Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví svícen
Matouš 5 : 14 – 16
14 Vy jste světlo světa. [a] Nemůže být ukryto město ležící na hoře. [t8]
15 A když rozsvítí lampu, [a] nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.
16 Tak ať vaše světlo září [t9] před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky [a] a vzdali slávu [b] vašemu Otci, který je v nebesích.“
Zjevení 2 : 5
5 Rozpomeň se, odkud jsi spadl, (učiň pokání) [t2] a (začni jednat jako dřív)! [t3] Ne-li, přijdu k tobě brzy [a] a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání. [t2]
Zjevení 1 : 20
20 Tajemství [a] těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: [b] Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“
Matouš 5 : 14
14 Vy jste světlo světa. [a] Nemůže být ukryto město ležící na hoře. [t8]
Židům 6 : 1 – 20
1 Proto opusťme (počáteční [c]učení o Kristu) [t1] a nesme se k zralosti; [t2] neklaďme znovu základy [a] z pokání [b] z [t3] mrtvých skutků [c] a z víry [d] v [t4] Boha,
2 z učení o křtech, [t5] o vzkládání rukou, [a] o vzkříšení mrtvých [b] a o věčném soudu. [c]
3 A to učiníme, [t6] jestliže to Bůh dovolí.
4 Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, [a] okusili nebeského daru [b] a stali se účastníky Ducha Svatého, [c]
5 okusili [a] dobrého Božího slova i moci [t7] budoucího věku, [b]
6 a odpadli, [t8] je nemožné znovu obnovovat ku pokání, [a] neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. [b]
7 Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, [a] dostává od Boha požehnání.
8 Když však nese trní a bodláky, [a] je neužitečná [t9] a blízká prokletí; jejím koncem [b] je spálení.
9 Co se však týká vás, milovaní, [a] jsme přesvědčeni o lepších [b] věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.
10 Neboť [c]Bůh není nespravedlivý, [a] takže by zapomněl na vaši práci a lásku, [b] kterou jste projevili jeho [t10] jménu, když jste posloužili [c]– a ještě sloužíte — svatým. [d]
11 Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost [a] k nabytí plné jistoty [b] naděje, [c] (která vytrvá až do konce), [t11]
12 abyste nezlenivěli, [a] ale napodobili [t12] ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost [t13] dědici [b] zaslíbení. [c]
13 Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, [a] ‚přísahal při sobě samém‘. [b]
14 Řekl: ‚Jistě tě (zahrnu požehnáním) [t14] a (velmi tě rozmnožím). [t15]‘
15 A tak trpělivě vyčkal [t16] a dosáhl toho zaslíbení.
16 Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha [a] je zárukou, [t17] která ukončuje každý jejich spor.
17 Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům [a] zaslíbení nepohnutelnost [t18] svého úmyslu, zaručil jej přísahou,
18 abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, [a] měli mocné povzbuzení [t19] my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. [b]
19 Máme ji jako kotvu [a] duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, [b]
20 kam kvůli nám vešel náš předchůdce [t20] Ježíš, který se (na věčnost) [a] stal veleknězem [b] podle řádu Melchisedechova.
Zachariáš 4 : 1 – 14
1 Anděl, který se mnou mluvil, mě znovu vzbudil, [v1] jako se budí muž ze spánku. [a]
2 Zeptal se mě: Co vidíš? [a] Odpověděl [t2] jsem: Vidím [t3] svícen [b] celý ze zlata a na jeho vrchu nádrž na olej; na něm sedm [c] lamp a sedm nálevek k lampám, které jsou na jeho vrchu.
3 U něho jsou dvě olivy, [a] jedna napravo od nádrže a druhá [t4] nalevo.
4 Promluvil [t5] jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat, můj pane?
5 Anděl, který se mnou mluvil, [t6] mi řekl: Nevíš, [a] co mají znamenat? Odpověděl jsem: Nevím, [b] můj pane.
6 Promluvil [t5] a řekl mi: Toto je Hospodinovo slovo k Zerubábelovi: [a] Ne silou [v7] ani mocí, [t8] ale mým Duchem, [v9] praví Hospodin zástupů.
7 Čím [t10] jsi, veliká horo? [v11] Před Zerubábelem se staneš rovinou. [v12] Pak vynese nahoru (vrcholový klenák) [v13] za radostného volání (o něm: Jak půvabný, [t14] jak půvabný!) [t15]
8 Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
9 Zerubábelovy ruce položily [v16] základy tohoto domu a jeho ruce ho dokončí. [v17] A poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.
10 Vždyť kdo pohrdl [a] dnem malých věcí, bude se radovat, až uvidí olovnici [t18] v Zerubábelově ruce. Těch sedm jsou Hospodinovy oči [b] obzírající [c] celou zemi.
11 Promluvil [t19] jsem a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivy napravo a nalevo od svícnu?
12 Promluvil [t20] jsem podruhé a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivové větve, [t20] (z nichž se vylévá zlato [t21] prostřednictvím dvou zlatých trubic?) [t22]
13 Zeptal se mě: Nevíš, co znamenají? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane.
14 Řekl: To jsou dva pomazaní, [v23] kteří stojí [t24] před (Pánem celé země.) [a]
Leave a Reply