Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví stavba nového kostela
2. Samuelova 7 : 5 – 7
5 Jdi a řekni mému otroku [a] Davidovi: Toto praví Hospodin: (Ty mi chceš postavit) [t4] dům, abych v něm sídlil?
6 Vždyť jsem nesídlil v [a] domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel [t5] jsem ve (stanu jako příbytku.) [t6]
7 Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, [t7] kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: [t8] Proč mi nepostavíte cedrový dům?
Efezským 2 : 21 – 22
21 v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni [a] v Pánu;
22 v něm (jste i vy všichni spolu budováni) [t19] v Boží příbytek [a] v Duchu.
1. Petrův 2 : 5
5 i vy sami jako živé kameny jste budováni [t5] jako duchovní dům [a] ve svaté kněžstvo, [b] abyste přinášeli [t6] duchovní oběti, [c] příjemné [c]Bohu skrze Ježíše Krista.
Izaiáš 66 : 1 – 2
1 Toto praví Hospodin: Nebesa [a] jsou mým trůnem [b] a země podnoží [c] mých nohou. [d] (Kde je ten dům, který mi chcete postavit, [e]) [t1] a kde místo mého odpočinutí? [f]
2 Všechny tyto věci [v2] učinila [a] má ruka, [b] (tak to [t3] všechno nastalo,) [t4] je Hospodinův výrok. Ale k tomu shlédnu: Ke zkroušenému [c] a ubitému v duchu a k tomu, kdo se třese při [t5] mém slovu.
2. Paralipomenon 7 : 14
14 ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, [t5] budou se modlit, hledat moji tvář [a] a odvrátí [b] se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím [c] jejich zemi.
1. Korintským 3 : 16 – 17
16 Nevíte, [a] že jste Boží svatyně [b]a že ve [t8] vás bydlí [c]Duch [c] [c]Boží?
17 Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí [a] Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, [b] (a tou svatyní) [t9] jste vy.
2. Samuelova 7 : 1 – 13
1 I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek [a] od všech jeho okolních nepřátel,
2 že řekl král proroku Nátanovi: [a] Pohleď, já sídlím v cedrovém [b] domě a Boží truhla sídlí [t1] pod stanovou plachtou.
3 Nátan králi odpověděl: Jdi a učiň vše, co (máš [t2] na srdci,) [t3] protože (Hospodin je s tebou.) [a]
4 Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo [a] k Nátanovi:
5 Jdi a řekni mému otroku [a] Davidovi: Toto praví Hospodin: (Ty mi chceš postavit) [t4] dům, abych v něm sídlil?
6 Vždyť jsem nesídlil v [a] domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel [t5] jsem ve (stanu jako příbytku.) [t6]
7 Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, [t7] kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: [t8] Proč mi nepostavíte cedrový dům?
8 A nyní toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin, od (chovu ovcí,) [t9] abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.
9 Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké, [t10] jako je jméno velikánů [t11] na zemi.
10 Nachystám [t12] pro svůj lid Izrael území, [t13] zasadím [a] ho, bude bydlet [b] na svém místě a nebude se již třást. Bídáci [c] ho nebudou již pokořovat jako na počátku,
11 ode dne, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on [t14] postaví [t15] dům [a] tobě.
12 Až se naplní tvé dny [a] a ulehneš (se svými otci,) [t16] dám po tobě povstat tvému potomku, [t17] který vyjde ze tvých beder [t18] a upevním [b] jeho království.
13 On postaví [a] dům pro mé jméno a upevním (jeho královský trůn) [t19] navěky.
Jakubův 3 : 1 – 18
1 Nebuďte mnozí učiteli, [a] moji bratři; víte, že (budeme souzeni [b] přísněji). [t1]
2 Neboť všichni (často chybujeme. [a] Kdo nechybuje) [t2] ve slově, ten je dokonalý [b] muž, schopný držet na uzdě [c] i celé tělo.
3 (Dáváme-li koňům [a] do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím) [t3] celé jejich tělo.
4 Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, [a] jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.
5 Tak i jazyk je malý úd, ale honosí [a] se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, [b] a jak velký les zapálí!
6 I jazyk je oheň, [a] svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje [b] celé tělo, zapaluje (běh našeho života) [t4] a sám je zapalován Gehennou. [t5]
7 Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. [a]
9 Jím dobrořečíme [t6] Pánu a Otci, a jím také zlořečíme [a] lidem, učiněným podle Boží podoby. [b]
10 Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!
11 Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? [a]
12 Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [a] [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.
13 Kdo je mezi vámi moudrý [a]a rozumný? Ať ukáže [b] dobrým způsobem života [c] své skutky v moudré tichosti. [d]
14 Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete [a] proti pravdě. [b]
15 To není moudrost sestupující shůry, [a] ale pozemská, [b] duševní, [c] démonská. [d]
16 Vždyť kde je závist a soupeření, [a] tam je zmatek [b] a kdejaká [t7] špatná věc. [c]
17 Moudrost shůry je především čistá, [a] potom pokojná, [b] mírná, [c] poddajná, plná milosrdenství [d] a dobrého ovoce, nepochybující, [t8] bez přetvářky. [e]
18 Ovoce spravedlnosti [a] je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj. [b]
Nehemiáš 2 : 20
20 (Odpověděl jsem jim) [t38] a řekl jsem jim: Sám Bůh nebes [a] nám dopřeje úspěch. [b] My, jeho otroci, povstaneme a budeme stavět. Vy ale nemáte žádný podíl, [c] nárok [t39] a památku [t40] v Jeruzalémě.
Jan 4 : 24
24 Bůh je duch, [t12] a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu [t12] a pravdě.“
2. Korintským 6 : 16
16 Jaké spojení [t8] svatyně Boží s modlami? [a] Neboť (vy jste) [t9] svatyní [b] Boha živého, [c] jak řekl [c]Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed [t10] nich a procházet [d] se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ [e]
Marek 16 : 15
15 A řekl jim: „Jděte [a] do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření.
Leave a Reply