19 Otupěli a oddali se bezuzdnosti, [t20] aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. [a]
20 Vy však jste se (o Kristu takto neučili), [t21]
21 pokud jste jej vskutku slyšeli [a] a byli v něm vyučeni [b] tak, jak je pravda v Ježíši,
22 že totiž máte odložit [a] toho starého člověka, [b] který žije podle dřívějšího způsobu života [c] a hyne [t22] v [t23] klamných [d] žádostech,
23 obnovovat se [t24] duchem své mysli [a]
24 a obléknout [a] toho nového člověka, který byl stvořen [b] podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. [t25]
25 Proto odložte [a] lež [b] a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním,‘ [c] neboť jsme údy (téhož těla). [t26]
26 ‚Hněvejte se, [a] a nehřešte;‘ [b] slunce ať nezapadá [c] nad vaším hněvem.
27 Nedávejte místo [t27] Ďáblu. [a]
28 Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje [a] a dělá [vlastníma] rukama [b] něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. [t28]
29 Z vašich úst ať nevychází žádné špatné [t29] slovo, [a] nýbrž (jen takové, které je) [t30] dobré k potřebnému budování, [b] aby dalo milost [c] těm, kdo je slyší.
30 A nezarmucujte [c]Ducha Svatého [a] [c]Božího, jímž [t31] jste byli zapečetěni [b] ke dni vykoupení. [c]
31 Všechna hořkost, [a] zuřivost, hněv, [b] křik [c] a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. [d]
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
Jakubův 1 : 22
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
2. Timoteovi 3 : 5
5 Budou mít vnější formu zbožnosti, [a] ale její moc (jim bude cizí). [t7] Od takových se odvracej. [b]
Římanům 12 : 2
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
Leave a Reply