Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví tamar
2. Samuelova 13 : 1 – 39
1 Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón, syn [a] Davidův, se do ní zamiloval.
2 Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo [t1] nesnadné (s ní něco mít.) [t2]
3 Amnón měl přítele jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey. [a] Jónadab byl muž velmi chytrý. [t3]
4 Ten se ho zeptal: Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno [t4] tak sklíčený? Pověz [a] mi to! Amnón mu odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma.
5 Jónadab mu řekl: Lehni si na postel a dělej, [a] že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat, [b] řekni mu: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst pokrm. Ať dělá jídlo [c] přede mnou, abych se mohl dívat. (Od ní) [t5] pojím.
6 Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky. [t6] Od ní pojím.
7 David vzkázal Támaře do domu: Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo.
8 Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je. [t7]
9 Pak vzala pánev a vyklopila před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni [t8] odejdou. Všichni [t8] od něj tedy odešli.
10 Támaře Amnón řekl: Přines jídlo do pokoje, ať od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi.
11 Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Pojď (se mnou spát,) [t9] má sestro.
12 Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj [t10] mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. Nepáchej takovou hanebnost.
13 Co se mě týče, (kam přinesu svou potupu?) [t11] A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník. [t12] Promluv, prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře.
14 On ji [t13] ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní.
15 Nato (ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí.) [t14] Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: (Vstaň a odejdi.) [t15]
16 Ona mu řekla: Ne, (můj bratře.) [t16] Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně spáchal. On ji však nechtěl poslouchat.
17 Zavolal služebníka, [t17] který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru.
18 Měla na sobě (dlouhé roucho s rukávy,) [t18] neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru,
19 Támar si dala [t19] popel [a] na hlavu, roztrhla [b] dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, [c] šla a stále [t20] naříkala.
20 Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. (Neber si to tak.) [t21] Támar pak bydlela opuštěná [a] v domě svého bratra Abšalóma.
21 Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil. [t22]
22 Abšalóm ovšem s Amnónem (nemluvil ani ve zlém ani v dobrém.) [t23] Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.
23 Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž [a] ovcí v Baal-chasóru, [v24] který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.
24 Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.
25 Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, [a] nechtěl jít, ale požehnal mu.
26 Pak se Abšalóm (zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít?) [t25] Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou?
27 Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny. [t26]
28 Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude (Amnón v dobrém rozmaru) [t27] z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna — usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal [a] já. Buďte silní [b] a udatní. [t28]
29 Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli [t29] každý na svého mezka [a] a utekli.
30 Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.
31 Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými [a] rouchy.
32 Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť (Abšalóm byl rozhodnut) [t30] ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.
33 Tak ať si to můj pán a král (tak nebere) [a] a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.
34 Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě (cestou za ním) [t31] přichází po úbočí hory množství lidu.
35 Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo.
36 Když domluvil, královští synové právě přišli. (Pozvedli svůj hlas a plakali.) [a] Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem. [t32]
37 Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, [v33] synu Amíhudovu, [t34] gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil [a] nad svým synem.
38 Abšalóm utekl a šel do Gešúru. [a] Zůstal tam tři roky.
39 Pak král David (zatoužil jít) [t35] za Abšalómem, neboť (došel útěchy nad) [t36] (Amnónovou smrtí.) [t37]
2. Samuelova 13 : 19
19 Támar si dala [t19] popel [a] na hlavu, roztrhla [b] dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, [c] šla a stále [t20] naříkala.
Leave a Reply