Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví talent
Matouš 25 : 14 – 30
14 „Je [a] to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: [b] zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek.
15 Jednomu dal pět talentů, druhému [t8] dva, třetímu jeden, [v9] každému podle jeho schopností, a ihned [t10] odcestoval.
16 Ten, který přijal pět talentů, šel a vložil je do obchodu, a získal jiných pět.
17 Stejně i ten, který dostal dva, získal jiné dva.
18 Ale ten, který dostal jeden, odešel, vykopal (v zemi jámu) [t11] a ukryl peníze [t12] svého pána.
19 Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat.
20 Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: ‚Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem jimi získal.‘
21 Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý [a] a věrný, [b] byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost [c] svého pána.‘
22 Přistoupil také ten, který dostal dva talenty a řekl: ‚Pane, dva talenty jsi mi svěřil; hle, jiné dva talenty jsem získal.‘
23 Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘
24 Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal.
25 Dostal jsem strach, [a] odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.‘
26 Jeho pán mu odpověděl: ‚Zlý [a] a lenivý [b] otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal?
27 Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, [v13] a já bych si (po návratu) [t14] vzal, co je moje, i s úrokem.
28 Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů!
29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. [a]
30 A toho neužitečného [t15] otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“ [a]
Římanům 12 : 6
6 Máme rozdílné dary [t8] podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, [a] ať ho užívá v souhlase s vírou.
Jakubův 1 : 17
17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, [a] sestupuje [t15] od Otce světel, u něhož není proměny [b] ani (zatmění z odvrácení). [t16]
Matouš 5 : 14 – 16
14 Vy jste světlo světa. [a] Nemůže být ukryto město ležící na hoře. [t8]
15 A když rozsvítí lampu, [a] nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.
16 Tak ať vaše světlo září [t9] před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky [a] a vzdali slávu [b] vašemu Otci, který je v nebesích.“
Exodus 35 : 10
10 Ať všichni zruční [t3] lidé mezi vámi přijdou a dělají vše, co Hospodin přikázal:
Matouš 6 : 1 – 34
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
22 „Lampou [a] těla je oko. Je-li tvé oko čisté, [t19] celé tvé tělo bude (plné světla). [t20]
23 Ale je-li tvé oko špatné, [t21] celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
Žalmy 150 : 1 – 6
1 Haleluja! Chvalte [a] Boha v jeho svatyni! [v1] Chvalte ho na nebeské klenbě, [b] plné jeho moci!
2 Chvalte ho za jeho mocné činy! [t2] Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost! [a]
3 Chvalte ho dutím na beraní roh, [a] chvalte ho na harfu a lyru! [b]
4 Chvalte ho tamburínou a tancem, [a] chvalte ho strunami [b] a píšťalou! [t3]
5 Chvalte ho činely [a] hlasitými, chvalte ho činely zvučnými!
6 (Vše, co dýchá,) [v4] ať chválí Hospodina! [a] Haleluja!
1. Petrův 4 : 10
10 Dary milosti, [a] podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci [b] rozličné Boží milosti. [c]
Jeremiáš 1 : 4 – 19
4 Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
5 Dříve, nežli jsem tě [a] utvořil v nitru, [t8] znal [t9] jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna [b] matky, posvětil jsem tě a dal [t10] jsem tě za proroka národům. [c]
6 Řekl jsem: Ach, [a] (Panovníku Hospodine,) [v11] podívej, neumím mluvit, [b] vždyť jsem jen mládenec. [v12]
7 Hospodin mi řekl: [a] Neříkej, jsem jen mládenec, ale ke všem, ke kterým tě pošlu, [b] jdi [c] a vše, co ti přikáži, mluv. [d]
8 Neboj [a] se jich, protože já jsem s tebou, [b] abych tě vysvobodil, [c] (je Hospodinův výrok.) [v13]
9 Pak Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl [a] se mých úst. Hospodin mi řekl: Hle, dal [t14] jsem svoje slova do tvých úst.
10 Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a nad královstvími, abys vyvracel [a] a ničil, hubil [b] a bořil, abys budoval a sázel.
11 Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Co vidíš, Jeremjáši? Řekl jsem: Vidím prut mandlovníku.
12 Hospodin mi řekl: Dobře jsi viděl, protože bdím [v15] nad svým slovem, (abych ho uskutečnil.) [t16]
13 Stalo se ke mně Hospodinovo slovo podruhé: [a] Co vidíš? Řekl jsem: Vidím kouřící hrnec, obrácený [t17] sem od severu.
