Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Tabulka
Soudců 1 : 7
7 Adoní-bezek nato řekl: Sedmdesát králů s useknutými palci na rukou a na nohou sbírávalo [t4] pod mým stolem. Jak jsem jednal já, tak mi Bůh odplatil. [a] Přivedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.
1. Samuelova 20 : 29
29 Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě (rodinnou oběť) [t49] a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost [a] ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.
1. Samuelova 20 : 34
34 Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě. [a]
2. Královská 4 : 10
10 Udělejme malou zděnou horní místnost [a] a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že (si tam zajde.) [t9]
Jan 2 : 15
15 I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal [t7] a stoly převrátil.
1. Paralipomenon 28 : 16
16 váhu zlata na stoly pro předkladné chleby pro každý stůl, stříbra na stříbrné stoly,
Malachiáš 1 : 7
7 Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb. Ptáte se: Čím tě poskvrňujeme? Tím, že říkáte: Hospodinovým stolem je možno pohrdat.
Malachiáš 1 : 12
12 Ale vy ho znesvěcujete, když říkáte: Panovníkův stůl je poskvrněný, (jeho ovocem, jeho potravou je možno pohrdat.) [t10]
1. Korintským 10 : 21
21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. [a]
1. Korintským 10 : 21
21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. [a]
Exodus 31 : 18
18 Když s ním na hoře Sínaj domluvil, dal Mojžíšovi dvě desky svědectví, kamenné desky [a] popsané Božím prstem. [b]
Exodus 32 : 15
15 Mojžíš se vydal na cestu a sestupoval z hory. V ruce měl dvě desky svědectví, desky popsané [a] z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany. [b]
Exodus 34 : 29
29 I stalo se, když Mojžíš sestupoval z hory Sínaj — dvě desky svědectví byly v Mojžíšově ruce, když sestupoval z hory — že Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře září [t13] od toho, jak s ním mluvil.
Exodus 20 : 17
17 Nebudeš dychtit [a] po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě [b] svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Exodus 24 : 12
12 Hospodin řekl Mojžíšovi: Vystup ke mně na horu a zůstaň tam; dám ti kamenné desky, [a] zákon a příkaz, které jsem napsal k jejich poučení.
Deuteronomium 4 : 13
13 Oznámil vám svou smlouvu, [v16] kterou vám přikázal plnit, Deset slov, [t17] a napsal je na dvě kamenné desky. [a]
Deuteronomium 5 : 1 – 360
1 Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, [a] Izraeli, ustanovení a nařízení, která (k vám) [t1] dnes mluvím. (Učte se je, zachovávejte a plňte je.) [t2]
2 Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu [a] smlouvu.
3 Nejenom s našimi otci uzavřel [a] Hospodin tuto smlouvu, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes naživu.
4 Tváří v tvář s vámi Hospodin mluvil na hoře z ohně. [a]
5 (Stál jsem v té době mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, [t3] neboť jste se báli ohně a nevystoupili jste na horu.) Řekl:
6 Já [a] Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě (vyvedl z egyptské země,) [v4] z domu otroctví. [t5]
7 Nebudeš mít (jiné bohy) [t6] (vedle mne.) [t7]
8 Neuděláš si tesanou modlu [a] (jakékoliv podoby [t8] toho, co je) [t9] nahoře [b] na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
9 Nebudeš [a] se jim [t10] klanět a nebudeš [b] jim sloužit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, [c] který s trestem navštěvuji [t11] vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, [t12]
10 ale prokazuji [a] milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují [b] a zachovávají mé [t13] příkazy. [c]
11 Nebudeš [t14] brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, [t15] protože Hospodin nenechá [a] bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
12 (Zachovávej sobotní [a] den a posvěť ho,) [v16] jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.
13 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
14 ale sedmý den je sobota [t17] patřící [t18] Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj (příchozí, který je ve tvých branách,) [t19] aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty.
15 Vzpomeň, [t20] že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou [a] rukou a vztaženou paží. Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat [t21] sobotní den.
16 Cti [t22] svého otce [a] i svou matku, [b] jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby (se prodloužily tvé dny) [t23] a aby se ti dobře vedlo v [t24] zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
17 Nebudeš [v25] vraždit!
18 Nebudeš [a] cizoložit!
19 Nebudeš [a] krást!
20 Nebudeš [t26] vypovídat proti svému bližnímu falešné svědectví!
21 Nebudeš [a] žádostiv ženy svého bližního! Nebudeš dychtit po domě svého bližního ani po jeho poli, [b] jeho otroku ani jeho otrokyni, jeho býku ani jeho oslu, po ničem, co patří tvému bližnímu.
22 Tato slova promluvil Hospodin velkým hlasem k celému vašemu shromáždění na hoře z ohně, oblaku a husté temnoty [a] a nic nepřidal. Zapsal je na dvě kamenné desky a dal mi je.
23 I stalo se, když jste slyšeli ten hlas z temnoty — zatímco hora plála ohněm — že jste ke mně přistoupili, všichni předáci vašich kmenů [a] a vaši starší,
24 a řekli jste: Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal [a] svou slávu a svou velikost [b] a slyšeli jsme jeho hlas z ohně. Dnes jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten zůstane naživu. [c]
25 Teď však proč bychom měli zemřít? Vždyť nás stráví tento velký oheň. Jestliže budeme ještě dále poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, zemřeme.
26 Vždyť kdo (z těla) [t27] slyšel hlas živého [a] Boha mluvícího z ohně jako my a zůstal naživu?
27 Přistup ty a poslouchej všechno, co bude říkat Hospodin, náš Bůh. Ty nám pak řekneš všechno, co Hospodin, náš Bůh, poví tobě. Vyslechneme to a budeme dělat. [t28]
28 Hospodin slyšel (vaše slova,) [t29] když jste ke mně mluvili, a Hospodin mi řekl: Slyšel jsem slova [t30] tohoto lidu, která k tobě mluvili. (Řekli všechno dobře.) [t31]
29 (Kéž by se stalo, že by měli taková srdce,) [t32] báli [a] se mě a po všechny dny zachovávali všechny mé příkazy, aby se navěky vedlo dobře [b] jim i jejich synům.
30 Jdi a řekni jim: Vraťte se ke svým stanům.
31 Ale ty tady zůstaň [t33] se mnou. Povím ti všechny příkazy, ustanovení a nařízení, která je budeš učit, aby je plnili v zemi, kterou jim dávám, aby ji obsadili.
32 Zachovávejte a plňte [a] je, jak vám přikázal Hospodin, váš Bůh. Neodvracejte [b] se (napravo ani nalevo.) [c]
33 (Choďte jenom po té cestě, kterou) [t34] vám přikázal Hospodin, váš Bůh, abyste zůstali naživu, bylo vám dobře [a] a dožili jste se mnoha dní v zemi, kterou obsadíte.
Leave a Reply