Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví tchánové
Matouš 19 : 4 – 6
4 On jim odpověděl: „Nečetli [a] jste, že ten, který stvořil [t2] člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘? [b]
5 A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, [a]
6 takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, [t3] ať člověk neodděluje!“
Přísloví 29 : 11
11 Hlupák nechá propuknout celý [t17] svůj hněv, [t18] ale moudrý ho zadrží. [t19]
Lukáš 16 : 1 – 31
1 Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, [a] a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje [b] jeho majetek.
2 Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? [a] Vydej počet [b] ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.‘
3 Správce si řekl: ‚Co budu dělat, [t1] když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.
4 Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.‘
5 A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl [t2] prvnímu: ‚Kolik dlužíš mému pánovi?‘
6 On řekl: ‚Sto věder [v3] oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.‘
7 Pak řekl druhému: ‚Ty dlužíš kolik?‘ On řekl: ‚Sto měr [v4] pšenice.‘ Říká mu: ‚Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.‘
8 A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku [a] jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla. [b]
9 A já vám pravím: Učiňte [a] si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.
10 Věrný [a] v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.
11 Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?
12 A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? [t5]
13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ [a]
14 Toto všechno slyšeli i farizeové, kteří byli lakomí, [a] a vysmívali [t6] se mu.
15 Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, [a] [c]Bůh však zná vaše srdce; [b] neboť co je u lidí vznešené, je před [c]Bohem ohavnost. [c]
16 Zákon a Proroci až do Jana; [a] od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý (je do něho naléhavě zván). [t7]
17 Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona. [a]
18 Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ [a]
19 „Byl jeden bohatý [a] člověk, [t8] a oblékal se do purpuru [b] a kmentu a den co den skvěle hodoval. [c]
20 U jeho vrat lehával [t9] nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21 a toužil se nasytit aspoň (tím, co padalo) [t10] ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.
22 Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly [a] odnesen do klína Abrahamova; [t11] zemřel pak i boháč [b] a byl pohřben.
23 A když v podsvětí [t12] v mukách [a] pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.
24 I zvolal: ‚Otče Abrahame, [a] smiluj [b] se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.‘ [c]
25 Abraham řekl: ‚Synu, [t13] vzpomeň [a] si, že (sis už vybral) [t14] své dobré [b] ve svém životě, a Lazar podobně zlé. [c] Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.
26 A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.‘
27 Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,
28 neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, [t15] aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘
29 Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše [a] a Proroky, ať je poslechnou!‘
30 On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z [t16] mrtvých, budou činit pokání.‘ [a]
31 Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, [a] ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
Přísloví 16 : 31
31 Šediny [t36] jsou krásnou korunou, [a] na cestě spravedlnosti ji naleznou. [t37]
Efezským 5 : 23 – 33
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí [t23] je a pečuje [t24] o ně, jako i Kristus o církev.
30 Vždyť jsme údy jeho těla, [a] [z jeho masa a z jeho kostí].
31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ [a]
32 Toto tajemství [a] je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
33 Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.
Leave a Reply