14 Hospodin mi řekl: Od severu [a] se bude valit zlo na všechny obyvatele země,
15 neboť hle, já volám všechny čeledě severních království, je Hospodinův výrok. Přijdou a každé [t18] si postaví trůn [t19] u vstupu do bran [a] Jeruzaléma, proti všem jeho hradbám okolo i proti všem judským městům.
16 A já (nad nimi vyslovím svůj rozsudek) [t20] za všechno jejich zlo, že mě opustili [a] a pálili oběti [t21] (jiným bohům) [v22] a (klaněli [b] se dílu) [t23] svých rukou.
17 Ty však (přepásej svá bedra,) [t24] vstaň [a] a mluv proti nim všechno, co ti já přikáži. Netřes se před nimi, jinak tě roztřesu strachem z nich.
18 A já, hle, (dal jsem tě dnes za opevněné město,) [t25] za železný sloup a za bronzové hradby proti celé té zemi, proti judským králům a proti jejím knížatům, proti jejím kněžím i proti lidu země.
19 Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou [a] tě, protože já jsem s tebou, je Hospodinův výrok, abych tě vysvobodil.
Skutky 2 : 1 – 47
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
2 Náhle [a] se ozval [t3] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, [t4] a naplnil celý dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní [a] muži ze všech národů, které jsou pod nebem. [b]
6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho [t5] lidí a byli zmateni, [a] protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 [Všichni] byli ohromeni [a] a udiveně [b] říkali: [t6] „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? [c]
8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, [a] Pontu [b] a Asie, [t7]
10 Frygie [a] a Pamfylie, [b] Egypta a oblastí Libye u Kyrény [v8] a návštěvníci z Říma,
11 Židé i proselyté, [t9] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci [a] Boží.“
12 Všichni z toho byli ohromeni [a] a zmateni [b] a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ [c]
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
14 Petr se postavil spolu s jedenácti, [a] pozvedl [b] svůj hlas [c] a přímo [t11] k nim promluvil: „Muži [d] judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.
15 Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (devět hodin ráno). [t12]
16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
17 ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji [a] ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění [t13] a vaši starci budou mívat [t14] sny.
18 I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].
19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy [t15] dýmu].
20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, [a] veliký a skvělý. [t16]
21 I (stane se,) [a] že každý, kdo bude vzývat [b] Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [c]“
22 „Muži izraelští, [a] slyšte tato [c]slova: Ježíše Nazaretského, [t17] muže dosvědčeného vám od [c]Boha [b] mocnými činy, [c] divy a znameními, [d] které [c]Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, [e]
23 tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku [a] a předzvědění [b] [c]Božího, jste skrze ruce bezbožníků [t18] přibili na kříž a odstranili. [c]
24 Ale Bůh ho vzkřísil, [a] zprostiv ho bolestí [t19] smrti, [t20] protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
25 Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;
26 proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,
27 neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, [t21] aniž dáš svému Svatému [t22] uvidět zkázu. [a]
28 Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před [t23] svou tváří.‘ [a]“
29 „Muži bratři, o patriarchovi [a] Davidovi vám mohu směle říci, [b] že zemřel [t24] a byl pohřben [c] a jeho hrob [d] je mezi námi až do dnešního dne. [t25]
30 Byl to prorok [a] a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí (potomka z jeho beder); [t26]
31 viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí [t27] a jeho tělo nevidělo zkázu. [a]
32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. [a]
33 Když byl tedy vyvýšen pravicí [t28] Boží a přijal od Otce (zaslíbeného Ducha Svatého), [t29] vylil [a] to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ [a]
36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, [t30] že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. [t31]“
37 Když to uslyšeli, byli (hluboce zasaženi) [t32] v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, [a] muži bratři?“
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko [a] a které si povolá [b] Pán, náš Bůh.“
40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného [t35] pokolení!“
41 Ti, kteří [radostně] [a] přijali [b] jeho [c]slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. [c]
42 Vytrvale zůstávali v učení [a] apoštolů a ve společenství, [b] v lámání [c] chleba a modlitbách. [d]
43 Každé duše se zmocňoval strach; [a] skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení [b]a na všech byl veliký strach.
44 Všichni věřící [a] byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali [a] svá zboží [t36] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46 Denně [a] zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
47 Chválili Boha [a] a (byli oblíbeni) [t37] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával [b] ty, kteří byli zachraňováni.
Leave a Reply